Co zemědělce na jaře čeká a nemine

Předseťové zpracování půdy na jaře je v rámci podniku náročnou operací, která vyžaduje značné množství času i nákladů. Zvláště velké zemědělské podniky se proto snaží postupovat tak, aby při dodržování požadavků na kvalitu práce u jednotlivých plodin co nejvíce zredukovaly provozní náklady. Výrazného snížení nákladů lze dosáhnout pouze v rámci ucelené technologie, která vyžaduje promyšlený přístup.

Hlavním cílem je vytvořit správné seťové lůžko s utuženým dnem, ale kyprou vrchní vrstvou, které zajistí vysokou vzcházivost osiva. Platí to pro obilniny a zvlášť významně pro cukrovku a kukuřici. Z požadavků rostlin je možné odvodit následující úkoly při přípravě půdy:
– urovnání vrchní vrstvy,
– rozmělnění a rozdrobení hrud,
– rovnoměrná hloubka zpracování,
– zpětné utužení seťového lůžka,
– narušení půdního škraloupu.
Klíčení je tím rychlejší, čím jemněji je půda připravena. V krátké lhůtě má tato pečlivost svůj význam, ale dlouhodobě se změní v nevýhodu – s nárůstem jemných částic má půda sklon k rozbahnění a slehnutí. Všeobecným představám o přípravě půdy odpovídá rozložení jemných částic v místě uložení osiva a hrubších na povrchu půdy. Existují i jiná opatření vedoucí k nápravě struktury půdy – například organické hnojení a vápnění. Každá půda má určitý (střední) obsah vlhkosti, ve kterém je její zpracování nejsnazší. Mimo tento rozsah klesá ochota ke zpracování a je třeba ji vyrovnávat větší intenzitou, což však nebývá vždy možné. Na jaře lze připravit půdu při stejné vlhkosti snadněji než na podzim přímo po zorání pozemku. Základní zpracování půdy má za úkol nakypřit půdu do hloubky, rozdrobit a eventuálně otočit, nářadí pro zpracování povrchu slouží k přípravě seťového lůžka podle požadavků plodiny. Tento postup bývá také označován jako sekundární zpracování půdy.

Rozdílná hloubka zpracování 

Struktura půdy či velikost půdních agregátů je pro skupiny plodin odlišná. V humidních oblastech se provádí příprava půdy do větší hloubky, používání pluhu a klasické technologie je zde pravidlem. V oblastech s nízkou intenzitou srážek je naopak třeba šetřit vláhou, a proto zde přichází ke slovu redukované zpracování půdy či bezorebné setí. Posklizňové zbytky v tomto případě zabraňují neproduktivnímu výparu z půdy a vysoká plošná výkonnost omezuje vyschnutí povrchové vrstvy půdy během práce.
Je samozřejmé, že uvedená pravidla nejsou v rozhodování o technologii jedinými milníky. Svou roli hraje i struktura půdy, zkušenosti agronomů a v rostoucí míře ekonomika. Vzhledem k radikální proměnlivosti počasí v jednotlivých letech se ukazuje jako výhodné nářadí s univerzálním využitím nebo s výměnnými pracovními sekcemi. Výrobci na tuto skutečnost reagují a rozšiřují sortiment radliček, závěsných pneumatikových pěchů či možnosti regulace hloubky záběru z kabiny u svých kypřičů.
Příliv nové techniky přinesl podstatné změny v celoplošně zavedené klasické technologii zpracování půdy. Díky tomu je možné vybírat stroje podle stanovištních a klimatických podmínek, případně změnit i celou technologii. Její význam je tím větší, čím lépe dokáže omezit lokální nevhodné půdní vlastnosti (těžká půda, přílišná vlhkost nebo lepivá půda).
Výrazný krok vpřed představuje slučování většího počtu operací do jednoho přejezdu, a to včetně spojování přípravy půdy se setím. Zrychlení postupů zakládání porostů tím eliminovalo vliv snižování počtu pracovních sil. Zároveň se prokázalo, že nárazové zavádění minimalizačních či přímo bezorebných technologií setí na celé výměře není efektivní.
Je možné říci, že po určité době sbíráni zkušeností se ustálilo používání technologií lišících se intenzitou, hloubkou a způsobem zpracování půdy. Běžné je používání odlišných postupů i v rámci jednoho podniku. Klasické postupy vycházejí z použití radličného pluhu, který půdu zpracuje rovnoměrně do hloubky. Při práci za nízké vlhkosti půdy se zvyšuje opotřebovávání orebních těles a roste spotřeba paliva. Snaha zorat zcela vyschlou půdu je příčinou snížené kvality orby, což pak může způsobovat problémy při jarní předseťové přípravě (nedostatečné zaklopení rostlinných zbytků apod.).

Vývoj moderních technologií

Finanční a časová náročnost orby podnítila nástup minimalizačních a půdoochranných technologií, které využívají pouze mělkého zpracování půdy. Jejich výkonnost je vysoká, avšak je třeba vyřešit otázku hospodaření s rostlinnými zbytky. Ponechání těchto zbytků na povrchu v meziporostním období či přes zimu zabraňuje erozi, ztrátám vláhy, ale zároveň podporuje přezimování houbových chorob. Fytosanitární účinek těchto postupů se orbě nemůže vyrovnat. Proto je vhodné do půdoochranných technologií, používaných často pro obilniny, luskoviny nebo olejniny, ve zvolené periodě zařadit podzimní orbu.
Systémy redukovaného zpracování půdy se stále vyvíjejí s tím, jak stoupají požadavky na moderní zemědělství.
Dokáží významně uspořit čas a razantně zvýšit výkonnost jednotlivých pracovníků. Vícenosníkové kypřiče, vybavené ještě sadami výměnných radlic, mohou kromě podmítek v podletí provádět i předseťovou přípravu půdy. Rychlovýměnný systém radlic, případně hydraulické nastavení hloubky záběru z kabiny, je v tomto případě výhodou.
Na základě rozdílných požadavků a značně různých podmínek nasazení je nabídka nářadí na povrchové zpracování půdy mimořádně mnohostranná. Základní rozdělení určuje nářadí pasivní (nesené nebo závěsné) a aktivní. Výsev ve vhodném termínu přispívá k zajištění výnosu, a proto je třeba volit technologii s odpovídající výkonností. Používání nářadí pro samostatné operace nemusí splňovat požadavky na výkonnost, a proto jsou ve stále rostoucí míře jednotlivá nářadí spojována do kombinací se zcela specifickými efekty.

Univerzální aktivní nářadí

Jak aktivní, tak i pasivní nářadí ke zpracování půdy má své výhody a nedostatky. Nářadí, poháněné vývodovým hřídelem, má podstatně lepší drobicí efekt než tažená varianta. V těžké půdě je s pomocí taženého nářadí obtížné dosáhnout požadovaného efektu, zatímco s aktivně poháněnou variantou stačí jeden přejezd. Též ve ztvrdlé, zhutnělé nebo jílovité půdě se tyto stroje dobře uplatní. Aktivní nářadí má další výrazné přednosti: 
– Výkon motoru je přenášen na půdu s velkou účinností a bez škodlivého prokluzu kol (s výjimkou skutečně vysoké pojezdové rychlosti)
– V proměnlivých podmínkách je možné provádět specifické zpracování půdy
– Mnohostrannost nasazení, velká přizpůsobivost
– Při dostatečné hloubce záběru se dají důkladně odstranit stopy traktoru či koleje
– Kompaktní konstrukce, snadná kombinovatelnost s jiným nářadím na zpracování půdy nebo se secím strojem či sázečem
Na druhou stranu je třeba se zmínit i o problémech: 
– V lehkých, humózních půdách nebo v nepříznivých podmínkách vzniká nebezpečí následného rozbahnění, tvorby škraloupu a následné eroze.
– Aktivní pohyb je příčinou zvýšeného opotřebování, vyšších nákladů na údržbu, oprav a vyšších pořizovacích nákladů
– Pracovní rychlost omezena na 6 – 8 km/h
– Specifická potřeba výkonu je vyšší než u pasivního nářadí
– V kombinaci s jiným nářadím (secí stroj) je požadována dostatečná zvedací síla zadního závěsu traktoru.
Podle uspořádání půdu zpracovávají vertikální (vibrační brány, rotační brány) nebo horizontální (půdní frézy, kypřič s hřebovým rotorem) pracovní orgány. Jejich působení v půdě určuje pojezdová rychlost traktoru a otáčky aktivních prvků. Změnou jednoho nebo druhého prvku se mění i intenzita zpracování. Proto je třeba při práci s tímto nářadím dodržovat pokud možno konstantní pojezdovou rychlost.
Kypřiče s horizontálním rotorem jsou zvláště vhodné ke zpracování půdy po orbě či kypření. Lze je též nasadit i na nezpracovaných pozemcích, ovšem jen v kombinaci s podrývacími radlicemi. Mají dobrý mísicí efekt a dobře zapracovávají rostlinný materiál. Mají své místo také tam, kde mají být rostlinné zbytky vmíseny do povrchového horizontu, tedy například při jarním zpracování vymrzlého porostu svazenky. Tuto práci ale může zastat i talířový kypřič.
Problematické je nasazení aktivního kypřiče s horizontální osou rotace na jaře v situaci, kdy je vrchní vrstva půdy oschlá, ale spodní ještě značně vlhká. Zde vzniká nebezpečí vmísení suché půdy do spodiny a vynesení vlhké půdy na povrch. Následně může dojít k zalepení secích botek, přítlačných kotoučů apod.

Rotační brány

Značného využití se v posledních letech dočkaly rotační brány. Unášeče, poháněné ozubenými koly, jsou opatřeny zpravidla dvojicí nožů. Dva sousedící rotory se otáčí proti sobě, přičemž se částečně překrývají. Proto, aby nedošlo ke zkroucení a následnému narušení nebo zlomení ozubených kol, musí být skříně konstruovány velmi stabilně. Speciálně zesílená konstrukce skříně se používá u bran s velkou šířkou záběru nebo pro těžké podmínky.
Rotační brány lze přizpůsobovat jiným podmínkám výměnou ozubených kol v převodovce nebo jednoduchým přeřazením. Mají-li být rotační brány používány v kombinaci se secím strojem, je nutné prověřit, zda převodovka obsahuje i výstupní koncovku pro připojení vývodového hřídele.
Rotační brány jsou zřetelně citlivější na kameny než ostatní aktivní nářadí. Kameny se mohou vklínit mezi hroty sousedních rotorů nebo mezi rotující unášeč a dno vany. Proto se doporučuje používání kloubové hřídele s účinným jištěním proti přetížení. Rovněž existují způsoby jištění proti kamenům u samotných rotačních bran.
Nože rotačních bran jsou konstruovány tak, aby zajistily dobré drobení a urovnání beze změny rozvrstvení v půdě. Přesto má toto nářadí na slehlé nebo kamenité půdě sklon k přizvednutí ze záběru. Za takových podmínek je třeba dávat pozor na vlastní hmotnost nářadí a jeho přítlak v půdě.
Pro upevnění nožů k unášečům mají výrobci celou řadu řešení – od jednoduchých šroubových spojů nebo střižných kolíků až po kónické, samosvěrné výřezy pro rychloupínání nožů. Právě s ohledem na rozličné podmínky nasazení a omezení nutnosti výměny po opotřebení v současnosti vzrostla délka nožů. Jsou nabízeny i nože s délkou 300 mm v sériovém provedení. Kulaté unášeče nožů, vyrobené z tepelně zpracované oceli, jsou dobrou ochranou proti kamenům.
Rotační brány se nejvíce uplatňují při přípravě půdy po předchozí orbě nebo kypření.
Při přípravě půdy v časném jaru je důležité, že původní rozvrstvení v půdě (suchý materiál na vrchu, vlhký dole) zůstává zachováno. Ani rostlinný materiál, jako je velké množství posklizňových zbytků, neovlivňuje činnost bran.
Efekt zapravení hmoty je však podstatně slabší než u půdní frézy. Kromě toho může dojít při zapravování hmoty k tvorbě „řádků“ mezi protiběžnými rotory.
Dalším důvodem pro rozšíření rotačních bran je to, že dosahují žádoucích účinků na půdu podle požadavků různých plodin (tj. do hloubky 15 cm pro brambory, od 4 do 8 cm pro boby a kukuřice, 3 až 4 cm u obilnin, 2 až 3 cm u hořčice a cukrovky) během jednoho přejezdu. Provedení se šířkou nad 5 m jsou řešena jako dvojice na společném rámu s tím, že obě sekce se přizpůsobují terénu nezávisle.
Pro nasazení rotačních bran na jaře v hrubé brázdě se osvědčily odpružené a výškově stavitelné urovnávací lišty, umístěné na přední straně skříně. Urovnávají povrch pozemku a chrání unášeč před opotřebením od hrud nebo kamenů.
Pro přípravu půdy k jarním olejninám i obilninám jsou rotační brány oblíbené pro svůj intenzivní drobicí účinek, zato u cukrovky jsou hodnoceny skepticky. Nejčastější argument: musí pracovat relativně hluboko, aby bylo dosaženo drobicího účinku. Potom ale neexistuje možnost uložit osivo na nezpracovaný, zpevněný horizont a při absenci srážek zajistit kapilaritu půdní vlhkosti, a tím i vysokou vzcházivost. Jsou-li však výše uvedené předpoklady nasazení nářadí splněny, je možné i pro přesné setí dosáhnout náležité a rovnoměrné mělké přípravy seťového lůžka.

Vibrační brány

Vibrační brány se využívají již řadu let, zvláště na lehkých půdách. Jsou opatřeny dvěma nosníky hřebů, které se kývají (oscilují) střídavě do stran. Kmitavý pohyb bran v takových podmínkách vede ke známému efektu rozdružování: hrubší hroudy zůstávají na povrchu půdy a tvoří ochranu před rozbahněním a erozí. Jemné částice se naopak nachází ve spodním horizontu. Je-li při následném výsevu osivo uloženo do tohoto prostoru, může se to pozitivně projevit na dobrém zásobení půdní vodou a hodnotě vzcházivosti. Na těžkých půdách je možné jen stěží dosáhnout jedním přejezdem požadované kvality práce.
Díky dráze svého pohybu v půdě způsobují hřeby velmi dobrý rovnací efekt. Vibrační brány se dají využít pro mělkou přípravu půdy (například pro hořčici nebo cukrovku), vzhledem k velké délce hřebů též ke hlubšímu zpracování půdy, které vyžadují např. brambory. Dalšími výhodami je odolnost vůči kamenům stejně jako relativně krátká konstrukce, která usnadňuje kombinace se secími stroji.
Nevýhodou vibračních bran je jejich náchylnost k ucpávání, takže povrch půdy by měl být pokud možno bez rostlinného materiálu. Proto se toto nářadí hodí pro úpravu hrubé brázdy po orbě, po kypřiči již méně.
Pojezdovou rychlost lze při práci měnit jen ve velmi malém intervalu. Zvýšení výkonnosti zrychlením pojezdu je sice možné, ale má za následek snížení drobicího efektu. Ten, kdo potřebuje zvýšit své denní výkony, by měl hledat řešení v nářadí s velkou šířkou záběru. Dnes jsou nabízeny vibrační brány o šířkách 6 m i více, které jsou rozděleny do dvou hydraulicky sklopných částí.

Požadavek na výkon a plošná výkonnost

U aktivně poháněného nářadí se celkový požadavek výkonu skládá z požadavku na tažný výkon a výkon na vývodovém hřídeli. Mezi jednotlivými druhy nářadí jsou v tomto ohledu podstatné rozdíly. Hodnotu příkonu ovlivňuje několik faktorů: 
– šířka záběru nářadí,
– hloubka záběru,
– pojezdová rychlost,
– půdní druh,
– stav půdy (především vlhkost),
– předběžné zpracování půdy (např. orba nebo kypřič, hrubé narušení nebo intenzivní kypření, případně bez zpracování),
– požadovaná intenzita práce (drcení hrud),
– druh a množství posklizňových zbytků (např. drcená sláma obilnin nebo masivní sláma kukuřice, příp. meziplodiny).
– Příslušné podmínky nasazení působí také velmi silně na celkový požadavek příkonu. Při práci na nezpracovaných pozemcích je energetická náročnost vyšší než po orbě nebo kypřiči. Také příprava půdy v pozdním podzimu je podstatně náročnější než příprava půdy na jaře na dobře promrzlé půdě s vhodnou strukturou.
– Další významný faktor je požadovaná intenzita zpracování půdy. Čím intenzivnější je kypřicí a drobicí účinek pracovních orgánů na půdu, tím více energie vyžadují. U stejného nářadí je ale možné měnit náročnost například výměnou nebo otočením hřebů nebo nožů.
Plošný výkon je ovlivňován:
– šířkou záběru nářadí,
– pojezdovou rychlostí,
– velikostí, délkou a tvarem honu (pravidelným nebo nepravidelným),
– časem pro otočení na souvrati, daným rozměry honu a typem nářadí.
Z těchto kritérií lze vypočítat plošný výkon v ha/h pro zpracování jednoho pozemku. Pro plánování celkové náročnosti práce je třeba vzít v úvahu také délku přípravného období (údržba a péče), dobu pro přejezdy a ztrátové časy, kterým se nelze vyhnout, spolu s prostoji pro opravy.

Pasivní nářadí pro velké výměry

Pasivní nářadí pro přípravu půdy (ať v neseném či taženém provedení) je ve velké oblibě. Je to dáno nejenom vysokou plošnou výkonností, ale i možností sloučit pracovní operace. Některé nářadí bylo převzato z dob koňských spřežení, další byla naopak nově vyvinuta a vyžadují vyšší pojezdovou rychlost traktoru. Mají však shodné následující výhody: nízké pořizovací náklady, jednoduchá obsluha i údržba, nízké servisní náklady a snadná kombinovatelnost v rámci agrotechnických postupů. Hlavním nedostatkem je to, že jejich práci není možné přizpůsobit rozdílným půdním poměrům, jak to dovolují kypřiče s pohonem vývodovým hřídelem. Přesto existují i u tažených strojů různé možnosti, jak dosáhnout příznivých výsledků: 
– dodržováním optimální pojezdové rychlosti,
– větším počtem pracovních operací,
– výběrem správných radliček či jiných orgánů,
– sloučením jednotlivých operací do kombinací na přípravu půdy,
– nasazením ve vhodném termínu.

Nářadí s odpruženými a pevnými slupicemi

Nářadí této skupiny je nejčastěji využíváno pro více nebo méně mělké zpracování půdy při přípravě před setím nebo sázením. Nárazy radliček na půdu mají intenzivní drobicí, mísicí a urovnávací účinek. Optimální účinek je závislý především na vlastní hmotnosti nářadí, tj. přítlaku na radličky: čím je vyšší, tím lze pracovat ve větší hloubce a s větší rychlostí, protože nářadí lépe „leží“ v půdě. K dalším faktorům patří odstup radliček, jejich uspořádání a šířka. Čím je šířka větší, tím užší je pruh přímo nezpracované půdy mezi nimi a intenzivnější účinek a rovněž lepší urovnání vrchní vrstvy půdy. Dále má vliv i způsob zavěšení nářadí k traktoru a úhel vniknutí do půdy.
Patří sem jak klasické hřebové brány, kombinované s výškově stavitelnými urovnávacími lištami nebo taženými smyky, tak kultivátory s pružnými slupicemi. Ty jsou často konstruovány tak, že přední řada radliček urovnává a zadní řady půdu otvírají a drobí. Nejčastěji používané dlátové radličky jsou připevněny k pružným slupicím. Pro náročné podmínky se vyrábí kypřiče s pevnými slupicemi, jištěnými pomocí zdvojených listových per nebo vinutých pružin. Rovněž lze k tomuto účelu využít stávající podmítače se šípovými radlicemi, které jsou ovšem uloženy jen ve dvou nebo třech řadách a intenzita práce je nižší.
Výhodou tohoto druhu nářadí je dobré samočištění, velká průchodnost a nízké sklony k ucpávání vycházející z dostatečného rozestupu radliček. Kypřiče s pružnými prsty však potřebují pro svou činnost hloubku záběru minimálně 10 cm, a proto nejsou vhodné pro mělkou přípravu půdy. Jsou naopak vhodné pro druhy, nevyžadující rovnoměrné mělké zpracování půdy – brambory, kukuřice. Relativně hluboké působení a s tím spojená nerovnost půdy vyžaduje odpovídající urovnání a zpětné zpevnění. Proto jsou kultivátory a kypřiče často agregovány s lištami nebo drobicími válci různého průměru.

Talířové brány

Talířové brány mají díky svým účinkům specifické postavení. Velmi rozšířené jsou pro podmítku strniště či zpracování meziplodin aj. rostlinných zbytků, ale nechají se použít i k přípravě půdy. K tomu účelu je nejvhodnější provedení se dvěma řadami za sebou uložených vydutých disků. Uspořádání sekcí do písmene X nebo V dovoluje změnou sklonu nastavit intenzitu působení na půdu. U menších typů mechanicky, u moderních velkoplošných provedení pak hydraulicky z kabiny traktoru. Čím více jsou kotouče zešikmeny, tím intenzivněji drobí a mísí půdu. A naopak, jsou-li postaveny kolmo k podélné ose nářadí, mají především řezací účinek. Toto nastavení se používá též k urovnání čerstvé brázdy po orbě.
Talířové brány používají vypouklé, samoostřící ocelové kotouče s průměrem 450 až 600 mm (maximálně 900 mm) a hladkým nebo vykrajovaným okrajem. Hladké kotouče způsobují intenzivní mísení půdy, vykrajované naopak působí agresivněji, pronikají lépe do půdy a nechají se výhodně využít, zvláště při zapracovávání většího množství posklizňových zbytků. Proto bývají talířové brány vybaveny řadou vykrajovaných kotoučů vpředu a hladkými vzadu, případně na jednom hřídeli jsou tyto kotouče uloženy střídavě.
Využití je všestranné, vzhledem k velké vlastní hmotnosti se dobře uplatní na těžkých a kamenitých půdách.

Brány s nožovým rotorem

Konstrukčně se podobají talířovým branám. Jednotlivé sekce jsou uspořádány do V nebo X, ovšem s tím rozdílem, že nožové rotory jsou umístěny až čtyři za sebou. Pracovní orgány jsou lehce vypouklé nožové hvězdice s průměrem od 30 do 40 cm a jejich uspořádání je střídavé – pro odhazování vpravo a vlevo. Rovněž vzájemný úhel mezi sekcemi musí být dodržen. Pracovní rychlost je zde vyšší, měla by činit 12 km/h. Všeobecně jsou doporučovány dva přejezdy do kříže. Neuspokojivý efekt zpracování mohou tyto brány vykazovat na ztvrdlé, těžké půdě. Vhodné dotížení lze provést závažím z betonu, což se také praktikuje.
Tyto brány lze využít i k jarní přípravě půdy, protože půdu dobře drobí a urovnávají. Na rozdíl od kombinací ale nelze dosáhnout jednotné hloubky zpracování a přesně cíleného efektu práce.

Nářadí se zdvojenými rotory 

Jako doplněk shora uvedených typů nářadí a jako určitá alternativa k aktivním typům bylo vyvinuto nářadí, které se odvaluje po pozemku a má dva za sebou uložené rotory. První rotor se odvaluje na půdě a pohání přitom pomocí řetězového převodu zadní rotor. Převodový poměr činí podle provedení 1 : 2,5 nebo 1 : 3,2. V provozu je přední rotor poněkud zbržděn, zadní naopak pracuje s více než dvojnásobnými otáčkami. V našich podmínkách je nejčastěji využíván zdvojený hřebový rotor: oba rotory jsou vybaveny hřeby, které se navzájem přesahují, a tím vykazují výborný samočisticí efekt. První rotor narušuje půdu v hloubce 5 – 10 cm hrubě, zatímco druhý z nich přebírá intenzivní drobení a mísení. Následný válec zajišťuje hloubkové vedení a zpětné utužení půdy. Toto nářadí dosahuje příznivého efektu při pojezdových rychlostech 10 – 12 km/h.

Kombinace na přípravu půdy 

Nabídka nářadí v této oblasti je značně rozsáhlá. Je to dáno tím, že požadavky na kombinace jsou značně mnohostranné. Při co nejnižším počtu přejezdů mají půdu urovnat a rozdrobit, ale také nakypřit a opět utužit. Podle typu půdy, předpokladu vývoje počasí a druhu plodiny mají být schopné připravit seťové lůžko s rozdílnou strukturou i velikostí a rozložením hrud.
„Klasická“ kombinace je tvořena nosným rámem a vpředu sekcí bran s pevnými hřeby, tedy nářadím pro kypření a drcení hrud. Následnou sekcí jsou většinou válce v nejrůznějším provedení, které provádějí dodatečné drobení a zpětné utužení půdy. Protože se o ně nosný rám opírá, mají zároveň funkci vymezování hloubky záběru. K rámu je možné připojit ještě kypřiče stop traktoru nebo smykovou lištu pro urovnání hřebenů brázd. Moderní kombinace umožňují mezi uvedené sekce namontovat ještě dodatečné prvky, jako jsou například pěchovací válce.
Pro majitele jsou kombinace výhodné v tom, že samotný rám a určitá základní výbava agregátů dovoluje sestavení vhodné varianty pro podmínky právě vysévaných rostlin, tj. jejich požadavků na nakypření, rozdrobení a zpětné utužení seťového lůžka. Sestavení kombinace by mělo proběhnout tak, aby: 
– vpředu i vzadu uložené nářadí pracovalo v nastavené hloubce,
– nastavená hloubka záběru byla přesně dodržována i při vyšších rychlostech,
– jednotlivé sekce bylo možné podle potřeby dotížit či odlehčit,
– u nářadí se šířkou více než 3 m bylo možné boční sekce sklopit do transportní polohy,
– konstrukční pracovní rychlost jednotlivých sekcí se shodovala,
– následné pracovní orgány by neměly narušovat účinek předních sekcí,
– v příslušných půdních podmínkách vykazovaly všechny použité orgány příznivý účinek.
V nabídce velkých výrobců je i tříbodový závěs s možností agregace secího stroje ke kombinaci, který zvláště na velkých výměrách značně snižuje náklady na založení porostu.

Jak na vymrzající meziplodiny 

V posledních několika letech umožňovalo počasí na podzim realizovat jak podmítku, tak i orbu. Podzimní orba ve srovnání s jarní usnadňuje přípravu půdy. Přesto je zemědělci v zahraničí ponechávána na pozemku meziplodina, která se po vymrznutí zaorává až na jaře. V tomto případě jsou využívány otočné pluhy s dostatečnou výškou rámu a roztečí mezi tělesy, které dokáží veškerý rostlinný materiál plynule zapravit do půdy. Pluhy mají pomocí ramene připojen pěch v různém provedení, většinou jako tažený dvouřadý válec s kroužky o průměru až 900 mm. Ten provádí prvotní úpravu hrubé brázdy, tedy drobí hroudy a utužuje půdu, čímž nahrazuje její přirozené slehnutí. Jako vydařené řešení se ukazují kroužky spojené v jeden společný segment, kde volný vnitřní prostor slouží k rozbíjení hrud. Válce se šroubovanými kotouči dovolují nastavit v malých stupních šířku záběru přidáním nebo odebráním dalších kotoučů, a tím se přizpůsobit změněné šířce záběru pluhu.
Kroužkové válce ale mohou být i v neseném provedení pro čelní tříbodový závěs traktoru. Na jaře najdou uplatnění spolu se secími kombinacemi, takže traktor je lépe vyvážen při otáčení na souvratích i při přejezdech. Čelně nesený pěch bude mít význam tehdy, probíhá-li setí obilnin nebo jarních olejnin na pozemku po hlubším kypření. Účinnost válců je závislá na jejich vlastní hmotnosti, průměru a tvaru jednotlivých kroužků. Pro dosažení vysokého specifického tlaku potřebují určitou dobu působení, a proto by pojezdová rychlost neměla být vysoká (asi 4 – 6 km/h).
Pokud byla meziplodina na podzim zaseta do zorané půdy s následným kvalitním urovnáním povrchu, je možné jarní orbu vynechat. V závislosti na povaze půdy a jiných poměrech (např. vláhových) se výsev jařin provádí secí kombinací s použitím vířivého kypřiče nebo přímo do vymrzlého porostu. A to platí i o zakládání porostu kukuřice nebo cukrovky.

Výsev kukuřice a cukrovky do mulče

Výsev těchto plodin zároveň znamená i určení hustoty porostu. Na rozdíl od obilnin nemohou přesně seté plodiny vyrovnat sníženou hustotu porostu. Nejdůležitějším úkolem je dosáhnout vysoké vzcházivosti a urychlit vývoj v citlivém počátečním období.
Setí kukuřice do mulče bude vhodné v oblastech s malým množstvím srážek, zato méně vhodné na těžkých jílovitých půdách. Je třeba vybírat pozemky, kde nebyly při sklizni předplodiny vytvořeny koleje.
Rozlišují se dva postupy. Jedním z nich je celoplošná příprava půdy, převážně aktivním nářadím, následovaná výsevem pomocí standardních přesných secích strojů. Obilninové secí stroje nejsou vhodné. V závislosti na podmínkách, výbavě traktoru atd. mohou být tyto operace prováděny samostatně či kombinovány. Nebo se provádí příprava půdy v pruzích pomocí speciálních fréz se šířkou zpracovávaného řádku 8 až 25 centimetrů či pomocí páskových hřebových rotorů. Zde je kypření a drobení půdy omezeno na úzké pásy v přesně stanovených roztečích. V širokém nezpracovaném meziřádkovém prostoru zůstává rostlinná hmota na povrchu půdy a plní zde svou ochrannou protierozní funkci.
Samostatným segmentem trhu jsou stroje pro výsev kukuřice do nezpracované půdy. Jsou vybaveny řeznými kotouči nebo speciálními typy výsevních botek. Pro přesnost výsevu je třeba udržovat správnou pojezdovou rychlost, tedy maximálně 8 km/h u mechanického a 6 km/h u pneumatického secího stroje. Některé podniky, nabízející založení porostu formou služeb, se snaží zvyšovat výkonnost zrychlením pojezdu. Tím ale není dodržován ani počet rostlin na plochu ani stejnoměrná hloubka setí. Rovněž nemusí být osivo kvalitně zahrnuto půdou.
Také úzkořádkové okopaniny, jako je cukrovka, jsou možné vysévat do mulče. Je-li praktikován výsev do zpracované půdy, probíhá zpravidla ve dvou fázích.
Nejprve je provedena mělká příprava půdy s využitím vhodných tažených kombinací. Cílem je provést mělké nakypření a rozdrobení půdy v horizontu výsevu, přičemž rostlinný materiál by měl být jen slabě rozdrcen. Po uplynutí doby potřebné pro oschnutí půdy, závislé na místních podmínkách a počasí, může následovat výsev standardními přesnými secími stroji bez zvláštních úprav.
Byly zkoušeny i postupy bezorebného výsevu cukrovky bez předseťové přípravy půdy, lišící se způsobem uložení osiva do půdy. Nejprve je třeba odhrnout rostlinné zbytky do strany, což provádí dvojice disků, uložených šikmo ve směru jízdy. Disky přesně udržují hloubku záběru. Pro následné setí je tak vytvořen „čistý stůl“ a osivo může být nerušeně uloženo do vlhké půdy. Následují kotouče, které osivo v řádku zakryjí kyprou půdou s rostlinným mulčem.
Speciální secí stroje mohou také ukládat osivo do drážky, vytvořené kotouči s opěrnými kolečky, případně jednoduchými nebo dvojitými řezacími disky s přesně stanovenou hloubkou zpracování půdy.
Výsev do mulče je nutné posuzovat jako celý systém. Jeho úspěch nezaručí pouhý výběr kvalitního stroje pro zpracování půdy a setí. Jenom pečlivé sladění všech dílčích postupů od zpracování meziplodiny až po výsev hlavní plodiny zaručuje úspěch této technologie.

Klasicky s podzimní orbou 

Naproti tomu klasický způsob pěstování spíše odpovídá představám o ideálním seťovém lůžku s rovnoměrnou kapilaritou z podloží a vysokou tepelnou vodivostí. To platí zvláště u cukrovky, jejíž osivo je ukládáno do hloubky přibližně 3 cm. Předpokladem dodržení této hloubky je rovný povrch půdy a s tímto požadavkem je nutné počítat již na podzim. Při orbě se tedy vyplatí použít připojené kotoučové pěchy nebo provést urovnání v samostatné operaci. Rovněž je třeba zabránit nadměrnému utužení podorničních vrstev půdy, případně utužení odstranit již na podzim podrýváním.
K přípravě půdy na jaře se přistupuje hned poté, co pozemek oschne a půda je vyzrálá. Přílišný spěch vede někdy k tomu, že stroje vstupují na pozemek ještě při snížené únosnosti půdy. Kromě zmíněné dvojmontáže mohou pomoci i kypřiče stop traktoru, umístěné v prvním sledu na agregovaném nářadí. Mělo by se ale jednat o dostatečně pevné radličky, které nebudou uhýbat ze záběru nebo se deformovat.
Kukuřice vyžaduje pro klíčení vyšší teploty, a tak poskytuje relativně větší časový prostor. Klasické postupy, vycházející z podzimní orby, dovolují působení mrazu na ornici.
Připravit seťové lůžko v hloubce 4 až 6 cm je potom možné jedním až dvěma přejezdy, pokud je pozemek pravidelně zorán otočnými pluhy. Většinou se provádí nejprve rozrušení hrubé brázdy vláčením nebo kompaktorem, a poté příprava samotného lůžka pomocí kompaktoru s přesným nastavením hloubky záběru.
Kvalita přípravy lůžka je velmi důležitá; chyby v této fázi mají za následek nerovnoměrné vzcházení a negativně ovlivňují i dozrávání rostlin. Zato dokonalé urovnání půdy není zde takovou nutností, protože kukuřice se sklízí na vysoké strniště. Hlubší lůžko není výhodné, protože vyžaduje od klíčence příliš mnoho energie ke vzejití a rostlinky jsou potom méně rezistentní proti chladu nebo patogenům.
V průběhu dlouhého počátečního vývoje kukuřice vzniká nebezpečí rozbahnění nebo eroze pozemku. Na svazích je toto riziko zvlášť výrazné, a proto se dnes rozšiřují metody k omezení eroze, jako jsou organické hnojení, příprava půdy a výsev šikmo k vrstevnicím, eventuálně podsev nebo výše zmíněné setí do mulče.

Jarní obilniny

Zakládání porostů jařin je charakteristické dlouhým (šestiměsíčním) obdobím mezi sklizní předplodiny a výsevem. Pokud odpovídá počasí, je na podzim dostatek času na pečlivé základní zpracování půdy, případně ještě přípravu půdy s urovnáním povrchu a výsev meziplodiny. Hlubší orba na jaře by měla být omezena jen na případ nouze nebo na stanoviště s extrémními podmínkami, protože pracovní špičky poskytují jen omezený prostor a rovněž stoupají ztráty půdní vlhkosti.
Snahou všech zemědělců je zasít jarní obilniny co nejdříve. S přípravou půdy se může začít tehdy, jakmile je půda únosná a zpracovatelná. Obě vlastnosti jsou závislé na vlhkosti půdy, a z toho vyplývá důležitá skutečnost: chyby při nekvalitním základním zpracování na podzim se projevují v nadměrné vlhkosti na jaře a zpožďování všech operací. S nutností opakovaného zpracovávání některých částí pozemků klesá výkonnost. Naproti tomu ideální stav (který je ale v praxi téměř výjimkou) dovoluje provést předseťovou přípravu během jednoho přejezdu. Opakované přejezdy a utužování v kolejích by se měly pokud možno omezovat. Dále platí, že čím více je půda zpracovávána, tím silnější je ztráta vlhkosti z ornice při vzrůstajícím zhutnění spodních vrstev. Proto je vhodné na nápravách tažných prostředků využívat dvojmontáží pneumatik nebo nízkoprofilové radiální pneumatiky.

Luskoviny a mák 

Luskoviny jsou plodina s mnohostranným významem, ale také celou řadou rizik pro pěstitele. Často jsou vysévané na pozemcích zoraných na podzim. Jarní zpracování půdy je dosti podobné postupu pro obilniny, jenom je nutné připravit seťové lůžko do větší hloubky. Hrubá brázda se urovná kombinovaným smykem s bránami anebo kombinátorem. Poté se připraví seťové lůžko do hloubky 6 – 8 cm pro hrách, do 7 – 10 cm pro bob.
V podmínkách s malým množstvím srážek lze podzimní orbu nahradit hlubším zkypřením talířovým podmítačem do hloubky 15 – 18 cm. Na jaře pak následuje smykování a vláčení, případně za sucha válení. Na místě je zmínit dobrou předplodinovou hodnotu luskovin.
Jednou z jarních plodin, která nabývá na významu, je mák. Tato plodina má zvláště vysoké nároky na správný fyzikální stav půdy a její zásobení živinami. Půda musí být dobře zpracovaná, zbavená plevelů a nesmí vytvářet půdní škraloup. Zároveň se jedná o drobnosemennou plodinu, díky čemuž má vysoké nároky na stejnoměrnou hloubku setí. Takže příprava půdy by měla být provedena pečlivě do hloubky maximálně 5 cm a také včas. Proto se ke srovnání povrchu půdy v tomto případě přistupuje na jaře co nejdříve, nebylo-li provedeno již na podzim. Konečnou přípravu seťového lůžka zabezpečují opět kombinátory. Mák se vysévá do řádků širokých 45 cm, nebo také již jen 25 cm, případně na široko. Specifikem je i výsevek, který se pohybuje v rozmezí 1,2 – 1,5 kg/ha. Tím jsou kladeny poměrně vysoké nároky na přesnost práce dávkovacího zařízení i systému distribuce osiva a jeho uložení do půdy. Právě precizní mělký výsev vytváří optimální podmínky pro nejdůležitější počáteční vývoj rostlin.
V praxi často provádí výsev máku secí stroje na zeleninu nebo některé pneumatické secí stroje, případně agregované s nářadím na zpracování půdy.

Široké spektrum secích strojů

Pro výsev obilnin a dalších plodin se nabízí řada výsevních systémů, schopných zajistit výsev v intervalu od 0,5 (jemná osiva) až do 450 – 500 kg/ha. Hlavní rozdíly mezi současnými secími stroji spočívají v provedení jejich zásobníku, systému dávkování a dopravy osiva, stejně jako secích botek či zařízení pro uzavření výsevní rýhy.
Jednoduché rozdělení vychází již z provedení zásobníku osiva. Se systémem dávkování osiva přímo souvisí i jeho tvar. Zásobníky pro decentralizované dávkování se používají v případě mechanicko-gravitačního dávkování a dopravy osiva (dávkování mechanické, doprava gravitační sílou). Šířka zásobníku je shodná s pracovním záběrem stroje.
Zásobníky pro centrální dávkování se využívají v případě mechanicko-pneumatického systému výsevu (dávkování mechanicky, doprava pomocí proudu vzduchu). V takovém případě většinou centrální zařízení dávkuje osivo pro celé výsevní ústrojí stroje. Z toho důvodu je zásobník osiva uložen přímo nad dávkovacím zařízením.

Požadavky na zásobník osiva

Zásobník osiva by měl být svým objemem přizpůsobený velikosti osévaných pozemků a jejich délce. Vyráběné verze disponují objemem v rozmezí od 100 až do 700 l na metr záběru. Velký objem osiva ale znamená i značné zatížení, které je nutné vozit s sebou po poli, a u neseného stroje také zvedat na souvratích a přenášet na tažný traktor. A protože secí stroje pracují často v kombinaci s nářadím na zpracování půdy, jsou požadavky na zvedací sílu zadního závěsu značné. Proto mají secí stroje s velkými zásobníky i vlastní pojezdovou nápravu a jsou provozovány jako závěsné nebo tažené. Tato náprava je v činnosti na souvratích nebo při přejezdech, v průběhu setí se pasivně odvaluje.
Při praktickém využívání jsou ve výhodě provedení zásobníku s hladkou vnitřní stěnou a pokud možno s minimálním množstvím dílů uvnitř, aby bylo umožněno rychlé a jednoduché vyprázdnění.
Strmé stěny znamenají bezpečné proudění osiva k dávkovacím orgánům. Bezporuchová činnost výsevních válečků je zaručena jenom v tom případě, když je zajištěno jejich dostatečné zásobení osivem. Kontrola zbytkového množství osiva je u strojů s decentralizovaným dávkováním osiva podstatně složitější, než je tomu u provedení s centrálním dávkovacím mechanismem. Pokud je osiva již malé množství, může dojít k tomu, že na svahu budou některé válečky pracovat naprázdno.
Samostatný problém znamená plnění zásobníku osivem. Pro manuální postup je vhodná nízko uložená plnicí hrana, ale je třeba též věnovat pozornost zajištění bezpečného přístupu k zásobníku.
Při plnění zásobníků osivem vypomáhá hydraulická ruka, jeřáb nebo teleskopický manipulátor. Při použití vaků je nutné počítat s tím, že kapacita zásobníku musí odpovídat minimálně objemu jednoho vaku.
Využívání plnicích šneků je stále předmětem diskusí o možném poškozování citlivých částí osiv. Velice zajímavé provedení představila jedna renomovaná firma: šnekový dopravník slouží pro plnění velkokapacitního zásobníku o objemu 12 200 l osivem či hnojivem, ale po ukončení setí jej lze ve středovém uložení otočit, takže se násypka dostane pod výpusť zásobníku. Zároveň se obrátí pohon dopravníku. Zbytky osiva či hnojiva se ze zásobníku vypustí a rychle přesypou zpět na vůz, což má velký význam pro urychlení práce.
Hmotnost zásobníku osiva je v konstrukci secích kombinací využívána pro zvýšení přítlaku secích botek či dodatečné dotížení opěrných válců. Ovšem technicky jednodušší je přenos zatížení na předřazené nářadí ke zpracování půdy. Přesto některé secí kombinace, vybavené řídicí elektronikou, integrují funkci regulace rozdělení přítlaku pro oba celky samostatně.
Nesené secí kombinace, vybavené většinou rotačním kypřičem, mohou být při šířkách záběru kolem 6 m v rozděleném uspořádání. Zásobník osiva v předním závěsu zlepšuje rozdělení hmotnosti a těžiště soupravy. Manévrovací schopnosti jsou omezené a připojení i demontáž od traktoru jsou komplikovanější, než je tomu u závěsných strojů. Rovněž podvozek traktoru je značným zatížením obou závěsů nadměrně dlouhodobě namáhán.

Dávkování

U dávkování existuje nyní několik možností nastavení výsevku. Plnění dávkovacího zařízení probíhá díky gravitační síle. Následnou dopravu osiva zajišťuje opět gravitace nebo proud vzduchu.
Po nastavení výsevku se doporučuje přezkoušení správného seřízení prostřednictvím výsevní zkoušky. Je třeba vzít v potaz skutečnost, že při práci na poli dochází k otřesům a vibracím, které působí na secí stroj i zásobu osiva a ovlivňují jeho proudění. Chybám v dávkování je možné předejít tak, že se po ujetí krátké vzdálenosti na pozemku provede přezkoušení dávkovaného množství osiva výsevní zkouškou.
Pohon dávkovacího zařízení probíhá v nejjednodušším případě od podvozku secího stroje. Ale tuto úlohu přejímají i pěchovací válce u secích kombinací či opěrná nebo ostruhová kola. Nově se k pohonu používají i elektromotory na stejnosměrný proud. Pro přesnost dávkování je nutné, aby zařízení pro měření ujeté dráhy vykazovala co nejnižší prokluz. V zásadě platí skutečnost, že čím větší je průměr odvalujícího se kola, tím méně zapadá do půdy a o to více pak odpovídá změřená vzdálenost skutečně ujeté dráze.

Doprava osiva 

Doprava osiva gravitační silou
U tzv. mechanických secích strojů se osivo dopravuje k secím botkám působením gravitace teleskopickými trubicemi. Trubice se vyrábí z plastu nebo oceli. V případě kovových trubic je nejvhodnějším materiálem ušlechtilá ocel, protože zde nedochází k omezování proudění osiva rzí. Vnitřní plochy musí být hladké, aby povrchový odpor byl co nejvíce omezen. Trubice nesměřují kolmo k zemi, ale mají určitý úhel sklonu, zabraňující volnému pádu osiva.
Doprava osiva tlakem vzduchu
V tomto případě osivo při výstupu z dávkovacího zařízení přebírá proud vzduchu, který zajišťuje jeho další dopravu k nárazovému rozdělovači. Z jedné nebo více hlavic rozdělovače osivo proudí gravitační silou s podporou vzdušného proudu k jednotlivým secím botkám. Tento systém je výhodný tím, že dovoluje oddělit zásobník od dalších zařízení secího stroje. Toho se využívá např. již ve zmíněném rozděleném uspořádání secí kombinace, protože mezi dávkovacím zařízením a rozdělovači se secími botkami mohou být značné vzdálenosti. Po nadávkování se osivo pohybuje rozměrnou trubicí do zadního dílu kombinace a zde do rozdělovače, umístěného vysoko nad secími botkami. K nim osivo proudí semenovodnými trubicemi, které mohou být opatřeny elektronickou kontrolou.
Naopak jiný koncept je založen na větším počtu dávkovacích zařízení (jedno na 150 cm záběru stroje) a stejném počtu rozdělovačů. Ty jsou uloženy v malé vzdálenosti nad výsevní lištou a krátké semenovody pak směřují osivo k secím botkám. Shodná vzdálenost daná jejich stejnou délkou příznivě ovlivňuje podélné rozdělení osiva v půdě a kvalitu setí. Krátké semenovody znamenají i malé riziko ucpání. Pneumatická doprava osiva dovoluje jít až do šířek záběru 12 m, což potvrzují i čerstvé novinky některých velkých výrobců z konce loňského roku. Velký záběr ale v praxi není vše. Důležité je také vyřešit skládání výsevní lišty do transportní polohy tak, aby bylo jednoduché a rychlé pro pohotové přesuny mezi pozemky. Rovněž možnost vypínat pomocí ovládacího monitoru jednotlivé sekce při dosévání klínů je velkou výhodou a důležitá je dostatečná kapacita zásobníku osiva.

Výběr secích botek 

Provedení secích botek a zařízení pro zakrytí a uzavření osiva v půdě je třeba věnovat zvláštní pozornost především v případě, že secí stroj bude pracovat jak v klasické, tak i bezorebné technologii.
Dobře známé radličkové secí botky jsou vhodné do předem dobře připravených podmínek. V konzervačních technologiích se uplatňují kotoučové secí botky, většinou ve zdvojeném provedení. Bývají zavěšeny na paralelogramu, se samostatnými kopírovacími a přítlačnými kolečky, čímž je zaručena konstantní hloubka práce. Přesazené uspořádání zabraňuje ucpávání. Tyto botky dovolují pojezdové rychlosti i více než 12 km/h při zachování kvality práce. Přítlak lze změnit podle podmínek, takže výsev může probíhat jak po podmítce, tak i po orbě. Dalšími variantami jsou speciální dlátové nebo šípové radličky, které pronikají v ostrém úhlu do půdy.

Praktická doporučení

Secí stroje pro zakládání porostů hlavních polních plodin jsou k dispozici v široké paletě provedení. Volba musí odpovídat podmínkám zemědělského podniku, výměře, osevnímu postupu a aplikované technologii hospodaření. Omezení prostojů pro plnění osivem pomáhá zvýšit celkovou výkonnost. Zároveň je ale důležité posoudit polohu těžiště zásobníku, zvláště tehdy, jsou-li obhospodařované pozemky svažité. Větší šířky záběru rovněž znamenají nutnost transportní šířky 3 m, protože převoz pomocí transportního vozíku je pracný a zdlouhavý.
Secí stroje s pneumatickou dopravou osiva jsou investičně náročnější, než jejich mechanické protějšky. Zato nabízejí větší šířky záběru a jsou tedy vhodné především pro podniky s dostatečnou výměrou osévaných pozemků. Zde je možné využívat předností, jako je například rozdělené uspořádání či jednoduché hydraulické sklápění do transportní polohy.
Současné ekologické i ekonomické trendy stojí za rozšiřováním bezorebných technologií hospodaření. Řada podniků využívá tyto technologie v kombinaci s klasickou orbou a z toho vyplývá důležitý požadavek: Secí stroj by měl zvládnout založení porostu v obou dosti odlišných prostředích.

 

Klíčové informace

– Před setím je třeba zajistit kvalitní předseťovou přípravu půdy ať už orebnou či bezorebnou technologií.
– Pro výsev obilnin a dalších plodin se nabízí řada výsevních systémů, schopných zajistit výsev v intervalu od 0,5 (jemná osiva) až do 450 – 500 kg/ha.
– Trendem ve vývoji secích strojů by měl být stroj, který zvládne založení porostu při bezorebném i klasickém hospodaření.

 

Ing. Petr Beneš
spolupracovník redakce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *