Jako pravé hospodářské družstvo

Odbytové a hospodářské družstvo Pardubice, založené pro obchodování s rostlinnými komoditami, funguje pátý rok. Za tu dobu rozšířilo činnost, přibývají členové a také výhody spojené s členstvím. Oproti původním hospodářským družstvům má to dnešní jeden velký handicap – nevlastní sklad, ani nemá majetkový podíl v žádném zpracovatelském podniku. Vedení družstva ale usilovně pracuje na tom, aby tento nedostatek odstranilo. Připravuje projekt na lihovar, se kterým chce jít do veřejné soutěže o přidělení státní licence na bioetanol.

Nový lihovar chtějí postavit zemědělci sdružení v Odbytovém a hospodářském družstvu (OHD) Pardubice a východočeské divizi Mlecoopu. „Půjdeme do výběrového řízení, kam se bude hlásit hodně silných organizací a vše bude jistě pod velkým lobbistickým tlakem. Věříme, že jako zemědělci s promyšleným projektem máme šanci,“ říkají představitelé pardubického družstva. Jejich plán vychází ze spolupráce s opatovickou elektrárnou, která má zájem o dodávky biomasy – především slámy nebo i trávy ke spalování. Odpadní teplo by se využívalo pro nový lihovar. Ročně by se tak mohl najít odbyt pro sto tisíc tun biomasy na vytápění a pro sto tisíc tun obilí na bioetanol.
„Zatímco jiné lihovary nebudou vědět, co s výpalky, u nás to bude jednoduché. Odeberou je členové, kteří mají živočišnou výrobu, nebo se výpalky po usušení dají použít jako hnojivo,“ uvedl František Mikan, předseda představenstva OHD Pardubice. S výstavbou lihovaru by se spojilo i zajištění vlastní skladovací kapacity, která by byla větší než pro potřeby lihovaru.
Plánů na výstavbu lihovarů je po republice mnoho a pěstitelé z okolí na ně zpravidla rádi slyší, zvlášť při takových potížích při prodeji obilí, s jakými se letos potýkají. „Jenže pokud lihovar nebudou vlastnit, budou jako prostí dodavatelé v jeho vleku. To je jasné už dnes – investoři mluví o tom, že budou za tunu obilí na bioetanol nabízet nejvýše 2800 korun. Přitom ekonomika bude vycházet při daleko vyšší nákupní ceně,“ tvrdí Ladislav Štěpánek z představenstva OHD Pardubice. To počítá, že cena za slámu pro elektrárnu by neměla klesnout pod 1200 korun za tunu.
Zemědělci věří, že také kraje – Pardubický a Královéhradecký – jejich plány podpoří. „Chceme jednat s novým zastupitelstvem a předpokládáme, že nám dá zelenou,“ říkají zástupci družstva. Zemědělci se zatím skládají na výlohy spojené s přípravou projektu a územním řízením. Investici by pokryli úvěrem.
Po vhodném skladu se OHD poohlíží i nezávisle na zamýšlené kapacitě při lihovaru. „Nyní se skladuje na smlouvu u výkupů nebo jiných skladovatelů. Jako družstvo jsme vyjednali lepší podmínky, než kdyby si prostory pronajímal každý samostatně. Samozřejmě, kdo má tu možnost, maximálně využívá vlastní sklady,“ říká místopředseda pardubického družstva Vladimír Řehounek.
„Nějaké objekty se prodávají a my velmi zvažujeme, zda by pro nás bylo výhodné je koupit,“ dodává předseda Mikan. Ví, že je lepší být opatrnější. Za poslední dobu je tu několik příkladů, kdy velké investice stáhly odbytová družstva „pod vodu“.
Odbytové a hospodářské družstvo Pardubice zakládalo přede žněmi v roce 2000 asi třicet subjektů, nyní má kolem sedmdesáti členů, kteří obhospodařují zhruba 55 tisíc hektarů. Půl na půl jsou mezi nimi právnické osoby a soukromí zemědělci nejen z Pardubicka, Chrudimska, ale i sousedního Královéhradecka. Několik členů je i ze vzdálenějších bývalých okresů Svitavy a Ústí nad Orlicí. V družstvu platí, že hlas každého člena má naprosto stejnou váhu, ať má padesát nebo pět tisíc hektarů půdy.
„Díky velkým objemům obchodovaných rostlinných komodit vyjednáváme lepší ceny. Samozřejmě je rozdíl, když prodáváme 23 tisíc tun pšenice, než kdyby pěstitel nabízel samostatně dva tisíce tun,“ zdůrazňuje Vladimír Řehounek. Od loňska družstvo používá komoditní úvěry – členové dostanou peníze hned po žních, přitom s prodejem úrody není třeba spěchat. I když zdaleka ne každý rok – a letošek to potvrzuje – se vyplatí čekat na cenu, jako tomu bylo loni. „Tehdy se potravinářská pšenice prodávala ve sklizni za 3500 korun za tunu, my jsme na jaře dostali i 4700 korun,“ připomíná místopředseda Řehounek, zvolený za právnické osoby. Druhým místopředsedou je Stanislav Doležal za fyzické osoby. Složení představenstva pardubického družstva se prolíná s vedením východočeské divize Mlecoopu.
Zatímco vloni poskytla banka družstvu komoditní úvěr na třicet milionů korun, letos mu půjčila už 55 milionů.
Finanční přínos mají jeho členové také z hromadně nakupovaných vstupů – chemie, hnojiv, osiv, krmných směsí a nafty. „Litr nafty je přes nás o dvě až tři koruny levnější, než kdyby si ji zemědělec nakupoval u benzinové stanice,“ porovnává ředitel družstva Jiří Melč. U dodavatelů chemie a hnojiv družstvo prosadilo až patnáctiprocentní slevy, dodává Řehounek a vzpomíná na rok 2001: „Tehdy nám nechtěli nic prodat, říkali, že jako družstvo nic nemáme. Dnes nás berou jako partnery – odebíráme velký objem zboží a platíme včas.“
Z obchodu s obilím si hospodářské družstvo podle Davida Nováka, člena vedení, neinkasuje žádnou marži. „Celý chod se financuje ze slev dohodnutých s dodavateli nafty a chemie nad rámec slev, které bychom získali jako jednotlivci,“ vysvětluje.
Předseda Mikan upozorňuje na další velkou a neobvyklou výhodu: „S obchodními partnery jsme měli uzavřené dohody na minimální ceny komodit, a ty jsou v současné době vyšší, než za které se běžně prodává. A protože dáváme přednost korektním vztahům, zvolili jsme jistý ústupek. Někdy byly tyto minimální ceny vzhledem k situaci na trhu opravdu vysoké, tak jsme souhlasili s jejich snížením. Odběratel nám na oplátku zvýšil objem vykupovaného obilí, kterého se urodilo skutečně hodně.“ Pro členy pardubického družstva platí také podmínka – prodat přes něj nejméně 85 procent ze své produkce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *