Aktuálně o listové výživě obilnin

V současné době lze listovou výživu považovat za běžnou součást používaných technologií pěstování polních plodin. I když většina pěstitelů dobře zná její přednosti a omezení, je možné upozornit na některé faktory ovlivňující výběr hnojiv, dobu a způsob aplikace – a v konečném důsledku i efektivnost vynaložených nákladů.

Na úvod lze konstatovat, že zdánlivě vyčerpané téma listové výživy může přinášet stále nové podněty pro výrobce hnojiv a zajímavé produkty pro pěstitele.

Potřeba živin v různých obdobích 

Potřeba živin pro růst a vývoj obilnin rychle stoupá v období intenzivního vegetativního růstu (to je od počátku sloupkování) a svého maxima dosahuje těsně před začátkem kvetení. Hlavním a rozhodujícím zdrojem živin (dusíku) je půdní zásoba spolu s regeneračním a produkčním hnojením. Příjem zajišťují kořeny, které rychle prorůstají do spodních vrstev půdy. V této době listová výživa může překrýt krátkodobý nedostatek živin způsobený hlavně nepříznivými podmínkami pro příjem z půdy. Na počátku vegetace to bývá období s příliš nízkou teplotou půdy (pod 5 °C, v případě fosforu pod 10 °C) kdy efektivnost případného použití listové výživy je limitována stupněm vývoje listové plochy. Později se často jedná o přechodná období s nedostatkem srážek, která bývají provázena relativně vysokými teplotami. Krátce po odkvětu schopnost kořenů obilnin přijímat N z půdy rychle klesá. Navíc na počátku kvetení za normálních povětrnostních podmínek bývají do značné míry již vyčerpány dostupné zásoby vody a živin v půdě. V pozdních fázích vegetace současně se snížením příjmu minerálního N klesá i schopnost listů redukovat nitráty. V této době listové aplikace živin a prostředků na ochranu rostlin představují jediný, ale dostatečně účinný nástroj k ovlivnění výše výnosu a jeho kvality. Prodloužení životnosti listové plochy a s ní spojené fotosyntetické aktivity použitím vhodných fungicidů (např. strobilurinů) zvýší HTZ, ale může snižovat obsah dusíkatých látek v zrnu. Pro jeho udržení nebo zvýšení je nezbytná současná aplikace močoviny.

Jednorázová dávka a výběr hnojiv
Prostřednictvím listové výživy je dodáván především N v různých formách, Mg a stopové živiny. V mnohem menší míře (zpravidla na základě anorganických rozborů rostlin) i K a P.
Za základní listové N hnojivo lze považovat močovinu, která se používá samostatně (u obilnin v závislosti na vývojové fázi až do koncentrace 10 %) nebo v kombinaci s dalšími živinami. Hlavní rozdíl v příjmu jednotlivých forem N spočívá v rychlosti jejich příjmu a využití pro růst. Výsledná efektivnost využití nejrychleji přijímané močoviny je srovnatelná s použitím dusičnanu amonného. V tomto případě jsou přijaté amonné ionty rychle metabolizovány a translokovány do rostoucích částí, zatímco nitráty mohou být dočasně uloženy jako zásoba minerálního N do vakuol. Zajímavým zdrojem N a dalších živin jsou dusičnany vápenatý a hořečnatý; vhodným zdrojem fosforu a dusíku pro listovou aplikaci je dihydrogenfosforečnan amonný. Uvedené minerální soli obsahující vedle N i další živiny mohou být opět aplikovány samostatně, velmi často jsou součástí pestré škály listových hnojiv dodávaných různými výrobci a komerčními subjekty.
Významný podíl listových hnojiv tvoří hnojiva obsahující stopové živiny. Tato hnojiva jsou dodávána ve formě minerálních solí, chelátových nebo komplexních sloučenin. Jednosložkové koncentráty jsou určeny především k odstranění výživových nedostatků zjištěných chemickou analýzou rostlin (ARR). Směsné roztoky stopových živin, různých forem N se stopovými živinami nebo komplexní hnojiva se používají v obdobích intenzivního růstu (např. před koncem sloupkování obilnin) a k překonání krátkodobých abiotických stresů, kdy jsou zhoršeny podmínky pro příjem živin z půdy. Zde je třeba si uvědomit, že příjem jednotlivých živin z více nebo méně složitých směsných roztoků se bude lišit od příjmu z roztoku jediné sloučeniny – může být pomalejší, ale v některých konkrétních případech i rychlejší (graf 1). Účinná jednorázová dávka stopových živin bývá velmi nízká (desítky gramů/ha), aplikace je však třeba opakovat.

Diagnostika výživného stavu porostů

Jednou z podmínek hospodárného použití listové výživy je určení vhodné doby aplikace a dávky dodávaných živin. Nejpoužívanější a nejspolehlivější metodou určení výživného stavu zůstávají anorganické rozbory rostlin, kdy se potřeba živin určuje z obsahu a poměru jednotlivých živin v analyzovaných částech rostlin. Pro analýzu obsahu hlavních živin u obilnin se používají celé nadzemní části, klesající průměrné obsahy živin jsou hodnoceny ve vztahu k vývojové fázi. Tento způsob hodnocení nevyhovuje u většiny stopových živin. Příčinou je jejich velmi malá až zanedbatelná pohyblivost ve floému. Stopové živiny přijaté z půdy se pohybují s transpiračním proudem do rostoucích a/nebo metabolicky aktivních listů. Na rozdíl od N, P, K a Mg nejsou stopové živiny později ve větší míře reutilizovány a zůstávají nevyužity ve stárnoucích listech. Za méně příznivých vnějších podmínek (např. za sucha) může porost trpět nedostatkem některé živiny i v případě, kdy analýza celé nadzemní části nic takového nenaznačuje. Jako názorný příklad lze uvést výsledek analýzy listů ozimého ječmene odebíraných po delším období sucha na počátku května 2007 v Praze-Ruzyni (graf 2). Obsah manganu a železa v nejmladších praporcových listech byl nižší než ve vývojově starších druhých a třetích listech; obsah manganu a zinku se pohyboval na spodní hranici jejich obvyklého obsahu (resp. na hranici deficitu).

Společná aplikace s přípravky na ochranu

Z hlediska hospodárnosti, zejména snížení nákladů na aplikaci, bývá doporučována společná aplikace listových hnojiv s prostředky na ochranu rostlin. Za rozhodovací kritérium se považuje doporučení výrobce a kvalita směsného postřikového roztoku hnojiva a fungicidu. Jaký je vliv společné aplikace fungicidu a listových hnojiv na rychlost příjmu živin, ukázaly výsledky pokusů na ozimé pšenici pěstované v polních podmínkách. Společná aplikace močoviny značené pomocí 15N a fungicidu Tango super v době metání měla za následek zvýšení rychlosti příjmu 15N v prvních hodinách po aplikaci na 2,5 násobek (graf 3). Za stabilního počasí bez dešťových srážek stimulační účinek odezněl do týdne po aplikaci. Jeho příčinu lze hledat v přídavku látek usnadňujících vstup relativně velkých molekul fungicidu do listu.
Množství přijatých živin z aplikovaného roztoku mohou ovlivnit i látky, které zpomalují jeho vysychání a prodlužují potenciální dobu příjmu z vlhkého filmu na povrchu listů. Do této skupiny patří např. v současné době velmi populární huminové látky.
Pro dosažení pozitivního efektu musí být splněna nejméně jedna ze dvou následujících podmínek:
– nesmí být snížena vlastní rychlost příjmu aplikovaných živin a/nebo
– lze předpokládat stabilní počasí bez dešťových srážek ve dnech následujících bezprostředně po aplikaci.

Použití látek s regulačním účinkem

S listovou výživou úzce souvisí použití pomocných rostlinných přípravků. Tato skupina přípravků je charakterizována jako látky, které zlepšují příjem živin a podporují růst a vývoj rostlin. Jejich účinek bývá odvozován od fytohormonů, obecněji od rostlinných regulátorů růstu. Na rozdíl od klasických regulátorů růstu podléhají stejnému registračnímu řízení jako hnojiva a jejich seznam uvádí Registr hnojiv vedený ÚKZÚZ. Stimulační působení těchto látek (zvlášť při doporučované společné aplikaci s listovými hnojivy) zpravidla není běžně dostupnými metodami prokazatelné. Kromě toho používané dávky v množství několika g/ha se pohybují na spodní hranici fyziologické účinnosti přirozených nebo syntetických fytohormonů.
Po aplikaci látek auxinového typu (Atonik, Almiron, Sunagreen) lze očekávat potenciální vliv na růst kořenů. Látky s cytokininovým účinkem (např. benzyladenin) mohou zpomalovat předčasné stárnutí listů, podobný vedlejší efekt lze pozorovat i po aplikaci strobilurinů. Dosud neregistrované syntetické brassinosteroidy dočasně zvyšují endogenní obsah cytokininů i kyseliny abscisové a mohly by zvyšovat odolnost vůči abiotickým stresům.
Další deklarované účinky jako např. „stimulace proudění protoplazmy“ jsou prakticky neprokazatelné.
Při rozhodování o použití pomocných rostlinných přípravků je třeba pečlivě posoudit popisované účinky, doporučené dávky, dobu a způsob aplikace.
V článku byly použity výsledky získané při řešení Výzkumného záměru MZe 0002700601 a projektu MPO č. FT-TA3/076

Klíčové informace

– Racionální využití živin při listové výživě je dáno řadou vnitřních i vnějších podmínek ovlivňujících růst a vývoj  daného porostu.
– Z vnitřních podmínek se jedná především o  potřebu jednotlivých živin v různých  fázích vývoje, mechanismus vstupu aplikovaného hnojiva do pletiv a buněk listu, jeho metabolické zpracování a další využití  pro translokaci do rostoucích nebo zásobních orgánů.
– K vnějším podmínkám, které rozhodujícím způsobem ovlivní efektivnost listové výživy, patří hlavně množství dostupných živin a vody v půdě, průběh povětrnostních podmínek v době aplikace a volba vhodného hnojiva.

 

Ing. Marie Trčková,
Mgr. Ivana Raimanová,
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha 6 – Ruzyně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *