Musí reagovat celý sektor

Finanční krize má svůj dopad samozřejmě i na zemědělskou produkci a proces změn urychluje. Na širší změny musí reagovat celý sektor, tedy produkční zemědělci, ale i státní struktury v podobě Ministerstva zemědělství a dalších institucí. Zdaleka ne všichni však umí na změny reagovat novými nápady a zvýšenou aktivitou, vytvořením jiné přidané hodnoty podle přání zákazníka nebo v případě státních institucí snížením nákladů, byrokracie a zjednodušením legislativy. Někdy to navíc rychle nejde. Ale na potřebě reagovat se shodneme všichni, můžeme se rozcházet jenom v tom, jak reagovat.

Začnu jednoduchou tezí u těch, od kterých se očekává pomoc, tedy u státu, u ministerstva a jeho institucí. „Nemají- li peníze podnikatelé v zemědělství, resp. podnikatelé a živnostníci, v krátké době je nebude mít ani stát“. To je, doufám, všem jasné. Stát si sice může půjčit lépe než-li zemědělec, ale je to v současnosti cesta? Jsem přesvědčen, že ne, respektive stát nemůže půjčkou krýt spotřebu s nejistou návratností.
Úloha státu
Stát musí jít tedy cestou jiných opatřeními a musí zahájit ofensivní a strategickou politiku a to jak uvnitř sektoru, tak vůči Evropské komisi –DG AGRI. Musí snížit neefektirvní výdaje ve státní sféře, zrušením zbytečných institucí, sloučením institucí a restrukturalizací státní správy, musí začít ofensivně jednat o rovnoprávných podmínkách pro všechny subjekty na trhu v Evropské Unii. Stát musí být aktivní v zahraniční politice mimo Evropskou unii a podporovat konkurence schopný export do nových oblastí a musí provést rychlé zjednodušení legislativy, zrušit zbytečné právní předpisy a tím zvýšit flexibilitu podnikatelů. Vezmu-li za příklad současnou situaci v mléce, je paradox, že přijmu-li dotaci na novou technologii nebo stavbu, tak zároveň přijímám pětiletý závazek o početním stavu skotu. V důsledku současných problémů, kdy je přebytek mléka, tak nemohu jako podnikatel snížit produkci, ale v podstatě musím produkovat ztrátu…kvůli administrativnímu závazku počtu krav.
Stát musí zvýšit podpory do investic soukromých podnikatelů i aktivitu v realizaci veřejných zakázek a také musí platit za služby, které si objednal. Zavedením cross- compliance si „stát“ u zemědělců objednává veřejnou službu a přímé platby se staly platbami za tuto službu. Jestliže se ministr financí rozhodne krátit finanční prostředky, je zcela legitimní otázka zemědělců, kterou část cross-compliance přestaneme plnit? Chce-li stát službu, kterou definuje pod hrozbou ztráty dotací, pak ale také za tuto službu musí zaplatit plnou cenu, jestliže zemědělec neudělá chybu.
Zatím, dělal stát v zemědělství pravý opak. Zvýšil počet zaměstnanců, snížil efektivitu, zvýšil byrokracii a zastavil veřejné investice a v návrhu rozpočtu chybí významná částka na doplacení přímých plateb. A to střílím i do „vlastního modrého hnízda“, protože to není problém jen posledních necelých dvou měsíců. Bude-li stát hrát dobře svoji roli, bude potom i pro zemědělce spíše partnerem, než-li jen otloukánkem a viníkem jejich problémů.
Analýza je nezbytná Druhou částí opatření, které by měla vést k řešení současné situace, jsou nároky, kladené na samotné podnikatele v zemědělství. Jsem si vědom toho, že celá řada zemědělců se nachází v tíživé situaci a očekává od státu a od Evropské komise mimořádnou pomoc, která jde nad rámec obvyklých opatření společné zemědělské politiky.
Jejich hlavní požadavky, jako je spravedlivý podíl na ceně finálního výrobku a nebo požadavek na plán záchrany zemědělství jsou oprávněné a mají mou podporu. Nejdříve je však potřeba jasně kritickou situaci analyzovat.
Například současný nejpalčivější problém – mléko. Je třeba znát do detailů nejen přesnou situaci v chovech a myslím tím, např.: způsob chovu zvířat, kvalitativní ukazatele mléka, produktivitu práce, náklady na krmivo …atd. Je třeba znát podrobnou analýzu v detailu každého chovu, protože každý je jiný. Je třeba, aby chovatelé při svém rozhodování nejen znali důkladně svoji profesi, ale aby znali i světové trendy. Je třeba analyzovat chovy těch, kteří se drží nad vodou a hledat pozitivní příklady. Teprve pak je možné účinně zasáhnout a nebo si připustit někdy bolestivou pravdu, že někteří chovatelé z trhu zmizí. Těm je pak potřeba pomoci v restrukturalizaci podniku.
Je ale třeba podrobně analyzovat situaci nejen v chovech, ale i u zpracovatelů. Všichni dobře víme, že litr mléka se nyní prodává za cenu, která je na hranici nákupní ceny. Všichni víme, že český mlékárenský průmysl ještě čeká proces koncentrace kapacit. Možná je současná krize velkou příležitostí začít některé věci řešit jinak. Prvovýrobci jsou vlastníky suroviny a jejich role je nezastupitelná.
Teprve pak je možné přistoupit k vytváření pomocných opatření. Zůstává však otázkou, zda-li by české zemědělství mělo zůstávat jen u tradičních komodit. Podle mého názoru je třeba přijmout dlouhodobou strategii a začít investovat do moderních biotechnologií a pokusit se překročit svůj stín minulosti tradičních komodit. Závlahy, moderní skleníky, aquakultura, přesné zemědělství, výzkum a jeho rychlé převedení do praxe, objektivní informace o trhu, umění prodávat i na jiných trzích, to jsou cesty, jak z krize ven. A to jsou cesty, které musí pomáhat otevírat stát.
Je třeba na jednu stranu, tam kde jsou přírodní podmínky vhodné, jít cestou intenzívního zemědělství. Na druhou stranu, tam, kde klimatické podmínky snižují konkurence schopnost, je třeba hledat jiné ekonomické aktivity a nebo zcela nová řešení pro tradiční komodity.
Jsem přesvědčen, že zemědělství projde další, možná nepříjemnou ale nezbytnou restrukturalizací.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *