Otázky pro budoucnost

Co bude se společnou zemědělskou politikou v dalším finančním období, tedy po roce 2013? Bude nadále existovat, kolik dostane prostředků a jakou bude mít podobu? Zachová si nynější dva pilíře, nebo se spokojí jen s jedním? A pokud zůstane jediný pilíř, převáží v něm zemědělství nebo rozvoj venkova? Co je vůbec náplní rozvoje venkova a do jaké míry je oprávněné, aby jeho podpora čerpala peníze ze škatulky určené pro zemědělství? Neměly by nezemědělské činnosti na venkově financovat jiné sektory?

Přestože ještě nejsou schváleny závěry ze zdravotní kontroly (health check) společné zemědělské politiky (SZP), které by chtělo francouzské předsednictví Evropské unie dotáhnout v nadcházejících týdnech ke konci, začíná se debatovat o budoucnosti této politiky po roce 2013. Rozhodně to není předčasné. Health check měl prověřit fungování reformované SZP a dospět ke změnám, které by ji sice vylepšily, ale radikálně neměnily. Na rok 2009 je plánována debata o budoucím rozpočtu unie na finanční období 2014 až 2020. Je proto nutné se vážně zabývat podobou jeho položek, zejména té, která stále polyká nejvíce prostředků z bruselské kasy. Debatu o budoucí podobě SZP startuje již nyní předsedající Francie, ale její hlavní tíhu ponese patrně na bruselském trůnu ji střídající Česká republika. V diskusi, která bude nesporně zajímavá a patrně i velmi tvrdá, bude třeba vyjasnit řadu věcí. Zejména cíle SZP, otázku jejích pilířů a také třeba samotný obsah pojmu politika rozvoje venkova. Možnost alespoň nakouknout do šíře problémů dala konference Jak v sedmadvacítce čelit novým výzvám zemědělství a rozvoje venkova, kterou koncem října uspořádala francouzské centrum CEFRES ve spolupráci se zastoupením Evropské komise v ČR a Ústavem zemědělských a ekonomických informací. Vystoupili na ní francouzští, polští a čeští odborníci, kteří se zmíněnými otázkami dlouhodobě zabývají. Každý z nich se svým způsobem dotkl SZP, jejích dvou pilířů, jejich náplně či budoucnosti.
Co patří k základním problémům zemědělství
Nedostatek potravin po druhé světové válce, ztráta kolonií, spuštění železné opony a vybudování berlínské zdi, které oddělily západ Evropy od obilnic ve střední a východní části světadílu, stály na počátku vzniku a rozvoje společné zemědělské politiky. Podle Luciena Bourgeoise, poradce předsedy Stálého shromáždění zemědělských komor v Paříži, byla poučná i nedávná krize na trhu potravin. Potraviny, jak připomněl, jsou i v centru diskusí Světové obchodní organizace (WTO). O regulaci v Evropě nutí přemýšlet i probíhající finanční krize. „Pro mne je zásoba potravin základním problémem a měli bychom o něm jednat dříve, než o ochraně životního prostředí,“ uvedl Bourgeois a dodal, že bychom se měli vyhnout tomu, aby ceny potravin příliš rostly, ale neměly by také moc klesat, aby to nezpůsobilo potíže zemědělcům.
Evropa podle něj stojí před velkým problémem: polovina jejích farmářů je ve třech státech s nepříliš rozvinutým zemědělstvím, a to v Rumunsku, Bulharsku a Polsku. Zemědělská produkce těchto tří států však představuje jen deset procent agrární výroby unie. Takže SZP je třeba revidovat i z geopolitického hlediska.
Bylo by škoda ničit, co se osvědčilo SZP nemá dobrý ohlas v tisku a u veřejnosti. Do budoucna je však třeba, aby to byla silná politika, mínil Charles Fries, velvyslanec Francie v ČR. Podle něj by SZP po roce 2013 měla zajistit dostatek potravin, aby uživila obyvatelstvo (to je stejný cíl, jaké měla v okamžiku svého vzniku). K tomu přistupuje otázka, jak snížit závislost EU na dovážených zdrojích energie. „Bylo by tedy škoda zničit něco, co se osvědčilo,“ prohlásil vyslanec a připomněl, že v roce 2050 bude svět muset uživit devět miliard lidí. Kromě toho podle něj potřebujeme SZP, abychom uchovali pracovní místa a ekonomiku na venkově, a tato politika je také třeba i pro ochranu klimatu a životního prostředí. Fries připomněl, že na SZP jdou nyní 0,4 procenta HDP unie. To jsou podle něj menší peníze, než jaké by bylo třeba vynaložit, kdyby SZP nebyla (ztráta pracovních míst, opuštění venkova a přesun lidí do měst, ohrožení životního prostředí). „Pro představu, EU vynakládá na výzkum pětinásobek toho, co ji stojí SZP,“ porovnal. Do budoucna je podle něj třeba mít kvalitní a bezpečné potraviny a být schopni zvládat trh. „Není pravda, že trh dokáže zajistit dostatek potravin. Finanční krize ukázala, že potřebujeme alespoň minimum regulace a silnou SZP,“ konstatoval.
Nové výzvy a velká politická očekávání
Občané se ptají, jak SZP pracuje, jaké má cíle, ale nikdo si neklade otázku, zda má význam, poznamenala Irena Moozová, představitelka Evropské komise v ČR. Lidé se podle ní obávají zdražení potravin, ptají se, zda je zajištěna jejich bezpečnost, jde jim o krajinu, kladou si otázku, jak se zemědělství vyrovná s novými výzvami, například s klimatickými změnami, globalizací, změnou sociálního prostředí. S některými těmito výzvami se SZP musela vyrovnat již v minulosti. Sektor by měl proto vycházet ze zásad trvalé udržitelnosti.
„Nových výzev je sousta, některé jsou pouze staré převlečené do nových šatů,“ poznamenal Ivo Hlaváč, náměstek českého ministra zemědělství. SZP, jak uvedl, trpí jednou zásadní nemocí, a tou je přetíženost politickým očekáváním. Na jedné straně jsou sociální, ekologická a humanitární očekávání a na druhé straně představy zemědělců. Je třeba najít konsenzus mezi dostatkem kvalitních potravin a ochranou životního prostředí, což není jednoduché. České předsednictví by podle něj mělo tento problém zúžit hlavně na schéma přímých plateb pro příští období. A také na to, do jaké míry je nadále účelné mít v SZP dva pilíře. Když je vidět, jak nesnadno se obhajuje modulace (přesun prostředků z prvního pilíře, tedy zemědělství, do druhého, tj. rozvoje venkova), spolufinancování apod.
Cíle politiky očima bývalého ministra
Motorem zemědělské produkce jsou podle Hervé Guyomarda, ředitele pro výzkum Státního ústavu agronomického ústavu z francouzské Remeše, věci, které do ní zároveň vnášejí nejistoty. Jde o světový ekonomický růst (ale dnes je otázka, jak se bude vyvíjet), biopaliva a jednání WTO. V budoucnu je možné čekat velkou variabilitu, velký pohyb cen, nákladů i příjmů. „Je třeba sledovat otázku řízení rizik, příjmy a ceny. Budeme muset více stabilizovat, než podporovat. Je tedy otázkou, zda vůbec budou přímé platby,“ poznamenal Guyomard. Zmínil například problém budoucnosti přežvýkavců v unii. Co bude, pokud se zruší prémie na zvíře a kvóty? Bude záležet i na dohodách WTO, popřípadě na dvojstranných dohodách se zeměmi Jižní Ameriky. Přitom některé členské státy, například Irsko, mají hodně pastvin, produkují tedy zejména přežvýkavce. Většina příjmů v těchto zemích unie závisí na podpoře z prvního pilíře. Není tedy možné měnit SZP rychle, protože by se zemědělské podniky destabilizovaly. Býložravci jsou důležití z hlediska údržby krajiny, tedy ochrany životního prostředí. Kvóty a prémie na zvíře jsou účinné jen tehdy, pokud si chráníme hranice. Jestliže je nebudeme moci chránit a bude velký dovoz, pak prémie na krávu apod. nebude mít cenu, vysvětlil Guyomard.
Každopádně je podle něj nutné si při úvahách o SZP nejdříve stanovit cíle a případné změny rozložit v čase. Je ale třeba, aby se zemědělci co nejdříve dozvěděli, co bude za deset a více let, protože už dnes musí udělat potřebné investice.
Nemůžeme vzít jedněm a dát druhým
„Známe rizika, ale nevíme, kolik peněz bude k dispozici,“ poznamenal Guyomard a pokračoval: „Mluví se o potřebě zachování záchranných sítí. Některé nevládní organizace zdůrazňují význam set aside (vyjímání půdy z produkce) pro životní prostředí. Uvědomujeme si nová rizika – nedostatek vody, klimatické změny, produkce bioenergie. Health check klade otázky, ale nedává odpovědi. Nemáme odpověď pro ospravedlnění přímých plateb a pro rozdělení podpor mezi členské země. Ale nemůžeme vzít jedněm a dát druhým.“
Podle Guyomarda by mezi cíli budoucí SZP měla být bezpečnost lidí, zvířat a rostlin, kontrola rizika a nejistot, ochrana životního prostředí a hospodářské soutěže. Trh, jak řekl, zcela nefunguje, proto je asi správné vyplácet podpory. Na druhé straně je ale třeba zemědělce na trh napojit. SZP musí však také pomáhat plnit podmínky Kjótského protokolu týkající se snižování emisí skleníkových plynů.
Je otázka, co nadále by se mělo řešit na úrovni celé unie a co by mělo být v kompetenci národních států. Dva pilíře již podle něho dnes nejsou užitečné. Venkov by měl dosáhnout konkurenceschopnosti, rovnováhu mezi populacemi, dále rozvíjet zemědělství. Zaměření na nezemědělské činnosti je podle Guyomardových slov slabé. Pokud chceme dosáhnout konkurenceschopnosti venkova, musíme snížit složku zemědělství a více se zaměřit na služby na venkově, prohlásil. Varoval však, že zrušení prvního pilíře by znamenalo destabilizaci cen
Další otázky, které vyžadují odpovědi
V době, kdy se začala rozvíjet SZP, měly venkovské oblasti jediný cíl, a to produkovat potraviny. Nyní již mají cílů více. Jak upozornil Jaroslav Pražan z Ústavu zemědělských a ekonomických informací (ÚZEI), venkovské oblasti členských států se velmi různí – někde je na venkově jen zemědělství, jinde je agrární výroba naopak pouze minoritní. Je také jasné, že politika rozvoje venkova nemůže být stejná poblíž měst a v nejvzdálenějších oblastech. Zatímco úrodné oblasti dovolují intenzifikaci zemědělství, v horských a jiných méně příznivých oblastech hrozí odliv lidí. K dimenzím venkova lze počítat venkovskou ekonomiku, životní prostředí a sociální aspekty. V řadě členských států není zemědělství vysokoproduktivní, ale třeba se zase soustřeďuje na ochranu biodiverzity. „Je otázka, který z modelů je lepší a který chceme zachovat,“ vysvětlil Pražan. Restrukturalizačními změnami došlo v některých oblastech k poklesu počtu zvířat a ke fragmentaci výroby. Někde se projevuje urbanizace, jiné sázejí na turistiku. Někde má politika rozvoje venkova dlouhou tradici. V takových případech je SZP jen doplňkem. Pro řadu států nemůže být v podpoře venkova jediným nástrojem.
Aby zemědělci v nějaké oblasti zůstali, nestačí jim dát peníze. Je třeba vytvořit systém, který jim finanční prostředky poskytne. Horské oblasti ohrožuje pokles počtu přežvýkavců. Pokud se tento trend nezvrátí, nakonec zůstanou opuštěné. Příhraniční oblasti jsou bez služeb, chybí v nich mladí lidé. Koho a co budeme v těchto oblastech podporovat, ptá se Pražan. Budeme podporovat ochranu přírody, ale místní lidé se o přírodu moc nezajímají. „Na jejich loukách sice třeba rostou orchideje, ale ty jsou podle nich nejvýš pro Pražáky. Oni chtějí na vesnici žít, ale chybí jim služby a práce,“ vysvětlil. Pokud hledáme řešení, objevuje se podle něj další problém: Komu vlastně náleží rozvoj venkova? Zemědělci řeknou, že peníze ze SZP patří hlavně jim. Politici tvrdí, že alespoň trochu z nich má jít na rozvoj venkova. Některé sektory se však rozvoje venkova daleko více dotýkají, než zemědělství. V nových státech se politika rozvoje venkova teprve tvoří. Tyto země se snaží, aby se gesce sektorů nepřekrývaly. Ale to nestačí, to je jen snaha zabránit plýtvání peněz. Na druhou stranu jsou země, kde politika rozvoje venkova existuje již dlouhou dobu. V našich zemích však nemáme ani teoretické základy, abychom mohli pochopit, jak tato politika v nich funguje. V tomto směru je komunikace mezi EU-15 a EU-12 obtížná. A stejně tak komunikace mezi městem a venkovem.
A Pražan kladl další důležité otázky: „Může stávající podoba SZP nejen v zemích, kde politika rozvoje venkova nemá tradici, zvládat věci, které vyhánějí lidi z venkova? Jak chceme řídit tyto oblasti a co chceme zaplatit? Budeme podporovat všechny oblasti, nebo jen polovinu a ostatní necháme zarůst? Má SZP dostatečné nástroje, aby se zabývala veškerými faktory? Pokud si myslíme, že prvořadé mají být potraviny, pak je otázka, zda se má venkov soustředit na produkci, nebo má sloužit i k rekreaci?“
Nejasnost pojmů rozvoje venkova
Řada lidí žije na venkově a pracuje ve městech. Podle Philippe Perriera-Corneta, ředitele pro výzkum Státního ústavu agronomického výzkumu, můžeme dnes rozeznávat tři hlavní typy venkova, a to venkov jako:
1. zdroj ekonomické aktivity, zejména zemědělství,
2. prostor pro bydlení, ekonomiku a služby,
3. přírodu s potřebou konzervovat biodiverzitu a chránit před přírodními riziky.
Tato různorodost vede podle Perriera-Corneta k několika hlavním perspektivám venkova jako místa:
– k bydlení, kde se rozvíjí rezidenční ekonomika,
– kde se vyrábějí zejména potraviny, ale kde se také bydlí, což přináší riziko pro životní prostředí,
– schopného vytvářet zdroje v různých sektorech činností,
– opuštěného, kde nebudou ani rezidenti ani zemědělci.
V Evropě neexistuje jednotná koncepce, jak by měl rozvoj venkova vypadat. Perrier-Cornet tvrdí, že je možné rozlišit čtyři možnosti:
1. Rozvoj zemědělství, které i když již na venkově není hlavní aktivitou, je stále činností klíčovou. S tím souvisí důraz na multifukčnost zemědělství, agroenvironmentální opatření, ochranu životního prostředí, produkci biopaliv a nová očekávání od zemědělství.
2. Integrovaný lokální rozvoj, při němž se podporují kolektivní činnosti a specifické politiky, přičemž zemědělství je jednou z mnoha aktivit. Jde o rozvoj spojenými silami lidí, kteří žijí na venkově – tedy to, co dnes známe z filozofie programu Leader.
3. Koncepce venkova jako složky regionálního rozvoje.
4. Rozvoj venkova jako životního prostoru, tedy nejen z pohledu potřeb jeho obyvatel, ale také ochrany životního prostředí, biodiverzity, klimatu apod.
Také Perrier-Cornet klade otázky: „Jak je nastaven druhý pilíř v období 2007 až 2013 a vydrží toto nastavení? Je tato politika schopna přežít a dosáhne se patřičné rovnováhy? Neměl by být druhý pilíř čitelnější? Je rozumné udržovat dva pilíře SZP? Co je třeba v SZP nacionalizovat a co je možné nechat na národních rozpočtech? Je nutné začlenit rozvoj venkova do rozvoje celého regionu a je možné jednotlivé přístupy kombinovat?
Do zemědělství nebo do regionálního rozvoje Je otázka, kdo by měl na venkově co dělat a jaké jsou výhody spojení zemědělství a rozvoje venkova a rozvoje venkova jako samostatné politiky. Obě tyto politiky mají, jak upozornila Elena Saraceno, členka Úřadu poradců pro evropskou politiku a ředitelka výzkumného ústavu pro sociální ekonomiku, určité problémy. V rozvoji venkova máme podle ní velmi silné zemědělství a také aspekty rozvoje měst a infrastruktury. Prioritou tedy nejsou věci, jejichž cílem je rozvoj venkova. Neexistují modely, které by srovnávaly výhody přičlenění rozvoje venkova k politice zemědělské nebo regionální. Rozvoj venkova podporuje diverzifikaci činností a zemědělci, kteří přestanou hospodařit, najdou proto obživu v místě a nemusejí se stěhovat za prací. V oblastech, kde se dělá politika rozvoje venkova správně, je pravděpodobné, že přežijí i malé farmy.
Podle Saraceno ani tak nejde o to, která část státní správy či samosprávy je za rozvoj venkova odpovědná. A to nejen na místní, ale i celostátní či unijní úrovni. Například ve Velké Británii vstupuje do rozvoje venkova i podnikatelská politika, fiskální politika, zdravotnictví apod.
„Opatření, která máme k dispozici, jsou v podstatě relikviemi minulosti, které byly relevantní před 30 či 40 lety. Tyto relikvie bude obtížné odstranit zejména v prvním pilíři. Diskuse se má týkat nejen modulace, ale i obsahu os rozvoje venkova a zda je nutné všechny zachovat, zda opatření odpovídají současnosti nebo potřebujeme nová, složitá a politicky citlivá,“ řekla Saraceno a pokračovala: Říkáme-li, že venkov je rozmanitý, pak v čem tato rozmanitost vězí? Ve směsi zdrojů nebo v tom, že se liší od města, či jeho charakter vyplývá z toho, v jakém je regionu? Existují venkovské oblasti, které se rozvíjejí a jsou bohatší a mají větší příjmy než města. Znamená to, že si tyto oblasti nezaslouží žádnou podporu a je třeba se soustředit jen na ty, které nemají příjem a mají potíže s odchodem lidí? Má se podpora zaměřit jen na chudé regiony nebo na všechny? Měli bychom mít dvě horizontální politiky: rozvoje venkova a zemědělství, nebo jen jednu a zacílenou jen na chudé oblasti? A rozvoj venkova by měl být v rámci zemědělství nebo regionálního rozvoje? A další otázkou podle Saraceno je, jak celou situaci ovlivní mezinárodní finanční krize. Dříve bylo při velké depresi na venkově levněji, proto se tam lidé stěhovali a následně došlo k jeho rozvoji. Bude to stejné i při dnešní depresi?
Původně mělo jít na rozvoj venkova 88 mld. eur, ale dalo se jen 69. Původně předpokládaná částka pro venkov by se měla získat modulací. Lidé na venkově podle Saraceno ale říkají, že tyto peníze nestačí. „Myslím si, že kdyby se lépe vynaložily, pak by stačily,“ poznamenala Saraceno.
Vliv liberalizace mezinárodního obchodu Budoucí politiku SZP velmi silně podle Petera Baca, poslance Evropského parlamentu a člena jeho výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, ovlivňuje také liberalizace obchodu. Jde nejen o debaty Katarského kola WTO, ale také o bilaterální jednání a smlouvy. Na jejich základech bude probíhat zhruba polovina agrárního obchodu – 49 procent exportu a 70 procent importu. Někteří partneři z těchto smluv jsou již nyní hodně konkurenceschopní – např. některé země uskupení Mercosur (zejména třeba Brazílie), někteří konkurenceschopní teprve budou (například Ukrajina). Katarské kolo WTO bude mít dopad na zemědělskou politiku všech států. Nejde v něm jen o liberalizaci obchodu – tedy tarify, exportní subvence, refundace, ale také o další podpory exportu například formou obchodních státních firem. Zároveň půjde i o strop plateb, tj. intervenčních nákupů a podpory cen. Podpory odpárované od produkce (decoupling) řadí WTO do tzv. zeleného boxu. Z pohledu této organizace jsou tedy přijatelné. EU již udělala řadu kroků, například odstranila exportní subvence. Jednání by mělo přinést další snižování tarifů a větší disciplínu v oblasti exportu. Pokud se s tím má EU vyrovnat, je zapotřebí, aby zemědělství členských států bylo konkurenceschopné.
I Baco přispěl k diskusi svými otázkami: Jak bychom měli rozdělit peníze, které budou k dispozici? Jaké budou vztahy mezi prvním a druhým pilířem? Zůstane SZP společná?
Bude schopná zvládnout různorodost? Bude dostatečně flexibilní aby zvládla různorodost evropských regionů?
Zemědělství není sektor odsouzený k poklesu „Nemyslím si, že zemědělství je ekonomickým sektorem odsouzeným k poklesu,“ prohlásil Hervé Gaymard, poslanec národního shromáždění Francie a třikrát po sobě ministr zemědělství, potravinářství, rybolovu a záležitostí venkova. „Existují teorie, které říkají, že služby jsou více než průmysl a průmysl více než zemědělství. Proto klasifikujeme země podle toho, jaké mají zemědělství. Já si myslím, že ekonomika by měla být vyrovnaná, nebo by v ní měly být všechny sektory. Zemědělství má skvělou budoucnost. Není to zpátečnické či zastaralé odvětví. Co je vznešenějšího, než živit spoluobčany. Jsem liberální ekonom, domnívám se, že protekcionismus ničemu neslouží, jsem proti němu, ale myslím, že musí existovat diskuse k jeho potenciálním výhodám. Měli bychom se znovu podívat na teorii komparativních výhod, nejen v zemědělství, ale i v průmyslu.“ Jak vysvětlil, z globálního pohledu je samozřejmě v souladu s touto teorií výhodná a nízkonákladová třtina v Brazílii. Ale co by měla dělat Evropa? Služby?
Do budoucna vidí Gaymard čtyři problémy:
1. Nutnost nově definovat a vyrovnat, popřípadě zvýšit zemědělské podpory. Trvale udržitelný rozvoj, ekologické zemědělství apod. by měly být součástí prvního pilíře.
2. Řízení klimatických rizik, jimiž zemědělství bude postiženo více než jiné sektory. Každá země má nějaký systém, ale mělo by se to řešit více na úrovni unie.
3. Zdravotní rizika (BSE, ptačí chřipka, modrý jazyk apod.) by měla nadále zůstat spíše na komunitární úrovni.
4. Řízení ekonomických rizik – jde o otázku volby mezi nevýhodou podpory cen, jejímž vedlejším dopadem je nadvýroba. Pokud ale podpora cen není, pak zase hrozí dopad na zemědělce. V EU jsou intervenční systémy méně pružné než v USA či v Kanadě, což by se také mělo řešit.
Po health checku bychom, jak Gaymard uvedl, měli mít, než budeme diskutovat o rozpočtu, nějakou představu, co do budoucna od SZP chceme a co ne. „Když budeme uvažovat, můžeme mít efektivnější systémy, které budou pro daňového poplatníka levnější,“ tvrdí Gaymard.
Prověřit by se měly i další politiky unie
Ivo Hlaváč souhlasí s tím, že SZP je typem veřejné politiky, která nemusí být zastaralá a odepsaná. Jak uvedl, ČR je připravena, že povede diskusi o nové podobě SZP, která by měla být společná, silná, efektivní a účinná. „Mluví se o tom, že musí být prověřená co do výše plateb a efektivity, ale stejně tvrdou optikou musí projít i sociální a kohezní politika, tedy výdaje Evropského sociálního a Kohezního fondu,“ prohlásil. Základní je debata o tom, co od SZP chceme dnes a co po roce 2013. Přitom bychom se měli zamyslit, zda některé věci není možné podpořit z jiných nástrojů než ze SZP. Má být budoucí SZP opět tak obtížně administrovatelná a vysvětlitelná? Musí mít dva pilíře, položil další otázky Hlaváč. „Zemědělská politika musí zejména zůstat politikou zemědělskou a ne sociální či environmentální, protože na to máme jiné nástroje. Vraťme jí původní význam a obohaťme ji o nové výzvy, uvedl náměstek českého ministra. Podle něj po roce 2013 nesmí nikdo mluvit o nových a starých členských zemích. „Pro nás jsou dnes obtížně přijatelná některá opatřen, která bychom za rovných podmínek pro evropskou patnáctku a nováčky akceptovali snadněji. Jde například o regresivitu či modulaci plateb,“ dodal.
Pokud jde o očekávaný nárůst lidstva, je Hlaváč přesvědčen, že „to není Evropa, která by měla zintenzivnit své zemědělství, aby uživilo hladovějící svět, a ohrozila tak svoje životní prostředí.“
S tím, že bychom se měli pokusit rozlišit to, co spadá pod politiku soudržnosti a co pod zemědělskou politiku ve venkovském prostředí, souhlasí i Gaymard. SZP by podle něj neměla financovat třeba cesty a budovy samosprávy. Pro zabránění tomu, aby SZP moc nestála, je třeba podle něj zachovat farmáře v zemědělském prostředí.
Multifunkčnost zemědělství
O multifunkčnosti zemědělství, jejích dimenzích, o tom, jak ji posoudit a ohodnotit a o výsledcích aplikace tohoto hodnocení na české typy farem mluvil ve svém příspěvku, k němuž se podrobněji vrátíme v dalším čísle Zemědělce, Tomáš Doucha, vedoucí úseku ekonomiky zemědělství a náměstek ředitele pro výzkum Ústavu zemědělské ekonomiky a informací.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *