Chmel se ani letos nezavděčil

V Kounově na Rakovnicku se letošní sklizeň chmele příliš nepovedla. A je pravda, že zdejší zemědělský podnik si od ní ani mnoho nesliboval. O úrodě totiž rozhodly už v červnu kroupy, které zaútočily na stovku z celkových 113 hektarů chmelnic. „Chmel beztak už několik let není tou výnosnou plodinou, která by pokrývala ztráty jiných komodit,“ musel se smířit inženýr Pavel Řepík, ředitel kounovské akciové společnosti Probios. Proto v minulých letech „překopal“ výrobní zaměření firmy tak, aby si každá činnost na sebe vydělala. V podniku se nebáli razantních kroků – skot vystřídaly krůty, proměnou si prochází i rostlinná výroba. Letos tu třeba skoncovali s řepkou a více prostoru dopřávají máku.

Chmel si ale bude dál držet svou pozici, předpokládá ředitel podniku, hospodařícím na 1170 hektarech. Kromě chmelnic je všechno orná půda. „Pole jsou v nadmořské výšce kolem 400 metrů, čili nemáme sedmitunové výnosy pšenice. Specializace na chmel je u nás na místě, i když jeho ceny nás netěší,“ dodává. Před krizí, která v letech 1996 a 1997 zelenému zlatu ubrala na třpytu, ho tu pěstovali na mnohem větší výměře. Původní družstvo mělo v roce 1990 asi 270 hektarů chmelnic.
Výsledek bude snad alespoň průměrný
Česání chmele ukončili v Kounově minulou středu s velmi podprůměrnými hektarovými výnosy. „Když se díky úhradě od pojišťovny dostaneme ekonomicky na úroveň, jako bychom sklízeli průměrně jednu tunu, budeme rádi. Finančně zajímavý je pro nás chmel od 1,2 tuny,“ hodnotí inženýr Řepík. Před očima má ještě kroupy o velikosti ping-pongových míčků, které mu na zahradě skrz naskrz prostřílely díry do plastového nábytku. A je tedy jasné, že i nenávratně poškodily zdárně rostoucí chmelové révy. „Zhruba na 70 hektarech představovalo poškození od 50 do 70 procent. Snažili jsme porosty zachránit, ale často to bylo marné. Počasí nám nepomohlo, na déšť jsme v době tvorby květu a hlávek čekali marně.“
Natolik speciální plodinu, jakou je chmel, by si kounovská společnost nedovolila nepojistit. „Vzhledem k drahým poplatkům, které šly letos díky státním dotacím opět nahoru, se pojišťujeme takříkajíc na jistotu. Tedy na průměrný či podprůměrný výsledek, aby nás následky řádění živlu úplně nepoložilo,“ vysvětluje ředitel. V letošním roce změnila společnost Probios pojišťovací ústav. Protože loni nebyla spokojená s likvidací škody v chovu krůt od České pojišťovny, přestoupila ke Generali pojišťovně. Pro ni je novým klientem, což znamená zase vyšší sazby.
Dotace se vstupem do unie snižují
V roce 1993 vysázeli v kounovském podniku první čtyři hektary ozdraveného meristémového chmele. Dodnes stihli díky pravidelné obměně obnovit téměř 60 hektarů a stáří chmelnic tak v průměru činí osm let. „Meristémy dávají v dobrém roce až 1,8 tuny z hektaru. Pokud je ale sucho jako loni, výnosem ani kvalitou se téměř neliší od klasického Žateckého poloraného červeňáku. Jinak jsou rozdíly až čtyři metráky z hektaru,“ porovnává Pavel Řepík. Chmelnice jsou bez závlah, protože chybí vodní zdroj. Na vláhu jsou ale citlivé i vysokoobsažné chmele, u nichž jsou pak také velké roční výnosové výkyvy. Odrůdy Sládek vysazený na čtyřech hektarech a Premiant na pěti se někdy pochlubí výnosem až 2,4 tuny, jindy zklamou výsledkem 1,5 tuny.
Na otázku, jak budou pokračovat v obnově chmelnic bez dotací, se řediteli podniku těžko odpovídá. „Chmel si na sebe určitě nevydělá a plošné podpory, které bychom letos měli dostat na celou výměru půdy – včetně národního dorovnání, budou nižší než dotace, které dřív byly na obnovu chmelnic. Přímé platby budeme muset dát jedině na nové výsazy, ale už je nepoužijeme na nic jiného,“ říká ředitel společnosti Probios. Zdůrazňuje přitom, že podpora chmele je vzhledem k výši nákladů neadekvátní oproti pšenici a jiným polním plodinám.
Řepka přinášela jen zklamání
Na více než polovině výměry orné půdy pěstovali letos v Kounově obilniny, hlavně ozimou pšenici. Jařiny jsou tu vzhledem k častým jarním přísuškům velkým rizikem. Letošní rok je ale výjimkou. Protože loni na podzim nevzešla řepka ani na jednom ze 120 hektarů, nevyhnuli se jarnímu osevu obilí. „Ječmen, který pěstujeme spíš výjimečně a za dobrý považujeme výnos 3,5 tuny, sypal v tomto roce přes pět tun,“ těší ředitele podniku. Kvůli zaorávkám, ale i vysokým nákladům na ochranu způsobeným velkým rozšířením řepky, přitom její ceny rostoucím vstupům neodpovídají, tu na základní olejninu nadobro zanevřeli a pro příští hospodářský rok neoseli jediný hektar.
Dobré výsledky slibuje podle inženýra Řepíka hořčice a mák, jehož plochy postupně rozšiřují. Letos ho sklízejí ze sto hektarů, na příští rok plánují dvojnásobek. „Řepku musíme něčím nahradit a podíl obilnin nechceme zvyšovat,“ odůvodňuje příklon k máku, který se jak říká, odvděčí jednou za tři roky a dva bývají slabší. „Letos by výnos by mohl být na úrovni 0,8 do jedné tuny z hektaru, což je slušné. Pokud cena bude kolem 25 tisíc korun za tunu, budeme spokojeni.“
Pochvalně hodnotí šéf podniku sklizeň pelušky. Dobře vyšel bezpluchý oves. Na menší ploše tu pěstují také trávy na semeno – srhu a kostřevu. Jako zlepšující plodinu vysévají jetel inkarnát a věří, že se nebude opakovat sucho jako loni na podzim, kdy na 80 hektarech nevzešlo vůbec nic. Míru jejich optimismu vyjadřuje osetých sto hektarů.
Nejlépe platí za pšenici mlynáři
Žně se letos Kounovským protáhly, protože obilí dlouho dozrávalo a pak práci kombajnů zpožďovaly srážky. Minulé pondělí ještě neměli posekaných asi polovinu ploch obilovin a všechen mák a hořčici. „Domluvili jsme si výpomoc, i když je to drahé. Nic jiného nám ale kvůli času nezbývá.“
Pšenici, která sype přes šest tun a vychází v různé kvalitě, už také prodávají. Část – asi 120 vagónů – sice mohou uskladnit, ale musí také plnit smlouvy. Část sklizené pšenice směřuje do lounského výkupu, část do příbramské Primagry, která podle ředitele Probiosu nabídla ceny 2800 až 3000 korun podle kvality. „Nejlépe se dá pšenice prodat do mlýna, protože výkupy většinou neocení potravinářskou kvalitu. Znají jen jedinou třídu – „áčko“, vše ostatní berou za krmnou. Mlýn nám ale za „krmnou“ pšenici podle měřítka výkupu platí víc než za „áčkovou“. Za kvalitu D s nízkým obsahem lepku a dusíku, tzv. oplatkovou pšenici, dává momentálně 3200 korun za tunu,“ porovnává inženýr Řepík.
Krůtí maso je stále laciné
Nižší ceny obilí proti loňsku mají jeden klad – zlevňují se krmné směsi, které kounovská společnost nakupuje pro krůty. „Jenže bude následovat pokles výkupních cen krůt,“ obává se ředitel. Pokud by plně vytížili kapacitu, mohou tu ročně vykrmit kolem 55 až 60 tisíc kusů, což představuje asi 700 tun. Krůty jsou jedinou činností v živočišné výrobě od přelomu let 1997 a 1998, kdy podnik definitivně skončil s chovem skotu.
„Měli jsme asi 300 krav s kombinovanou užitkovostí a vazné kravíny. Museli bychom přejít na specializovaná plemena a rekonstruovat stáje, a to by stálo devět milionů korun. Proto jsme vsadili na krůty – snadno se pro ně upravily čtyři uvolněné chlévy, byla poptávka, takže chov byl ekonomicky zajímavý. To ale platilo do roku 2001, kdy cena spadla z dřívějších 40 korun na 25 korun za kilogram v živém a od té doby se úplně nevzpamatovala. Současných 32 korun nestačí na rentabilní výrobu,“ tvrdí Pavel Řepík, podle něhož je krůtí maso v obchodech stále moc levné.
Malá porážka prošla prověrkou
Zhruba polovinu jatečných krůt – ve finančním vyjádření – si Probios zpracovává ve vlastní miniporážce. A tento podíl stoupá. „Prošli jsme kontrolami veterinářů a můžeme jet i po vstupu do Evropské unie. Bohužel krůtí maso se neprodává moc dobře, i když je zdravé. Je ale nedoceněné a lidé jsou zvyklí kupovat hlavně kuřata, přitom obsah tuku je u krůt výrazně nižší a kdo si hlídá cholesterol, neměl by na to zapomínat,“ propaguje ředitel Řepík svou produkci. Z vlastní porážky dodává Probios porcované maso do prodejen, velkou část prodá ve svém obchodě navázaném na zpracovnu. Nárazově má odbyt i pro celé kusy.
Méně než polovina vykrmených krůt směřuje do Roudnice nad Labem do masokombinátu Procházka, kam asi před dvěma a půl lety společnost z Kounova přešla od Adexu.
Přestože Probios byl zakládajícím členem celorepublikového odbytového družstva Agrokrocan, dnes už v něm není. „Nemělo to pro nás žádný efekt. S výkupními cenami družstvo nehnulo. Navíc když máme vlastní porážku, odbyt si stejně musíme shánět sami. Jenom bychom platili poplatky,“ vysvětluje ředitel.
Ztráta zastavila splátky
Transformační projekt bývalého zemědělského družstva v akciovou společnost zahrnoval vypořádání padesáti procent majetku v akciích. Dvacet procent se zavázala firma vyplatit v penězích a třicet procent majetku bylo převedeno do rezervního fondu. „Zatím jsme splatili čtyřicet procent. Kvůli hluboké odbytové krizi u chmele ve druhé polovině 90. let, která pak vyvolala velkou přestavbu živočišné výroby, jsme museli splátky pozastavit,“ konstatoval inženýr Řepík. V době, kdy podnik vytvářel ztráty, nevyplácel podíly oprávněným osobám. Platilo to i pro loňský rok, kdy oblast zasáhlo sužující sucho. Tentokrát počasí přálo a úroda se až na výjimky vydařila, takže i finanční vyhlídky jsou radostnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *