Japonské víno košu má tisíciletou historii

Před tisíci lety putovala vinná réva od břehů Kaspického moře díky obchodníkům až do Japonska, kde byla vysazena na úpatí hory Fudži. O staletí později se z ní vyrábí bílé, typicky japonské víno. Tato réva se vydala hedvábnou stezkou, než se z Číny dostala na japonské souostroví. Podle historiků se možná dovezla pro své léčebné účinky. Po staletích adaptace na vulkanickou půdu dnes slouží k výrobě specificky japonských vín, neboť tento druh neroste nikde jinde než na japonské půdě.

„Hrozny košu jsou dobře přizpůsobeny klimatu. Jejich slupka je například silnější, než je tomu u jiných druhů, aby odolávala zdejším hojným dešťům,“ vysvětluje enolog z vinařství Tomi-no-oka Naoki Watanabe, jehož před časem citovala agentura AFP. Tyto vinice leží v obci Kai v srdci prefektury Jamanaši, asi sto kilometrů západně od Tokia pod horou Fudži, kde se rozkládá 95 procent z celkových 480 hektarů vinic košu.
Tento hornatý kraj je sice vystaven hojným srážkám, zejména v červnu, v období dešťů, ale zase se může pochlubit solidní dobou slunečního svitu: v průměru 2250 hodin ročně. V oblasti Bordeuax to je například o něco více než 2000 hodin ročně.
Po dosti pozdní sklizni, v měsíci říjnu a někdy i na počátku listopadu, se hrozny zpracovávají a vzniká z nich bílé víno příjemné chuti. „V ústech je nejprve svěží, má pěknou rovnováhu mezi kyselostí a přírodním cukrem. Nakonec má mírně stahující účinek, který je jeho zvláštností,“ říká Watanabe. Víno košu se podle něho velmi dobře snoubí s japonskými pokrmy, jako je syrová nebo grilovaná ryba, jakož i s omáčkami.
Košu je ještě mimo Japonsko málo známé, ale země vycházejícího slunce se ho v posledních letech snaží v zahraničí popularizovat. „Je to velmi zajímavá odrůda, s níž se oblast Jamanaši může chlubit,“ soudí Benjamin Roffet, který je nejlepším francouzským sommelierem za rok 2010. Podle tohoto experta je to víno poloaromatické, dosti expresivní, jeho aroma je velmi příjemné a kyselost průměrná. Víno se dobře snoubí s kořeněnými pokrmy, ale může se dobře pít i samostatně. „Je velmi příjemné jako aperitiv, tak jako ve Francii můžeme pít alsaský muškát, je to podobná aromatická škála,“ dodává Roffet.
Přes velmi starou historii začalo využívání révy košu teprve v období Meidži (1868–1912), kdy se Japonsko, dlouho uzavřené před vnějším světem, začalo otevírat zahraničním vlivům.
„Japonci začali vyrábět své víno v době, kdy sem připutovalo víno z Evropy,“ uvádí generální ředitel vinařského závodu Suntory Wine International Ko Sakurai. Jeho závod je jedním z pěti hlavních vinařských závodů v zemi.
Kromě révy košu využívají Japonci další původní druh, který byl vypěstován před téměř sto lety, a to Muscat Bailey A. Z něj vyrábějí červené víno. Používají se tu rovněž odrůdy francouzského původu, jako je chardonnay, merlot a sauvignon.
Podle Sakuraiho dnes japonské víno dosáhlo dostatečné kvality, aby se mohlo vyvážet. Jeho podnik chce exportovat zejména do Evropy a pozvolna si budovat prestižní image. Láhev jednoho z jeho nejlepších vín, Tomi Noble d’Or, se v přepočtu prodává za deset tisíc korun.
Japonské vinice produkují naštěstí dost vín, která jsou cenově dostupná, ale objem výroby je malý, něco přes 800 tisíc hektolitrů ročně. Japonští vinaři také nemohou počítat s velkou domácí spotřebou, neboť v Japonsku vládne pivo a tradiční saké a šoču, což je pálenka z rýže nebo brambor. Dospělý Japonec vypije ročně v průměru 2,5 litru vína, zatímco například Francouz přes 50 litrů.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *