Ekologický resort hlásí úspěch

V závěru června se na radě ekologických ministrů v Lucemburku rozloučil s českým předsednictvím i ministr životního prostředí Ladislav Miko a předal štafetu svému švédskému kolegovi Andreasu Carlgrenovi. Českému předsednictví se na tomto jednání podařilo dosáhnout politické shody na úrovni rady v revizi směrnice o průmyslových emisích. Ministři podpořili také Bílou knihu k adaptacím na klimatické změny, posunuli kupředu jednání o ochraně biodiverzity i vyjednávání o návrhu směrnice o ochraně půd.

„S výsledky jednání jsem velice spokojen. Ministři schválili všechny návrhy, předložené českým předsednictvím,“ konstatoval Miko.
Emise i IPPC Směrnice o průmyslových emisích spojuje sedm dosavadních předpisů v této oblasti a v integrované prevenci znečištění (IPPC). Výsledný kompromis projedná rada s Evropským parlamentem. Podle ministra Mika jde o vyvážený balíček legislativních předpisů, jejichž spojením se zpřehlední evropská legislativa v této oblasti a usnadní život evropskému průmyslu. Výsledná podoba směrnice by přitom podle něj měla zároveň zajistit účinnější ochranu vody, půdy, ovzduší a dalších složek životního prostředí. Jak vysvětlil tiskový mluvčí ministerstva životního prostředí (MŽP) Jakub Kašpar, novela posiluje a vyjasňuje roli nejlepších dostupných technologií (BAT) a příslušných referenčních dokumentů (BREF) v udělování integrovaných povolení. Jakmile vyjde nový BREF, do pěti let musí být vydáno odpovídající nové povolení.
Ochrana biodiverzity
Ministři se zabývali také ochranou biodiverzity a přijali k tomuto tématu závěry navržené českým předsednictvím. „Dnes již víme, že se nepodaří naplnit závazek zastavení úbytku biodiverzity do roku 2010,“ poznamenal k tomu Miko a dodal: „Je evidentní, že musíme napříště ochranu biodiverzity integrovat do všech sektorových politik, jako je zemědělství, územní plánování či ochrana klimatu.
Co s invazivními druhy Zatímco některé druhy živočichů a rostlin z přírody mizí, jiné se dostávají do míst, kde se dříve nevyskytovaly, a mnohé z nich prospívají na úkor původních organismů. Tento jev souvisí nejen s klimatickými změnami, které umožňují posun živočišných a rostlinných druhů blíže k pólům, ale také s čilým mezinárodní obchodem a jeho stále větší globalizací. „ Proto se rada shodla na tom, že je třeba co nejdříve připravit kvalitní strategii – tj. jakými legislativními i nelegislativními nástroji invazním druhům čelit,“ uvedl Miko.
Je třeba identifikovat všechny způsoby, jimiž se invazivní druhy v unii šíří, a potenciální náklady s nimi spojené, a to ve vztahu k akvakultuře, zahradnictví, zemědělství a obchodu. Strategie by se měla zaměřit na prevenci, výměnu informací, včasnou detekci, varování, likvidaci, monitoring, kontrolu a co nejrychlejší obnovu biodiverzity ovlivněné invazivními druhy. Celkové náklady na omezování těchto organismů si vyžádají v unii podle odhadu 12,7 miliardy eur ročně..
Ministři životního prostředí se v Lucemburku shodli také na nutnosti co nejdříve dokončit budování soustavy Natura 2000, a to v suchozemské oblasti do roku 2010, u mořských ekosystémů do roku 2012.
Klimatické změny
Rada rovněž probírala evropskou strategii pro boj s klimatickými změnami pro dobu, jež zbývá do začátku klimatického summitu OSN v dánské Kodani. „EU jednoznačně usiluje o to, aby budoucí Kodaňská dohoda byla právně závazná a ambiciózní s cílem udržet růst globální průměrné teploty v tomto století pod 2oC,“ prohlásil Miko. Kromě závazků rozvinutých zemí na redukci emisí jsou však také zapotřebí efektivní strategie rozvojových států směřující ke stejnému cíli. Podle Míky je zásadní zajistit finanční zdroje pro omezování emisí, adaptaci na klimatické změny a transfer technologií, a to zejména pro nejméně rozvinuté země a malé ostrovní státy. EU, jak uvedl, zatím není připravena zveřejnit svůj podíl na tomto financování. „Je třeba dohody všech partnerů v ekonomicky rozvinutém světě tak, aby podíl na tomto nutném závazku byl spravedlivý,“ vysvětlil.
Součástí boje s klimatickými změnami je i adaptace na ně. Její ucelenou strategií je bílá knihu Evropské komise věnovaná tomuto problému. „Aktuální záplavy nejenom v ČR, ale i v dalších zemích střední Evropy ukazují, že příroda je velmi mocná a dopady klimatických změn musíme začít brát vážně,“ upozornil své kolegy v Lucemburku Miko.
Půda a bioodpady Přes veškerou snahu se nepodařilo uzavřít jednání o návrhu směrnice o ochraně půd. „Jak jsme se od počátku obávali, k politické shodě se jednání dovést nepodařilo,“ poznamenal Miko. Jednání ministrů se zastavilo na otázce přístupu ke kontaminovaným půdám, a to kvůli jejich nedostatečnému zmapování. Zatímco Evropský parlament se vyjádřil k návrhu rámcové směrnice na ochranu půdy již v listopadu 2007, rada ekologických ministrů zatím nedospěla k potřebnému závěru. Půda doposud není chráněna společnou legislativou unie. Návrh směrnice předpokládá integraci věcí týkajících se půdy a ochrany jejích funkcí do existujících politik unie, předcházení ohrožení půdy identifikováním prioritních oblastí a kontaminovaných míst a zavedení akčních programů.
Úspěšnější bylo jednání o bioodpadech, kde rada schválila závěry k jim věnované zelené knize. Společný kompromis se podle Mika podařilo nalézt i přes rozdílné pohledy jednotlivých členských států. „Problém bioodpadů spočívá nejen v záboru prostoru na skládkách, ale i v jejich vlivu na zemské klima kvůli produkci metanu, který je agresivním skleníkovým plynem. Proto je třeba hledat způsoby, jak co nejefektivněji bioodpady využít, ať už pro výrobu kompostu, nebo jako zdroj energie (vytápění, výroba elektřiny, doprava),“ vysvětlil Kašpar. Jak dodal, ministři se nakonec shodli na tom, že Evropská komise má připravit návrh, jak řešit nakládání s bioodpady na evropské úrovni. Pokud analýza, která právě probíhá, ukáže, že je to třeba, předloží komise návrh nového legislativního předpisu. S ohledem na místní podmínky je třeba se zaměřit na:
• opatření na prevenci vzniku bioodpadu,
• zavedení odděleného sběru bioodpadu,
• systém zajišťující kvalitu založený na principu řízení celého řezězce a vysledovatelnosti během procesu až k příjemci konečného produktu bez zavádění zbytečné administrativy a nadměrných nákladů,
• stanovení požadavků pro značení a kvalitativních kritérií pro kompost a digestát a také pro recyklovaný biodegrabilní odpad.
Subsidiarita a GMO Rakouská delegace podporovaná zástupci Bulharska, Irska, Řecka, Kypru, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Maďarska, Malty, Nizozemska, Polska a Slovinska obrátila pozornost rady na otázku geneticky modifikovaných organismů (GMO). Delegace připomněly, že při čtyřech příležitostech kvalifikovaná většina (většina států i jejich obyvatel) hlasovala proti návrhu Evropské komise na zabezpečovací klauzuli týkající se zejména GMO schválených pro pěstování v EU. Za francouzského předsednictví rada zpřísnila hodnocení rizika dopadu na životní prostředí a umožnila, aby členské státy mohly rozhodnout o zónách bez GMO na svém národním teritoriu. Na březnové radě požadovala nizozemská delegace, aby členský stát měl právo rozhodnout o pěstování GM plodin. Procedura schvalování GM plodin pro trh by se měnit neměla a i nadále by měla zůstat na úrovni unie. Při autorizaci GMO a produktů z nich by kromě hodnocení rizika pro životní prostředí, zdraví zvířat a lidí měly hrát roli i socioekonomické aspekty, které je zapotřebí stanovit. Komise zahájila proces přehodnocování legislativy týkající se GMO.
Byli jsme úspěšní
„Českému předsednictví se podařilo dojednat šest legislativních předpisů mezi radou a Evropským parlamentem a přijmout je v prvním čtení, což můžeme považovat v porovnání s minulými šesti posledními předsednictvími (počínaje rakouským předsednictvím v první polovině roku 2006 a konče předsednictvím francouzským v druhé polovině 2008) za mimořádný úspěch,“ konstatoval Kašpar a vysvětlil: „Dosáhli jsme šesti shod v prvním čtení ve sledovaném období, a to je nejvyšší počet. Jedná se o směrnici o biocidech, nařízení EMAS (systém enviromentálního řízení podniků a auditu), nařízení o ekoznačení, nařízení o látkách poškozujících ozónovou vrstvu, směrnic o druhé etapě rekuperace benzínových par a nařízení o obchodu s výrobky z tuleňů. Pokud srovnáváme posledních šest předsednictví podle přijatých závěrů rady, tak se české předsednictví řadí se šesti přijatými závěry vedle Francie na druhé místo. Pouze německé předsednictví ve druhé polovině roku 2006 dosáhlo sedmi přijatých závěrů rady. České předsednictví úspěšně vedlo mnohá mezinárodní vyjednávání a pořádalo několik významných akcí v ČR.“
Jediným nedodělkem, který po Češích zbude, je zmíněná nedojednaná směrnice o ochraně půd v EU Podle Mika převezmou téma, do jehož projednávání vstoupily volby v Německu, zejména Španělé, kteří se mají ujmout vedení EU od ledna příštího roku. České předsednictví podle Mika zvládlo i přípravu jednání o klimatu světových politiků v Kodani, a to přesto, že unie ještě nenašla společné řešení, jak vypočítat částku, kterou bude EU po roce 2012 pomáhat rozvojovým zemím s vyrovnáváním se změnami klimatu. V Kodani se bude jednat o tom, co bude po Kjótském protokolu o snižování emisí, jehož platnost vyprší v roce 2012. Unie se již dříve zavázala, že sníží jejich objem emisí do roku 2020 proti roku 1990 o pětinu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *