Co zatím ukázaly audity podniků

Od příštího roku i v České republice bude naplno spuštěn systém požadavků na hospodaření známý pod názvem cross compliance překládaný do češtiny jako křížová shoda. Zkušenosti z prvních auditů firem ukazují některé závady, které určitě nejsou ojedinělé.

Cross compliance (CC) je součástí společné zemědělské politiky Evropské unie a jeho vznik vyvolala potřeba zdůvodnit veřejností zpochybňované dotace a zároveň zajistit dva základní cíle:
1. Přispět k rozvoji udržitelného zemědělství.
2. Přiblížit společnou zemědělskou politiku (SZP) očekávání společnosti v širším měřítku.
Jak máme těmto dvěma cílům rozumět? Evropské zemědělství a venkov se potýká s řadou základních problémů: vyklidňování venkova a jeho stárnutí, i přes veškeré snahy států společenství se venkov nedostatečně rozvíjí, není atraktivní pro mladou generaci, života na venkově nedosahuje úrovně, kterou dnešní generace od života očekává. Odměna za práci na venkově a zejména v zemědělství je dlouhodobě jedna z nejnižší v celé struktuře hospodářství. Nedostatek pracovních míst, nesrovnatelně horší pracovní podmínky i podmínky pro život jako takový, chybějící infrastruktura, špatná dopravní obslužnost, dostupnost zdravotní péče, vzdělávání, kultury atd. – to vše jsou důvody k podpoře udržitelného rozvoje venkova a zemědělství.
Daňoví poplatníci velmi negativně přijímali informace o tom, že téměř polovina prostředků Evropské unie (EU) jde na dotační zemědělskou politiku, což je z dlouhodobého pohledu neudržitelné. Neopomenutelné je v tomto směru i to, že EU se potýkala s velikými přebytky zemědělských komodit a potravin a vynakládala obrovské prostředky na dotaci jejich vývozu. Proto se vytvářel velmi silný tlak na oddělení dotací od zemědělské produkce tzv. decoumpling.
Cross compliance bylo v zemích EU-15 zavedeno od roku 2005 a Evropská komise (EK) vydala 1. zprávu z praktických zkušeností s ním v březnu 2007. Komise identifikovala základní problémy spojené s implementací následovně:
1. Řízení procesu je velmi obtížné, je velmi složité určit, které prvky má zemědělec dodržovat, je obtížné komunikovat se zemědělci.
2. Zemědělci mají dojem, že čelí dvojímu systému sankcí, a to ze systému CC a z nedodržení legislativy.
3. Jsou problémy s vlastní organizací systému včetně kontrol.
4. Nejsou dostatečně jasná pravidla kontroly na farmě, některé požadavky bylo obtížné podrobit kontrole, kontroly jsou dlouhé a nesrozumitelné.

Příprava u nás
Zemědělci v České republice se připravují na celý systém již od roku 2003. Byla vybudována poradenská základna ministerstva zemědělství (MZe) pod metodickým vedením Ústavu zemědělských a potravinářských informací (ÚZPI), postupně se vytvořila metodika systému práce a kontroly poradců, vznikla profesní Komora zemědělských poradců a akreditovaní zemědělští poradci pomáhali na farmách zavádět správnou zemědělskou praxi, včetně systému ochrany povrchových a podzemních vod, nitrátové směrnice, welfare zvířat atd. Bohužel, v roce 2007 došlo k přerušení kontinuálního systému dotovaného poradenství, specializovaní poradci přišli o možnost obživy, zemědělství ztratilo rok času na přípravu CC a farmáři přišli o možnost připravit se v předstihu na celý systém.

Výsledky předběžných
kontrol (auditů)

Na základě smlouvy se Zemědělským svazem ČR jsem provedl kontrolu z pohledu CC u dvou zemědělských firem v lednu letošního roku a od té doby pracuji na dalších třech farmách. Postupuji podle kontrolních listů ÚZPI – aktualizovaných 30. ledna 2008 a check (kontrolních) listů bezpečnosti práce. Jedná se v celku o téměř 2500 otázek (záleží na struktuře výroby a není rozdíl mezi malým a velkým hospodářem), na které musí farmář odpovědět Ano – splňuji. V případě nejistoty, nebo odpovědi záporné, musíme zjistit skutečný stav a přijmout opatření k odstranění závady. Proč je tak velký rozsah otázek? Protože platí nejen 19 směrnic a nařízení EU, ale i národní legislativa ČR.

Pořádek především
Pokud vůbec lze zobecnit z tak malého počtu prověřených farem, dám na první místo, a to velmi důrazně, elementární pořádek. Zajištění farem a provozů před vstupem nepovolaných osob, cizích zvířat a zabránění úniku zvířat vlastních je jednou z důležitých podmínek GAEC (dobrý agro–environmentální stav). Také požadavek správné zemědělské praxe a GAECu v oblasti ochrany vod je „nikde nic neteče“ a skutečnost je „všude všechno teče“. Se základním pořádkem souvisí např. i kafilérní boxy a včasný odvoz uhynulých zvířat do asanačních ústavů a ne že v otevřeném boxu leží ohlodané kostry, protože se tam kočky a psi, ale i drobné šelmy z širokého okolí chodí nažrat, nebo že ošetřovatel již nenajde sílu uhynulé zvíře umístit do boxu a zavřít a nechá je vedle něj.
Celou samostatnou kapitolu tvoří nakládání s vodami, hnojem, chlévskou mrvou a močůvkou, závadnými látkami, kontaminovanými vodami. Pravidla jsou zcela zřejmá, doby aplikace, zapravení do půdy a ochranná pásma musí znát nejen majitel farmy nebo agronom, ale také pracovník, který tuto práci vykonává. Kontaminované vody patří do nejbližší čistírny odpadních vod, a to průkazně. Velmi problematické je opatření související s kontrolou stavu nepropustnosti jímek. Konkrétní příklad, kdy se farmáři propadlo víko jímky u kravína z padesátých až šedesátých let a my jsme zjistili, že stěny jímky byly vyskládány z kamenů a jímka sloužila padesát let jako trativod, mluví sám za sebe. Opatření pro případ havárie a kritická místa musí být zachycena v havarijním plánu, který z vyhlášky 450/2005 Sb. a ze zákona 254/2001 Sb. musí mít zpracovaný každý podnikatel, jenž nakládá se závadnými látkami v nadlimitním množství. Tento plán však nikomu nepomůže (jedná se o návod, jak zabránit havárii a co dělat v jejím případě), když leží v šuplíku majitele farmy, nikdo o něm neví a nebyl ani se zaměstnanci ani s obcí projednán a není vyvěšený na veřejně přístupném místě provozu nebo farmy.

Dohledatelnost
Systém cross compliance mimo jiné vyžaduje od výrobců krmiv něco, co jsem nazval laicky absolutní dohledatelnost krmiv. V každém okamžiku musíme být schopni zjistit komponenty, z nichž byla krmiva vyrobena, kam byla dodána a v případě problému musíme být schopni (máme přijaté opatření) zastavit příjem závadného krmiva zvířaty a stažení vyrobené šarže ke kontrole, k nápravě nebo k ekologické likvidaci.
S bezpečností krmiv a zároveň s ochranou zvířat bezprostředně souvisí dezinfekce, dezinsekce a deratizace skladů obilovin, komponent do krmiv, vlastní výrobny krmiv a také stájí a skladů. Je třeba dodržovat správnou zemědělskou praxi i při kontrole rizik a při výrobě krmiv pro vlastní potřebu.
Podobně jako u krmiv i u zvířat je nutná absolutní dohledatelnost od narození po ukončení života. U jatečných zvířat tato dohledatelnost má končit až u prodejce masa a u spotřebitele na štítku s povinnými údaji u prodávaného masa. Také přesuny zvířat, jak mezi farmami a chovateli, tak při dodávce, mají svá poměrně přísná pravidla. Ta se týkají nejen nakládání se zvířaty, ale i evidence zvířat a povinností přepravců, kteří musí mít povolení pro nakládání, manipulaci a převozy zvířat. S ochranou zvířat souvisí jedno velmi problematické opatření, a to dezinfekční žlaby pro techniku při vjezdu do farmy a dezinfekční rohože. Ze své vlastní dlouholeté praxe vím a kolegové v provozu mi jenom potvrzují, že to nefunguje. Žlab s dezinfekčním roztokem v zimě zamrzne a voda jej roztrhá, rohož je během krátké doby znečištěná nebo znehodnocená tak, že stejně neplní svůj účel. Abych řekl pravdu nevzpomínám si, že bych někde na západ od našich hranic viděl farmu s takovým zařízením, vyjma zcela výjimečného koncentrovaného chovu.

Evidence a archivace
Co pokládám za velmi důležité a co je předmětem kontrol, jsou veškeré evidence a archivace, a to jak v rostlinné, tak v živočišné, potravinářské nebo přidružené výrobě. Nemusím připomínat, že i absolutní laik v zemědělských oborech dokáže bez problémů zkontrolovat dokumentaci a evidenci i povinnou dobu ukládání dokumentace a dokladů do archivu. To se však samozřejmě týká i poučení a proškolení pracovníků a proškolení z obsluhy jednotlivých technologických celků (dojírna, posklizňová linka) nebo zařízení (dojicí souprava, svářecí agregát, vysokozdvižný vozík, jeřáb), a to včetně speciálního průkazu u některých vyjmenovaných zařízení.
Závažnou oblastí jsou i kontroly přijatých opatření a povinných hlášení pro případ výskytu závažných chorob u zvířat a karanténních plevelů a škůdců v rostlinné výrobě v součinnosti se SVS a SRS, a to opět včetně evidence, dokumentace a archivace .
V ochraně rostlin je třeba dodržovat velmi přísná pravidla. Při hnojení rychle rozpustnými dusíkatými látkami je nutné zachovat ochranné pásmo od břehové čáry vod a zejména o těchto opatřeních musí vědět pracovníci, kteří tuto práci vykonávají.

Bezpečnost práce
Nedílnou součástí CC jsou i otázky bezpečnosti práce a ochrany zdraví pracovníků. V testových otázkách auditu je jich 1358. To není podstatné, podstatné je průkazné proškolení na určitý druh práce, poučení o vykonávané práci, o používaném přípravku a základech ochrany zdraví při jeho aplikaci. Příkladem je i poučení ošetřovatelů zvířat, jak se má se zvířaty nakládat, o přístupu k nim atd. Pracovník nesmí určité práce vykonávat, pokud k nim není oprávněný nebo způsobilý nebo minimálně poučený, a to opět průkazným způsobem.

Požadavky na výstavbu
Velmi složitou oblastí v praktickém posuzování plnění podmínek cross compliance jsou souvislosti s vyhláškou č. 191/2002 Sb. o technických požadavcích na výstavbu. Všichni zemědělci v praxi by se při jakékoliv rekonstrukci měli v prvé řadě podívat na požadavky, které vyhláška ukládá. Např. vzdálenost od napájecího žlabu nebo napáječky, počty zvířat v kotcích, výšku zábran – zejména té nejnižší, výšku požlabnice, výšku kohoutkové zábrany atd. U silážních žlabů a plat jde o jejich vybavení z hlediska průniku závadných látek podle § 4. Účinnosti nabyla vyhláška 1. června 2002 a od té doby veškeré stavby musí splňovat její podmínky, i když si rekonstrukci dělá zemědělec sám. Dnes již víme, že tato vyhláška nekoresponduje s novými technologiemi (viz nové napáječky pro prasata). Nevidím ani důvod požadavku na nášlapnou plochu roštnice a štěrbinu, když byly při rekonstrukci použity staré podlahové rošty, které provozu vyhovovaly.

V protokolu z auditu
je i odhad nákladů

Vždy se snažím, vžít se do role ředitele podniku, majitele farmy, zemědělského podnikatele, kteří nesou zodpovědnost za své podnikání a také na vlastních bedrech tíhu odpovědnosti a rizika za podnikání i za podřízené pracovníky, kolegy a zaměstnance. V protokolu je zapsáno jen to nejdůležitější, co je třeba odstranit, hlídat a nezanedbat. Mám oproti nim obrovskou výhodu: jsem nezávislý a nezatížený a mohu si dovolit napsat otevřeně cokoliv, co pokládám za důležité. Mám i nezanedbatelnou výhodu v dlouholeté zemědělské praxi a znalosti provozu.
V závěru protokolu se vždy se zemědělcem pokusíme odhadnout, jaké náklady jsou spojené s uvedením firmy do souladu s CC a se současnou platnou legislativou. Nejméně a nejrychleji odstranitelné jsou závady evidenčního a organizačního charakteru. Proškolení pracovníků i velkého podniku je otázkou desítek, maximálně stovek tisíc korun. O něco dražší jsou opatření související s povinnými rozbory vody, krmiv atd. Také opatření k zamezení vstupu cizích osob a zvířat do farmy a únik zvířat z ní jsou snadno zajistitelná, ale jsou již podstatně dražší. Drahé jsou dnes i likvidace kontaminovaných vod. Nejdražší a nejnákladnější jsou samozřejmě opatření související s rekonstrukcí provozů a staveb, kde se pohybujeme v řádech desítek a stovek milionů korun. Např. naše zemědělské farmy po dlouhá léta byly stavěny za jiných předpisů a všechny okapové svody byly vedeny tak, že vody z farmy končily v záchytné jímce, která se běžně vyvážela na pole. Dnes jsme povinni oddělit kontaminovanou vodu od srážkové, která má běžně odtéct. Jsme na to zařízeni? Máme čisté zpevněné povrchy aby nekontaminovaná srážková voda mohla odtéct do terénu? Znám řadu farem, které jsou odkanalizované, ale kanalizace končí trativodem nebo lapolem v tom lepším případě a voda odtéká do nejbližšího potoka.
Kamenem úrazu jsou naše silážní jámy, zejména starší zapuštěné a polozapuštěné, ale i povrchové, které mají porušený plášť, izolaci, odvod silážních šťáv. Podobně jsou na tom i polní zpevněná hnojiště. Tady již mluvíme o desítkách milionů korun. Dovolím si jednu poznámku na okraj. Když přemýšlím, co farmáři navrhnu v tomto případě jako řešení a uvážím, že oprava, rekonstrukce nebo nová výstavba bude stát v řádech desítek milionů korun a zemědělec bude dál vyvážet, nakládat a manipulovat s chlévskou mrvou, kejdou, hnojem nebo močůvkou, ale i s kontaminovanou vodou z farmy za desítky a stovky tisíc korun, vidím u naší koncentrované živočišné výroby jako vhodné řešení výstavbu bioplynové stanice zemědělského typu, kde sice je také nějaká manipulace a vyvážení, ale zároveň peníze za vyrobenou elektřinu a teplo.

Je třeba zjednodušit
národní legislativu

Ani zdaleka jsem nevyčerpal všechny získané poznatky a neuvedl příklady ze zemědělské praxe. Chtěl jsem jen poukázat, jak opět teorie pokulhává za praxí.
Poradci ministra zemědělství dospěli ke správnému názoru že zavedení systému CC u nás se bude potýkat se stejnými potížemi jaké s ním mají farmáři v zemích EU-15 (viz úvod mého článku). Na rozdíl od nich se však domnívám, že zjednodušení bude ve vztahu k praxi velmi problematické, pokud se nezmění a nezjednoduší v tomto směru naše národní legislativa.
I já, jako poradce, který se snaží ochránit zemědělce v praxi od hrozby sankcí, pokut a krácení dotací, se již těším na zjednodušení nejen předmětu kontrol – jasně definované a srozumitelné kontrolní body, ale i na snadnou a srozumitelnou komunikaci se zemědělci a s širokou nezemědělskou veřejností.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *