Autor
Kategorie:
Nezařazené

Mléko jako zdroj výživy hříbat

Životní predispozice hříběte jsou formovány již v prenatálním stadiu vývoje a chovatel je částečně ovlivnil výběrem rodičovského páru. Pokud se podařilo vybrat vhodné spojení klisny a hřebce z hlediska původu, výkonnosti, exteriéru a dalších kritérií, kterými se řídí chov koní, má nový jedinec položen kvalitní základ pro svůj vývoj. Při dodržování pravidel správného chovu a zoohygieny a při poskytnutí kvalitní výživy klisně i hříběti budou nepříznivé vlivy omezeny na minimum.

K největší aktivitě růstu a vývinu hříběte dochází během prvního roku života, proto je výživa v tomto období pro celkový vývoj hříběte nejdůležitější.
Uvádíme grafy 1 – 3, které znázorňují růstové křivky starokladrubských hříbat v prvních čtyřech letech.
Dynamický vývin se týká nejenom kostry hříběte, ale také zbytku pohybového aparátu a vnitřních orgánů. Současně dochází v prvních měsících života hříběte také k utváření pohybového stereotypu. Pokud bude zdraví jedince a mechanika pohybu hříběte správně „nastartována“, pak na ni můžeme plynule navázat v období odchovu a výcviku koně. Chovatel si musí uvědomit, že proces vývinu a růstu je nevratný. Jakékoli nedostatky a vady získané v období fyzického, ale i psychického vývoje hříběte budou pro koně zátěží (handicapem), kterou bude muset později kůň kompenzovat na úkor své výkonnosti.
Správný vývoj hříběte je možný pouze při zajištění optimální výživy po celou dobu prenatálního i postnatálního období.

Mlezivové (kolostrální) období

Problematika výživy samotného hříběte začíná ukončením porodu. Do 20 minut po porodu by se měl u hříběte projevit sací reflex. V této době by se také hříbě mělo pokoušet o první postavení a pohyb.
Průměrné hříbě se postaví a udrží na nohou do dvou hodin po porodu. Poté se hříbě instinktivně snaží dostat k mléčné žláze klisny. Chovatel by neměl hříbě nutit předčasně vstávat, ale u slabších jedinců je možné pomoci hříběti nalézt vemínko, aby došlo k prvnímu napojení mlezivem.
Mlezivo (kolostrum) je první výměšek mléčné žlázy. Kapky mleziva se na vemínku objevují již několik dní nebo hodin před porodem a jsou jedním z hlavních indikátorů blížícího se porodu. Mlezivo se od zralého mléka liší svým složením, konzistencí a zbarvením. Mlezivo je nažloutlé barvy, je hustší než mléko a konzistence je viskózní a mírně lepkavá. Obsahuje velmi mnoho bílých krvinek, vápenatých, hořečnatých a fosforečných solí a má také větší obsah bílkovin a vitamínu A.
Včasné napití mleziva je v prvních hodinách po porodu důležité z důvodu vyššího obsahu látek posilujících imunitu v mlezivu. Všeobecně se doporučuje, že hříběti by měla být první dávka mleziva podaná nejpozději do dvou hodin po porodu. Imunita narozeného hříběte není kompletní, jelikož epiteliochoriální placenta klisen má šest bariér, přes které není možné transportovat větší molekuly (např. imunoglobuliny) z krve klisny do krve hříběte. Je prokázáno, že při napojení hříběte mlezivem do dvou hodin po porodu dosahuje hladina imunoglobulinů v krevním séru hříběte vrcholu mezi 12 – 24 hodinami a hříbě je pak plně imunizováno.
Z počátku se hříbě snaží sát velice často (až 70krát za den) menší dávky (asi 150 – 250 ml) mléka.
Udává se, že by hříbě mělo vypít alespoň tři litry mleziva v průběhu 12 hodin po narození, aby získalo co nejvíce protilátek a vybudovalo si imunitu a odolnost proti běžným infekcím pro první měsíc života. Dalším důvodem nutnosti včasného napojení hříběte mlezivem je fakt, že střevní sliznice hříběte je v prvních 18 hodinách po narození schopná plné resorpce imunoglobulinů. Po této době se sliznice uzavírá a dochází již ke klasickému trávení proteinů.
Produkce mleziva trvá pouze prvních pět dní po porodu a během této doby prudce klesá obsah imunoglobulinů (za 6 až 8 hodin po porodu na 80 % původního obsahu), bílkovin a stoupá obsah tuku a laktózy. Rostoucí obsah laktózy zajišťuje termoregulační schopnosti hříběte a zvyšující se intenzitu jeho pohybové aktivity. Co se týká vlivu minerálních látek v mlezivu, poměrně vysoký obsah hořčíku má projímavé účinky, a tím vyvolává odchod střevní smolky, která je pozůstatkem nitroděložního metabolismu hříběte.
Porovnání složení mleziva a mléka klisny uvádíme v tabulce 1.
V některých případech se u hříbat může projevit nesnášenlivost vůči mlezivu matky, protože si klisna vytvoří protilátky vůči antigenům v krvi hříběte, a ty se dostávají skrze mlezivo do krve hříběte.
Příjem kolostra je pro hříbě životně nezbytný. Jestliže klisna do 12 hodin po porodu neprodukuje kolostrum, nebo nemůže hříbě přijmout mlezivo z jiného důvodu, je potřeba zajistit náhradní zdroj výživy (např. mlezivo zmražené, nebo od jiné klisny). Mlezivo od krav může být jako náhražka v nutném případě také použito, ale chovatel si musí být vědom jeho specifik. Imunoglobuliny skotu jsou sice dobře absorbovány, ale mají poloviční životnost než equinní imunoglobuliny. Jako další alternativa náhrady mleziva pro hříbě je uváděna aplikace krevní plazmy (subkutánní nebo perorální) a hormonální vyvolání laktace jalové klisny.
Některé studie uvádějí, že starší klisny nad 15 let produkují mlezivo o nižší kvalitě s nedostatečným množstvím imunoglobulinů. Méně kvalitní mlezivo může mít po porodu také klisna, které mlezivo odkapávalo z mléčné žlázy více než tři dny před porodem. Takové mlezivo nelze považovat za plnohodnotné a nezabezpečuje dostatečný přísun imunitně aktivních látek.
V případě úhynu klisny by se měl chovatel pokusit získat oddojem alespoň nějaké množství mleziva a dále pak využít jedné z alternativních možností.
Podle počasí a stavu pastviny je možné hříbě pouštět s matkou do výběhu již od 5. – 7. dne po porodu. Pohyb na pastvině hříběti umožní zpevnění kostry, zesílení šlach a celkový rozvoj organismu. Volným pohybem bude u hříběte podpořena korektní mechanika pohybu a omezí se riziko nesprávných postojů a onemocnění fundamentu a kopyt. V případě, že je hříbě s matkou součástí stáda, dochází k vytvoření a rozvoji sociálního chování a přirozeného respektování hierarchie stáda. Naopak celodenní pobyt hříběte ve stáji, kde má hříbě omezený pohyb, může vyústit v problémy fyzického i psychického vývoje hříběte.

Období mléčné výživy 

Období kolostrální výživy zvolna přechází v období mléčné výživy během 5. – 7. dne po porodu, kdy mléčná žláza klisny místo mleziva produkuje již zralé mléko. Mezi 7. – 12. dnem po porodu se u klisny objeví první poporodní říje spojená se změnou složení mléka, což může mít za následek průjem sajícího hříběte.
Produkce mléka dosahuje u klisny vrcholu (14 kg) 31. den po porodu a poté klesá až na poloviční hodnotu v šesti měsících stáří hříběte. Laktační křivku a obsah jednotlivých složek mléka v průběhu laktace uvádí graf 4.
V období vrcholu laktace klisny je hříbě schopné dosahovat přírůstku hmotnosti až 1 kg denně. Postupně se také prodlužuje interval mezi jednotlivými sáními hříběte, a naopak vzrůstá množství sací dávky mléka. Tento fakt chovateli umožňuje pozvolna zařadit klisnu do pracovního nebo tréninkového procesu bez omezení potřeb hříběte.
Problém nastává při osiření hříběte nebo neschopnosti klisny zajistit hříběti dostatek mléka. Nejpřirozenější náhražkou kobylího mléka je mléko oslice, dále pak kozí a kravské mléko.
Rozdílnost složení mléka vybraných druhů hospodářských zvířat uvádíme v tabulce 2.
Oslí mléko není třeba před podáním hříběti nijak upravovat. V případě kozího a kravského mléka je nutná úprava. Mléko klisny a oslice je albuminové – tzn. že z bílkovin obsahuje 40 až 50 % albuminů a globulinů a 50 až 60 % kaseinů. Kozí a kravské mléko obsahuje kaseinu více (kravské až 80 %), má méně laktózy, ale je bohatší na tuk, bílkoviny, sušinu a popeloviny, a proto se hříběti hůře tráví. Před podáním hříběti je nutné kravské mléko ředit v poměru 1 díl mléka a tři díly vody a doslazovat. Jakákoli umělá výživa by se měla podávat zahřátá na teplotu 36 – 39 °C.
Frekvence kojení hříběte by při umělém odchovu měla být 12 dávek denně. Jednotlivé dávky by neměly překročit 300 až 350 ml mléka. Silným sacím reflexem je sice hříbě schopné přijmout až 0,5 litru mléka, ale nedojde pak k dostatečnému proslinění.
Velké množství mléka žaludek nepřiměřeně roztáhne a peristaltika se zpomalí. Nedostatečná sekrece chymozinu s tím spojená následně způsobuje nízké srážení mléčné hmoty. Mléko postupující dále do trávicího traktu není dostatečně natráveno a nemůže tak dojít k enzymatickému štěpení bílkovin na jednotlivé aminokyseliny. Místo toho dochází ke zvýšené produkci amoniaku a změně pH střeva, což má za následek zánět střevní stěny a průjem hříběte.
U hříbat se v mnoha případech objeví tzv. koprofágie – požírání čerstvých výkalů matky. Touto činností si hříbě cíleně osídlí střeva stejnou mikroflórou, jako má matka, a získává schopnost trávit vlákninu. Zároveň dochází k doplnění vitamínů skupiny B, které jsou produkovány v tlustém střevě matky. Chovatel nemusí hříběti v koprofágii bránit a není důvod se obávat parazitické invaze. Vajíčka a larvy parazitů se stávají infekčními až po několika dnech mimo organismus koně a doporučuje se kojící klisnu každých 6 – 8 týdnů odčervovat.

Období přechodu na krmiva rostlinného původu

Laktace klisny je relativně krátká (4 – 7 měsíců), proto je nutné začít hříbě přikrmovat co nejdříve, aby mělo dostatek času na přechod na rostlinnou stravu.
Již od dvou týdnů stáří hříběte začíná hříbě na pastvě nebo v boxu napodobovat matku a přijímat dostupnou rostlinnou stravu.
Na pastvině se zpočátku jedná spíše o formu hry než o plnohodnotný příjem krmiva. Hříbě se díky tomu učí pást a trávicí trakt hříběte se změnou střevní mikroflóry přizpůsobuje trávení krmiv rostlinného původu. Ve spojení s volným pohybem na pastvině tak chovatel hříběti umožní přirozený vývoj pohybového aparátu, dýchací a cévní soustavy.
Pokud má hříbě přístup k senu nebo je jím přímo přikrmováno, mělo by to být seno kvalitní. Nejvhodnější je kvalitně usušené seno bohatší na dusíkaté látky. Doporučuje se vysoce stravitelné seno z mladého porostu (luční nebo jetelotravní směs). Seno by nemělo obsahovat plevelné rostliny, hlínu, plísně a nemělo by být prašné. Prvotní příjem sena je velmi malý (100 – 150 g), ale pokud ho hříbě nemá k dispozici a je s matkou v boxe se slaměnou podestýlkou, tak začne přijímat slámu. Se slámou je spojené riziko zavlečení parazitárních larev do trávicího traktu.
Jadrným krmivem by měl chovatel hříbě cíleně přikrmovat od druhého měsíce věku, z důvodu jeho zvýšených výživových požadavků. Druhý měsíc je u hříběte obdobím maximálního růstu, denní přírůstek se pohybuje mezi 1 – 1,3 kg a potřeba živin již není z mateřského mléka plně hrazena. Vhodné je přikrmovat hříbě v době krmení matky, ale krmivo předkládat odděleně. Z důvodu odlišných požadavků kojící klisny a hříběte na složení krmné dávky se doporučuje, aby bylo zabezpečeno, že se hříbě nedostane do krmného žlabu matky. Krmná dávka kojících klisen je bohatá na bílkoviny. Příjem takovéhoto krmiva by mohlo mít u hříběte za následek problémy spojené se zažívacím aparátem a nevratné ortopedické změny na fundamentu. Tyto negativní důsledky mohou nastat i při omezení pohybu hříbat a jejich překrmování. Dávka jadrného krmiva v tomto období by měla být v rozmezí 2 – 2,5 % živé hmotnosti hříběte. Zažívací problémy může hříběti způsobit také nadměrný příjem solí z minerálního lizu, proto by měl chovatel hříběti omezit přístup k lizu.
Kromě obecného přikrmování musí chovatel respektovat, že rostoucí hříbě má velmi vysoké nároky na přísun kostitvorných minerálních látek, jako je vápník, fosfor a hořčík. Je však důležité si uvědomit, že není důležitý celkový obsah těchto prvků v krmivu, ale vzájemný poměr těchto prvků. Vápník a fosfor mají k sobě antagonistický vztah, takže při vysokém obsahu fosforu v krmivu dochází ke snížení vstřebávání vápníku a naopak. Na počátku se jako vhodný doporučuje poměr vápníku ku fosforu 1 – 1,2 : 1. Postupně se však tento poměr rozšiřuje až na poměr 1,5 – 2 : 1 u rostoucích hříbat.
Dalším faktorem, který ovlivňuje vstřebávání kostitvorných prvků, je jejich chemické navázání v rostlinném krmivu. Například fosfor, navázaný s kyselinou fytovou, je pro koně stoprocentně nevyužitelný. Obsah vápníku může být v potravě snížen při nevhodné skladbě pastevního porostu.
Jestliže se na pastvině vyskytuje větší množství šťovíku (který koně rádi přijímají), reaguje vápník s kyselinou šťavelovou a vytváří ve vodě nerozpustné šťavelany, které koně nejsou schopni trávit. Co se hořčíku týče, jadrná krmiva a pastevní porost ho obsahují dostatek, a proto není potřeba jej příliš dotovat. Správný vývin pohybového aparátu je závislý také na obsahu mikroprvků v krmné dávce hříběte, prioritními jsou zejména měď, zinek, jód a selen.
Chovatel musí u hříběte brát v potaz také potřebu vitamínů. Týká se to hlavně vitamínu D, A a E. Pokud je hříbě na pastvě, nebo má přístup k senu, pak je přísun vitamínu D hrazen z rostlinné stravy a využitím slunečního záření. Při umělém dodávání vitamínu D musí chovatel brát ohled na citlivost koní na jeho vysoké dávky. Vitamín E by měl být dostatečně dotován z jakostního jadrného krmiva. Vitamín A má hříbě možnost získat z kvalitního sena nebo pastvy. Na obsah vitamínů by měl chovatel myslet také v souvislosti se skladováním krmiva, protože např. dlouhodobým skladováním mačkaného nebo šrotovaného obilí dochází k oxidací tuků v nich obsažených, a tím i k rozkladu vitamínů.
Při přikrmování hříběte nesmí chovatel opomenout zdroj vody k napití, protože se snižováním laktace klisny nemá hříbě dostatečný přísun tekutin. Napáječka klisny je ve většině případů v boxu pro hříbě nedostupná, takže chovatel musí zvolit náhradní řešení – kbelík, misku, korýtko. Voda musí být v každém případě stále čistá a nezávadná.
Od třetího měsíce u hříběte většinou rostlinná krmiva začínají převažovat nad konzumací mléka a v rozmezí 4. – 5. měsíce se mateřské mléko stává postupně doplňkovým krmivem. Hříbě od matky již saje jen příležitostně a také při pobytu na pastvině není pouto mezi matkou a hříbětem tak silné a hříbě se díky tomu postupně připravuje na odstav.
Z hlediska potřeby doplňkového krmiva u tříměsíčních hříbat je doporučeno dodat hříběti navíc mimo mléko klisny podle mezinárodní normy potřeby živin (NRC) 28,85 MJ stravitelné energie na den. S převahou krmiva rostlinného původu a snížením příjmu mateřského mléka se mohou objevit poruchy vývoje způsobené nedostatkem esenciálních aminokyselin (lyzin). Tento deficit lze kompenzovat přikrmováním kvalitních bílkovinných krmiv (sójový extrahovaný šrot). Během dalších měsíců musí být dávka jadrných krmiv zvyšována o 0,4 – 0,6 kg každý měsíc. Zelená píce nebo seno by měly být podávány ad libitum. Jakmile je hříbě schopné přijímat denně více než 1,2 kg jadrného krmiva na 100 kg živé hmotnosti, můžeme provést odstav hříběte od matky. Odstav je doporučeno provést v šesti měsících věku hříběte.
Odstavem hříběte končí využití matky jako zdroje potravy a hříbě je nuceno plně hradit svou potřebu živin z objemných a jadrných krmiv.
Celkový vývoj hříběte a zootechnické podmínky musí chovatel pravidelně kontrolovat, aby nedošlo k zanedbání životních požadavků klisny nebo hříběte.
Zdravý růst hříběte je vhodné, a ve větších chovech žádané, kontrolovat vážením hříbat. Porodní hmotnost hříběte by se měla pohybovat v rozmezí 7 – 13 % hmotnosti matky. V prvním měsíci života zdravé hříbě svou porodní hmotnost téměř zdvojnásobí (18 – 20 % z hmotnosti matky) a v šesti měsících by se hříbě mělo přiblížit 50 % hmotnosti matky. Pravidelné vážení dá chovateli přesné informace o průběhu odchovu a růstu jednotlivých hříbat. U některých plemen koní chovatel může porovnávat růst vlastních hříbat s růstovou křivkou stanovenou podle šlechtitelského cíle plemene.
Odchov hříbat vyžaduje u chovatele hodně zkušeností a klade na něj vysoké nároky jak organizační, tak ekonomické. Při odchovu kvalitních hříbat je obětavost chovatele odměněna novou generací koní, které může využít po pracovní a sportovní stránce nebo je ekonomicky zhodnotit.

 

Klíčové informace

– Chovatel může ovlivnit hříbě skrze matku již v období její březosti. 
– Správná výživa, péče, dostatek přiměřeného pohybu a eliminování stresových vlivů zajistí plodu základ pro růst a vývin. 
– Na tomto základě bude postaven zdravotní stav hříběte a později koně v dospělosti.
– Odchov hříběte z hlediska výživy můžeme rozdělit na čtyři období:
   – mlezivové (kolostrální) období,
   – období mléčné výživy,
   – období přechodu na krmiva rostlinného původu,
   – odstav.

 

Ing. Eva Sobotková, Ph.D.
Ing. Michaela Prausová
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta, Ústav chovu a šlechtění zvířat
Ing. Michal Večerek
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav výživy zvířat a pícninářství

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *