Kladruby rekonstruované – a vítězící

Národní hřebčín Kladruby nad Labem oslavil před měsícem své 435. narozeniny. Koně se v oboře pardubického panství samozřejmě chovali již předtím, než dekret Rudolfa II. ze 24. dubna 1579 povýšil původní zařízení na císařský dvorní hřebčín. Tímto datem ale oficiálně začala historie dnešní národní kulturní památky i jediného původního českého plemene koní.

Jaké postavení má bývalá „Jeho milosti císařské obora koňská v Kladrubech nad Labem“ dnes? Jak se k ní chová její majitel, stát?

Oficiální pohled je definován zcela jasně:

Hřebčín je unikátní historická památka tvořená souborem objektů propojených s vyváženým a do nejmenšího detailu promyšleným systémem okolní kulturní krajiny.

Jde o celek založený na více než pět set let trvajícím vztahu člověka a koní, který vedl k postupnému zdokonalování organizace, vybavenosti a infrastruktury areálu a okolní krajiny, při zachování dobových uměleckých a architektonických zásad.

Jedná se tedy o výjimečnou souhru nemovité a movité národní kulturní památky se živou kulturou.

K tomu ještě upřesněme, že kmenové chovné stádo starokladrubského koně (v počtu 65 klisen a čtyř hřebců v barvě bílé) je rovněž národní kulturní památkou.

Zcela jistě lze proto souhlasit se závěrem, že popsaný komplex je nezbytné zachovat pro další generace v jeho původní podobě – navíc když Národní hřebčín  najdeme mezi kandidáty na zápis do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

 

Klíčové informace

* Národní hřebčín Kladruby nad Labem byl zapsán do obchodního rejstříku 1. července 1992 jako státní podnik. Jeho zakladatelem bylo Ministerstvo zemědělství ČR.

* K 1. červnu 2010 se stal státní příspěvkovou organizací. Nová právní forma mu umožnila žádat o dotaci na rekonstrukci svého areálu z Integrovaného operačního programu (IOP) pro období let 2007 – 2013. Jako státní podnik by to udělat nemohl.

* Projekt Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem byl podpořen ze zmíněného programu, konkrétně prioritní osy 5 (Národní podpora územního rozvoje) a oblasti intervence 5.1 (Národní podpora využití potenciálu kulturního dědictví).

* Na realizaci projektu dostal hřebčín 299 491 700  Kč, z toho 254 567 943 Kč z rozpočtu Evropské unie a 44 923757 Kč ze státního rozpočtu.

 

Rok 2014, rok realizace projektu

 

Rok 2014 bude zapsán do historie kladrubského hřebčína jako rok jeho rekonstrukce, rok realizace projektu obnovy.

Koordinátorka projektu IOP Mgr. Lenka Dudová pro týdeník Zemědělec uvedla:

„Předmětem projektu je vzorová obnova souboru památkových objektů uvedených v Ústředním seznamu kulturních památek jako národní kulturní památka Hřebčín v Kladrubech nad Labem a vzorové využití národní kulturní památky vytvořením nových kulturně-vzdělávacích služeb.

Cílem projektu je technicky rehabilitovat a optimalizovat využití uceleného souboru objektů a kulturní krajiny Národního hřebčína Kladruby nad Labem prostřednictvím vzorového projektu obnovy a značně rozšířit poskytované kulturní služby.

Chceme významně zvýšit úroveň a dostupnost odborných veřejných služeb v oblasti péče o národní kulturní památku Hřebčín v Kladrubech nad Labem (jeho využití a prezentaci) a zvýšit tak atraktivitu Národního hřebčína a odvozeně i okolního regionu.

Výstupem projektu bude vzorový projekt obnovy a využití kulturní památky, diskusní fórum kulturní krajiny, prezentace tématu chov a spolupráce člověka a starokladrubského koně a popularizace Národního hřebčína.“

V rámci projektu bude regenerováno celkem 17 objektů (16 národních kulturních památek a jedna kulturní památka) a součástí projektu je rovněž úprava dalších pěti volných prostranství nebo restaurování sousoší.

Jedná se o stáje, zámek, kostel, kapli, vodárenskou věž a kočárovnu v Kladrubech nad Labem hříbárnu Františkov v Selmicích a stáje Josefov a lesovnu.

V následující pětileté době udržitelnosti je plánováno zvýšení počtu návštěvníků na 15 800 ročně.

 

„Víceúčelový“ galakarosiér

 

Kladrubský hřebčín vstoupil na scénu v 16. století jako producent koní španělského typu, určených  pro ceremoniální a těžké zápřeže.

Podle současně platného Řádu plemenné knihy starokladrubského koně  je cílem zachování koní v typu galakarosiéra, s využitím k ceremoniální a reprezentativní službě, soutěžím spřežení, drezúře, baroknímu a rekreačnímu ježdění.

Žádoucí jsou dvě barevné varianty – bělouši a vraníci, ani ryzáci a hnědáci se  ale z chovu nevyřazují.

V České republice nyní působí 48 plemenných hřebců (z toho 24 běloušů a 24 vraníků) a 499 klisen (241 bělek a 258 vranek)

Včetně Národního hřebčína (NH) evidujeme sedm koncentrovaných chovů, kde se rodí tři a více hříbat ročně.

NH je pochopitelně největším a nejvýznamnějším z nich: Vlastní 27 plemenných hřebců (15 běloušů a 12 vraníků) a 141 klisen (66 bělek a 75 vranek) ve stádech v Kladrubech nad Labem a Slatiňanech.

Celosvětová populace starokladrubských koní (asi 1700 kusů) je klasifikována jako málopočetná. Téměř jedna třetina uvedeného stavu je přitom v držení jednoho chovatele, NH Kladruby nad Labem.

Lze konstatovat, že počet starokladrubských koní v posledních letech mírně roste.

I přes nikterak příznivou situaci na trhu se hřebčínu daří jeho živé produkty prodávat. V loňském roce změnilo majitele 70 hřebců, klisen a valachů.

Ředitel NH Ing. Jiří Machek k tomu uvedl:

„Téměř 40% našich koní míří do zahraničí a to především do německy mluvících zemí. Je potřeba zdůraznit, že poptávka po starokladrubácích je  přímo úměrná prezentaci hřebčína na mezinárodních výstavách či soutěžích. V letošním roce jsme například naše koně již předváděli na výstavě Pferd Bodensee 2014 v německém Friedrichshafenu a chystáme se je prezentovat na oslavách 500. výročí německého hřebčína Marbach.“

 

Povolání: Sportující plemeník

 

K chovu jsou vybíráni jen jedinci, kteří úspěšně prošli náročnými dvoudenními výkonnostními zkouškami, a to v zápřeži i pod sedlem. Tak důkladně je prověřováno jen málo plemen.

Zkoušky absolvují jak hřebci, tak klisny.

A i to je jedním z důvodů, proč jsou od počátků oficiálních soutěží spřežení Mezinárodní jezdecké federace (FEI) využíváni právě starokladrubští koně.

Od 70. a 80. let minulého století se náročnost soutěží sice mírně změnila a současný trend klade větší důraz na bezpečnost koní a technickou náročnost soutěží s poněkud nižším nárokem na celkovou fyzickou kondici (jako je tomu třeba i ve všestrannosti).

Tato skutečnost nahrává především plemenům, jejichž předností je velmi dobrá mechanika pohybu, rovnováha, obratnost a snadná jezditelnost.

Starokladrubák takové předpoklady naprosto splňuje, o čemž svědčí i počet jezdců, kteří koně českého plemene v této velmi přitažlivé klasické disciplíně jezdeckého sportu zapřahají.

Důkazem tohoto tvrzení může být startovní listina mezinárodních závodů spřežení Rudolfův pohár, které Národní hřebčín letos pořádal ve dnech 24.-27.dubna.

Na startu bylo celkem 67 spřežení z 12 zemí světa a starokladrubáci „aktivně účinkovali“ v pěti jednospřežích, jednom dvojspřeží a čtyřech čtyřspřežích.

Je samozřejmé, že dvě čtyřspřeží vyslal do soutěže Národní hřebčín a to tak, aby byly reprezentovány obě barevné varianty starokladrubského koně.

Bílé a zároveň vítězné čtyřspřeží v této královské disciplíně vedl Jiří Nesvačil junior.

Tak jak bývá v Kladrubech zvykem, je jeho kvarteto složeno převážně z plemenných hřebců:

Generalissimus Ecraseé XLVIII, Generale Pastorella VII a Rudolfo Enamorada VI jsou takto prověřováni ve sportu a poslední dva jmenované lze dokonce označit jako hlavní zástupce svých kmenů.

Generale Pastorella VII je navíc synem vynikajícího plemeníka Generale Aversa XLIX, který byl velmi dlouho zapřahán v úspěšném čtyřspřeží Petra Vozába.

Rudolfo Enamorada VI je zase synem hřebce Rudolfo Curiosa V – a ten byl pozitivně testován ve dvouspřeží výše zmíněného Jiřího Nesvačila juniora.

S uvedenou trojicí jsou v soutěžním spřežení ještě angažováni Generalissimus Amiga XXXIV-3 a Generale Aluma II-20.

Vrané čtyřspřeží Národního hřebčína zapřahá Radek Nesvačil.

Svůj tým ve složení Solo Xantora XVII-27,  Siglavi P. Montilla XI, Iscara – 13, Sacramoso Siria I – 29 a  Sacramoso Margina I-42 připravuje ve výcvikovém středisku v Heřmanově Městci.

Toto čtyřspřeží nakonec skončilo v Rudolfově poháru na hezkém šestém místě a zajistilo si jednu ze dvou potřebných kvalifikací na letošní mistrovství světa, které se bude konat francouzské Normandii.

U Radkova vítězného bratra došlo k poněkud kuriózní situaci:  I přes to, že se stal celkovým vítězem v kategorii čtyřek, si pro špatný výsledek v drezúře (překročil limit maxima trestných bodů) z těchto závodů kvalifikaci pro šampionát neodvezl.

Jednu kvalifikaci ovšem získal již v následujících mezinárodních závodech (v Němčicích), kde obsadil celkově druhé místo.

 

Na Normandii!

 

Dalším plemenným hřebcem v majetku Národního hřebčína, který se prezentuje v soutěžích jednospřeží (vedený MVDr. Pavlem Jadrníčkem) je Generalissimus Aversa XLIV.

Významný zástupce kmene Favory – Generalissimus nejednou dokázal vhodnost tohoto plemene pro soutěže spřežení.

Tento fakt mimo jiných také potvrdil současný reprezentační trenér čtyřspřeží, nizozemský internacionál Theo Timmerman, který poznal blíže starokladrubské koně teprve na počátku tohoto roku. Tehdy totiž začala jednání o jeho obsazení pozice trenéra české reprezentace.

Od Timmermana se očekává, že naše národní tříčlenné družstvo dovede až světový šampionát v rámci Světových jezdeckých her (Normandie).

Reprezentační trio by mohli tvořit členové rodiny Nesvačilů – Jiří Nesvačil senior a jeho synové Jiří junior a Radek, zaměstnanci Národního hřebčína.

Není žádným tajemstvím, že se bratři Nesvačilové ještě nedávno zúčastňovali úspěšně soutěží dvojspřeží.

Na loňském mistrovství světa ve slovenských Topoľčiankách obsadil Radek (jako nejlepší z českého národního družstva) celkově 14. místo a Jiří junior skončil v jedné z dílčích disciplín – maratónu – sedmý..

V obou případech se tak stalo samozřejmě v barvách Národního hřebčína a se starokladrubskými koňmi.

Kladruby zkrátka vyhrávají i ve 21. století a lze přepokládat, že vítězit nadále budou.

A je třeba doplnit, že nejen pro vlastní slávu.*

 

Autor: Jiří Křepelka

Foto: Josef Vostárek

 

(publikováno v Zemědělci 22/2014)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *