O veřejnou debatu byl velký zájem

Více než půl století existuje společná zemědělská politika Evropské unie. Za tu dobu se původní společenství rozrostlo ze šesti států na 27. Politika sama prošla několika reformami a její cíle se pozměnily. Dnes nejde jen o to nakrmit Evropu, ale poskytnout jejím občanům bezpečné potraviny, uchovat přírodu, udržet lidi na venkově, zmírnit klimatické změny i přizpůsobit se jim i evropské Strategii 2020. O tom, že další osud společné zemědělské politiky není občanům unie lhostejný, svědčí výsledky veřejné diskuse o její podobě po roce 2013. Byly jedním z podkladů velké dvoudenní konference, která proběhla v uplynulém týdnu v Bruselu.

Občané, zemědělci, výzkumné instituce i další subjekty přispěli svými názory do široké debaty o společné zemědělské politice a její budoucnosti, která probíhala na internetových stránkách Evropské unie od 12. dubna do 11. června. Celkem se sešlo 5473 příspěvků občanů, 93 poslaly zainteresované organizace působící v zemědělství, 80 bylo z pera odborných institucí a 36 z Evropské sítě pro rozvoj venkova. „Tyto reakce jsou důkazem, že lidé se o SZP velmi zajímají a že naše politika není jen o produkci potravin, ale také o zajišťování veřejného zboží“, komentoval zájem komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Dacian Cioloș, který debatu v dubnu odstartoval.
S výjimkou Polska se nováčci moc nevyznamenali. Největší zájem projevili Němci, kteří do diskuse přispěli 1440 názory a Poláci s 1053 stanovisky. Až na třetí příčku se dostala Francie se 788 příspěvky. Nejméně se zapojili naopak Kypřané, od nichž pochází jen pět odpovědí, Lucemburčané a Řekové – obojí po šesti vyjádřeních. Mezi deseti a dvaceti příspěvky došlo ze Slovinska, Estonska, Slovenska, Bulharska, Litvy, České republiky a Malty. Přestože bylo možné použít rodný jazyk, příležitost sdělit Bruselu svůj názor využilo jen 19 našich občanů či institucí.
Co vyplynulo z debaty
Páteří veřejné diskuse byly čtyři základní otázky. Odpovědi na první otázku „Proč potřebujeme společnou zemědělskou politiku?“ shrnula Evropská komise ve své zprávě takto: „Na zajištění zásob potravin, ale nejen to. Mnoho občanů, nevládních organizací a skupin odborníků zdůraznilo význam zajištění spravedlivých podmínek hospodářské soutěže mezi zemědělci, potravinářským průmyslem a distributory. Zachování různorodosti zemědělství na území EU bylo dalším z hlavních důvodů.“
Z výsledků debaty na téma druhé otázky „Co očekávají občané od zemědělství?“ je podle komise zřejmé, že k hlavním očekáváním patří „zajištění bezpečných potravin za přijatelné ceny, udržitelné využívání půdy a zachování životaschopnosti venkovských společenství.“
„Proč je třeba SZP reformovat?“ Tak zněla třetí otázka. Z došlých názorů je zřejmé, že je zejména nutné řešit nestálost cen potravin a zajistit slušnou životní úroveň evropských zemědělců. Mezi dalšími důvody, které vyplynuly z debaty, je podle komise „potřeba přispět k řešení celosvětového problému nedostatku potravin, posílení naší schopnosti čelit problémům souvisejícím s životním prostředím, kvalitou a bezpečností potravin, zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a zachování bohatství krajiny, které je naším společným dědictvím.“
Poslední otázka byla konkrétnější: „Jaké nástroje budou potřeba pro SZP v budoucnu?“ Podle závěrů z debaty tlumočených komisí se „všichni shodují v tom, že je třeba dále rozvíjet již existující mechanismy. Některé odpovědi kladly větší důraz na platby pro zemědělce za zajišťování přínosu pro celou společnost, a to zejména v souvislosti s ochranou a zachováním životního prostředí.“
Různé pohledy
Jen velmi málo příspěvků prosazuje likvidaci SZP. Jejich pisatelé to hlavně zdůvodňují omezenými finančními prostředky EU, které by se podle nich mohly jinde lépe využít. Objevila se i kritika, že SZP stále vytváří přebytky, které vyváží s pomocí exportních subvencí. Výsledkem jsou dumpingové ceny, které ohrožují zemědělce ve třetích, zejména rozvojových zemích. K tomu se většinou pojily i připomínky o tom, že EU dováží velké množství sóji a kukuřice zejména z Jižní Ameriky, kde se tyto plodiny pěstují na polích vzniklých vyklučením pralesa.
Naprostá většina odpovědí naopak poukazovala na potřeba stabilizovat trh, na to, že SZP zajišťuje plynulé zásobování potravinami a slušné živobytí pro zemědělce apod. Z debaty jasně vyplývá nutnost podporovat zemědělce a zároveň odmítnout renacionalizaci SZP. Jako hlavní důvody zazněla potřeba zachovat jednotný trh a zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž. Někteří respondenti jsou jednoznačně přesvědčeni, že SZP již přináší veřejné statky v podobě péče o životní prostředí. Jiní si myslí, že by měla být lépe cílená. Z výsledků debaty je patrná široká shoda v tom, že je třeba SZP zlepšit. Někteří přispěvatelé zmiňují tlaky rozpočtu, klimatické změny, nepotravinářské využití zemědělské produkce, zejména možnosti rozvoje obnovitelných zdrojů ze zemědělského sektoru.
Podle komise vyplynula z debaty 12 základních témat.
• Je třeba zaujmout k reformě SZP strategický přístup tak, aby se řešily nejen její problémy, ale byla zajištěna i její provázanost s vnitřními i vnějšími politikami EU.
• SZP musí i nadále zajišťovat bezpečnost potravin pro EU.
• SZP musí dávat důraz na inovace a využívání výsledků výzkumu. Zemědělství se musí stát konkurenceschopným odvětvím.
• Je třeba transformovat tržní intervence v moderní nástroje pro řízení rizika.
• Trh nemůže platit za poskytování veřejných statků.
• Klíčovým prvkem v nové SZP bude stanovení správných plateb pro zemědělce za poskytování veřejných statků a služeb.
• Je třeba chránit životní prostředí a biologickou rozmanitost, zachovat krajinu, udržet zemědělství na venkově, zachovat i vytvářet pracovní místa i zmírňovat změny klimatu.
• Musí se přehodnotit struktura dvou pilířů podpory, vyjasnit vztahy mezi nimi a také zpřístupnit dostatečné zdroje pro rozvoj venkova.
• SZP musí být spravedlivější, zejména pro drobné zemědělce, méně rozvinuté regiony a nové členské státy.
• Je třeba zprůhlednit potravinový řetězec, v němž by měli mít producenti větší slovo.
• Musí se vytvořit spravedlivé podmínky hospodářské soutěže mezi domácími a dováženými výrobky.
• Je třeba zabránit přitom poškození ekonomiky nebo kapacit produkce potravin v rozvojových zemích. Zároveň EU má pomoci v boji proti hladu ve světě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *