Jak se daří v drsném kraji ?

V čase vánočních svátků jsme se vypravili na zasněženou Vysočinu. Cílem naší cesty bylo rodiště skladatele Bohuslava Martinů, město Polička. Důvodem naší návštěvy však byla místní zemědělská společnost AGRONEA, a.s. V jejím čele stojí ředitel Ing. Jiří Navrátil, který je zároveň místopředsedou Agrární komory Svitavy a také předsedou Mlékařského družstva Poličsko.

Nejprve jsme se seznámili s historií vzniku společnosti Agronea a se strukturou podniku. Jak uvedl ing. Navrátil, vznik této společnosti byl prostý: „změnou klasického ZD Polička na ZOD Polička v roce 1992, kdy se družstva transformovala podle platných zákonů. Další, kvalitativně novou změnou v roce 1996 byla transformace na akciovou společnost. Rokem 1996 se tedy datuje vznik společnosti Agronea, a. s., Polička.“

Plocha brambor se zmenšuje
Agronea hospodaří v devíti katastrech okresu Svitavy na bezmála 4000 ha zemědělské půdy, z toho je 2500 ha půdy orné. V těchto katastrech se setkáme s rozdílnými klimatickými i půdními podmínkami s rozpětím nadmořské výšky od 500 do 700 metrů. Rozdílným podmínkám také odpovídá struktura rostlinné výroby. „Nosným programem rostlinné výroby je pěstování obilovin, řepky, technických plodin – lnu a máku. Na ústupu je výroba trav na semeno a také se nám zmenšuje plocha pěstovaných brambor se specializací na výrobu sadby. Doby, kdy výměra v minulých letech dosahovala až 250 ha, jsou již pryč a v současnosti se zredukovala asi na sto hektarů. Neméně důležitou složkou rostlinné výroby je také výroba objemných krmiv pro živočišnou výrobu, protože zatížení dobytčími jednotkami je v našem podniku vysoké,“ uvedl ing. Navrátil. Přes objemná krmiva se náš hovor ladně stočil k živočišné výrobě, a to právě včas, jelikož jsme se již blížili do střediska Rohozná, kde na přilehlých pastvinách pobývalo okolo 100 krav, které jsou zde chovány jako krávy bez tržní produkce mléka.

Býčci jdou do Chorvatska
„Momentálně má Agronea 2500 kusů skotu, z toho je 950 krav, jalovice jsou všechny určeny pro vlastní obrat stáda a býčci jsou prodávány jako zástav do Chorvatska. Druhou částí živočišné výroby je chov prasat, kde je 230 prasnic a celkový počet prasat je 3000,“ seznámil nás ve zkratce ing. Navrátil se strukturou živočišné výroby. Po překonání zábran jsme se dostali na zasněženou pastvinu mezi stohlavé stádo krav bez tržní produkce mléka. „Zvířata jsou skoro celý rok volně na pastvě, využíváme přirozenou plemenitbu s trvalou přítomností plemeníka ve stádě. Na podzim jsou telata soustřeďována na dokrm do zástavové hmotnosti a následuje jejich prodej. Při volném venkovním pohybu zvířat nemáme problémy ze zdravotním stavem,“ uvedl ing. Navrátil a dále pokračoval: „Podmínkou tohoto typu chovu krav a odchovu telat je nutná určitá úroveň dotační politiky, bez níž se ekonomika tohoto odvětví nedá spočítat. Jestliže však mluvíme o efektivnosti vynaložených dotačních prostředků, tak v tomto případě jednoznačně splňuje podmínky a představy EU o mimoprodukčních funkcích zemědělství a údržbě krajiny. Jestliže tedy chceme být připraveni na dotační a subvenční podmínky EU, pak tento směr v tzv. LFA oblastech je správný a měl by být i dlouhodobě vytyčený v dotačních pravidlech.“

Rozumná cena za mléko
Další zastávkou naší návštěvy byl kravín v obci Pomezí, kde je v rekonstruované stáji ustájeno 250 kusů dojnic. „Stěžejní je pro nás výroba mléka, která momentálně tvoří téměř 40 % tržeb podniku,“ řekl Ing. Navrátil. Agronea, a.s., produkuje ročně téměř 5 000 000 litrů, s průměrnou užitkovostí 5700 l. „Nabídka a poptávka – to je jediný zákon, který na našem trhu funguje,“ konstatoval ředitel Agronea, a.s., a dále pokračoval: „Pokud je něčeho přebytek, byť relativní, jako např. v minulosti udávaná nadprodukce mléka, mohli jsme při jednání s odběrateli mléka snášet na stůl jakékoliv argumenty vysvětlující ztrátovost jeho výroby při dané ceně a stejně jsme nebyli výrazně úspěšní. Dnes, kdy se vlivem více faktorů, pokračující snižování stavů krav, meziročně plošná nižší užitkovost, výhodným exportem a v neposlední řadě situací s BSE, stala mléčná surovina nedostatkovým zbožím, si musíme všichni výrobci mléka uvědomit, že nastala situace, kdy jsme nuceni říci si o cenu. Nejde o to, a to musíme vzkázat všem spotřebitelům, tuto situaci zneužít, ale využít ji k tomu, abychom po letech nulové nebo záporné rentability na tomto úseku výroby mohli dosáhnout alespoň minimálních zisků a zúročit tak všechny vklady, především investiční, které byly do oblasti výroby mléka v uplynulých letech směrovány.“

Odbytová centra
Podobně vidí ing. Navrátil i řešení ostatních komodit, kde je nedílnou součástí řešení, nutná existence plně funkčních a fungujících odbytových center: „ať se nám to líbí nebo ne, ať jsme podnik malý, nebo velký, který si myslí, že si cenu svých výrobků vybojuje sám, není podle mého názoru jiné cesty, než prostřednictvím odbytových center vytvořit tlak na zpracovatele a především obchodní řetězce tím, že na trh, a to nejen tuzemský, vstoupíme jako silný partner s velkým objemem produkce. Jen tak budeme rovnocenným partnerem dravým obchodníkům na trhu potravin.“
Ing. Navrátil jako předseda Mlékařského družstva Poličsko měl k tomuto problému hodně co říci: „v současné době výrobci lavírují mezi členstvím v různých větších či menších odbytových centrech, protože mnozí nedůvěřují a pochybují, a mnohdy oprávněně, o průhlednosti hospodaření těchto organizací. Podobným příkladem je i naše Mlékařské družstvo Poličsko, které je na základě rozhodnutí jeho zakladatelů jakýmsi mezičlánkem mezi roztříštěností výrobců a konečným cílem. Tím je podle mého názoru jedno odbytové centrum po každou komoditu v rámci republiky. Kdo se podívá na mapu Evropy a zná situaci v jednotlivých státech, které jsou mnohem větší a zemědělskou výrobu mají nesrovnatelně vyšší, ten ví, že i v těchto státech mnohdy existuje pouze jedna organizace, která se obchodováním se zemědělskými produkty zabývá.“

Obchodní a servisní činnost
Jak ing. Navrátil podotkl, doplňkovou činností k oběma hlavním výrobám je také obchodní a servisní činnost. K této oblasti Agronea sáhla z toho důvodu, že samotná prvovýroba není v současné době schopná výrazným způsobem zajistit rozšířenou reprodukci, a proto nejen oni, ale každý podnik hledá činnost, která by prvovýrobu posílila.
Hlavním obsahem činnosti tohoto obchodního a servisního úseku je prodej, montáž a servis dojíren prakticky jediného tuzemského výrobce firmy AGROMILK Prostějov. V současné době zajišťuje servis všech typů dojíren a chlazení nejen v okrese Svitavy, ale i v sousedních a tuto činnost nadále rozšiřuje. Podle slov ředitele je cílem a snahou vedení podniku rozvoj společnosti. S přibývajícími zkušenostmi se však stále více objevuje fakt, že v současných podmínkách (ekonomických, půdně-klimatických našeho regionu a v neposlední řadě i sociálních a demografických) se nedočkáme výrazného rozvoje zemědělství. Nesignalizují to ani zkušenosti z Evropy, kde jsou sice sedláci na jiné úrovni než my, ale v porovnání s ostatními obory té které země jsou stejně jako my na posledním místě společenského žebříčku. Rovněž spoléhat na to, že se vstupem do EU se dočkáme přívalu dotačních prostředků, je, myslím, v této době neopodstatněné a velice nebezpečné, ne-li nezodpovědné. Vždy platila jediná jistota, na kterou se lze spolehnout, a to je to, co si uděláme sami.

SAPARD
Další věc, se kterou není ing. Navrátil spokojen, je legislativa a byrokracie. „Přes výše uvedený fakt však jsou věci, které my jako prvovýrobci ovlivňujeme velmi těžko. Jedná se především o záležitosti, které mají v rukách úředníci. Věřím tomu, že většina z nich je zodpovědná a pracovitá, ale v některých okamžicích máme právo o tom i pochybovat. Jako jeden z mnoha příkladů pružnosti našich úředníků je program SAPARD. Program, který je definován jako předvstupní program pro vstup do EU, již druhým rokem nefunguje a je mnoho signálů, že nezačne fungovat ani v roce příštím. Přitom každoročně by ČR z tohoto programu mohla čerpat více než 800 mil. Kč. Je reálná možnost, že po dva roky nečerpané dotační prostředky již nikdy naše zemědělství neuvidí.“ Jako jednoznačnou chybu vidí v liknavosti úředníků, kteří měli připravit všechny instituce, které jsou pro fungování tohoto programu potřebné (platební agentura, monitorovací výroby, výběrové komise a další). Tento program, resp. finanční prostředky z něj plynoucí, by určitě zásadním způsobem nezlepšily investiční rozvoj v zemědělské prvovýrobě, ale program měl především sloužit k tomu, abychom se s předstihem naučili pracovat s novým pojmem tzn., s projekty a využívat tak později strukturální fondy, které jsou zásadním dotačním systémem EU.

Jedna organizace
Toto je podle ing. Navrátila jeden z příkladů, který prvovýroba nemůže přímo ovlivnit, a proto se snaží prostřednictvím svých kmenových organizací, jako je Agrární komora či Svaz zemědělských družstev a společností alespoň, minimálně tento proces ovlivnit. „Je však třeba objektivně říci, že se nám to příliš nedaří, a boj s úředním šimlem je běh na dlouhé tratě. V souvislosti s výše zmíněnými kmenovými organizacemi si troufám rovněž vyslovit názor, že sami si tříštíme síly. Není dost na tom, že máme na každý chov či komoditu řadu odborných svazů, družstev, společností a spolků, v jejichž organizaci se již sami těžko vyznáme, ale ani v té nejvrcholovější formě, která nás má zastupovat nejen ve státních a politických orgánech státu, ale dnes i Evropy, se nemůžeme dohodnout na tom, aby to byla jedna organizace, která by si vydobyla prestiž, vedli by ji ti nejkvalitnější lidé, kterých již v zemědělství mnoho nezůstalo a rovněž financování této organizace by se výrazně zefektivnilo. Na stát a zemědělství našeho rozměru by jedna taková organizace, která by měla mandát většiny zemědělců, měla rozhodně stačit. Myslím si že doby, kdy jsme se rozdělovali na soukromé zemědělce a ostatní jsou již dávno pryč. Pokud v nich někdo setrvává, pak jen proto, aby se politicky zviditelnil. Ale prvovýroba je na jedné lodi a má srovnatelné podmínky, ať je to soukromě hospodařící rolník s 50 ha, nebo akciová společnost s 5000 ha. Proto podle mě ani toto není důvod, proč by zemědělci měli být roztříštěni a neměli by být zastřešeni jednou organizací. A to je zase jeden z příkladů, kde si pořádek můžeme – a podle mého názoru musíme – co nejdříve udělat sami,“ řekl ing. Navrátil.

Budoucnost našeho zemědělství
Na závěr jsme se také ing. Navrátila zeptali na výhledy do budoucna. „Myslím si, že pokud máme mluvit o budoucnosti našeho zemědělství v našich podmínkách, musíme mluvit především o nalezení správného rámce výroby a její struktury a jeho zasazení do jednotlivých oblastí. Nemá cenu si namlouvat, že v Evropě, která je přesycena potravinami, a to už nemluvím o Americe, protože skutečně žijeme v globálním světě, se bude ČR chovat jako dravá štika. Ale rozumný objem zemědělské výroby v produkčních oblastech a rozumná mimoprodukční činnost v klimaticky a přírodně znevýhodněných oblastech, podpořená rozumnou dotační politikou, může a musí existovat. A pokud se nám tento rámec podaří najít, pak by měli všichni prvovýrobci vyvinout takový tlak na zodpovědná místa, aby v tomto státě, v této Evropě neživořili, ale měli možnost perspektivního podnikání,“ tvrdí ing. Navrátil.
text a foto Václav Kyncl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *