Efektivní sestavení senážní linky

Senážní linka musí být vzhledem ke stoupajícímu významu senáže sestavena tak, aby sklizeň proběhla v optimální růstové fázi trav a jetelovin a aby nebyla zbytečně prodlužována. Je nutné dosáhnout optimálního podílu sušiny, stravitelných látek a vyrobit dostatek kvalitního krmiva při odpovídacím počasí. Ne nadarmo se říká, že optimální růstová fáze trav při sklizni je tehdy, dosahuje-li výška porostu velikosti pivní lahve. Při sestavování senážní linky platí, že výkonnost strojů, které zajišťují sečení, by měla být zhruba 1,5 až dvojnásobná oproti výkonnosti následné techniky. Znamená to, že pokud chceme sklízet denně 50 ha luk, pak by výkonnost sečení měla být na úrovni 75 až 100 ha za den.

Maximálně deset dníV praxi se při standardním průběhu počasí setkáváme s postupem, kdy se sečení porostů zahájí s jedno až dvoudenním náskokem. Tyto údaje se vzhledem ke konkrétním podmínkám liší, vše je podřízeno zejména počasí, kdy především v teplých letních měsících často hmota přesychá a je problém udržet optimální sušinu. Ta by měla dosahovat úrovně 30 až 35 %, v praxi se setkáme s větším rozsahem hodnot na úrovni 25 až 40 %. Zejména při sklizni píce o nižší sušině se využívají různé konzervační prostředky, což je dobře patrné v oblastech s vysokým stupněm srážek, například v severských zemích.
Další poučky týkající se výroby senáže pro intenzivní produkci mléka říkají, že sklizeň travního porostu by měla trvat čtyři až sedm, maximálně však deset dní. Proto také v některých podnicích se nejdříve sklízejí porosty určené pro dojnice, zpravidla ve třech, ale i čtyřech a více sečích podle klimatických podmínek a druhu porostů a teprve poté se sklízejí plochy pro ostatní kategorie skotu.
Je třeba zvládnout přípravu sklizené hmoty pro techniku určenou ke sběru hmoty. Platí, že je nutné vytvořit kompaktní, hutné řady a snížit pracovní rychlost, neboť při takových podmínkách odvádí řezací ústrojí sklízecích řezaček, senážních vozů i lisů lepší práci než při sběru řádků s minimem hmoty. Nesmíme zapomenout ani na operace spojené s dopravou, neustále je třeba mít na paměti dostatečnou výkonnost při sběru a odvozu materiálu a ekonomické ukazatele strojů pro sklizeň. Důležitá je také koncovka, což se týká zejména silážního žlabu, popřípadě vakovacího lisu, ale též stacionární baličky kulatých nebo hranolovitých balíků. Platí, že právě tato koncovka určuje pracovní tempo celé linky, neboť cílem je vyrobit kvalitní krmivo, které musí bát dobře udusáno, zabaleno, přikryto a uloženo.

Výkonnost sečení
Ve většině případů se v našich podmínkách uplatňují rotační žací stroje a jejich kombinace. Všichni výrobci udávají v technické specifikaci určité rozpětí výkonnosti. Můžeme říci, že na 1 m pracovního záběru žacího stroje připadá hodinová výkonnost 1,1 až 1,3 ha, takže například rotační žací stroj o záběru 3,2 m, což je poměrně častý pracovní záběr, dosahuje teoretické výkonnosti 3,5 až 4 ha/h. Při standardních podmínkách (mj. zručná obsluha a vhodný trakční prostředek) je možné v praxi dosáhnout 60 až 80 % této hodnoty, za optimálních podmínek lze dosáhnout i teoretických hodnot. Dalším hlediskem, které je nutné brát v úvahu při sestavování soupravy trakčního prostředku a žacích strojů, je volba optimálního výkonu. Na to je nutné pamatovat zejména při agregaci dvou a více žacích strojů. Chceme-li například sestavit kombinaci tří žacích strojů, z nichž každý požaduje agregaci s traktorem o výkonu 51,5 až 59 kW (70 až 80 k), pak by měl teoretický výkon trakčního prostředku dosáhnout 154,5 až 177 kW (210 až 240 k). Existují různé systémy navýšení výkonu motoru i na vývodovém hřídeli, ale i tak by měly být tyto hodnoty respektovány. Doporučuje se takový režim motoru, při němž se maximálně využívá jeho síla a dosahuje se příznivé spotřeby PHM.
Pro dosažení rovnoměrného zavadání píce se žací stroje osazují kondcionérem s agresivními plastovými nebo ocelovými prsty k narušení povrchu trav. Ke sklizni porostů jetelovin a kultur s velkým podílem listové hmoty se používají mačkací pryžové nebo ocelové válce. V některých zemích se zejména ke sklizni jetelovin, luskovin a obilnin, ale též porostů trav určených k senážování, používají lištové žací stroje s mačkacími válci v samojízdném i závěsném provedení. V našich podmínkách se nejčastěji setkáme s nesenými čelními a bočními rotačními žacími stroji, velmi oblíbené jsou kombinace tří žacích strojů a v menší míře se setkáme s taženými žacími stroji. Některé podniky využívají širokozáběrových samojízdných žacích strojů, které jsou určeny pro velmi výkonné sečení a roční nasazení od 2500 do 3000 ha.

Na žací stroje navazují obraceče

V případě, že jsou žací stroje vybaveny adaptéry pro úpravu pokosů, nebo jsou-li ještě navíc osazeny vodicími plechy k vytváření pravidelného koberce, který pokrývá takřka 100 % povrhu, používají se obraceče spíše v případě nepříznivého počasí. Řada technologických linek pro sklizeň senáže však využívá žací stroje bez kondicionéru, případně bubnové modely, které vytvářejí více či méně pravidelné řádky a navíc hmotu nenarušují. Pak přichází na řadu obraceče, u nás v naprosté většině případů rotorové. Plošná výkonnost obracečů koresponduje s pracovním záběrem, 1 m pracovního záběru odpovídá výkonu 1 ha/h. Obraceče vykazují většinou nízké nároky na příkon a v podstatě umožňují využívat slabší traktory. Menší typy mají požadavek od 25 kW (34 k) přes asi 37 kW (50 k) u střední třídy obracečů až po minimální příkon od 50 kW (68 k) u modelů s velkými pracovními záběry.
V praxi vychází volba obracečů z pracovního záběru žacího stroje a způsobu ukládání hmoty do řádků.
Každý z výrobců má zpracované tabulky, kde navrhuje vhodnou kombinaci žacích strojů a obracečů. V podstatě by měl být volen záběr obraceče tak, aby všechny řady po žacím stroji ležely v dosahu pracovního záběru jednotlivých rotorů. Pokud je žací stroj osazen kondicionérem s rozprostíracími plechy, pak v případě nutnosti nasadit obraceč veškeré starosti odpadají, neboť hmota je rovnoměrně rozptýlena po povrchu pozemku. V minulosti, kdy se u nás využívaly samojízdné žací mačkače se záběrem 4,2 a 5,1 m, byly do linky vhodné šnekové obraceče a zároveň shrnovače osazené sběračem, kdy šnekový dopravník hmotu načechral a nalámal.

Rychle a šetrně

Shrnování bývá někdy nahrazováno shazováním. Shazování hmoty zajišťují shazovací systémy, které jsou součástí žacích strojů. Jde převážně o hydraulicky poháněné příčné dopravníky u tažených žacích strojů a žacích kombinací tří lišt nebo o shazovací plechy u nesených a tažených strojů. Samojízdné žací stroje využívají rovněž shazovací šnekové dopravníky. Shazování hmoty probíhá z celého záběru nebo z jeho části, kdy se připravuje hmota pro klasické shrnování. Tyto systémy se používají zejména při sklizni pícnin na orné půdě a rovněž při sklizni luk.
V našich podmínkách dominují při shrnování rotorové shrnovače, jejich úkolem je výkonné, čisté, avšak šetrné shrnování hmoty. Proto se doporučuje používat jednoúčelové, nikoli univerzální stroje (obraceč/shrnovač), neboť obraceč musí s velkou razancí poměrně agresivně rozhodit píci, zatímco u shrnovače klademe důraz na šetrnost. U rotorových typů se setkáváme s jedním až šesti rotory. Teoretická výkonnost shrnovačů odpovídá pracovnímu záběru, 1 m záběru odpovídá hodnotě 1 ha/h. Některé odborné prameny uvádějí, že při výrobě kvalitních senáží při standardním průběhu počasí by mělo shrnování začít asi dvě hodiny před vlastním sběrem, z čehož lze odvodit teoretickou potřebu výkonu shrnovačů. Ve většině případů se v praxi setkáváme s požadavkem na vyvážení celé linky a na zajištění dostatečné plochy pro sběrací techniku.

Boční, či středový řádek?
Při sestavování linky a pořizování shrnovače se řeší zpravidla otázka, zda zvolit provedení s bočním nebo středovým řádkem. Jednorotorové a třírotorové modely jsou vždy s bočním řádkem, dvourotorové shrnovače nabízejí boční nebo středový řádek a čtyřrotorové stroje vytvářejí řádek do středu.
Shrnovače s bočním řádkem se používají všude tam, kdy se během jednotlivých sečí vyskytuje různá úroveň výnosu. Při menším množství hmoty umožňují stranové shrnovače vytvářet jeden řádek při jízdě tam a zpět ze dvou pracovních záběrů, případně i z více záběrů. Tyto shrnovače se nasazují při využívání sklízecích řezaček a senážních vozů. Naopak středové modely jsou vhodné pro porosty se stabilními výnosy a ke shrnování řádků, které se následně sbírají svinovacími lisy, jež nejsou v některých případech ani vybaveny plnicím spirálovým rotorem. Při srovnání výkonnosti stranových a středových shrnovačů stejného záběru se vyšší výkonnost dosahuje u středových modelů, neboť umožňují teoreticky shrnovat nonstop bez otáčení na souvratích a najíždění zpět na řádek. Při volbě shrnovače musíme rovněž sledovat údaje o šířce řádku, která je u běžných typů 0,8 až 2,5 m, a to v souvislosti se šířkou sbírání následných strojů.

Objem vozů roste

Technologie sběru a odvozu hmoty založená na senážních a sběracích vozech je v našich podmínkách populární pro příznivé ekonomické ukazatele, vysokou výkonnost při kratších přepravních vzdálenostech či další možnosti využití výkonných trakčních prostředků. Výkonnost senážních vozů určují tři základní faktory: přepravní vzdálenost, výnos hmoty a přepravní rychlost soupravy. Ostatní ukazatele jsou stejné jako při sklizni jinou technikou. Senážní vozy si našly cestu do českého zemědělství počátkem devadesátých let minulého století. Převážně šlo o jednodušší provedení s objemem 25 až 30 m3 podle DIN, tj. asi 40 až 50 m3 při stlačení hmoty.
Tyto vozy, které se agregovaly s trakčními prostředky o výkonu 110 až 125 kW (150 až 170 k), byly osazeny řízeným kasačem nebo vkládacím řezným rotorem a podle šířky kanálu 30 až 45 noži.
V současnosti naprostou většinu senážních vozů tvoří modely se spirálovým rotorem, minimální objem ložného prostoru je zpravidla 50 m3 při stlačení. Nejrozšířenější kategorií jsou modely o objemu 60 až 80 m3, samozřejmostí je konstrukční rychlost 40 km/h. Tomu odpovídá také agregace s trakčními prostředky o výkonu 132 až 191 kW (180 až 260 k), kdy někteří výrobci dimenzují převodová a pracovní ústrojí senážních vozů pro příkon do 221 kW (300 k). Současné vozy jsou zpravidla osazovány sběračem o šířce sbírání 1,7 až 2,1 m, což umožňuje nasazení širokozáběrových shrnovačů s minimální roztečí řádků 12 m. U této technologie je důležité vytvořit velmi hutné a kompaktní řady, což se projevuje dosažením precizní kvality řezanky a přiblížení se teoretickým hodnotám 35 až 45 mm. V závislosti na velkém množství faktorů se výkonnost souprav senážních vozů velmi těžko určuje. Nejčastěji se senážní vozy využívají při přepravních vzdálenostech do 4 km a dosahovaná výkonnost je v prodloužené směně 15 až 45 ha na jednu soupravu.

Vyšší výkonnost řezaček

V naprosté většině případů se setkáváme s nasazením samojízdných sklízecích řezaček. Ty tam jsou doby, kdy byly tyto stroje osazovány motory o výkonu 110 až 184 kW (150 až 250 k), i když prodejní úspěchy rovněž zaznamenávají i někteří výrobci výkonných tažených řezaček. Většina sklízecích řezaček na našem trhu disponuje výkonem motoru nad 294 kW (400 k) a nejsou výjimkou ani stroje s výkonem 368 až 478 kW (500 až 650 k). Pro sklizeň senáže jsou řezačky agregovány se sběracími adaptéry různé konstrukce, nejčastější šířka záběru dosahuje přibližně 3 m.
Také u sklízecích řezaček je vhodné provádět sběr hutných řádků, kdy u výkonnějších modelů můžeme považovat rozteč řádků 12 m jako nedostatečnou. Proto dnes někteří výrobci pícninářské techniky nabízejí boční shrnovače o záběrech 7 až 10 m či středové modely o záběru 13 až 15 m. Pravidelné řady s velkou hustotou opět zajišťují precizní kvalitu řezanky a optimální využití výkonu motoru a tudíž příznivou ekonomiku provozu. V porovnání se senážním vozem dokáže řezačka zajistit stálou kvalitu řezanky i ve ztížených podmínkách (málo hmoty, starší porosty, horší kvalitativní skladba porostu, atd.).
Výkonnost řezačky ovlivňují dva základní faktory – vzdálenost nahrnutých řádků a zajištění odvozu hmoty. Ostatní vlivy v podstatě kopírují ukazatele senážních vozů. Při sestavování linky se sklízecí řezačkou je nutné dodržovat základní pravidlo, které praví, že řezačka nesmí stát. Je tedy třeba, aby byly správně naddimenzovány přeprava a koncovka v podobě žlabu, věže nebo vakování. Stejně jako u senážních vozů, tak také u samojízdných řezaček se těžko popisuje výkonnost. Můžeme říci, že denní výkonnost linky se samojízdnou řezačkou o výkonu 294 až 368 kW (400 až 500 k) by neměla být nižší než 40 až 50 ha.

Linka pro sklizeň balíků

Sklizeň senáží lisy na hranaté balíky je v našich podmínkách okrajovou záležitostí, avšak i v tomto případě platí stejné zásady jako u sklizně svinovacími lisy. Moderní senážní linku tvoří svinovací lis, zařízení pro ovíjení balíků a přepravní a manipulační technika. Svinovací lisy pro senážování by měly mít:
– široké sbírání s minimální šířkou 1,6 m, lépe však 1,8 m a více,
– vkládací rotor, a to i v případě lisů bez řezání, ačkoli lis pro lisování senáže by měl být řezáním vybaven vždy,
– vázání do sítě pro rychlé a efektivní utažení balíku a jednoduché rozebírání ve stáji,
– tandemovou nápravu či široké pneumatiky, neboť se často pracuje na mokrých pozemcích.
Dalším článkem linky je zařízení pro ovíjení balíků. Řada lisů využívá integrovanou baličku, která umožňuje okamžité ovinutí balíku, šetří čas i náklady na další mechanizační prostředky a rovněž pohonné hmoty. Alternativou k integrované baličce je provedení pro přímou agregaci s lisem. Další variantou může být ovíjení balíků přímo v místě uskladnění, kdy souprava s baličkou stojí na okraji pozemku nebo v areálu farmy a ovíjí balíky, které přiváží dopravní technika. Balíky mohou být rovněž ukládány do vaků, což není v našich podmínkách tak rozšířená technologie.
Srovnáme-li výkonnost jednotlivých variant, pak nejvýkonnější je nasazení lisu s integrovanou baličkou a odvoz již ovinutých balíků. V tomto případě je nutné používat vhodnou manipulační techniku, to znamená traktor s čelním nakladačem nebo manipulátor s vhodným adaptérem k nakládání ovinutých balíků, případně využívat samonakládacích vozíků konstruovaných speciálně pro přepravu ovinutých balíků. Naopak při využívání stacionární baličky je třeba počítat s větším počtem mechanizačních prostředků a tedy i pracovníků a nákladů na PHM a také s vyšší mírou neproduktivních časů. Pokud jde o výkonnost takto sestavených linek, pak záleží na řadě faktorů – množství hmoty, průměru balíků, četnosti ovíjení sítí a fólií, přepravní vzdálenosti, typu manipulační a dopravní techniky, nebo dispozicích manipulačních a skladovacích prostor.

Uložení volné hmoty

U senážních věží je příjmová a tedy plnicí výkonnost dána konstrukcí stacionární technologie a obsluha nemá mnoho možností ji ovlivnit. Při ukládání píce do senážních žlabů různé konstrukce a velikosti je nezbytné zajistit plynulé a dostatečně výkonné rozhrnování hmoty a její dokonalé udusání. Stalo se již běžnou praxí, že se využívají minimálně dva rozhrnovací a dusací prostředky. Také zde se názory na využití techniky pro dusání a rozhrnování vyvíjejí. Ještě před 15 až 20 lety byly prakticky jedinou technologií kloubové nakladače, případně pásové buldozery. V průběhu posledních let získaly značnou oblibu obratné manipulátory. Určitou renezanci zaznamenáváme opět u těžkých kolových nakladačů. V souvislosti s využíváním většího počtu velkoobjemových senážních vozů a nejvýkonnějších sklízecích řezaček lze označit jako optimální kombinaci manipulátor/těžký kolový nakladač. Manipulátor využívá obratnosti a variability pro rozhrnování, kolový nakladač pak vyšší hmotnosti.
Další možnou technologií je ukládání píce do vaků lisy, kdy výkonnost určuje kvalita, respektive délka řezanky a průměr komory. V našich podmínkách se setkáváme s průměrem 2,4 až 3 m. Lisy jsou nabízeny pro agregaci s trakčními prostředky o výkonu 66 až 118 kW (90 až 160 k), nebo mohou mít vlastní agregát s obdobným výkonem. Pro sklízecí řezačky nejvyšších výkonových tříd jsou vhodné vakovací lisy s průměrem komory, který přesahuje 3 m. Tyto velké vakovače jsou rovněž osazovány vlastními motory o výkonu 257 až 404 kW (350 až 550 k). Roční využití u modelů s průměrem komory 2,4 m je do 10 000 až 12 000 tun hmoty, u typů s průměrem komory 2,7 až 3 m činí tato hodnota 10 000 až 30 000, avšak i 40 000 tun.
Nejvyšší výkony lisů jsou určeny pro roční nasazení na úrovni kolem 50 000 až 80 000 tun. U běžně používaných vakovacích lisů s komorou 3 m je výkonnost při ukládání zavadlé hmoty asi 50 až 60 t/h a ve vaku o délce 70 až 75 m je uloženo okolo 300 tun materiálu. Nejvýkonnější lisy ukládají píci do vaků o délce až 150 m, tímto způsobem se uskladní v jednom vaku přibližně 1000 tun hmoty.
Ať již zvolíme senážní linku jakoukoli, je nutné pamatovat, že vyrábíme kvalitní krmivo, které budeme krmit minimálně celou zimu (ta ve vyšších polohách často trvá 200 dní), případně bude konzervované krmivo sloužit jako základ krmné dávky při intenzivní produkci mléka či masa. Senážní linka musí být sestavena tak, abychom se co nejvíce přiblížili doporučovaným postupům. n

Klíčové informace

– Senážní linka musí být sestavena tak, aby finálním produktem celého procesu bylo co nejkvalitnější krmivo v dostatečném objemu, s optimálním podílem sušiny a obsahem stravitelných živin.
– Sklízet porost je proto třeba v odpovídající fázi růstu.
– Doba sklizně hmoty pro výrobu senáže určené do krmné dávky zvířat s intenzivní produkcí mléka by se měla pohybovat mezi čtyřmi až sedmi dny.
– Praxí doporučený poměr výkonnosti strojů použitých k sečení a výkonnosti následné techniky je 1,5 až 2 : 1.

Filip Javorek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *