Jednotně za kvótu cukru

Za českou a moravskou cukrovku a udržení tuzemské produkce cukru se zatím nebude demonstrovat v ulicích, ale v kongresovém sále. V pátek 1. října má republikové shromáždění v Olomouci podpořit ministra zemědělství ve vyjednávání o cukerní reformě. Na nutnosti uhájit domácí výrobní kvótu panuje celonárodní shoda.

Všichni si přitom uvědomují, že revize cukerního pořádku Evropské unie je nevyhnutelná. „I když se návrh může mírně změnit, reforma musí být. Nyní to opět potvrdila Světová obchodní organizace, když zakázala Evropské unii vyvážet cukr se subvencemi,“ uvedl generální ředitel společnosti Cukrovary TTD Oldřich Reinbergr.
„Evropští pěstitelé ale zásadně nesouhlasí s navrženou reformou – s krácením kvót a snížením minimálních cen, protože v tom vidí ohrožení do budoucna,“ konstatuje ředitel Svazu pěstitelů cukrovky Čech Jiří Krouský. Zatímco Dánsko, Švédsko a Velká Británie podle něho sdílejí v této otázce liberálnější postoj, velmi ostře protestuje jih Evropy a také nové členské země. „Přejeme si, aby se reforma oddálila alespoň o rok a změny se uplatňovaly nejdříve od poloviny roku 2006,“ dodal.
V názoru, že Česká republika by měla uhájit kvótu pro domácí spotřebu, jsou pěstitelé a cukrovarníci zajedno. To se ale už nedá říci o dalších reformních návrzích, třeba o možnosti převodu kvót mezi členskými státy. Zatímco podle jedněch jsou naši zemědělci a zpracovatelé natolik konkurenceschopní, že by to pro naši republiku mohla být šance, jak produkci posílit, druzí se obávají odchodu cukrovarnických společností do jejich mateřských zemí a uzavření kapacit v tuzemsku.
Nervozitu pěstitelů spojenou s budoucností se nedaří alespoň částečně zmírnit existencí interprofesní smlouvy mezi dodavateli a odběrateli. „Jsme raritou mezi členskými státy unie, když doposud tady takovou dohodu nemáme. Některé cukrovary ji prostě nechtějí,“ konstatuje Jan Miller z vedení Asociace soukromého zemědělství ČR. K uzavření této smlouvy vyzval už zjara všechny účastníky cukerního trhu ministr zemědělství Jaroslav Palas. Svaz pěstitelů podle ředitele Krouského stále usiluje o jednu interprofesní smlouvu pro celou republiku, alespoň rámcovou bez velkých podrobností. „Dohoda je na spadnutí, chybí udělat ještě krůček,“ hodnotí posun v jednání s Českomoravským cukrovarnickým spolkem. Svaz nezávislých cukrovarů se ale podle něho do uzavření dohody nehrne.
Pěstitele řepy také roztrpčilo, že cukrovary po nich chtějí úhradu za dopravu. Na základě paragrafu týkající sběrného místa požadují zaplatit padesát až sto procent dopravních nákladů. „Paragraf 15 byl do vládního nařízení uměle dosazený a zneužívá se. Požadujeme jeho zrušení,“ zdůrazňuje Krouský. Ministr Palas přislíbil, že se připomínkou řepařů bude zabývat. „Beru ji jako zásadní. Na zmíněný paragraf se podíváme, aby nemohl být zneužívaný,“ ujistil. Podle Krouského nelze ustanovení o sběrném místě nebo jeho výklad spojovat s restrukturalizací cukrovarnických rajonů, která bude v důsledku reformy nevyhnutelná. „Dopravní vzdálenosti v jednotlivých rajonech jsou velmi odlišné a v každém cukrovaru by se tato záležitost měla řešit individuelně,“ uvedl.
Minimální cenu cukrovky vyhlášenou unií se někteří zpracovatelé snaží obcházet i neoprávněnými srážkami, stěžují si pěstitelé. Marně se však v těchto případech dovolávají u odběratele naplnění smlouvy. Ani Státní zemědělský intervenční fond nemá snahu se nelegitimním chováním cukrovarů zabývat, tvrdí zemědělci, kteří se narazili u svých obchodních partnerů.
„Všechny tyto problémy nemusely být, kdyby byly produkční kvóty spojené s pěstiteli a ne s cukrovary,“ poznamenává Miller.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *