O budoucnosti venkova i zemědělství

Má venkov vůbec budoucnost, je naděje že se stane svébytnou, specifickou a sebevědomou protiváhou měst, nebo bude postupně jen jejich předměstím a zázemím rozrůstajících se průmyslových a obchodních zón? A jakou roli v něm bude hrát zemědělství? Takové otázky si dává Evropská unie. Včera se nad nimi v Libčevsi zamýšleli i ti, kterých se u nás nejvíce týkají - starostové a zemědělci z českých a moravských obcí. Setkání, které navázalo na konferenci Tvář naší země z počátku letošního roku, navštívil i prezident Václav Havel.

Výběr účastníků nebyl náhodný – šlo o starosty a zemědělce z obcí, které v uplynulých letech uspěly v soutěži Vesnice roku pravidelně pořádané Spolkem pro obnovu venkova. Tedy obcí, jejichž občanům není lhostejné v jakém prostředí žijí. I tyto obce jsou důkazem, že náš venkov není v žádném případě jednolitý. Má své problémy, z nichž mnohé by podle starostů mohla vyřešit regionalizace. Současný stav reformy státní správy však vnímají píše jako přetahování o moc. Za nejdůležitější považují otázku udržení lidí na venkově, na němž mizí pracovní příležitosti. Starostové si přitom neslibují zázraky od průmyslových zón, ale větší naději vidí v místních živnostnících a zemědělcích. Budoucí roli a pozici našeho zemědělství určí společná zemědělská politika unie i to, jaký rozměr hospodaření se našim vyjednavačům podaří uhájit. Je však zřejmé, že těžiště se bude přesouvat od výroby potravin stále více k údržbě krajiny. To však mohou změnit globální trendy podnebí, upozornil Ivan Dejmal, předseda Společnosti pro krajinu, a dodal: „Je pravděpodobné, že za deset až patnáct let bude středoevropský prostor strategickým místem pro výrobu potravin.“ Pro nejbližší dobu je však zřejmé, že venkovská a zemědělská politika unie se ještě více přiblíží. „EU přechází od podpory zemědělství k podpoře venkovského prostoru,“ upozornila Milena Vicenová z Agentury Sapard a vyzvala přítomné zemědělce, aby se zamyslili nad tím, zda jsou ochotni přesunout až 20 procent přímých plateb na podporu venkova tak, jak to již dnes dělá Velká Británie a jak to zamýšlí v nejbližší době Německo a další země. „My dnes moc toho, co bychom mohli pouštět z dotací, nemáme a těžko se můžeme domlouvat do budoucna, když nevíme, co nás čeká,“ poznamenal k tomu Jiří Dostalík z Bělotína. Na to, že domluva je jednodušší u zemědělců v unii, kteří žijí ve zcela jiných podmínkách, poukázali i jeho kolegové. Mají pocit, že je důležité udržet soběstačnost ČR v zásobování potravinami z 80 až 100 procent. Obávají se, že je unie zahrne legislativou, kterou nebudou schopni plnit. „Domnívám se, že bychom neměli přijímat vstup do EU jako nějakou invazi předpisů a norem, ale spíš jako výzvu k tvořivosti a k rozvíjení identity, abychom kultivovali to, co je pro naši zemi vlastní a přispívali tím k jednotnému pluralitnímu koncertu,“ namítl prezident. Jak dodal, z cest po našem venkově má dojem, že se probouzí regionální cítění a obce se pokoušejí najít samy sebe a hlídat si svůj rozvoj.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *