Nizozemsko podává pomocnou ruku

Za rok budeme mít za sebou polovinu doby, po kterou budeme předsedat Evropské unii. Je čas, aby po teorii přišly na řadu praktické otázky. S detailní „kuchařkou“ přijeli do České republiky nizozemští zemědělští odborníci, kteří si povinnosti spojené s předsednictvím vyzkoušeli na vlastní kůži ve druhé polovině roku 2004, kdy jejich země naposled stála v čele Evropské unie.

Připravovat a vést jednání, řídit debatu a z palety názorů a zájmů dojít k pokud možno jedinému závěru a stanovisku je umění. Stejně jako odborné a jazykové vybavení se neuplatní jen během pouhých šesti měsíců našeho předsednictví. Odborníci, kteří se připravují na tento náročný a hektický půlrok, by měli nabyté znalosti a zkušenosti uplatnit i po skončení našeho předsednictví, povznést naši administrativu a zlepšit její práci i pověst.
Být manažer, politik i broker
Hlavní povinnosti předsednictví se dají podle Nizozemců shrnout do čtyř bodů:
• Je zapotřebí zajistit běžné věci, jako je plánování, příprava, koordinace a řízení mítinků Evropské rady a rad ministrů jednotlivých resortů, a to včetně veškeré administrativy. Je tedy třeba myslet jako manažer.
• Je třeba připravit agendu a nastavit priority pro všechny úrovně jednání rady – tady je nutné jednat jako politik.
• Je nutné hrát roli prostředníka v dosažení shody a kompromisu – to je role dohodce (brokera). I v případech ostrých konfliktů zájmů různých členských států je třeba dojít k nějakému závěru.
• Je nutné reprezentovat radu v unii i mimo ni – to znamená stát se evropskou sedmavacítkou. Není možné sledovat prospěch vlastního státu, ale zájem celé unie složené z 27 zemí. Je nutné hledat a najít řešení a neprosazovat svoje zájmy.
Jaký by tedy člověk, který bude vést pracovní skupiny na různé úrovni být? Kromě dokonalé znalosti jazyků a tématiky by měl být flexibilní, komunikativní, kreativní, schopný řídit diskusi a formulovat závěry.
Jedna rada, různé skupiny
Jak vlastně vypadá a pracuje orgán, označovaný jako rada? Na internetových stránkách Evropské unie je možné se dočíst, že jen zdánlivě jde o jednoduchý, jediný a jednotný orgán. Rozhodnutí rady ve skutečnosti vytváří několik uskupení. Tak například o věcech spojených se zemědělstvím rozhoduje rada ministrů agrárních resortů členských zemí. Stejně tak se scházejí ministři, kteří mají v gesci ochranu životního prostředí, šéfové resortů financí či zahraničních věcí apod. Ještě v roce 1990 bylo těchto skupinek 22, o deset let později jich šest ubylo a v roce 2002 se jejich počet snížil na dnešních devět. Jejich rozhodnutí je vždy rozhodnutím rady.
Podklady pro tato rozhodnutí připravuje kolem 250 pracovních skupin a výborů, v nichž pracují delegáti z členských států EU. Ti vyřeší technické věci a odešlou fascikl dokumentů do Stálého výboru reprezentantů (Coreper). Ten tvoří vyslanci členských států do Evropské unie, což zajišťuje konzistenci v práci a řešení technickopolitických otázek před předložením fasciklu dokumentů radě. Rada přijímá rozhodnutí na základě hlasování příslušných ministrů. Podle věci, která s projednává, musí rada dospět k závěru buď prostou většinou (pouze procedurální záležitosti), kvalifikovanou většinou (státy disponují počtem hlasů, který závisí na množství jejich obyvatel) a jednohlasně. Kvalifikovanou většinou se rozhoduje například o věcech týkajících se vnitřního trhu, obchodu a ekonomických tématech. Jednohlasné vyjádření je zapotřebí u zahraniční politiky, obrany, justiční a policejní spolupráci a zdaňování.
Rada rozhoduje většinou o návrzích Evropské komise, přičemž přihlíží k názoru Evropského parlamentu. (Ten má ve většině věcí jen poradní hlas. Zatím je jedinou výjimkou rozpočet, kde má hlavní slovo. Pozici europarlamentu má posílit Lisabonská dohoda, která upravuje fungování unie. Pokud se podle předpokladu schválí do konce letošního roku, budeme prvním státem, který pojede podle nových pravidel. To znamená, že v době našeho předsednictví bude třeba mnohé věci ze smlouvy doladit a uvést v život. V čele unie by podle zmíněné smlouvy neměl stát jediný stát, ale jejich triumvirát, a to po dobu nikoliv půl roku, ale 18 měsíců. Evropské radě složené z hlav států nebude předsedat premiér státu, který v danou dobu povede unii, ale prezident unie. Stejně tak radu ministrů zahraničí bude řídit zvláštní představitel unie pro vnější vztahy.)
Dosáhnout shody aneb dát a dostat
Je tedy zřejmé, že na rozhodnutí rady pracuje řada různých skupin. Ze zmíněných zhruba 250 se jich nemalá část zabývá právě zemědělství. Ne všechny se scházejí pravidelně, nicméně je třeba, aby stát dřímající otěže unie zajistil lidi dobře jazykově i odborně vybavené, kteří budou schopni tyto pracovní skupiny řídit, což znamená, dovést debatu k nějakému použitelnému závěru. Dobré je předem znát zájmy jednotlivých členských států a jejich ochotu k ústupkům (i za předpokladu zisku v jiné oblasti), radí Nizozemci a dodávají, že v tom pomůže i schopnost neformálně pohovořit se zástupci jednotlivých členských států i mimo vlastní jednání. Samozřejmě i ten, kdo jednání vede, musí vědět, kde leží hranice, za niž již on sám nesmí jít. Na zvládnutí problematických situací je zapotřebí nejen mít silné nervy, ale také dokázat překlenout obtížnou situaci třeba i vtípkem. Každý závěr, k němuž se dojde, je zapotřebí neprodleně zapsat a jeho znění si nechat schválit přítomnými delegáty.
Předsedající by měl mít podporu své vlastní delegace. „Bylo by zlé, kdyby vaše národní delegace měla jiný názor, než předsedající,“ varovali Nizozemci.
Šéfové pracovních skupin musí také komunikovat se sekretariátem a dalšími pracovníky rady a také s úředníky Evropské komise. Schůzky je třeba pečlivě předem připravit nejen po stránce vlastního programu, ale také z formálního hlediska. Není tedy možné počítat s tím, že šéf skupiny ráno přijede těsně před jednáním a hned po něm zamíří zase domů. Jak před schůzkou samotnou, tak po ní je totiž třeba probrat řadu věcí s příslušnými bruselskými úředníky.
Důležitá je už první schůzka skupiny Nizozemci šli do zajímavých detailů. Důraz kladli již na první schůzku pracovní skupiny (výboru apod.). Kromě toho, že se nový šéf samozřejmě musí představit, měl by také poděkovat svému předchůdci a ocenit jeho práci. Pak by měl své kolegy informovat o cílech a záměrech předsednictví. Na každé schůzce je třeba seznámit účastníky s jejím detailním programem, včetně takových věcí, jako je čas přestávek na kávu a oběd a také pravděpodobná doba ukončení. Předsedající by měl také vysvětlit, jaký bude jednací jazyk a do jakých jazyků se bude jednání překládat. Pokud rozdává svým kolegům nějaké podkladové materiály, nesmí zapomenout ani na překladatele. Je rovněž třeba znát režim práce tlumočníků. „Maximálně čtyři hodiny dopoledne, přestávka na oběd 1,5 hodiny a konec pracovního dne v 18,30 hod.“ upřesnili Nizozemci s tím, že pracovní doba tlumočníka může být maximálně deset hodin denně.
A jak taková první schůzka tedy vypadá? To si mohli účastníci semináře vyzkoušet ve skupinkách v praxi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *