Kritéria stále tonou v mlze

Přímé platby jsou jen jedním z nástrojů společné zemědělské politky Evropské unie, pro hospodáře však tím nejdůležitějším. Ačkoliv nespravedlivý historický princip jejich rozdělování je patrně zažehnaný, stále ještě nevíme, podle jakých kritérií se budou podpory po roce 2013 rozdělovat. Dnes je zřejmé jen to, že by měly být objektivní a že opět budou směřovat do ochrany životního prostředí.

Debaty kolem reformy společné zemědělské politiky (SZP) se stále více soustřeďuje na způsob rozdělování přímých plateb mezi jednotlivé členské státy evropské sedmadvacítky. Do popředí se dostávají dvě otázky, které ještě nejsou objasněné: Jakou roli budou hrát přímé platby v budoucnosti a jaký bude systém jejich přerozdělení?
Stejně neznamená spravedlivě Je nezpochybnitelné, že přímé platby jsou důležitou součástí příjmu zemědělců a měly by zůstat zachovány. Do popředí se tedy dostává otázka jejich přerozdělení tak, aby nebyly některé země zvýhodněné v porovnání s ostatními, jako je tomu v současnosti.
Budoucí systém přímých plateb nemůže vycházet z historických referenčních období, ale měl by se řídit objektivními kritérii. „Současný systém má různá pravidla pro státy původní evropské patnáctky a pro dvanáctku nových zemí. V tom nemůžeme po roce 2013 pokračovat,“ zdůraznil našemu týdeníku komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Dacian Cioloş. Avšak svou představu, jak by měl vypadat klíč, podle něhož se budou přímé platby v budoucnu rozdělovat, neprozradil.
Uvedl, že nejjednodušším řešením by bylo vyplácet přímé platby na základě jednotné sazby na hektar. Tento způsob také nejčastěji navrhovali účastníci veřejné diskuse o budoucnosti SZP.
Analýzy však prokázaly, že jednotná platba na hektar by nepřinesla toužebně očekávanou rovnost mezi jednotlivými členskými státy EU-27. Právě naopak. Vyplácení uniformní podpory by podle komisaře prohloubilo rozdíly plynoucí z velikosti farmy.
Komisař zdůraznil, že pokud má být budoucí SZP rovnocenná, musí se přímé platby rozdělovat na základě objektivních kritérií. Řízené by měly být jednotně, přičemž se bude přihlížet k regionálním rozdílům. „V rámci EU-27 hospodaří rolníci v různých přírodních a ekonomických podmínkách. Vyplácení uniformní podpory by bylo sice rovným řešením, nebylo by však spravedlivé a objektivní. Stejná výše platby neznamená stejné dopady na farmáře ve všech 27 státech EU,“ vysvětlil Cioloş a doplnil, že stejná platba na hektar by tedy znamenala významné rozdíly u farem a členských států, které hospodaří v oblastech se slabým ekonomickým růstem a jejichž úroveň příjmu je malá v porovnání s vyspělými zeměmi. Stejná platba na hektar by zvýraznila i odlišnosti mezi farmáři hospodařícími v různých přírodních podmínkách. Při výpočtu úrovně přímých plateb by se proto měly zohledňovat i specifická přírodní omezení.
Dva pilíře zůstávají Přímě platby mají pomoci dosáhnout příjmy nutné pro zachování zemědělství na celém území unie. Vzhledem k tomu je třeba zabezpečit, aby se tato veřejná podpora zaměřovala na aktivní zemědělce, kteří ji opravdu potřebují a skutečně hospodaří. Když výška přímých plateb dosáhne určitou hranici, podpora přestává být opodstatněná až na případy, kdy je opodstatněná z konkrétních důvodů souvisejících s placenou prací,“ prohlásil komisař.
Brusel, jak uvedl, předpokládá, že i do budoucna zůstanou dva políře SZP. První pilíř bude pokrývat přímé platby a tržní opatření. Do druhého pilíře budou patřit víceletá opatření na rozvoj venkova.
Doposud ještě není hotový úplný seznam zemědělských postupů, které se budou podporovat prostřednictvím „ekologické“ složky přímých plateb. Zatím je rozpracované posouzení vlivu na životní prostředí, jehož cílem je stanovit nejvhodnější techniky. Příkladem je zachování zeleného pokryvu, střídání plodin, ekologické vynětí půdy z produkce nebo trvalé pastviny.
Konkurenceschopnost zemědělské politiky U tržních opatření, jako jsou veřejné intervence a podpory na soukromé skladování, existuje prostor na zefektivnění a zjednodušení a popřípadě zavedení nových prvků pro zlepšení fungování potravinového řetězce. „Přestože tyto mechanismy byly tradičními nástroji SZP, její reformy postupně zlepšovaly orientaci zemědělství unie na trh a omezily jejich úlohu na bezpečnostní síť, a to do té míry, že veřejné zásoby se prakticky zrušily. „Jestliže ještě nedávno, v roce 1991, představovala tržní opatření 92 procent prostředků SZP, v roce 2009 na ně šlo jen sedm procent,“ upozornil komisař a podotkl, že obchodování komodit prostředictvím odbytových družstev je jedním z prostředků, jak posílit konurenceschopnost zemědělství.
Jedním z nových prvků budoucí politiky rozvoje venkova by měl být soubor nástrojů pro řízení rizik na lepší zvládání nejistých trhů a nestability příjmů. Členské státy by měly mít možnost si vybrat z opatření na řešení výrobních a příjmových rizik sahajících od nového stabilizačního nástroje pro příjmy kompatibilního s pravidly Světové obchodní organizace (WTO) až po posílení podpory nástrojů, jako je pojištění či vzájemné fondy. Jako u přímých plateb i finanční prostředky na tyto účely by se měly, jak komisař upozornil, přerozdělit podle objektivních kritérií. Zároveň by však nemělo dojít k výraznému narušení současného systému.
Politika rozvoje venkova umožnila zlepšit hospodářskou, ekologickou a sociální udržitelnost zemědělství a venkovsklých oblastí. Ozývá se však silné volání po plné integraci úvah souvisejících s ochranou životního prostředí, změnou klimatu a inovací do všech programů horizontálním způsobem.
„V rámci refory SZP se bude pozornost soustřeďovat na význam přímého prodeje a místních trhů a také na specifické potřeby mladých zemědělců a nových účastníků trhu,“ uzavřel komisař. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *