Kolik GMO může obsahovat osivo

Minimální hladinu příměsi geneticky modifikovaných organismů (GMO) má určit legislativní návrh, který začala uplynulý týden projednávat Evropská komise. Konečné rozhodnutí o něm však již ponechala na nových komisařích. Podle zmíněného návrhu by osivo řepky a kukuřice mohlo obsahovat až tři desetiny procenta semen GMO, aniž by bylo nutné tuto skutečnost označit.

Organizace Greenpeace považuje tento podíl za příliš vysoký a požaduje, aby se snížil na jednu desetinu procenta, což je mezní úroveň, kdy je možné v materiálu obsah GMO vůbec prokázat. Greenpeace se domnívá, že pokud původní návrh uspěje, nebudou moci pěstitelé i výrobci potravin zaručit, že obsah GMO v jejich produkci nepřekročí devět desetin procenta. To je hranice, od níž se již potravinářské výrobky musí označovat jako vyrobené z GMO. Greenpeace upozorňuje, že schválení tohoto návrhu přinese pro české zemědělce řadu konkrétních rizik. Jak uvádí, v ČR totiž — stejně jako v ostatních státech Evropské unie kromě Dánska — neexistuje legislativní ustanovení, které by řešilo současnou existenci tří typů zemědělství, tedy konvenčního, ekologického a toho, které využívá GMO. Snížení hraničního obsahu GMO v osivu až na detekční minimum považují Zuzana Doubková z ministerstva životního prostředí i Ivan Branžovský z ministerstva zemědělství za problematické, a to zejména vzhledem k možné přesnosti odběru vzorků. Jak Doubková poznamenala, diskutovaný podíl GMO, představuje schválené odrůdy, které jsou ze zdravotního hlediska prověřené. Obě ministerstva společně pracovala na zásadách koexistence všech typů zemědělství. Počítá se s tím že zejména s ohledem na 17 odrůd GMO kukuřice, které unie minulý týden schválila, by se o základních principech přístupu k tomuto problému mělo rozhodnout do konce letošního roku. Evropská komise sice vydala jakýsi pokyn, není to však ani směrnice ani nařízení. Ze zemí unie má speciální zákon pouze zmíněné Dánsko. Na druhé straně Německo nebude koexistenci řešit zákonem, který považuje za nadbytečný, protože potřebné zásady jsou v již platné legislativě. I u nás tyto otázky v podstatě řeší obchodní zákoník. Metodický pokyn nemá potřebnou právní závaznost. Ani zákon však nemůže zemědělcům v regionu nařídit, aby se dohodli na způsobu své výroby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *