Mulčovače a jejich provozní náklady

Rostlinný pokryv v oblasti meziřadí a přikmenného pásu vinic patří v posledních letech z různých hledisek k často diskutovaným otázkám. Uplatnění pěstitelských technologií s využitím zatravněného meziřadí představuje jednu ze základních podmínek systému integrovaného nebo biologického pěstování révy vinné. V současné době je v provozní praxi systém uplatňován ve dvou variantách – spontánní zaplevelení nebo výsev pro zatravnění či zelené hnojení.

Z agrotechnického hlediska umožňuje rostlinný pokryv v meziřadí vinic včasné provedení jednotlivých pracovních operací především chemické ochrany a sklizně i při zhoršených klimatických podmínkách bez rizika velkého utužení a poškození půdní struktury. Rovněž umožňuje dosáhnout vyšší pojezdovou rychlost nasazovaných mechanizačních prostředků, a tím i celkové zvýšení jejich výkonnosti včetně lepší kvality a účinnosti prováděných operací.
Z biologického hlediska přináší zazelenění půdního povrchu ve větší míře pozitivní účinky, které se v konečném důsledku promítají do vyšší aktivity půdního edafonu, rozvoje a udržení biodiverzity, ovlivnění vodního režimu půdy, mikroklimatu, zvýšení obsahu humusu, zlepšení koloběhu živin a omezení půdní eroze.
Při pěstování vinic v podmínkách ČR jsou standardně uplatňovány tři varianty technologií využívající celoplošného zatravnění, zatravnění ob jeden řádek a zatravnění meziřadí s mechanickou nebo chemickou kultivací příkmenných pásů. Při uplatňování technologií se zatravněním je třeba zohledňovat několik faktorů. Způsob údržby a použitá technika je potom logickým výsledkem jejich vzájemného posouzení.
Stroje pro udržování zeleného pokryvu v meziřadí vinic jsou označovány jako mulčovače. Svými pracovními orgány drtí nadzemní části rostlin, rozmělňují je a rozprostírají podrcenou hmotu na povrchu pozemku.
Drtiče využívané pro drcení réví a mulčovače mají obdobnou konstrukci, rozdílné jsou především jejich pracovní orgány, které musí být pro drcení réví robustnější. Z tohoto důvodu se pro obě pracovní operace někdy používají stejné stroje, u kterých se pouze vymění pracovní orgány.
Mezi hlavní požadavky na mulčovače patří:
– snadné připojení k traktoru,
– jednoduchá výměna pracovních orgánů (pro mulčování, příp. pro drcení),
– možnost snadného nastavení a dodržení pracovní výšky rotoru,
– dokonalé podrcení nadzemní části rostlin,
– rovnoměrné rozprostření podrcené hmoty na povrchu pozemku.
Podle pracovního ústrojí a podle konstrukce se mulčovače rozdělují na
– vedené mulčovače s vertikální osou rotace,
– traktorové mulčovače s vertikální osou rotace,
– traktorové mulčovače s horizontální osou rotace.

Mulčovače s vertikální osou rotace
Vedené mulčovače patří k nejmenším strojům používaným pro údržbu zeleného pokryvu. Jejich původním účelem byla údržba extenzivních trávníků v komunální sféře, odkud se rozšiřují i do vinohradnictví, a to zejména u malopěstitelů. Jejich pracovním ústrojím je vertikální rotor opatřený dvěma letmo uloženými noži pohybujícími se v krytu někdy opatřeném protiostřími. Nověji jsou tyto mulčovače konstruovány s přímým rotačním nožem opatřeným výstupky a zářezy. Tyto nože lámou stébla travního porostu na části o délce 80–100 mm, které zůstávají uloženy na povrchu, rychle vysychají, snižují svůj objem a pouze část z nich postupně propadne až na povrch pozemku.
Konstrukčně jsou provedeny jako jednoúčelové stroje na kolovém nebo pásovém podvozku nebo jako adaptéry jednonápravových či pásových malotraktorů.
Mulčovače mají pracovní záběry 0,5–0,9 m, pracovní rychlosti odpovídají možnostem obsluhy a dosahují rychlosti 2–4 km/h i podle výšky a hustoty porostu. Výkonnost je 0,15–0,2 ha/h. Hlavní výhodou je jednoduchá konstrukce, nižší energetická spotřeba, možnost mulčování v těsné blízkosti keřů a využití při údržbě okrajů vinice.
Traktorové mulčovače s vertikální osou rotace jsou tvořeny jedním nebo více (2–3) rotory opatřenými letmo uchycenými noži (příp. kladívky nebo řetězy). Tyto stroje jsou určeny výhradně pro mulčování zelené hmoty a jsou běžně agregovatelné se standardními traktory nebo malotraktory, kdy se připojují především vzadu, výjimečně čelně. Mulčovače lze doplnit některými přídavnými zařízeními, např. výkyvnými mulčovacími sekcemi pro mulčování travního porostu v příkmenných pásech, někdy označovanými jako vyžínací sekce.
Konstrukce mulčovačů s vertikální osou rotace má výhody zejména v celkově nižší hmotnosti stroje a v nižší spotřebě energie (až o 40–50 %) ve srovnání se stroji s horizontální osou rotace při stejném záběru. Nevýhodou je složitější konstrukce u mulčovačů větších záběrů (potřeba 2–3 rotorů). Tyto konstrukční typy mulčovačů se uplatňují i jako adaptéry k multifunkčním nosičům, kde jsou zpravidla provedeny pro ošetření dvou meziřadí.
Z provozního hlediska je při jejich použití důležité včasné provedení operace; při větší výšce porostu pracují obdobně jako žací stroje, travní hmota není kvalitně podrcena a na povrchu vytváří nerovnoměrné shluky.

Mulčovače s horizontální osou rotace
Traktorové mulčovače s horizontální osou rotace jsou univerzální stroje pro drcení zelené hmoty i réví. Je třeba pouze vyměnit příslušné pracovní orgány, nože nebo kladívka uložené na horizontálním robustním rotoru. V pevném krytu bývá několik pevných protiostří. Rotor má 1800–2200 ot/min a důležité je proto jeho dokonalé vyvážení. Pohon rotoru je odvozen od vývodového hřídele traktoru, přes úhlovou převodovku klínovými řemeny. V zadní části drtiče–mulčovače bývají výškově stavitelné hroty tvořící hrábě pro lepší nabírání a lámání drceného réví při půdních nerovnostech, neboť příčný profil meziřadí v době drcení réví nemusí být vždy rovinný. Výškové nastavení rotoru je udržováno pomocí opěrných kol nebo opěrného válce. Rotor drtiče by se pro kvalitní práci měl pohybovat těsně nad povrchem meziřadí, tak aby nabral veškerý materiál, nesmí však zabírat do půdy, protože to znamená okamžité poškození klínových řemenů pohonu.
Některé typy těchto strojů bývají vybaveny stranově posuvným rámem. Ten zajistí přiblížení pracovního orgánu do prostoru příkmenného pásu a umožní mulčování travního porostu v těsné blízkosti keřů. Objevují se i konstrukce drtičů vybavených roštem v zadní části pracovního ústrojí. Jeho význam je v dosažení rovnoměrnější velikosti podrcených částic, znamená ale současně snížení výkonnosti, protože pracovní rychlost se musí přizpůsobit nižší průchodnosti drcené hmoty pracovním ústrojím.
Energetická náročnost drtičů–mulčovačů odpovídá asi 20 kW na 1 m šířky záběru. Čelní připojení mulčovače je méně obvyklé, ale umožní využívat traktor současně k další operaci (mulčování a chemická ochrana, mulčování spolu s kultivací příkmenného pásu).
Pracovní orgány jsou označovány jako nože nebo kladívka a volí se podle charakteru drceného materiálu. Jsou letmo uchycené na držácích rotoru pomocí kvalitních šroubů, rozloženy ve dvouchodé nebo tříchodé šroubovici pro plynulý záběr. Nejčastěji používané pracovní orgány:
– zahnuté nože pro drcení zeleného travního pokryvu, které uplatňují „žací efekt“, se používají většinou bez protiostří. Jejich činnost je obdobná jako práce nožů cepového sklízeče,
– dvojité zahnuté nože doplněné protiostřím se používají hlavně k zesílení „žacího efektu“ u drcení zelené travní hmoty. Kvalita podrcení je velmi vysoká,
– masivní kladívka s přímou hranou jsou určena pro drcení réví a bývají provedena jako samobrusná (jejich úhel břitu je proveden tak, že při opotřebení ostří zůstává jeho hodnota stejná, což je významné zejména při univerzálním využívání těchto strojů),
– masivní zubová kladívka jsou určena pro drcení réví a náletů, spolehlivě drtí réví větších průměrů. Jejich ostří má vyprofilovány zpravidla čtyři zuby.
Na trhu existuje množství různých typů strojů s různou úrovní konstrukčního řešení a s různou cenou. Pro volbu mulčovačů je důležitým kritériem požadavek na charakter prováděné operace a na rozsah ročního nasazení stroje.
Při využití ve vinohradnickém podniku se mulčování travního pokryvu provádí běžně třikrát za sezónu. Provozní spolehlivost je dána zejména konstrukcí ložisek a životností používaných kladiv nebo nožů. Významnou roli hrají i zkušenosti obsluhy při nastavení pracovní výšky rotoru.
Pro údržbu rostlinného pokryvu v oblasti příkmenného pásu vinic jsou využívány výkyvné vyžínací sekce, pracující s nožovým pracovním ústrojím při vertikální rotaci. Jsou uloženy na výkyvných, hydraulicky ovládaných ramenech ovládaných mechanickým prutovým hmatačem. Na traktoru mohou být připojeny samostatně (čelně) nebo jsou agregovány společně s mulčovači (vzadu).

Výkonnost a náklady

Výkonnost mulčovačů závisí na dosahované pracovní rychlosti, která se pohybuje v rozmezí 3–8 km/h (10 km/h). Stroje mají pracovní záběry od 0,8 m do 2,2 m. Výkonnost je také ovlivněna výškou travního porostu, délkou řádků a reliéfem terénu. Při mulčování travní hmoty dosahuje běžně 0,6–1,2 ha/h a při drcení réví 0,25–0,6 ha/h.
Ústav Zahradnické techniky se v roce 2010 zabýval posouzením nákladů na provoz strojů rozdílné konstrukce využívaných při údržbě rostlinného pokryvu v meziřadí a oblasti příkmenného pásu vinic.
Při hodnocení byl sledován vinohradnický traktor New Holland TN 75F (výkon motoru 56 kW) v agregaci s několika stroji (mulčovač s horizontální a vertikální osou rotace, mulčovač s oboustrannou vyžínací sekcí, vyžínací sekce).
Výkonnost a energetická náročnost při provádění jednotlivých operací byly zjišťovány z přímých měření ve vinohradnických lokalitách Velkopavlovické vinařské podoblasti (katastrální území obcí Rakvice, Velké Bílovice, Velké Pavlovice). Pro modelování nákladů bylo využito programu Agrotekis. Výsledkem jsou hodnoty provozních nákladů stroje a strojních souprav vyjádřené v korunách na jednu hodinu nasazení nebo na jeden hektar prováděné pracovní operace. Přehled hodnocených strojů, vstupní údaje a výsledné náklady jsou uvedeny v tabulce.
Minimální nákladová položka odpovídá ideálním podmínkám a velké pěstitelské ploše, naopak maximální nákladová položka odpovídá ztíženým podmínkám a malé pěstitelské ploše.

 

Klíčové informace

– Široká nabídka strojů různých konstrukcí umožňuje pěstiteli zajistit údržbu zatravněného meziřadí v potřebných agrotechnických lhůtách i kvalitě. 
– Efektivita prováděných zásahů však vychází z pěstitelských podmínek uživatele, které ovlivňují i volbu využívaného mulčovače. Vždy půjde o hledání souladu mezi šířkou meziřadí, pracovním záběrem stroje a výkonovými parametry traktoru, ale také o soulad mezi výkonností, pořizovací cenou stroje s velikostí ošetřované plochy.
– Vývoj v oblasti mulčovačů do vinic vede zejména ke konstrukci různých typů pracovních ústrojí snižujících spotřebu energie při drcení travní hmoty, k vývoji strojů vybavených stranově posuvnými rámy a možnostmi připojení výkyvných vyžínacích sekcí
.

 

Doc. Ing. Patrik Burg, Ph.D.
Mendelova univerzita v Brně
Zahradnická fakulta
Ústav zahradnické techniky, Lednice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *