Diverzifikace příjmů někdy nestačí

Diverzifikace příjmů a široká paleta nejrůznějších aktivit, to je recept, který dnes při nízkých cenách komodit doporučují ekonomové zemědělcům jako lék na jejich svízelnou ekonomickou situaci. Jsou však farmy, které se při rozvoji svých aktivit neřídí jen ekonomickými hledisky, ale podílejí se i na jiných činnostech, například v neziskovém sektoru sociálních služeb. Právě tímto směrem se pustila farma Dvůr Čihovice Jiřího Netíka mladšího.

Hospodářství Netíků v Týně nad Vltavou, založil v padesátém roce dědeček Jiřího Netíka mladšího, který zde v roce 1949 koupil na hypotéku příměstskou farmu a začal soukromě hospodařit. Přišel sem tehdy z Pelhřimovska, kde sílil tlak komunistů ke kolektivizaci. Zmíněná hypotéka nakonec zkomplikovala zestátnění farmy a i přesto, že byl pan Netík jako soukromý zemědělec uvězněn za neplnění fiktivních dávek, přežila soukromá rodinná farma až do roku 1989.
Původně mělo hospodářství výměru něco kolem 20 hektarů, počátkem devadesátých let se však rozrostla zhruba na 70 hektarů, a to především proto, že lidé, kteří tehdy vystupovali z jednotných zemědělských družstev, soukromému zemědělci důvěřovali a obhospodařování svých pozemků mu svěřili. V současné době hospodaří na farmě čtyři vnuci původního majitele, čtyři synové soukromého zemědělce a bývalého prezidenta Agrární komory ČR Jiřího Netíka, a jako čtyři právní subjekty se v současnosti starají zhruba o 920 hektarů
v okolí Týna nad Vltavou. Roční obrat farmy se pohybuje kolem 17 milionů korun
Podle Jiřího Netíka ml. byl přechod na větší výměru po roce 1990 relativně snadný. „Měli jsme dost techniky, protože v dobách komunismu jsme se živili i tím, že jsme po večerech renovovali vraky traktorů a pak je prodali, což farmě pomáhalo za komunistů přežít,“ říká.
Farma měla z dob budování socialismu mezi lidmi relativně značný kredit, protože na rozdíl od tehdejšího družstva byla ochotna i sousedsky vypomoci svojí technikou. „Byli jsme zvyklí, že jsme po práci na farmě vozili například cihly, rozváželi hnůj nebo odvezli dříví na katr a podobně. Nešlo jen o výdělek, ale také o to, že lidé věděli, že když potřebují pomoc, tak je tu někdo kdo jim pomůže. To je věc, která se dnes stále podceňuje, ale přitom se někdy stačí jen rozumně domluvit. Myslím, řečeno s nadsázkou, že jde o jakousi přidanou hodnotu existence farmy,“ vysvětluje Netík
Nejen samotné zemědělství
Dnes se farma orientuje především na klasickou rostlinnou výrobu, chová asi šedesát dojných krav a také několik kusů krav masných bez tržní produkce mléka. Bohužel rozvoj tohoto segmentu živočišné výroby omezilo umístění farmy. „I když byly naše pozemky jak nadmořskou výškou, tak i svažitostí a kvalitou půdy zařazeny v LFA, skutečnost, že jde o farmu v příměstském katastrálním území, nám zásadně snížila výměru pastvin, a tím i počet chovaných krav bez tržní produkce mléka. Právě kvůli tomu nemůžeme výrazněji naše pastvinářské areály rozvíjet,“ konstatuje hospodář.
To však nebyl jediný problém, který bylo třeba řešit. V roce 1997 zahájila farma v pronajatých prostorech bývalého vojenského útvaru chov prasnic. I přes nový genetický materiál a relativně slušné zázemí však chyběly kontakty a napojení na velké výkrmny, takže pro produkci selat od 120 prasnic chyběl stálý odbyt. Ani vlastní výkrm nakonec nedokázal ekonomiku chovu prasat vylepšit. Neúspěch v chovu prasat a špatná sklizeň přivedla v roce 2000 rodinnou farmu do nelehké finanční situace, která vedla k rozhodnuté obrátit se na odborníky.
„Domluvili s firmou AgroConsult Bohemia s. r. o., že nám začnou dělat poradenství, především ekonomické . Provedli analýzu podniku a vypracovali možné výhledy do budoucna. Smířit se ale s jejich pohledem na věc ale nebylo snadné, protože jediným řešením bylo chov prasat úplně opustit. Bylo to pro mne těžké loučení, a nepříjemné bylo i zjištění, že prostě nestačí dívat se provoz farmy jenom zemědělskýma očima a snažit se dělat správně a poctivě zemědělskou výrobu, ale že je stejně důležité řešit také obchod a věci s tím související,“ vysvětluje Netík. Dodává však, že oslovení poradenské firmy byl zásadním a pozitivním krokem, který farmě pomohl a dodnes ve spolupráci pokračují.
Diverzifikace jako zdroj příjmů
V první fázi po zrušení chovu prasat se rapidně snížil obrat farmy a bylo potřeba najít nové zdroje a především nové činnosti, a tak v roce 2004 začali uvažovat o vybudování kompostárny. Tento záměr se však neobešel bez kapitálově silnějších partnerů, takže vzniklo spolu se svazem měst a obcí a místními technickými službami občanské sdružení, které se na výstavbě provozu podílelo. Farma pak zvítězila ve výběrovém řízení na provoz kompostárny
cílem bylo vyřešit problém s komunálním odpadem a zároveň nabídnout zemědělcům kvalitní kompost. Zpočátku vycházeli z vlastních zkušeností, v kompostárně místo specializovaných zařízení pracovaly nakladače, traktory a další zemědělská technika z farmy, což provozovatelům značně zjednodušilo situaci. V roce 2008 podala kompostárna první žádost o podporu z Operačního programu infrastruktura a zhruba za půl milionu korun z této dotace byla zřízen váha a fermentorové boxy, později následoval i speciální nakladač a drtič.
„Začátky v roce 2004 vypadaly dobře, protože z hlediska zákonů bylo všechno jednodušší, ale postupem času, zejména po vstupu do Evropské unie začala platit řada nepřehledných zákonů a vyhlášek. Naštěstí se nám podařilo vytvořit tým lidí, kteří se v této problematice dobře orientovali, a tu evropskou legislativní smršť jsme díky nim zvládli. Dnes je naše kompostárna jediná v kraji, která je schopna přijímat všechny odpady,“ říká provozovatel.
Zároveň však připouští, že odbyt finálního produktu, kompostu poněkud vázne, takže jej farma aplikuje na vlastní pozemky. Samotná likvidace bioodpadů sice podle jeho slov neznamená žádný zvláštní příjem, ale pro farmu jsou to peníze, které přicházejí z oblasti mimo zemědělství a především přicházejí pravidelně.
Diverzifikace jako sociální pomoc Záměr postavit pro lidi s lehkou mentální poruchou zařízení, které by jim usnadňovalo zapojení do běžného života a pomáhalo jim překonávat jejich postižení, vznikl již v roce 1989 v hlavě Jiřího Netíka staršího a jeho přátel. Uskutečňovat se však tento projekt začal až o sedm let později, kdy vzniklo občanské sdružení Pomoc Týn nad Vltavou, které se v úzké spolupráci s francouzskou vzájemnou pojišťovnou MSA stalo investorem a realizátorem této myšlenky. „Díky spolupráci s francouzskou stranou jsme se vyhnuli některým chybám. Původně jsme chtěli převzít německý model sociální práce, kdy by se vedle farmy postavily například dva domy, v nichž by žily rodiny s postiženými dětmi a všichni by na farmě pracovali. To se ale ukázalo nerealistické, protože takové rodiny po pěti šesti letech kolabovaly. Ve Francii byl tento projekt postaven jinak, tam šlo o profesionálně vybavené zařízení s návazností na zemědělství a další aktivity, a právě tak jsme chtěli koncipovat Domov sv. Anežky,“ říká Jiří Netík mladší, který měl výstavbu domova organizačně na starosti.
Proměna zchátralého školního statku v Čihovicícch v části Týna nad Vltavou začala v roce 1996 . Na základě smlouvy s Pozemkovým fondem ČR si polovinu areálu pronajalo občanské sdružení Pomoc a druhou polovinu pak farma Jiřího Netíka, která zde provozuje zemědělství.
Od začátku jsou oba projekty ekonomicky i právně striktně odděleny, nicméně vzájemná spolupráce je velmi úzká. Budování domova a zejména jeho financování přineslo v průběhu let řadu komplikací i přesto, že se ubíralo cestou postupných investic, které bylo možné zvládnout. Stalo se například, že u již podepsané smlouvy se stavebním podnikem sdružení
nevyšla dotace. Rodina tehdy prodala dům a peníze z prodej šly na stavbu domova. „Prostě jsme si nemohli dovolit tu myšlenku pohřbít,“ říká k tomu Netík.
Domov sv. Anežky se otevíral v roce 2000 a ještě tentýž rok byla na jeho provoz zřízena obecně prospěšná společnost, jejímž spoluzakladatelem je také město Týn nad Vltavou. Sdružení Pomoc dnes funguje spíše jako nadace pro domov, která řeší jeho rozvoj a potřeby investičního charakteru. Celková proinvestovaná částka v průběhu let dosáhla výše kolem 30 milionů korun a domov se dnes stará o 35 lidí.
Klienti Domova sv. Anežky začínali nejprve s údržbou zeleně, kdy občanské sdružení ve výběrovém řízení získalo zakázku na údržbu městské zeleně zhruba na osmu hektarech v Týně nad Vltavou. Dnes zde kromě tohoto chráněného pracoviště existují ještě čtyři další chráněné dílny, a to keramická, truhlářská, tkalcovské a chránění dílna PO-TISK, která se zabývá potiskem drobných reklamních předmětů logem objednavatele. Důležitou součástí domova je také stacionář, v němž se klienti učí například hospodařit s penězi, podstupují různé terapie a zároveň se zjišťuje, zda najdou uplatnění v některé z chráněných dílen.
„Chtěli jsme, aby postižení lidé mohli pracovat na něčem, co má smysl, protože lidé s lehkým mentálním postižením jsou právě tohle schopni velmi zřetelně vnímat. I když postižený člověk například sám celý hrnek v keramické dílně nevyrobí, bude mít podíl na smysluplné práci a to je důležité. Z ekonomického hlediska je pak třeba mít v ruce zboží, které bude možné prodat, a to nejen kvůli tomu, že se na jeho výrobě podíleli postižení,“ vysvětluje Netík s tím, že prodej produkce dílen je dnes jedním z hlavních příjmů domova.
Chráněné dílny mají svého obchodního manažera, který odpovídá za to, aby se produkce dílen prodala. Za provedení zakázek pak ručí mistři jednotlivých dílen. „U nás pro zákazníka není problém dohodnout se na dobré ceně, ale je potřeba mít na takovou zakázku dostatek času, protože kvůli postižení nejsou naši pracovníci připraveni na časový stres,“ Některé postižené také zaměstnává statek při údržbě okolí a také u chovu několika koní a koz, které zde drží především kvůli příznivým terapeutickým účinkům na pacienty. Pochopitelně za všechny tato práce dostává domov zaplaceno.
I když jsou oba subjekty ekonomicky i právně zcela odděleny, přesto je spojuje pevné pouto, a to nejen proto, že „hospodaří“ na jednom dvoře. Určitě zde však nejde jen o onu přidanou hodnotu, o níž mluvil Jiří Netík, ale spíš o silnou lidskou sounáležitost, která pomohla vytvořit v Čihovicích pro řadu lidí nový domov.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *