Možný vývoj očima expertů

Mnoho analytiků se pokoušelo rozplést faktory vedoucí k poslednímu prudkému zvratu cen většiny agrárních komodit. V jejich závěrech se objevují pojmy jako nízká sklizeň, trvalý růst poptávky, omezení obchodu, včetně zákazů exportu, rostoucí aktivita na trzích komodit, vzedmutí cen ropy, které zvedly náklady na paliva a hnojiva, slabý dolar a je možné pokračovat dále. V posledních měsících ceny ze svých maxim padají. Klíčovou otázkou nyní je, na jaké úrovni zůstanou ve střednědobém výhledu. V současném turbulentním prostředí na světových finančních trzích a nejistotě ekonomických vyhlídek je to věc hodně těžká. Jedním z pokusů jsou i hlavní trendy světového trhu se zemědělskými komoditami a jeho vyhlídky do roku 2017 zveřejněné Generálním ředitelstvím pro zemědělství a rozvoj venkova Evropské komise

Předpověď bere v úvahu spoustu věcí od makroekonomických faktorů, jako jsou růsty populace a příjmu, měnové kurzy a ceny ropy, až po vývoj počasí a stabilitu politik, včetně společné zemědělské. Využívá analýzy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vzniklé ve spolupráci s Organizací OSN pro výživu a rozvoj (FAO) a odhady Výzkumného ústavu pro zemědělskou politiku a výživu (FAPRI). Současné ekonomické klima není tak příznivé jako v loňském roce.
Ceny zemědělských komodit
Jak vysoké budou ceny hlavních zemědělských komodit během následujícího desetiletí? FAPRI, OECD i FAO počítají s tím, že budou vyšší než průměr dosažený během poslední dekády. Po dvou desetiletích snižování cen OECD a FAO věří, že strukturální faktory jako je globální růst poptávky po potravinách a krmivech kombinovaný s expanzí biopaliv by mohly udržet ceny na vyšší úrovni. Budou však daleko více kolísat než dříve, a to zejména tehdy, pokud světové zásoby zůstanou nízké.
Pšenice
Mezi hlavními cereáliemi kromě rýže udělala pšenice největší cenový skok od roku 2006. Její produkce byla posledních šest let nižší než spotřeba kvůli horším sklizním v hlavních produkčních zemích (zejména Austrálii a Evropské unii). Světové zásoby pšenice se v uplynulém hospodářském roce dostaly na rekordně nízkou úroveň, poměr světových zásob k využitému množství činil jen 18 procent. Nárůst cen dále způsobilo i omezení obchodu, k němuž přikročili někteří světoví exportéři, například Argentina, Čína, Rusko či Ukrajina. Do příští dekády experti předpokládají růst produkce, spotřeby a obchodu zhruba o 10 až 13 procent nad úroveň předchozího desetiletí.
Výměra pšenice by se mohla zvětšovat v Austrálii, EU a USA. Spotřeba se bude zvyšovat v souladu s růstem populace. Globální poptávku by měly podpořit rozvojové země, zejména v jižní a východní Asii, a z afrických především Nigérie a Egypt. Očekává se, že by hospodářském roce 2010/11 měl poměr světových zásob k využitému množství překročit 21 procent. Podle FAPRI by se světové zásoby pšenice měly potom do roku 2017 opět snížit. Názor na vývoj cen není zcela jednotný. Zatímco FAPRI očekává pokles z letošního maxima již v tomto hospodářském roce, OECD a FAO předpokládají postupné snižování během následujících tří let. Nicméně průměrné ceny pšenice by měly podle odhadu expertů v následujících deseti letech být o 43 až 56 procent vyšší než průměr, který dosáhly v uplynulé dekádě.
Pět tradičních největších exportérů pšenice – USA, Kanada, EU, Austrálie a Argentina doposud zajišťuje 80 procent světového obchodu, který by měl podle odhadu od roku 2009/10 růst asi o dvě procenta ročně. Očekává se, že největším exportérem budou i nadále USA, ale jejich podíl na trhu by měl klesnout z 29 na 24 procent. V odhadu vývoje v Evropské unii se experti liší. Zatímco podle FAPRI by její čistý export měl do roku 2017/18 překročit 13 milionů tun, OECD a FAO předpovídají krátkodobé zotavení na 11 milionů tun a po něm pokles až k šesti milionům tun. Čína by se čistým importérem měla podle předpokladů stát již v roce 2011/12, zatímco Indie jím je již od roku 2006/07.
Kukuřice
Růst spotřeby kukuřice určoval od roku 2003 zejména import do rozvojových zemí (hlavně Číny a Mexika) a později také produkce bioetanolu v USA. OECD a FAO předpokládají, že výroba bioetanolu v USA, která dnes využívá čtvrtinu tamější produkce, bude do roku 2017 spotřebovávat 40 procent sklizně ročně. Celkově by měla spotřeba kukuřice do konce následující dekády vzrůst o 29 procent.
Díky předpokládanému zlepšení výnosů i navýšení pěstebních ploch by úroda zrna kukuřice ve srovnání s průměrem z uplynulého desetiletí měla narůst o čtvrtinu až třetinu, a to zejména v USA a Jižní Americe. Světové zásoby, jejichž poměr k využitému množství poklesl v uplynulém hospodářském roce na 13 procent, zůstanou patrně i nadále na nízké úrovni. Experti očekávají, že ceny budou v rozmezí 60 až 70 procent nad průměrem minulé dekády. Zatímco FAPRI předpovídá, že světové ceny se budu pohybovat stále kolem 195 amerických dolarů za tunu, OECD a FAO se domnívají, že od roku 2010 do roku 2017 klesnou kvůli zlepšení nabídky na 165 dolarů za tunu.
Obchod s kukuřicí by se měl během následujících deseti let rozrůst o téměř třetinu, a to zejména díky rozpínání poptávky z Číny a Jižní Ameriky. USA by měly zvýšit svůj podíl na exportu ze 63 procent v uplynulém hospodářském roce na 72 procent do konce dekády. Dalších 20 procent by měl dodat druhý největší exportér – Argentina. Největší nárůst importu se očekává v Asii, kde jen čínská poptávka po krmivech by měla dosáhnout téměř čtvrtiny celosvětové.
Olejniny Až o 28 procent více olejnin než v průměru ze sklizní 2005/07 by měl svět vypěstovat podle expertů OECD a FAO v roce 2017. Nejvíce podle nich naroste produkce v Brazílii, EU a Argentině. Spotřeba olejnin by se měla ve stejné době zvednout až o 40 procent, u sójových bobů podle FAPRI až o 47 procent. Pětina světové poptávky bude z Číny. Její tukový průmysl by však měl nadále růst již pomaleji – jen o 3,5 procenta ročně ve srovnání s 8,5 procenta dosahovanými v uplynulém desetiletí.
Světová nabídka poklesla o šest procent a světové ceny se vyšplhaly o 48 procent. Již v hospodářském roce 2006/07 pokládali experti úroveň zásob sóji za rekordně nízkou, o rok později však ještě více poklesla – až pod 20 procent světové potřeby a pravděpodobně ani to ještě není konečná hodnota. Kvůli silné poptávce a špatné úrodě se ceny olejnin v minulém hospodářském roce ocitly na rekordní úrovni a měly by i nadále zůstat vysoké. Podle očekávání analytiků by se měly pohybovat 65 až 74 procent nad průměrem poslední dekády. Pěstování sóji by se mělo výrazně rozšířit – téměř o 19 procent do roku 2017/18. Až 40 procent tohoto nárůstu výměry sóji by měla pokrýt Jižní Amerika. Počítá se s tím, že na přelomu let 2016 a 2017 se Brazílie stane lídrem světových producentů sóji (až 31 procent exportu) a předčí v tomto směru USA (30 procent). Na třetím místě by měla být Argentina s 20 procenty světové výroby. Největším vývozcem sóji bude Brazílie, jejíž podíl na světovém exportu by měl vzrůst až na 59 procent. Naopak se očekává, že podíl USA na exportu klesne na 25 procent. Nejvíce sóji bude dovážet Čína (až 57 procent čistého světového importu) a druhým největším dovozcem bude EU, i když se zdá, že dovoz do unie bude klesat.
Poroste i spotřeba pokrutin a šrotů z olejnin na výrobu krmiv, nejvíce v rozvojových zemích. Ceny těchto komodit by měly zůstat vysoké, a to zhruba 44 až 50 procent nad průměrem poslední dekády. Nejrychleji rostoucím sektorem by měly být i nadále rostlinné oleje. Jejich spotřeba by se měla zvednout během následujícího desetiletí o 56 až 62 procent. Bude to dáno zejména stoupající poptávkou po potravinách, hlavně v rozvojových zemích. Zhruba třetinu růstu pohltí biopaliva.
Cukr
Na rozdíl od situace jiných komodit světové ceny cukru v uplynulých dvou letech klesaly z maxima, na něž vystoupily v hospodářském roce 2005/06. Důvodem byla vysoká nabídka rostoucí rychleji než spotřeba. Během následujících deseti let by se produkce měla navýšit o třetinu a spotřeba o zhruba 30 procent. Zájem o cukr poroste zejména v Číně a Indii. Světové zásoby by měly poklesnout z 30 procent z celkové spotřeby v roce 2007/08 na 21 procent ke konci následujícího desetiletí. Ceny by se měly dostat o 28 až 33 procent nad průměr uplynulé dekády. Reforma trhu s cukrem v EU povede v zemích unie ke snížení jeho výroby, která by se měla od roku 2012 ustálit pod 12 miliony tun ročně. To je o 15 procent méně než v letech před reformou. Unie se stala čistým importérem cukru již v loňském hospodářském roce a do roku 2017 by se měla stát největším dovozcem této komodity. Na další místa se dostane Čína a USA a dnešní největší importér – Rusko – bude až na čtvrté pozici. I když Brazílie bude používat stále více cukrové třtiny na bioetanol, její produkce cukru vzroste až o 50 procent a jeho export o 65 procent. Podle nejoptimističtějších předpovědí by Brazílie měla pokrýt až 60 procent světového exportu. Druhým největším vývozcem by se mělo stát Thajsko, které, jak experti očekávají, by mělo přeskočit na tomto místě doposud stojící Austrálii. Od roku 2006 je Indie druhým největším producentem cukru (předběhla v tomto směru EU) a zároveň největším konzumentem. Zatímco FAPRI předpokládá, že se Indie stane předním čistým exportérem cukru s maximem vývozu v roce 2010/11 a s následným snižováním vývozu, OECD a FAO se domnívají, že se stane v roce 2015 čistým importérem.
Biopaliva Komoditou s rychle rostoucí produkcí jsou biopaliva. Hlavním výrobcem bioetanolu jsou USA následované Brazílií. Celosvětová výroba by měla dále růst a v nadcházející dekádě by se měla přinejmenším zdvojnásobit. Rychle poroste i mezinárodní obchod s bioetanolem. Brazilský export by se měl zvednout čtyřnásobně a překročit 13 miliard litrů. I přes vlastní produkci budou hlavními dovozci USA, jejichž import by se měl zvýšit z loňských 1,5 miliardy litrů na osm miliard litrů v roce 2017. Dovoz do unie by se měl zdesateronásobit a dosáhnout přes miliardu litrů. Předpovědi vývoje cen se výrazně liší. Zatímco FAPRI očekává do roku 2012 pokles o 17 procent a později návrat na loňskou úroveň, OECD a FAO předpovídají během desetiletí nárůst o 24 procent oproti loňské ceně.
Produkce bionafty by se měla během příštích deseti let zdvojnásobit. V roce 2007 byla dominantním výrobcem bionafty EU (60 procent). Do budoucna by však spotřeba měla výrobu převýšit, takže dovoz, který loni činil půl miliardy litrů, by měl v roce 2017 dosáhnout 1,6 miliardy litrů. USA jsou dnes druhým největším výrobcem, ale výhledově je předčí Brazílie. Největším exportérem bionafty bude patrně Argentina. Ani v případě předpovědi cen bionafty se experti neshodli. Zatímco OECD a FAO počítají s nárůstem kolem 12 procent, FAPRI předpovídá až 70procentní zvýšení.
Mléko Ceny mléka kulminovaly dříve než většiny ostatních agrárních komodit a svého vrcholu dosáhly na světových trzích ve druhé polovině loňského roku. Letos v září se dostaly o 19 až 39 procent pod zmíněná maxima. Experti uvedených institucí shodně očekávají, že v nadcházejících deseti letech zůstanou světové ceny mléka o 50 až 60 procent nad průměrem uplynulé dekády.
Světová spotřeba i produkce másla by měly růst o 2,2 až tři procenta ročně. V exportu másla budou stále dominovat rozvinuté země, přičemž vývoz Nového Zélandu, Austrálie a EU dohromady dosáhne do roku 2017 zhruba 90 procent.
Pomalu – o 1,5 procenta za rok – by měla růst i produkce a spotřeba sýrů. Jejich největšími výrobci budou EU a USA (dohromady až 70 procent světové produkce). Do roku 2017 by podíl Nového Zélandu a Austrálie na exportu sýrů měl dohromady činit 43 procent a EU 40 procent. Hlavními dovozci budou Japonsko a Rusko – tyto země dohromady pojmou přes 40 procent globálního importu.
Výroba sušeného odtučněného mléka by se měla ročně zvedat o 1,5 až dvě procenta. Přes 60 procent importu této komodity půjde do roku 2017 do Asie. USA by měly ve výrobě sušeného odtučněného mléka předběhnout EU do roku 2015/15 a Nový Zéland v exportu této komodity do roku 2010. USA, Nový Zéland a Austrálie obstarají přes 60 procent světového exportu. Názory na vývoj v unii se liší. Podle jedněch by si měla svůj export udržet, podle očekávání dalších odborníků spadne její vývoz tohoto zboží během desetiletí na zanedbatelnou úroveň. Hlavními dovozci sušeného odtučněného mléka bude Mexiko, Filipíny a Indonésie.
Maso V následujícím desetiletí by se spotřeba masa obecně měla zvyšovat, a to hlavně díky rostoucí populaci v rozvojových zemích a její zvedající se životní úrovni. Nejrychleji zájem o drůbež, spotřeba vepřového by měla zůstat stabilní a hovězího masa se bude jíst ještě méně než doposud. V rozvojových zemích poroste spotřeba masa ročně o 2,5 procenta a v zemích OECD jen o půl procenta. Na celkovém nárůstu světové spotřeby masa se bude jen samotná Čína podílet 42 procenty. Na konci desetiletí bude Brazílie zajišťovat 30 procent světového exportu. Největším čistým dovozcem bude Rusko následované Japonskem.
Druhým největším konzumentem hovězího masa po USA se stane Čína, jejíž spotřeba masa by měla vzrůst o 55 procent. Svou poptávku bude Čína pravděpodobně uspokojovat zvýšením domácí výroby a zůstane vedle Brazílie a USA jedním ze tří hlavních producentů. Vedoucím exportérem zůstane Brazílie se 47 procenty podílu na světovém vývozu. EU zůstane i nadále čistým dovozcem a import do ní bude růst.
Čína také bude zdaleka největším producentem i konzumentem vepřového masa. Další zvyšování spotřeby (podle odhadu až o 19 procent) pokryje hlavně z domácích zdrojů. Výroba vepřového v USA by měla růst rychleji než jeho spotřeba, takže export by se mohl zvýšit až trojnásobně. Tím by USA předhonily EU, která je zatím největším vývozcem vepřového masa s 28procentím podílem na světovém exportu. Vývoz by měla zdvojnásobit Brazílie. Zotavení cen se očekává od roku 2009 až 2011. Později by měl opět následovat pokles. Průměrná světová cena by v následujících deseti letech měla převýšit průměr z uplynulé dekády o 19 až 24 procent.
V následující dekádě patrně místo největšího exportéra drůbeže zaujme Brazílie, jejíž produkce roste rychleji než spotřeba. Do roku 2017 by se její vývoz drůbeže měl zdvojnásobit a pokrýt polovinu světového exportu. Předhoní tak USA. Přestože USA ztratí své prvenství, jejich export drůbežího masa by se měl do roku 2017 zvednout o 30 procent. Průměrné světové ceny drůbeže by v průměru měly o 20 procent převýšit průměrnou úroveň předchozích deseti let.
Klíčové informace
• Průměrné světové ceny většiny zemědělských komodit by se měly v následujícím desetiletí držet nad průměrnou hodnotou uplynulé dekády.
• Do budoucna lze očekávat větší cenové výkyvy, a to zejména tehdy, pokud světové zásoby zůstanou na nízké úrovni.
• Poptávku bude zvyšovat hlavně růst populace v rozvojových zemích a životní úrovně v nich.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *