Biopaliva: smělé plány a realita

Plány u biopaliv se nenaplňují tempem, jaké ještě loni na podzim rýsovalo ministerstvo zemědělství. Plošné přimíchávání metylesteru řepkového oleje do motorové nafty, které původně mělo začít vstupem do Evropské unie, se nekoná. Bionafta se z čerpacích stanic téměř vytratila a teď se čeká, jak se Brusel postaví k chystané státní podpoře dosavadního směsného paliva. A lihobenzinový program? O tom, zda se bude realizovat, rozhodne podnikatelská sféra, říkají dnes zástupci resortního ministerstva.

Česká vláda na přání ministra Jaroslava Palase původně prosazovala prostřednictvím novely zákona o ovzduší pětiprocentní zastoupení biopaliv v pohonných hmotách od 1. ledna 2006. To by znamenalo výrazný náskok před směrnicí EU, která požaduje dvouprocentní podíl biopaliv do závěru roku 2005 s každoročním navýšením o 0,75 procenta. Poslanecká sněmovna ovšem konkrétní číslo s obsahem rostlinné složky ze zákona vypustila a ponechala to na vládě.
Čeká se na svolení Bruselu
Návrh vládního nařízení k podpoře výroby metylesteru řepkového oleje (MEŘO), který připravuje MZe, a kabinet by ho měl schvalovat zřejmě v červenci, má umožnit další existenci směsné bionafty s 31procentním podílem biosložky, a to pravděpodobně na jeden rok. Počítá se s tím, že metylesteru se ročně vyrobí kolem sto tisíc tun a asi o 50 tisíc tun oproti dosavadním 230 tisícům tun garantovaných státem se zvýší množství takto využité řepky. Levnější surovinu však už výrobcům nezajistí Státní zemědělský intervenční fond, musí si ji za tržní cenu nasmlouvat sami. Stát jim chce nově dotovat cenu finálního produktu, aby bionafta na stojanech byla levnější než klasické palivo. Není ovšem jasné, jak se zabrání vývozu dotovaného MEŘO, když na druhé straně nemůže členská země EU bránit volnému pohybu zboží v rámci společenství.
Evropská komise v reakci na žádost české strany o povolení státní podpory bionafty požaduje podle týdeníku Euro po MZe vysvětlení řady otázek. Bruselské Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž trvá na tom, aby se snížená spotřební daň týkala i dovezeného směsného paliva z dalších států unie a čeští výrobci MEŘO mohli používat importovaný řepkový olej. Tuto informaci přineslo Euro s tím, že pokud česká strana žádosti nevyhoví, je ohroženo svolení Evropské komise s tuzemskou podporou bionafty. V souvislosti s podporou nepotravinářského užití zemědělské produkce se však u nás vždy zdůrazňuje přívlastek „tuzemská“.
Řepky bude dostatek
Zpoždění, které nastalo v jasném definování další podpory bionafty, neovlivní odbyt řepky z letošní sklizně, myslí si ředitel Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin Martin Volf. „Pěstitelé úrodu prodají a výrobci metylesteru si surovinu nakoupí od obchodníků,“ předpokládá. Řepky by přes rozsáhlé zaorávky, které hlavně kvůli suchu zasáhly plochu kolem 50 tisíc hektarů, mělo být podle Volfa dostatek. Svaz odhaduje celkovou sklizeň ze zhruba 250 tisíc hektarů ozimé řepky a přibližně 15 tisíc hektarů jarní řepky na 675 až 700 tisíc tun. „U ozimé řepky očekáváme průměrný výnos 2,6 až 2,7 tuny z hektaru, u jarní asi 1,5 tuny,“ doplnil.
Pokud by ale tuzemští odběratelé nasadili nízké ceny za řepkové semeno, může se stát, že se bude více vyvážet a na metylester pak bude surovina chybět. „Světová cena, od níž se odvíjí cena u nás, nedávno spadla přibližně na loňskou úroveň, tedy 7500 korun za tunu. Zemědělci očekávají, že žňová cena začně na 7000 korunách. Ale tomu musí také odpovídat cena světová,“ uvedl ředitel svazu. Letošní produkce řepky v původní evropské patnáctce by měla být asi o 750 tisíc tun vyšší než v uplynulých dvou letech.
Nadchází doba smluv
Ministerstvo zemědělství ve svém lihobenzinovém programu počítá, že v roce 2006 se do pohonných hmot využije nejméně 170 tisíc tun bioetanolu, který se vyrobí z obilí sklizeného asi ze 150 tisíc hektarů. V roce 2010 by už plocha měla být dvojnásobná. Pokud dojde na slova investorů a vyrostou tu nové velkovýrobní kapacity na biolíh, měli by pro ně pěstitelé už letos na podzim, nejpozději příští jaro osít potřebné výměry vhodných obilovin. A lihovarníci si to s nimi musí včas domluvit.
Také proto se nedávno uskutečnilo v Zemědělském družstvu Klapý na Litoměřicku setkání zemědělců z Ústeckého kraje, kteří by měli částečně zásobovat budoucí závod v Litvínově. Ten chce postavit mostecká společnost s r. o. N&S& N Consultants. Její jednatel Miloslav Soldát předpokládá, že letos v září nebo říjnu dostane firma stavební povolení a pak začne výstavba komplexu na výrobu bioetanolu s kapacitou 70 tisíc tun, na niž při plném vytížení spotřebuje přes 230 tisíc tun obilí. Financování investice za 1,8 miliardy korun má podle něho zajistit firma Daimler – Chrysler. Zkušební provoz chce firma zahájit v prvním čtvrtletí 2006.
Každého zajímá výkupní cena
„V březnu 2006, kdy se začne výroba rozjíždět, by mělo být k dispozici sto tisíc tun obilí. Letos na podzim bychom tedy měli osít 25 tisíc hektarů, při plném provozu to bude více než dvojnásobná výměra,“ počítá František Loudát, předseda ústecké krajské agrární komory, která s Miloslavem Soldátem jedná o dodávkách suroviny.
Pro pěstitele bude samozřejmě rozhodující cena, kterou bude lihovar ochoten zaplatit. Soldát dnes nabízí za tunu 3000 až 3300 korun na rampě. Zatím ale nemá jasno, jakým způsobem budou nákupy probíhat. „Nejsme schopni uzavírat smlouvy s jednotlivými zemědělci,“ řekl. Pokud by lihovar odebíral obilí z výkupů, bude se těžko prokazovat, že surovina pochází z tuzemské produkce.
„Na Litoměřicku chceme založit odbytové družstvo, které by zajišťovalo přísun obilí. Pěstitelé z našeho kraje nepokryjí celou potřebu, ale můžeme zprostředkovávat i prodej od zemědělců z jiných regionů,“ nebrání se předseda ZD Klapý Otakar Šašek. Nákupní cena se podle něho musí odvíjet od unijní intervenční ceny 101 euro za tunu. „Nemáme důvod prodávat laciněji, na druhou stranu je tu šance na odbyt velkého objemu obilí, což pro nás znamená vítanou jistotu,“ poznamenává.
Podle Michala Pospíšila z Asociace soukromého zemědělství ČR je cena 3300 korun pro sedláky nízká, pokud má už zahrnovat dopravu do lihovaru a skladovací náklady. „Zajímavá by byla tehdy, pokud by ji pěstitel dostal hned ve žních přímo od kombajnu. Navíc u požadovaného tritikale je riziko, že pokud by ho lihovar nevzal, těžko tuto produkci prodá, když se na ni nevztahuje intervenční nákup,“ upozorňuje Pospíšil s tím, že ze strany odběratele je nutná garance odbytu.
Osiváři, kteří se odvolávají na dřívější pokyn ministerstva zemědělství, budou mít podle své asociace připravená pro podzim vhodná osiva. Nyní se ale obávají, že pokud by došlo k průtahům v naplňování lihobenzinového programu, zůstala by jim na skladě. Pěstitelé ovšem namítají, že si nic neobjednávali a jde o podnikatelské riziko semenářských firem.

Surovina s nízkými náklady
Podle představ ministerstva zemědělství se má bioetanol vyrábět z pšenice a tritikale sklízených z českých polí a odrůdy mají pocházet z českého šlechtění. Úředníci se také snaží stanovit kvalitativní parametry vhodných obilovin. Profesor Jiří Petr z České zemědělské univerzity však některé požadavky ministerstva zpochybňuje.
Upozorňuje, že západoevropské odrůdy pšenice jakostní skupiny B a C mají většinou nejvyšší obsah škrobu a předčí doma vyšlechtěné odrůdy. Sám by doporučoval tritikale, které dává poměrně vysoké a stabilní výnosy i horších podmínkách, snáší lehčí půdy i sucho. Je méně náročné na hnojení a ochranu. „Surovina by v sobě neměla nést vysoký podíl fosilní energie, aby byla pro zemědělce rentabilní. Bylo by nesmyslné vyrábět obnovitelnou energii z neobnovitelné,“ zdůrazňuje uznávaný odborník. Doporučuje používat směs odrůd, čímž se v porostech omezí výskyt chorob i škůdců. Přiklání se k časnějšímu setí, před 15. září, a nižším výsevkům – na spodní hranici doporučeného množství. „Přehoustlý porost nedopadne dobře. Zrno je menší a nižší bude i obsah škrobu,“ varuje. Hnojení dusíkem radí rozložit do časné regenerační dávky a produkční dávku přesunout z posledního dubnového týdne na květen.
Zbytečně přísné se profesoru Petrovi zdají některé požadavky MZe na jakost zrna pšenice a tritikale pro bioetanol. Není podle něho důvod požadovat objemovou hmotnost, která nemá žádný vztah ke škrobu a kvalitě zrna vůbec. „Neměl by se omezovat obsah příměsí. Ani vyšší pádové číslo by nemělo vadit,“ tvrdí.
Litvínovský lihovar bude mít podle svého technologického experta zájem, aby vstupní surovina měla standardní kvalitu. Jinak by mohly nastávat problémy v provozu a kolísat jakost produktu. Moderní lihovary prý nelze srovnávat s dřívějšími, které zpracovávaly obilí horší kvality.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *