Nevymlouvat se na diktát Bruselu

I při společné unijní politice mohou mít národní agrární politiky svou roli. Je hloupé vymlouvat se na diktát Bruselu, říká Zdenek Lukas z Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomické srovnávání. Je šance, že by jeho slova mohla padnout na úrodnou půdu. Zahraniční odborník totiž působí jako poradce ministra zemědělství Jana Mládka.

Češi spoustu opatření naplňují víc, než je zapotřebí, míní stejně jako většina zemědělských podnikatelů Zdenek Lukas. „Ne všechny předpisy je nutné brát až tak doslovně, je dobré snažit se najít prostor pro vlastní manévrování,“ doporučuje.
Jako příklad uvádí výrobu kozích sýrů. Zatímco u nás přísné nároky farmáře od podobných aktivit spíše odrazují, nebo si říkají o obcházení třeba i tak, že chovatel sýry nabízí pro zvířata, ne pro lidi, tak ve Francii mohou existovat stovky malých výrobců kozích sýrů. „Deklarují je jako místní speciality a normy mají pružnější,“ říká Lukas s tím, že je spousta možností, které si členská země může vyjednat. Nováčci toho podle něho ale většinou neumějí využívat. „Jde o to zvýšit sebevědomí, aby opatření sloužily k přízni českého zájmu, ne bruselské administrativy,“ důrazně poznamenává.

Co přinese chybný překlad

Na další příklad, kde opět chceme být papežštější než papež, upozorňuje Tomáš Zídek z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. „U cross compliance se náš stát připravuje na přehnanější kontrolní systém, než je třeba. Anglické slovo control si vykládá jako kontrolu, i když správný je překlad ve smyslu řízení. Stát by tady neměl podrážet nohy, ale pomoci prostřednictvím poradenství,“ konstatuje Zídek. Jenže na něj je v připravovaném Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) vyčleněno málo peněz a tak se podle Zídka může stát, že se s plněním 19 směrnic v rámci cross compliance budou muset zemědělci potýkat sami.
Zemědělský svaz ČR, jak uvedl jeho místopředseda Jaromír Řezáč, rovnou volá po přepracování požadavků cross compliance. „Nadměrně zatěžují podnikání zemědělských podniků EU vůči producentům v ostatních zemích světa. Je nutné napravit domácí environmentální legislativu, která přesahuje požadavky evropských předpisů,“ zdůrazňuje.

Motivovat k nižší intenzitě

Odborník z vídeňského institutu je přesvědčen, že Evropa nemůže dlouhodobě unést současnou zemědělskou politiku. „Za britského předsednictví nastal odklon od druhého pilíře, tzn. rozvoje venkova, který je oslaben i v kompromisním rozpočtu na léta 2007 až 2013. Rakousko si ale dohodlo jen nepatrné krácení druhého pilíře,“ zdůrazňuje Lukas. I naše velké podniky by podle něho měly více využívat programů z druhého pilíře a je na české agrární politice, aby prostřednictvím vhodných opatření zemědělce více motivovala k přechodu na nižší intenzitu. Připomíná, že v Rakousku k tomu slouží program ÖPUL (program pro životní prostředí a zemědělství), z něhož jsou zemědělci honorováni například za to, že omezí používání průmyslových hnojiv a chemie a prospějí tak životnímu prostředí.
„Evropa bude muset předejít obrovským agrárním přebytkům, které nebude kam uplatnit, až skončí exportní subvence, protože svět vyrábí levněji než EU. Současná společná zemědělská politika však nahrává nadprodukci. Zaručená intervenční cena u obilí stimuluje nové členy k tomu, aby dělali obilí, zemědělci se jen přizpůsobují tomu, co je pro ně výhodné,“ nediví se jim ekonom.

Co povolí Francie

Unie toto podle Lukase při vyjednávání s přistupující desítkou podcenila, neočekávala takový zájem o intervenci a nyní jí působí problémy. „Maďarsko vyrábí dvakrát tolik obilí, než spotřebuje. Maďarská kukuřice se na celkovém objemu intervencí evropské pětadvacítky podílí 80 procenty,“ připomíná.
„Intervenční cena obilí se musí snížit a nelze s tím čekat na rok 2013, dokdy musí unie skončit s podporou exportu. Úprava ceny bude určitě aktuální při diskusi o reformě společné politiky, která má proběhnout v letech 2008 a 2009. Kudy se bude reforma ubírat, určují dva hráči – Německo a Francie, která už po Fischlerovu návrhu reformy ukázala, jak extrémně je silná. Prosadila si nadále vazbu přímých plateb na produkci. A dá se očekávat, že Francouzi budou jedni z posledních, kteří by povolili krácení intervenční ceny obilí,“ uvažuje nahlas Lukas.

Brát vážně místní značky

Na seminářích zaměřených na budoucnost společné zemědělské politiky, které organizuje Zemědělský svaz ČR, zdůrazňují Lukas i Zídek důležitost domácích značek v odbytu produkce. „Obecně v nových členských zemích je problémem nedostatek těchto značek, které by cenově odlišovaly místní speciality od bezejmenného masového produktu. Navíc ve struktuře zboží stále silně převažují základní zemědělské komodity bez vyšší přidané hodnoty,“ poukazuje na slabé místo odborník z vídeňského institutu. V Rakousku je podle něho úspěšný prodej přímo ke dveřím spotřebitele, který má k dodavateli osobní důvěru a je ochoten za takové potraviny i víc zaplatit.
Ve fondu EAFRD v ose I má být podle Tomáše Zídka ročně asi 23 milionů korun na informační a propagační činnost a tyto peníze se dají použít právě na regionální produkty a biopotraviny. „Také u nás by se této oblasti měla věnovat pozornost, protože anonymní zboží bude pod velkým konkurenčním tlakem ze třetích zemí. Teorie EU propagovat místní výrobky jí vychází, značky v regionech se osvědčují – mnohé oblasti zbohatly na tom, že jejich zboží je v Evropě známé,“ přesvědčuje Zídek.

Biopotraviny – šance i pro větší podniky

Za atraktivní alternativu považuje Zdenek Lukas výrobu biopotravin. „I větší zemědělské podniky mají značné šance v ekologickém zemědělství, které je ze strany EU velkoryse podporované. Problémem je kontrola pravosti biopotravin, a to zvlášť v podnicích, jež se zároveň věnují konvenční výrobě. I v České republice již probíhají diskuse o jejich oddělení – finanční podpory za biopotraviny by dostávaly pouze podniky, které se zaměřují výhradně na ekologické zemědělství,“ poznamenal.
Pro Česko, které je v EU s rozměrem ekologického zemědělství v popředí, avšak jeho struktura není uspokojivá, může být vzorem Rakousko. „Jeho podíl na počtu obyvatel původní evropské patnáctky představuje pouhých 2,5 procenta, na ekologické zemědělství však v rámci EU-15 čerpá přes deset procent z vyčleněných finančních prostředků,“ porovnává ekonom.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *