I takovou podobu může mít spolupráce v rámci unie

Stříbrnou pamětní medaili Univerzity Karlovy v Praze převzal počátkem června v Karolinu Jeho Královská výsost korunní princ Oranžský. Toto vyznamenání dostal za zásluhy o rozvoj spolupráce a porozumění mezi národy a za svou snahu o realizaci vize trvalé udržitelnosti vodních zdrojů. Zároveň předal princ do rukou českého ministra zemědělství Jaroslava Palase dokončený druhý nizozemský projekt orientovaný na vodní hospodářství a ochranu před povodněmi.

„Spolupráce s Nizozemskem začala hned po povodni v roce1997, kdy nám byla nabídnuta pomoc. V rámci programu podpory nizozemské vlády zemím Střední a Východní Evropy vznikl návrh projektu s názvem Náprava škod způsobených povodněmi – strategické řízení povodňových situací, Česká republika,“ vzpomínal na počátky spolupráce s Nizozemskem vrchní ředitel úseku vodního hospodářství ministerstva zemědělství Pavel Punčochář. Jak dodal, projekt představoval celkem 16 milionů korun a proběhl v horní části povodí řeky Orlice. Měl tři části. První byla dodávka automatických měřicích stanic průtoků s dálkovým přenosem dat, které se do povodí nainstalovaly. Druhá část se věnovala návrhu simulačního matematického modelu odtokových poměrů v povodí Orlice. Výstup z tohoto modelu používají vodohospodáři při manipulaci na vodní nádrži Pastviny. Třetí část se týkala diskuse a srovnání přístupů k prevenci před povodněmi v Nizozemsku a v ČR. Ta proběhla během sedmidenního pobytu 40 vodohospodářů z ČR ze všech povodí a správců vodních toků v Nizozemsku. Cílem byl přenos informací o tom, jak v Nizozemsku přistupují k prevenci a managementu povodní. Protože se výstupy projektu osvědčily v praxi, byl navržen další projekt. „Bylo to však již v době, kdy se těžiště podpory nizozemské vlády pro země Střední a východní Evropy posunulo více na východ,“ vysvětlil Punčochář, proč se spolupráce s Nizozemskem na nějakou dobu přerušila. „Po povodních v roce 2002 však okamžitě přijeli a nabídli pomoc. Sdělili jsme, že jsme od roku 1997 přijali škálu předpisů. Máme ovšem jeden problém. Jedna z nových vyhlášek ministerstva životního prostředí vymezuje záplavová území a rozeznává v nich tzv. aktivní zónu. Ale bohužel již neříká, jak se tato aktivní část má určit,“ poznamenal ředitel s tím, že přes různé diskuse expertů chyběl konkrétní návod. Proto vodohospodáři požádali nizozemskou stranu, zda by její experti zde nemohli pomoci a nenavrhli potřebnou obecnou metodiku pro vymezení aktivních zón záplavových území. Vodohospodáři se také často při navrhování preventivních opatření před povodněmi dostávají do střetů s ekology. Problémem je i financování a odhad priorit, a zejména účelnosti a návratnosti vynaložených nákladů. Proto požádali nizozemskou stranu také o návrh metody na zpracování rizikové analýzy. Výsledkem byl projekt s názvem Posílení rizikové analýzy a řízení povodní v českém vodním hospodářství, který skončil právě začátkem letošního června a jehož výsledky byly předány při slavnostní příležitosti v Karolinu..
„V obou případech jde o obecně platnou metodiku,“ prohlásil Punčochář s tím, že právě spolupráce s českými vodohospodáři umožnila Nizozemcům postupy zevšeobecnit. Situace v Nizozemsku je totiž zcela jiná než u nás. Zatímco Nizozemsko řeší povodně z pohledu nejníže postavené země na řekách, u nás jde o horní, popřípadě střední toky. Nizozemci dostávají tedy často varování v mnohem delším předstihu, než je tomu u nás, mají tak možnost a více času se připravit. Na druhou stranu mají rozlivy na jejich území úplně jiný charakter než u nás. Punčochář připomněl, že kromě nizozemských firem a institucí se na práci na projektu podílely i další subjekty. „Například jednu významnou část právě týkající se principů vymezování aktivních zón řešila i česko-dánská společnost DHI Hydroinform. Na řešení uvolnila nizozemská vláda celkem asi 12 milionů korun. Součástí byly i společné semináře, které proběhly jak v ČR, tak v Nizozemsku.
Druhým projektem spolupráce nekončí
Vzhledem k tomu, že si dosavadní spolupráci chválí obě strany, začíná se diskutovat o možnosti třetího projektu a probíhá příprava na jeho zadání. Měl by spojit aktivity, které představuje Rámcová směrnice vodní politiky Evropské unie a to, co předpokládá společná zemědělská politika.
Ani tím však spolupráce obou zemí nekončí. Její součástí bude i posudek nizozemského experta vybraného holandským ministerstvem na zamýšlenou stavbu nádrže Nové Heřmínovy. Ta se jeví při přípravě prevence před povodněmi v horní části povodí Opavy jako jedno z nejefektivnějších opatření. Nádrž by měla výrazně protipovodňovou funkci, měla by tedy jen malý objem stálého nadržení vody a většina její prostory by byla připravena k záchytu přívalů. Nicméně v momentě plného naplnění by došlo k zatopení území nyní zastavěného obcí. Jak Punčochář uvedl, zastupitelstvo Moravsko-slezského kraje již rozhodlo. Požádalo o stavbu přehrady, což dalo na vědomí ministerstvu zemědělství a vládě spolu se žádostí o podporu a zafinancování. Protesty občanů obce a ekologických iniciativ však nadále trvají. Ekologové předkládají alternativní řešení.
Přestože výběr opatření, tedy přehrady, je věcí krajského zastupitelstva, rozhodl ministr Jaroslav Palas, že je vhodné pořídit nezávislé posudky ze zahraničí. Ty by měly říci, zda navrhované alternativy preventivních opatření jsou dostatečné, zda přístup při projednávání návrhů na prevenci před povodněmi odpovídá standardům v zemích EU a také zda řešení požadované krajským zastupitelstvem je opravdu objektivně nejlepší. Druhý posudek by měl dodat expert z Itálie.
Nizozemsko a povodně
Prioritou v ochraně před povodněmi je podle Punčocháře pro Nizozemsko zejména předběžné varování, dobrá hlásná a předpovědní služba. Vzhledem k charakteru povodně na svém území by nizozemští vodohospodáři velice stáli o to, aby země, které leží na řekách nad nimi, začaly vodu zadržovat na celém povodí. Velice proto vítají mezinárodní koordinaci při přípravě preventivních opatření. Pokud do Nizozemska doteče velký objem vody, pak volí klasické metody spočívající v ohrazování a dovolení rozlivu a akumulace vody tam, kde neškodí. Komplikace mnohdy způsobuje souběh přívalu z moře a z pevniny. To pak vede ke katastrofickým scénářům, jejichž výsledkem byla například v padesátých letech ztráta několika set lidských životů. Opatření proti takovémuto souběhu jsou na dvou místech striktně technická. Jedno je uzavření přítoku řeky Maas v Rotterdamu pohyblivou bariérou, druhým příkladem je dlouhý jez při ústí řeky Schelde, který chrání zejména před přívalem z moře. Jinak se v Nizozemsku snaží v maximální míře využít rozlivů v krajině, kde voda neudělá příliš velké škody. Stejně jako u nás mají i v Nizozemsku obyvatelé tendenci si stavět své objekty v místech, kde při povodních zjevně hrozí zaplavení. V Nizozemsku se však proti povodním nepojišťuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *