Myslivci nesouhlasí se zveřejněnými informacemi

Vyjádření Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) k uveřejněným informacím v Mladé frontě Dnes, Lidových novinách a Hospodářských novinách v souvislosti s usnesením Ústavního soudu ve věci zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Podle jednoty redaktoři uvedených novin dezinformovali veřejnost nepravdivými tvrzeními, které byly uvedeny v souvislosti s komentářem usnesení Ústavního soudu ve věci zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále zákona) ve dnech 14. - 20. 12. 2006.

Fakt, že redaktoři těchto renomovaných periodik nebyli schopni zjistit pravdivé informace o znění jimi kritizovaného zákona a o souvislostech, které v článcích kritizovali, svědčí o kvalitě jejich práce i o kvalitě přípravy příspěvků pro tyto periodika. Podobný tvůrčí styl snese srovnání s bulvárním tiskem. Lze se také pozastavit nad faktem, že v článcích, které přímo osočovaly určitou skupinu obyvatel nebo představitele ČMMJ, nebyl dán osočované straně prostor pro vysvětlení věcí, ze kterých byla neprávem obviňována.
Tyto články porušují nejenom novinářskou etiku, která je definována v Etickém kodexu novináře, ale je možné je označit jako pokus o vyvolávání averze vůči skupině obyvatel, či záměrné uvádění veřejnosti v omyl.
V sérii uveřejněných článků komentovaly rozhodnutí Ústavního soudu, zaznělo několik nepravd, které dále vysvětlujeme:
 Není pravda, že myslivci mohou postavit na pozemku myslivecké zařízení bez svolení majitele pozemku. Jakékoliv myslivecké zařízení je možno postavit pouze se souhlasem vlastníka pozemku.
 Není pravda, že myslivci mohou zakázat vstup na soukromý pozemek. To může učinit pouze orgán státní správy, i na návrh myslivců. Zákaz lze aplikovat pouze ve výjimečných případech, například do oblastí tokaniště tetřevů po dobu toku a snůšky nebo do obor a honiteb v době kladení mláďat. Zákaz musí být projednán s vlastníkem pozemku, který je nezbytným účastníkem správního řízení, které se před uzavřením vstupu vždy zahajuje.
 Není pravda, že o lovu nerozhodují majitelé pozemků, protože ti jsou sdruženi do honebního společenstva a jejich souhlas je podmínkou pro sestavení plánu lovu na každý rok.
 Není pravda, že mohou myslivci v průběhu společného lovu omezit vstup do honitby. Mohou pouze upozornit veřejnost na konání akce a v zájmu bezpečnosti upozornit či vyzvat návštěvníky lesa, aby tam nevstupovali.
 Není pravda, že myslivost není veřejným zájmem, protože je to jediná činnost, která vede k obhospodařování a ochraně zvěře, což je v zájmu majitelů pozemků, pro ochranu přírody i pro udržení biodiverzity. Myslivost je jednou z forem ochrany přírody, což uznává i celosvětová organizace IUCN (členy tohoto sdružení je např. Hnutí Duha a ČSOP). Je stručně řečeno nezbytnou součástí péče o kulturní krajinu Střední Evropy.
 Není možné českou myslivost která je nedílnou součástí kulturně historického dědictví České republiky, srovnávat s lovem zvěře v součastné Francii, nebo v jiných zemích, kde je praktikován pouze lov jako sportovní činnost.
 Není pravdivé, že zákon myslivce před majiteli pozemků zvýhodňuje. Pouze jim dává možnosti k plnění povinností vyplývajících ze zákona a k výkonu myslivosti, které jsou i v zájmu majitelů pozemků.
 Není pravdou, že myslivci nehradí škodu způsobenou zvěří nebo vlastní činností. Hradí ji po dohodě, nebo na základě rozhodnutí soudu.
 Není pravda, že myslivci mají výsadní právo vstupovat na soukromé pozemky. Zákon o lesích č. 289/95 Sb. § 19 odst.1 praví: „Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro svoji vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest.“ To vše bezúplatně.
 ČMMJ při přípravě nového zákona prosazovala, aby jednotlivá práva a povinnosti byla založena tak, aby nikoho nepoškozovala, a přitom zajišťovala výkon práva myslivosti. Zákon v české společnosti reálně funguje. Je nutno konstatovat, že dochází k občasným excesům, ovšem ty plynou z nesprávného užití zákona v praxi a ne kvůli obsahu tohoto zákona. Zákon dává přednost ochotě účastníků pře dohodnout se. Pokud nikdo z nich dohodu nechce, spor musejí řešit správní orgány nebo soud. V tomto ohledu zákon zaručuje všem rovná práva.
 Co je však podstatné je skutečnost, že při uvádění honiteb do souladu s novým zákonem se projevil zcela minimální zájem majitelů pozemků o činnost honebních společenstev a dále i minimální zájem majitelů pozemků o zasahování do mysliveckého hospodaření. V praxi se tak nepotvrdilo tvrzení některých zájmových sdružení a lobbystických skupin, kteří požadovali větší pravomoci majitelům pozemků. Ukazuje se, že pokud by byla iniciativa dána pouze majitelům pozemků, byl by zákon o myslivosti nefunkční a v praxi nerealizovatelný.
 Nový zákon se stal součástí předvolební kampaně některých politických seskupení a lobbystických skupin, kteří se při kritice připravovaného a posléze realizovaného zákona často neopíraly o fakta, ale o emoce.
Ing. Jaroslav Palas
předseda ČMMJ
Ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D.
jednatel ČMMJ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *