Nevíme přesně, do čeho jdeme

Stále hodně neznámých je v pravidlech, která budou určovat dotační politiku pro naše zemědělce po přidružení k Evropské unii. Těžko pak mohou uvážlivě posoudit, co pro ně bude ekonomicky vstup znamenat. „Neumím si objektivně odpovědět,“ konstatoval přesně dva týdny před referendem Jan Rufer, ředitel společnosti s r. o. Avena z Dlouhé Třebové na Orlickoústecku.

Už dříve si propočítal různé varianty možných podpor, který by jejich podnik mohl získat. „Výsledky se hodně liší. Jaká ale bude konečná verze, zda Česká republika najede na plnohodnotný dotační systém nebo zjednodušené platby, nevíme,“ krčí rameny ředitel zemědělského podniku. Osobně by dal přednost zjednodušenému systému, který ani česká reprezentace podle posledních výroků ministra Palase zcela nezavrhuje. „My se teď pracně připravujeme na současný, administrativně náročný systém, podle kterého jede unie. A hodně si tím komplikujeme život. Přitom za tři roky, ne-li dříve, možná zase přejdeme spolu s nynějšími členskými zeměmi na zjednodušený způsob plateb,“ uvědomuje si inženýr Rufer.
Polovina v produkční oblasti, polovina v LFA
Společnost Avena hospodaří na 2200 hektarech zemědělské půdy mezi městy Ústí nad Orlicí a Česká Třebová. Zhruba polovina území spadá do méně příznivé oblasti. Podnik je tak obrazně rozdělený na dvě části. Podmínkám se přizpůsobuje osevní postup i živočišná výroba. „Dole“ se vyrábí mléko (430 dojnic v uzavřeném obratu stáda), „nahoře“ se pase masný skot plemene limousine (50 krav bez tržní produkce mléka a k nim příslušné kategorie). Přestože většina skladovacích prostor pro konzervovanou píci je v produkční oblasti, krmné plodiny nemine stěhování do LFA.
„Musíme se přizpůsobit pravidlům podpor, které se předpokládají. A také vycházet z toho, že zemědělství v naší republice bude mít dvě základní funkce – za prvé udržovat ráz krajiny i ve vazbě k čistotě vod a za druhé vyrábět potraviny,“ hlásí se šéf Aveny k oběma rolím. Že o krajinotvorbě nemluví naplano, svědčí například zhruba dvě stovky hektarů v produkční oblasti, které z orné půdy přešly v zatravněnou plochu s protierozním účinkem. „Péči o krajinu však musí někdo zemědělcům zaplatit,“ připojuje samozřejmou podmínku.
Nesměšovat jablka s hruškami
Janu Ruferovi se nelíbí, že se ministerstvu podařilo vrazilo klín mezi zemědělce z nížin a podhor. „Spojilo dohromady věci, které se ale musí rozdělovat. Jedna věc jsou přímé platby poskytované k tomu, aby zemědělec mohl polařit. Druhá je podpora LFA, což je podle mého názoru zprůměrovaná diferenciální renta, ale není o zatravňování – to řeší agroenvironmentální programy.“ Připomíná také, že je propočítána ekonomická újma na jeden hektar zemědělské půdy a nelze z toho vytrhovat pouze louky a pastviny, i když na ně by měla být finanční sazba vyšší než na ornou půdu. „Když ale podnikům, které plní danou společenskou objednávku, újmu nikdo nenahradí, nutíme je, aby zatravňovaly na svůj úkor. I proto nelze vzít prostředky z horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP) a převést je na přímé platby,“ tvrdí rozhodně.
Kde jste, produkční bloky v digitálních mapách?
Připravenost naší státní administrativy vyvolává u ředitele Aveny vážné obavy z toho, jak to vůbec bude s čerpáním vyjednaných podpor. Vidí také, že současná pravidla pasují na podmínky v zemích unie, ale už méně vyhovují českým poměrům. Na mysli má především nepoměr v rozsahu pronajímané půdy. Zatímco v EU je vlastník a uživatel často tatáž osoba, u nás je to u více než 90 procent půdy jinak.
„Pokud najedeme na dokonalý systém plateb, budeme muset prokazovat, že veškerá půda v produkčním bloku splňuje podmínky pro přiznání dotací. Tedy zavázat se u podpor z HRDP k pětileté lhůtě. Ale jak to bude s pronajatou půdou v případě, že její vlastník nebude souhlasit s potřebnou výpovědní dobou? Je tu tedy řada nejasností. Pokud však chyby v žádostech o dotace převýší při kontrole tři procenta, vrací se přiznané prostředky.“
Přitom dodnes Jan Rufer neviděl, natož verifikoval, jak se správně říká, začlenění obhospodařovaných pozemků do produkčních bloků v digitální podobě. „Firma Ekotoxa údajně vše předala ministerstvu zemědělství, ale zemědělská agentura u nás nemá jiné podklady, než které jsme jí předali my. Nevím, proč MZe odmítá údaje od Ekotoxy poskytovat a nutí zemědělce dělat nepřesné identifikace bloků pro IACS – Integrovaný administrativní a kontrolní systém.“
Rozhoduje dvaadvacet společníků
Avena s. r. o. vznikla privatizací státního statku, firma má základní jmění sedm milionů korun. Zatímco v době vzniku zaměstnávala 110 lidí, dnes jich má 56. Mezi 22 společníky jsou zaměstnanci, management a restituenti. Z celkové výměry je 600 hektarů státních a 1600 patří fyzickým osobám (restituentům). Nyní je v nabídce Pozemkového fondu k prodeji 65 hektarů, které společnost z Dlouhé Třebové dlouhodobě obdělává a pochopitelně je bude chtít získat. „Mluví se také o hypotékách na nestátní půdu. Chtěli bychom nakupovat, ale vše je limitované penězi. A těch mnoho nezbývá, když stále splácíme asi milion korun ročně z privatizace, k tomu tři miliony splátek úvěrů, které jsme si před lety vzali na vybudování mléčné farmy a pořízení mechanizace,“ vysvětluje inženýr Rufer. A jak říká, smeká před každým, kdo dnes umí vytvářet zisk na nákup půdy. „Těžko si nyní můžeme plánovat, kolik půdy bychom chtěli nakoupit, když nevíme, jaké na to budou zdroje. Při tlaku na snížení farmářských cen si na tyto investice asi nevyděláme z provozu, ale spíš z dotací,“ uzavírá úvahy ředitel a jsme opět na začátku – ani u podpor neví, s jakými může počítat. Ve stabilizaci trhu až tak nevěří. „Copak někdo čekal, co se letos stane u mléka?“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *