Biopaliva v otázkách a odpovědích

Ve své zprávě o zveřejnění balíčku pro zavedení směrnice o obnovitelných zdrojích energie, která má nabýt účinnosti letos v prosinci, přibližuje Brusel otázku biopaliv a jejich certifikace formou otázek a odpovědí. Některé z nich dále uvádíme.

Jak se budou certifikační systémy v praxi používat?
Například dodavatel pohonných hmot, který používá etanol z Brazílie, musí oznámit jeho množství příslušnému úřadu daného členského státu. Dále bude muset podle certifikačního schématu prokázat, že jde o etanol vyrobený udržitelným způsobem. To znamená, že suroviny na něj nepocházejí z polí vzniklých na místě vymýcených lesů. Dále musí doložit, kolik se při jeho výrobě vyprodukuje emisí skleníkových plynů apod. Všechny záznamy z celého výrobního řetězce, tedy od obchodníka, který etanol prodal, výrobního podniku i zemědělce, který dodal surovinu – cukrovou třtinu, musí být k dispozici a uchovávat se po určenou dobu. Než se daný etanol schválí jako v EU oprávněně používané (certifikované) biopalivo, které se započítá do výsledného podílu, udělají nezávislí auditoři namátkovou kontrolu. Další kontrola bude následovat o rok později. Audit bude podobný jako ve finančním sektoru. Auditoři zkontrolují všechny dokumenty a prověří některé farmy, lihovary a obchodníky. Zjistí si, zda daná farma pěstuje třtinu na půdě, která byla i v minulosti zemědělská a nevznikla třeba vyklučením lesa, apod.
Znamená to, že certifikáty budou i na čerpacích stanicích?
Toto značení konečného produktu, tedy pohonné hmoty s certifikovaným biopalivem nebude povinné, ale komise je také nezakazuje. To, že čerpací stanice vyznačí, že používá pohonné hmoty s certifikovaným biopalivem, může pro ni být i marketingovou výhodou. Půjde zejména o případy, kdy bude biopalivo certifikované podle přísnějších kritérií, než jaká požaduje komise.
Co na to producenti pohonných hmot. Nebude to pro ně představovat komplikaci? Nebudou moci podvádět?
Komise je v kontaktu s mnoha různými společnostmi a organizacemi, které dobrovolné schéma certifikace chtějí a velmi pravděpodobně v krátké době předloží návrhy na ně komisi ke schválení.
Případy podvodů nejsou moc pravděpodobné. Pokud by k něčemu takovému došlo, měl by se ten kdo bude mít nějaké podezření, obrátit přímo na komisi, která věc prošetří.
Jaký podíl biopaliv se do EU dováží? Budou se moci dovážet jen certifikovaná biopaliva? V roce 2007 se do EU dováželo asi 26 procent používané bionafty a 31 procent bioetanolu, a to hlavně z Brazílie a USA. Certifikace vymezí to biopaliva, která bude možné započítat do plnění cíle daného členského státu a EU. Přitom nezáleží na tom, zda půjde o domácí produkci nebo dovezenou ze třetích zemí. Pokud bude členská země dávat na přimíchávání biopaliv do pohonných hmot nějaké podpory, pak se budou moci používat jen pro certifikované výrobky.
Zemědělské půdy není na zeměkouli neomezené množství. Nebude kvůli biopalivům přece jen zapotřebí jí získat více kácením lesů či vysoušením mokřadů apod.? Cíl deset procent biopaliv v pohonných hmotách představuje podle různých odhadů dva až pět milionů hektarů půdy, na níž se budou potřebné suroviny pěstovat. EU má dostatečné množství půdy, na níž dříve rostlo obilí a jiné plodiny pro výrobu potravin a krmiv. To ale bylo v době, kdy EU produkovala hory potravin a přebytky musela s podporou exportních subvencí vyvážet. Všechnu půdu tedy pro výrobu potravin pro své občany nepotřebuje. Tato přebytečná půda pro produkci biopaliv úplně postačí. A to i v případě, že by se všechna potřebná biopaliva vyráběla jen v EU. Podobně ve světě existují rozsáhlé plochy ladem ležící půdy. Například jen v Indonésii je jí podle různých pramenů tři až pět milionů hektarů. Jde o pozemky, které byly v minulosti odlesněny a dnes jsou jen pustinou.
Jako příklad nepřijatelného biopaliva byla uvedena bionafta z palmového oleje pocházejícího z palem pěstovaných na plantáži, která vznikla vyklučením deštného pralesa. Vyrábí se hodně používané bionafty z palmového oleje? Jen asi čtyři až pět procent bionafty používané v EU se vyrábí z palmového oleje. To představuje zhruba pouhé jedno procento z celkové světové výroby tohoto oleje. Ani mimo unii se moc bionafty z tohoto oleje nepoužívá. Více než 95 procent palmového oleje jde na výrobu potravin nebo kosmetiky apod. V letech 2000 až 2008 vzrostla produkce palmového oleje o 20 milionů tun. To je čtyřicetkrát více než půl milionu tun, který jde v EU do biopaliv. Biopaliva nejsou tedy hlavním důvodem kácení lesů v některých zemích. Uvedená kritéria udržitelnosti by navíc měla takové možnosti předejít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *