Ječmen ochrání moření a fungicidy

Vzhledem k možnosti časné infekce je pravidelné a hlavně profesionálně správné moření zrna ječmene nezbytností. Moření jako zásah totiž podstatně zvyšuje pravděpodobnost vytvoření zdravého, zapojeného a silného porostu, je základním fungicidním a v poslední době i insekticidním ošetřením. Ochrana prováděná za vegetace je pak z hlediska porostu skvěle účinným doplňkem.

Ječmen je pěstován ve třech podobách, buď jako ozimý, intermediátní (přesívkový) nebo jarní. V Evropě, stejně jako v České republice, jsou téměř výhradně pěstovány formy jarní a ozimý ve dvou a šestiřadé formě. Všechny pěstované fomy ječmenů nesou ve svých sedmi chromozomech, kromě kvantitativních a kvalitativních znaků produkce, také různý stupeň odolnosti k chorobám, které mohou být způsobené fyziologickými faktory, nebo patogeny.
Choroby působené na porostech ječmene plísněmi lze v různém rozsahu léčit. Je důležité ale vědět, kdy je optimální, a tudíž i nejekonomičtější, proti nim zasáhnout. Jako první předpoklad je potřeba stanovit, že základem dobrého výnosu je zdravá vzešlá rostlina. Dalším východiskem této úvahy je stanovení hlavních nepřátel. Výskyt a hlavně úroveň škodlivosti chorob závisí (mimo vlastnosti odrůdy) na výrobní oblasti a mikroklimatu. Ve většině lokalit jsou pro ječmen nejnebezpečnějšími patogeny hnědá a o něco méně často rynchosporiová skvrnitost listů, doprovázené růžovobílou hnilobou ječmene (fuzáriovou spálou obilnin – včetně plísně sněžné) pat stébel, listů a klasů. V posledních několika letech se lokálně (a jen v některých ročnících) vyskytuje ramulariová skvrnitost ječmene, která má ale v případě výskytu nejrychlejší rozvoj ze všech dosud ekonomicky se projevujících chorob ječmene a také nejtvrdší ekonomické dopady. Vyskytují se také nespecifické skvrnitosti a odumírání klíčních rostlin ječmene. Většina fytopatologů se shoduje na tom, že podle způsobu přenosu je vhodné zaměřovat ochranu.

Ochrana proti fuzáriové spále obilnin
Tato skupina chorob je u ječmene částečně podceňovaná, ale jako primární choroba pochází z nemocných zrn (seed-born disease). Její výskyt na klasech je v posledních několika letech skutečně nepřehlédnutelný, a to ne pouze při opožděné sklizni. Příznaky na nemocných zrnech (růžovobílá plísňovitost obilnin)se pohybují od matného povrchu plevy a pluchy přes jejich zvrásnění až po hnědé ohraničené skvrny, na nichž se občas vyvíjí bradavčitá peritécia.
Rozmanitost úrovně poškození zrna je příčinou, proč není možné přečištěním nemocná zrna úplně odstranit. Druhou možností onemocnění vzcházejícího obilí je infekce z půdní zásoby inokula, ke které nejčastěji dochází naopak při zvýšení teploty půdy tam, kde zůstává napadená sláma z předchozí kultury obilniny na povrchu půdy. Na ječmeni se u nás nejčastěji vyskytuje Fusarium culmorum, F. avenaceum a Microdochium nivale (Gerlachia nivalis, Monographela nivalis). Sekundární infekce těmito patogeny působí poškození pat stébel, listů a klasů. U ječmene platí, že nejtěžší následky na kvalitu produktu má napadení klasů – respektive zrn v nich.
Vzhledem ke skryté infekci je nutná ochrana osiva vhodným mořením přípravky se systémovým účinkem. Pouze ty znemožní infekci při klíčení patogenem skrytým v zrnu a dále zajistí odolnost klíčenců v období závislosti na zásobách živin ze zrna. Přeruší se tak možnost „skákání“ fuzária po listech rostliny vzhůru ke klasu. V pozdějším období, v souvislosti s vývojem kořenové soustavy, rychle narůstá přirozená odolnost rostlin.
Druhou nebezpečnou fází vývoje ječmene je období jeho kvetení. Podle současných znalostí je optimálního výsledku dosahováno ošetřením systemickými fungicidy v době, kdy je rozkvetlých asi 10 % klásků. Fungicidní ošetření v této době je dlouhodobě účinné i proti jiným chorobám klasů.

Ochrana proti helmintosporiózám
Další skupinu chorob šířící se zrnem jsou helmintosporiózy,  mezi které řadíme hnědou skvrnitost ječmene (Helminthosporium teres, Drechslera teres, Pyrenophora teres), pruhovitost ječmene (Helminthosporium graminearum), helmintosporiovou hnilobu a skvrnitost obilnin (Helminthosporium sativum, Bipolaris sorokiniana, Cochliobolus sativus).
Všechny tyto choroby se vyskytují častěji při vyšší vlhkosti a nižší teplotě prostředí. Proto jim vyhovuje „zamazání“ osiva ječmene při setí. Konidie a askospory těchto patogenů jsou na zrnech ječmene přítomny vždy. U zrn infikovaných v době kvetení nebo v době vývoje obilky je mycélium patogenu často nacházeno pod pluchou nebo v oplodí (na rozdíl od fuzarióz, které „přezimují“ často i v endospermu). Pak klíček, který narůstá pod pluchou, je téměř vždy napadán ve stejné době klíčícím myceliem patogenu. Při časné infekci dochází často (nejčastěji pruhovitost ječmene) k systémovému napadení rostliny. Mycélium patogenu prorůstá trachejemi rostlin až ke klasu a do něj. Rostlina je v různém stupni zakrslá a často vůbec nevymetá.
Velmi často v současnosti zaznamenáváme příliš časný rozvoj hnědé skvrnitosti a helmintosporiové hniloby, například na pozdě setých ozimých ječmenech. To omezuje schopnost přezimování. U jarních ječmenů se raná infekce velmi výrazně projeví na počtu plodných odnoží, tím na výnosu i jeho kvalitě. K sekundární infekci může intenzivně dojít z askospor uvolněných z peritécií vytvořených na slámě strniště při vzcházení osení nebo kdykoliv za vegetace plodiny.
Vzhledem k formě infekce je nutná ochrana osiva vhodným mořením přípravky se systémovým nebo hloubkovým účinkem. Protože dochází k druhotné infekci někdy s velmi negativním dopadem, je samozřejmě nutné sledovat jejich vývoj a provádět fungicidní ochranu i v pokročilé vegetační době. Nejlepších ekonomických přínosů lze dosáhnout aplikací fungicidu v začáteční fázi rozvoje choroby nebo preventivním fungicidním zásahem ve fázi třetího kolénka (strobiluriny) či v začátku metání (ostatní systemické fungicidy.

Ochrana proti rynchosporiové skvrnitosti

Rynchosporiová skvrnitost listů ječmene (Rhynchosporium secalis) v našich podmínkách přežívá nejčastěji v podobě mycelia – stromatu v posklizňových zbytcích. Z nich pak dochází k časné primární infekci. Od třicátých let minulého století se ale mění názor na možnost přenosu zrnem. Část současných zahraničních autorů tento způsob přenosu považuje za jeho základní formu. Proto ho nelze nebrat v potaz. Vzhledem k možnosti časné infekce je nutná ochrana osiva vhodným mořením. Ochrana za vegetace odpovídá ochraně proti hnědým skvrnitostem.

Ochrana proti fyziologickým skvrnitostem

Žádný z ječmenů není odolným k fyziologickým skvrnitostem listů. Ty se velmi a často, a často také ve škodlivé míře, vyskytují v závislosti na lokalitě a odrůdě. Odrůdové odlišnosti jsou ale velmi významné.
První skupinou fyziologických skrvnitostí jsou hnědé nebo černé, suché skvrnky vyznačující se velmi rychlým rozvojem po celé ploše listů. Vyskytují se zřejmě v závislosti na místních podmínkách, protože poškození vzniká nejčastěji ve střední vrstvě listů a většinou se nerozšiřuje ani do nejvyšších pater listů. Další je nepravá pruhovitost – světle hnědé, nepříliš ostře ohraničené čárkovité nekrózy se rozvinou po celé délce listu. Typické je světle zelené až žluté zbarvení čepele mezi neostrými hnědými proužky. Napadená část listu brzy zasychá. Třetí, v poslední době na mnoha odrůdách rozšířenou, formou fyziologického poškození listů jsou koncentrické skvrny začínající jako okrouhlé mokvání pletiva. Některými badateli byly dávány do spojitosti s mlo genem odolnosti proti padlí travnímu. Z výsledků odrůdových pokusů Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského je ale prokazatelné, že se vyskytuje na odrůdách s různým založením odolnosti vůči padlí travnímu a nejsou prokazatelné ani jiné souvislosti.
Všechny tři uvedené formy fyziologických poškození mají ekonomicky negativní dopad – jen je obecně problém jim předejít, nebo je léčit. Je možné jen konstatovat, že na dobře vyživeném porostu složeném ze zdravých rostlin se důsledky i význačného výskytu fyziologických chorob projeví jen v malé míře. Platí také fakt, že velká část těchto skvrnitostí je doprovázena řadou patogenů typu černí a jiných chorob (Alternaria spp., Cladosporium spp., Fusarium spp. atd.). Tito původci působí často i nitkovité vzcházení a odumírání vzešlých rostlin, dalším důsledkem je snížení odolnosti vůči stresům. Dokladem toho je, že u dobře namořených partií zrna se poškození listů projeví často později a s nižší intenzitou.

 

Klíčové informace

– Všechny pěstované formy ječmenů mají různý stupeň odolnosti k chorobám, které mohou být způsobené fyziologickými faktory, nebo patogeny.
– Je důležité vědět, kdy je optimální a tedy i nejekonomičtější zasáhnout proti chorobám ječmene.
– Moření osiva ječmene podstatně zvyšuje pravděpodobnost vytvoření zdravého, dobře zapojeného a silného porostu.

 

Ing. Karel Říha
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *