Louka jako stvořená pro highlandy

Nadmořská výška bezmála tisíc metrů, průměrná roční teplota 5,2 stupňů Celsia, od listopadu do poloviny května sníh. Přesně takové podmínky jsou na pastvině pod Rýchorskou boudou v Krkonoších, kde může celoročně přežít bez úhony jen skutečně odolné a otužilé plemeno skotu, jakým je skotské náhorní. Čtyřhlavá rodinka highlandů, která je zdejší turistickou atrakcí, se každým dnem zřejmě rozroste.

Býk a tři krávy z tamního čistokrevného stádečka, které je jediným v Krkonoších, plní přesně tu funkci, pro niž je skotský náhorní skot nejvhodnější. V chráněné krajinné oblasti zajištují ekologické spásání vysokohorské lokality odlehlé od civilizace. Zvířata pořídila předloni v létě Správa Krkonošského národního parku pro své středisko ekologické výchovy při Rýchorské boudě.
„Původně jsme chtěli mít na více než čtyřhektarové louce osm kusů, ale byly by s tím větší starosti,“ přiznává vedoucí střediska Zdeněk Janouch. Nemá tím na mysli péči o maximálně nenáročná zvířata, spíš další rozrůstání rýchorské rodinky. „Zatím jsme neřešili, jak naložíme s dorůstajícími potomky, ani zda s někým vyměníme býka, nebo našeho prodáme a koupíme nového.“ Je také pravda, že s odpověďmi na tyto otázky nemusejí chvátat, vždyť první telata jsou teprve na cestě, což ale vlastně nevědí stoprocentně. „Bude to pro nás překvapení,“ říkají manželé Janouchovi, stálí obyvatelé Rýchorské boudy, kam přijíždějí žáci základních škol i středo- a vysokolští studenti za ekologickou výukou.
Ani tak zkušený chovatel, jakým je Vladimír Krtouš, který první highlandy přivezl ze Skotska před deseti lety, vždycky nepozná, že kráva čeká mladé. „Porod a péče o tele se naprosto obejde bez člověka, jako v divočině,“ tvrdí inženýr Krtouš, jinak také předseda klubu chovatelů plemene galloway a highland, zastřešeného Českým svazem chovatelů masného skotu. Dnes je v celé republice podle něj kolem 150 čistokrevných kusů skotského náhorního plemene a deset čistých chovů. Různí chovatelé nakoupili během uplynulých deseti let 35 býků. Kolik je kříženců, o tom už přehled neexistuje.
Malé krkonošské stádo se dvěma zrzavými a dvěma černými kusy není jediné v naší zemi, které žije v drsných podmínkách, další jsou například na šumavské Horské Kvildě, větší chov je v Beskydech. „Extrémně chladné podmínky tomuto plemeni nevadí, bez přístřešku snese mrazy třicet stupňů. Hůř by mu bylo v nížinách a horku,“ dodává Krtouš. Vedle významu pro ekologickou údržbu krajiny připomíná příznivec tohoto extenzivního plemene také výsledný produkt – maso špičkové kvality, které po zvláštním postupu zrání připomíná zvěřinu. Porážkové váhy 350 až 400 kilogramů dosahují zvířata ve dvou letech.
Pro ekologické středisko Rýchory je však produkce masa jen podružným efektem. Jeho vedoucí počítá, že tato nenáročná zvířata, či lépe jejich potomci, budou spásat také další louky v chráněném území Krkonoš, které jsou pod správou Krkonošského národního parku. Jako státní podnik nepobírá žádné dotace od ministerstva zemědělství, ale jediné větší výdaje spojené s chovem skotského náhorního skotu jsou v podstatě pouze na pořízení zvířat. Býk přišel na 80 tisíc a roční jalovice byly o deset tisíc levnější.
Podle Vladimíra Krtouše jsou nyní ceny chovných zvířat podstatně nižší, než v době, kdy přivezl první kusy ze Skotska. „Tehdy jsme za roční jalovici zaplatili 10 tisíc marek. Dnes se u nás prodává za 60 až 70 tisíc korun, býk je dražší, záleží na jeho hodnocení,“ doplnil. Osobně předpokládá, že toto plemeno se bude na našich horách a zejména v chráněných územích dále rozšiřovat. „Některé svahy se ani nedají udržovat jinak, než pastvou. Nechceme, aby se na Šumavě, a v Krkonoších tomu asi nebude jinak, stavěly v chráněných oblastech nové farmy, takže skotský náhorní skot, který nevyžaduje zvláštní zázemí, je velmi vhodný na udržování extrémních lokalit,“ zdůrazňuje inženýr Krtouš.
V zimě se běžkaři míjející rýchorskou pastvinu dozvědí o stádu highlandů jen z informační cedule a zvířata většinou nespatří, protože se zdržují v zimovišti dole u lesa. V době pastvy se ale vystavují na odiv turistů, bohužel někteří lidé nedbají cedulek s upozorněním, že ve stádě je býk. „Elektrický drát, který doplňuje dřevěnou ohradu, máme spíš kvůli lidem. Přes oplocení často lezou i rodiče s dětmi,“ roztrpčuje Zdeňka Janoucha, i když se naštěstí ještě nic zlého nepřihodilo. Podle Vladimíra Krtouše je lidská neukázněnost otázkou výchovy a jak říká, třeba v Rakousku, tam si to nikdo nedovolí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *