Český postoj k cukerní reformě

Nejlepší pro Českou republiku by bylo status quo. Takový je postoj ministerstva zemědělství k úvahám o reformě cukerního pořádku. Sami pěstitelé a zpracovatelé si přitom uvědomují, že současný systém je neudržitelný. Překvapilo je, že nikdo s nimi nekonzultoval pozici, kterou chce náš stát v Bruselu hájit.

Plná liberalizace trhu s cukrem by podle Roberta Adamce z MZe přinesla rychlý a nenávratný propad v tuzemské výrobě cukru, proto ČR tuto variantu odmítá. „Nepřijatelné je pro nás i plošné snižování cukerních kvót, kde bychom doplatili na nízkou vývozní kvótu B. Nechceme ani snížení cen cukru s pozdějším odstraněním kvót,“ uvedl. Pokud se nepodaří od roku 2006 zachovat dnešní režim, bude česká strana podle Adamce trvat na nedotknutelnosti kvóty A, která odpovídá domácí spotřebě, a na revizi kvóty B.
„Nikdo s námi pozici, kterou chce republika v debatách o reformě hájit, nekonzultoval. Požadovat udržení status quo je nesmysl,“ reagoval Jiří Krouský, ředitel Svazu pěstitelů cukrovky Čech. Ten se jako člen evropské organizace CIBE spolu s ostatními novými členy unie přiklání k variantě snížení cen i kvót. „Musíme ale obhajovat zachování národní kvóty A,“ zdůraznil.
Podle místopředsedy Českomoravského cukrovarnického spolku Oldřicha Reinbergra je naivní si myslet, že se nám kvóta A nezkrátí. „Boj o vývozní podíl jsme prohráli, dostali jsme nejmenší ze všech zemí. Stejně tak prohrajeme i krácení kvót,“ obává se. Předpokládá totiž, že se bude snižovat celková národní kvóta, tedy součet A a B. „Z České republiky se pak stane dovozní země,“ poznamenává Reinbergr.
„Bylo by hloupé, aby se z ČR stal nějakou direktivou dovozní stát,“ myslí si ředitel Svazu jihoněmeckých pěstitelů cukrovky Henning Wiedenroth, který brojí proti liberalizaci trhu s cukrem. Tvrdí, že z uvolnění by neprofitovaly rozvojové země, ale jen ty agresivní, které neberou ohled na ekologii a zneužívají své pracovní síly. Mezi ně řadí hlavně Brazílii, která má podle studie Evropské komise nejnižší náklady na výrobu tuny cukru – 200 dolarů. Za ní je Jižní Afrika s 250 dolary, Austrálie s 270, USA se 450, EU se 480 dolary, Čína dosahuje 700 a Ukrajina vzhledem k nízkým výnosům 800 dolarů.
Rozvojové země, které se svým levnějším cukrem ze třtiny chtějí více proniknout na evropský trh, si podle Wiedenrotha již uvědomují nebezpečí, že by přes ně proudilo do EU i brazilské zboží. „Pak by se zhroutil náš cukerní řád a cukr by se tu prodával třeba i za světovou cenu. To by postihlo rovněž rozvojové země, proto už netrvají na volném přístupu, ale chtějí stanovení dovozních kvót,“ vítá jisté ústupky představitel jihoněmeckých řepařů. Je přesvědčen o tom, že liberalizace obchodu by nevedla ke zvýšení světové ceny cukru, jak se to podle něho již potvrdilo u kávy.
Komisař Franz Fischler má v červenci předložit představu o změně tržního řádu u cukru. Může přitom vycházet ze studie, která propočítává konkrétní dopad poklesu cen cukru. Pokud by současná cena v unii 700 eur za tunu spadla na 625 eur, přestaly by cukr vyrábět Itálie, Irsko, Řecko a také Švýcarsko. Při dalším snížení o sto eur by u cukru zůstalo z evropské pětadvacítky už jen jedenáct zemí, mezi nimiž by už nebyly Finsko, Litva, Lotyšsko, Portugalsko, Španělsko, Slovinsko a zřejmě i Slovensko. S cenou 420 eur by se podle teoretických výpočtů mohla jako jediná udržet Francie.
„Země, která nebude cukr vyrábět, nebude mít zájem na ochraně evropského trhu,“ varuje před možnými rozpory mezi členy unie.
Fischler možný přístup k reformě letos v létě pouze nastíní. Přesnější návrhy se vzhledem k listopadovým prezidentským volbám v USA a jmenování nové Evropské komise dají podle ředitele německého svazu řepařů očekávat v dubnu příštího roku. Předpokládá, že za rok v červnu by se ke změnám mohly vyjádřit členské státy a postupně všechny unijní instituce, aby od července 2006 platil nový tržní řád.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *