Cukerní pořádek ano, ale kvóty návazat na regiony

Českou řepařskou scénou hýbe případ „Modřany“, avšak ani na Moravě nežijí pěstitelé cukrovky ve větší jistotě. Také oni postrádají návaznost cukerní kvóty na pěstitelské oblasti a marně naléhají na některé cukrovary, aby s nimi uzavřely seriózní dlouhodobé smlouvy. Tajemník Svazu pěstitelů cukrovky Moravy a Slezska Stanislav Štěpánek v této souvislosti mluví o systémové chybě celého vládního nařízení k regulaci trhu s cukrem.

Tvrdíte, že kauza Modřany není jen malou chybičkou v systému, ale obecný problém. Co s tím?
V podobné situaci, jako jsou dnes pěstitelé z oblasti modřanského cukrovaru, se ocitli zemědělci z Olomoucka už před dvěma roky. Tehdy se společnost Agrana uzavřením cukrovarů v Litovli a Uničově stáhla z nejprodukčnější oblasti na Moravě. Ze zhruba 250 tisíc tun řepy, které Agrana v této oblasti původně obhospodařovávala, tu zůstali dva zemědělci, kteří přežili její „nadstandardní“ péči. V rajonu si tato společnost zachovala asi 30 tisíc tun cukrovky, zbytek si kontrahuje u zemědělců v jiných oblastech. Situace pěstitelů na Olomoucku se vyřešila otevřením dvou již dříve uzavřených cukrovarů v Prosenicích a Litovli, což bylo možné před zavedením kvót. Jenže tím kauza definitivně neskončila, žije dál.
V čem tedy přetrvávají problémy?
Samostatnou kapitolou je cukrovar v Litovli, kde se tiše přehlíží, jak tento zpracovatel vysoce překračuje kvótu. Přitom tu vzniká vazba mezi cukrovarem a pěstiteli, kteří mají v paměti, jak je Agrana nechala na holičkách. Cukrovar v Prosenicích sice uzavřel s dodavateli desetileté smlouvy na dodávky řepy, jenže to bylo ještě před platností vládního nařízení o zavedení cukerních kvót. Takže i tam nyní z nasmlouvané cukrovky vyrábějí cukr nad přidělenou kvótu. Takový cukr by se měl vyvézt a zemědělci se asi musí smířit s jinou cenou, než je minimální.
Hovoříte o systémové chybě, jaká jsou podle vašeho svazu východiska z dnešního stavu?
Je to složité. Nechceme kvůli sto tisícům tun řepy, o něž v podstatě přišel olomoucký region, podávat ústavní žaloby a nabourávat systém pro všechny ostatní. Vládní nařízení č. 114 jednoznačně podporujeme, protože valná většina cukrovky má díky němu garantovanou minimální cenu, a to má určitě pro zemědělce své výhody. Už před dvěma lety jsme ale upozorňovali odpovědné pracovníky, že je potřeba zakotvit návaznost kvóty na regiony, v nichž se řepa pěstuje.
Daří se moravským řepařům prosadit dlouhodobé smlouvy s cukrovary? Jak daleko je kontrahování řepy na letošní rok?
U společnosti Eastern Sugar ČR je situace na Moravě odlišná než v Čechách. Máme s ní rozjetou kontraktaci a uzavření tříleté smlouvy. Na dlouhodobou smlouvu však nechce přistoupit Agrana s odůvodněním, že tady nejsou standardní podmínky. Víme, že systém regulace trhu s cukrem má řadu nepřátel, je otázkou, jak dopadnou soudní žaloby. Této atmosféry pak využívají cukrovarnické společnosti a tvrdí, že než se všechno vyjasní, nejsou s to nabídnout zemědělcům dlouhodobé serióznější vztahy. Jenže kdy bude vše tak jasné, průhledné a zajištěné po všech stránkách? O tom, že je pěstitelům upíráno uzavření dlouhodobých smluv, píšeme ministrovi Janu Fenclovi a žádáme ho o pomoc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *