Nebezpečí číhá v nájmech

Čeští a moravští zemědělci se strachují, že je spekulanti či farmáři z jiných zemí vytlačí z polí, na kterých dnes hospodaří. Většinou mluví o výprodeji půdy bohatým cizincům. Mnohem větší hrozbou je však cesta přes pronájmy, zvlášť při obrovském podílu propachtované půdy, který nemá v okolních zemích obdoby.

Obchodní společnosti, které hospodaří na třech čtvrtinách zemědělské půdy v České republice, si 99 procent obdělávaných pozemků pronajímají. Samostatně hospodařící rolníci mají pronajatých 72 procent pozemků. „Tato okolnost může mít značný význam pro příchod zahraničních zájemců o pronájem půdy u nás. I vzhledem k tomu, že nájemní vztahy v zemědělství nejsou dostatečně ošetřeny,“ upozorňuje Jiří Němec z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, který také uvádí zmíněné údaje o podílu pronajaté půdy.
Ani v zemích Evropské unie není však pronájem zemědělské půdy zanedbatelný. „Kupříkladu v Belgii hospodaří farmáři na 66 procentech pronajaté půdy, ve Francii na 54 procentech, ve Velké Británii na 39 a v Nizozemsku na 32 procentech,“ porovnává Němec. Průměr evropské patnáctky je 34 procent.
Na rozdíl od našich poměrů jsou ale pronájmy půdy v evropských zemích legislativně ošetřeny. Zákon zpravidla upravuje minimální nájemní dobu. Holanďané mají šestiletou, Belgičané a Francouzi devítiletou, Italové patnáctiletou. „V Německu sice nemají pevně danou minimální dobu, ale zemědělský soud může rozhodnout o trvání nájemní smlouvy na maximálně dvanáct let u jednotlivých pozemků nebo na osmnáct let u celého podniku,“ doplnil Němec. Navíc je podle něj obtížné ukončit nájemní vztah i po vypršení smluvené doby, pokud vlastník nechce sám na onom pozemku hospodařit, nebo se nájemci nepodaří prokázat, že na půdě prokazatelně špatně hospodařil.
Absence podobné legislativy v Česku může být pro vlastníky i uživatele pozemků někdy výhodou, jindy právě naopak. Přivítali by ji zřejmě zemědělci z okolí velkých měst, ale současný stav zase vyhovuje vlastníkům pozemků v těchto lukrativních oblastech, kteří mohou ukončit smlouvy s roční výpovědní lhůtou, dostanou-li zajímavější cenovou nabídku. Zemědělce ale nikdo nemůže postihnout za to, že se o svěřené pozemky náležitě nestarají.
Propastné rozdíly mezi výší pachtovného v členských zemích unie a ČR dokumentuje tabulka. „I z těchto údajů je zřejmé, že největší zájem o hospodaření u nás budou mít hlavně sedláci z Nizozemska, Německa a Rakouska, kde je nejvyšší nájemné a nejdražší půda,“ předpokládá Němec.
V Česku upravuje výši pachtovného zákon o půdě, který doporučuje výši jednoho procenta z úřední ceny zemědělské půdy, nedohodnou-li se obě strany jinak. A jaká je praxe? „V roce 1999 a 2000 činilo nájemné u právnických osob 345 korun na hektar, tj. 0,69 procenta z průměrné úřední ceny. U fyzických osob to bylo 649 korun, tzn. 1,29 procenta průměrné úřední ceny,“ porovnal Němec. Rozdíly podle něj pramení z toho, že družstva a akciové společnosti hospodaří převážně v jednom až několika katastrech a nemají-li v oblasti konkurenta, mohou si diktovat ceny. „Soukromníci, kteří obvykle hospodaří na menších výměrách a v obci jich bývá více, mají snahu uzavírat dlouhodobé smlouvy i za cenu vyšších nájmů, jak je to obvyklé i v zemích unie,“ vysvětlil Němec. V nejúrodnějších lokalitách, kde je hlad po půdě, se zemědělci přeplácejí a pachtovné několikanásobně převyšuje republikový průměr. Jak Jiří Němec upřesnil, nájem v Polabí a na Hané překračuje čtyři procenta z úřední ceny, zatímco republikový průměr činí 0,9 procenta.

Výše nájemného ze zemědělské půdy (v eurech na hektar)

Pramen: VÚZE
(1) všechny spolkové země, (2) nové spolkové země, (3) nájem stanoven z výběrového šetření FADN

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *