O potravinové bezpečnosti

Evropská unie ve své legislativě zdůrazňuje zejména bezpečnost potravin (food safety), kterou jsme byli dříve zvyklí nazývat zdravotní nezávadností. Je to logické, protože potraviny, zejména živočišného původu, mohou být zdrojem nebezpečných alimentárních nákaz či otrav. V poslední době se však z Bruselu ozývá i volání po potravinové bezpečnosti (food security). Je to termín, který dobře známe z dob před rokem 1990 a který se týká zajištění dostatku potravin pro obyvatele.

Zájem o potravinovou bezpečnost souvisí se skutečným i předpokládaným růstem počtu obyvatel Země a se stále se tenčícími přírodními zdroji. Svůj podíl na tom má i nedávný prudký růst cen potravin, který ohrozil stamiliony lidí. Ozývají se varovné hlasy z Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) i z Organizace spojených národů (OSN) a z dalších míst, včetně Evropského parlamentu. Podle prognóz by se měla do roku 2050 světová poptávka po potravinách zdvojnásobit. Sílí obavy, že ekologické zákony, a zejména produkce biopaliv první generace mohou situaci v dostupnosti základních zemědělských výrobků ještě zhoršit.
Ceny na houpačce
Prudký nárůst cen zemědělských komodit, kterého jsme byli nedávno svědky, způsobila podle Evropské komise souhra několika faktorů. Za strukturální příčiny lze přitom považovat růst světové populace, stoupající příjmy v některých zemích s rozvíjejícími se ekonomikami, jako jsou například Čína nebo Indie, a tím i vznik nových odbytišť. Tyto faktory přispěly k růstu světové poptávky. Ten se však setkal s poklesem nabídky zapříčiněným nepřízní počasí v některých produkčních oblastech. Vliv měl i vývoj směnných kurzů, ceny energií, zejména ropy či spekulace na agrárních komoditních trzích. V posledních měsících naopak ceny zemědělské produkce prudce klesly a vrátily se na úroveň, jakou měly před svým růstem, nebo se dokonce ještě více snížily.
Hrozí akutní potravinová krize
Svět čelí akutní potravinové krizi – to je závěr zprávy přijaté v prosinci loňského roku poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou členy jeho zemědělského výboru. Podle autorky zprávy Irky Maiready McGuinnesseové a zpravodaje Portugalce Capoulase Santose se ceny pšenice jako základní potraviny v uplynulých dvou letech prudce zvedly, a to až o 80 procent. I když se nyní ceny potravin vrátily zhruba na úroveň roku 2006, trhy s agrárními produkty jsou velmi nestálé, světové ceny potravin fluktuují v daleko větším rozpětí, než na jaké jsme byli dříve zvyklí, a je obtížné odhadnout jejich budoucí vývoj. Poslankyně upozornila, že trendy cen na evropském kontinentu mají rostoucí tendenci. Důvodem jsou podle ní i vysoké standardy kvality a bezpečnosti potravin. Také evropská ekologická legislativa, která dává velký důraz na ochranu životního prostředí, omezuje podle poslanců výrobu potravin. Santos jako příklad pro toto tvrzení uvedl nové přísné předpisy pro pesticidy, které mohou „vést k dramatickému snížení produkce evropských farem, zejména produkce obilí“.
Potravinová krize doléhá hlavně na nejchudší rozvojové země. Poslanci připomněli, že v listopadu uplynulého roku schválil Brusel miliardu eur z přebytku zemědělského rozpočtu na to, aby si farmáři v chudých rozvojových zemích mohli nakoupit takové věci, jako jsou osiva, hnojiva či prostředky na ochranu rostlin. Evropská unie je největším dárcem pomoci na světě a poskytuje 60 procent veškeré podpory, která míří do rozvojových zemí. Europoslanci však upozornili, že podíl věnovaný na podporu pro farmy v rozvojových zemích poklesl ze 17 procent, která dosahoval v osmdesátých letech minulého století, na pouhá tři procenta v roce 2006. Pokud by unie investovala v uplynulých dvaceti letech více do agrárních projektů v rozvojových zemích, nebyla by dodatečná miliarda pomoci podle zmíněných europoslanců nutná.
Nízká úroveň světových zásob Dalším problémem, na který zpráva europoslanců upozornila, je současná nízká úroveň globálních zásob potravin. Zatímco ještě před pěti lety by svět při přerušení všech dodávek byl schopen své obyvatelstvo krmit po čtyři měsíce ze svých zásob, dnes má k dispozici pouze rezervu, která by stačila na 40 dní. Světové zásoby potravin se ocitly na svém historickém minimu. McGuinnesseová považuje tuto situaci za „mimořádnou a politicky špatnou“.
Podle europoslanců by Evropská unie měla být iniciativní a navrhnout režim pro světovou inventarizaci potravin, závazný program pro zajištění jejich dostupnosti a lepší skladovací systém klíčových vstupů do zemědělství i jeho produkce.
Poslanci také volají po odhadu celosvětového vlivu narůstající produkce biopaliv na ceny zemědělských komodit. Jsou přesvědčeni, že je třeba mezinárodními a regionálními dohodami zajistit, aby energetické plodiny neohrozily potravinovou bezpečnost. Chtějí, aby se unie zavázala, že dá prioritu biopalivům druhé generace. Naléhají na Evropskou komisi, aby posoudila vliv iniciativ na zmírnění klimatických změn na agrární sektor. Požadují také program výzkumu a vývoje zaměřený na udržitelné zemědělství. Navrhují vytvořit stálý fond pro potravinovou bezpečnost na podporu nejchudších obyvatel planety. 
Zásadní výzva
Potravinová bezpečnost se stala i ústředním tématem letošního tradičního německého veletrhu zemědělských a potravinářských výrobků známého pod názvem Grüne Woche (Zelený týden). Jeho hlavní debatní fórum bylo zaměřené na zajištění světové potravinové bezpečnosti jako globální výzvu pro politiky i praxi. Píšeme sice rok 2009, ale již dnes je třeba se podívat na to, co se stane v nepříliš vzdálené budoucnosti. Jaká bude situace v zásobování potravinami v roce 2020 a jaká řešení mohou pomoci ochránit tenčící se přírodní zdroje? Jak připomněla Ilse Aignerová, německá spolková ministryně pro potraviny, zemědělství a ochranu spotřebitele, klíčovou výzvou, která dnes před námi stojí, je rostoucí světová populace a limitované přírodní zdroje. „Počet lidí na planetě by se měl do roku 2050 zvýšit z dnešních 6,5 miliardy na 9,2 miliardy. Zároveň dramaticky roste urbanizace ukrajující z využitelné zemědělské půdy,“ upozornila ministryně s tím, že již dnes žije ve městech více lidí než na venkově a podíl venkovského obyvatelstva by se měl do roku 2050 snížit na 30 procent. Podle Aignerové je proto třeba pečovat o venkovské oblasti. Přírodní základnu pro produkci potravin je nutné využívat udržitelným způsobem a řídit se správnou zemědělskou praxí. Před zemědělstvím však stojí i další problémy. Jsou to zejména klimatické změny a s nimi spojené ubývaní zdrojů vody v některých úrodných oblastech. Ministryně se netajila i možným konfliktem produkce potravin s bioenergetickým sektorem, pokud se i nadále budou vyrábět biopaliva první generace.
Klíčové informace – Ceny potravin jsou nestálé, stejně jako trhy s nimi a jejich vývoj je obtížné odhadnout.
– Globální zásoby potravin jsou na historickém minimu.
– Svět stojí před potravinovou krizí.
Je třeba hledat cesty k zajištění světové potravinové bezpečnosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *