Palas: Náš tlak při vyjednávání s EU bude gradovat

Rozhovor s Jaroslavem Palasem, který dnes bude jmenován ministrem zemědělství.

Nová vláda se profiluje jako „proevropská“, čeští zemědělci ale nechtějí do unie, nebudou-li mít rovné zacházení. Přidáte se k zemědělcům, když česká strana nevyjedná podstatně přijatelnější pravidla financování a požadované výrobní kvóty?
Jasně deklarujeme, že prioritou naší politiky – i agrární – je vstup do EU. Jedním dechem také říkáme, že podmínky vstupu nesmí být pro naše zemědělce likvidační. Musí být vyjednány tak, aby se český zemědělec cítil v EU jako rovnocenný partner. Vše je otázkou dalších jednání. Velice mě potěšilo, že státní tajemník Pavel Telička zaujal razantní přístup k vyjednávání o kapitole zemědělství. Tlak z naší strany bude i nadále gradovat a věřím, že se nám věcnými argumenty podaří přesvědčit unii o tom, že některé její návrhy nemají logiku. Uvedu jeden příklad: máme zatravnit 600 tisíc hektarů zemědělské půdy, abychom snížili zornění, což je v pořádku. Z druhé strany ale po nás unie chce snížit počet krav bez tržní produkce mléka. To jsou věci, které jdou proti sobě, a my musíme věcnými argumenty přesvědčit Evropskou komisi, že takové návrh se musí změnit.
V koaliční dohodě se budoucí vláda zavazuje, že umožní spravedlivou soutěž českých zemědělců v evropském prostředí. Znamená to, že pokud nám unie nepřizná plné přímé platby, bude je vláda dorovnávat z národních zdrojů?
Unie dokonce mluví o tom, že umožní dorovnávat z národních rozpočtů platby u komodit, které jsou dotovány v EU. V této chvíli by ale bylo netaktické vyhlašovat, že když nám unie peníze nedá, podpory doplatíme. Považoval bych to za chybnou strategii vyjednávání. My nyní musíme bojovat o co nejlepší podmínky.
Evropská komise přichází s náměty, jak reformovat společnou zemědělskou politiku. Přímé platby by se měly snižovat a vyplácet nikoli podle objemu produkce, ale při splnění ekologických a krajinotvorných podmínek. Hovoří se také o tom, že malé farmy nebudou kráceny, zatímco pro velké podniky bude limit 300 tisíc eur. Co říkáte takovým úvahám?
Jde hlavně o to, aby se stejný princip uplatnil pro všechny. Jestliže se nový systém bude vztahovat na staré i nové členy, vytvoří se srovnatelné podmínky a s takovou změnou souhlasím. Nesouhlasím ale s tím, aby některé státy měly poměr strukturálních fondů k přímým platbám 20 ku 80, přitom u nových členů má být poměr obrácený. A víme, proč to je. U strukturálních fondů je nutné spolufinancování, kterého podkapitalizované a zadlužené české zemědělství není schopno. Navíc jsou strukturální fondy nejisté.
V unii jsou ale hlavně menší farmy, kterých se krácení plateb nedotkne. U nás převažují velké podniky, takže české zemědělství by bylo méně podporované?
Musíme objektivně přiznat, že velikost podniku je komparativní výhoda. Většinu půdy u nás obdělávají velké podniky, nicméně to nevylučuje existenci malých farmářů. Zvažovaný systém bych považoval za spravedlivý, protože velký podnik má samozřejmě určité výhody oproti malému.
Neobáváte se, že diskuse o změně společné zemědělské politiky negativně poznamenají naše vyjednání o zemědělské kapitole?
Myslím, že ne. Je otázkou, odkdy bude nový systém uplatněn, zda od roku 2006, kdy se sestavuje nový rozpočet pro další období. My musíme vyjednat přijatelné podmínky podle starého systému, abychom do roku 2006 sekundovali evropskému zemědělství a dokázali konkurovat podnikům podobného typu ve Francii a v Německu. To je podstatné.
Do funkce ministra vstupujete v době, kdy se podle zemědělců hroutí trh pomalu se všemi základními agrárními komoditami. Jakou pomoc od vás mohou očekávat?
Neřekl bych, že se trh přímo hroutí, ale je tu určitý tlak na snížení cen. Příčin je celá řada, především silný kurs koruny. A trh se chová tak, že co se nezíská vývozem, je potřeba dostat z domácí ceny. Samozřejmě, že ministerstvo zemědělství má prostřednictvím intervenčního fondu určité možnosti, jak zasáhnout. Ty ale nejsou nekonečné. V této chvíli se bude řešit drůbeží maso a následně vepřové, kde není situace z pohledu průměrné ceny za delší období tak kritická jako u drůbeže.
Také obilní trh tíží přebytky, vývozu nesvědčí silná koruna a výsledkem jsou velmi nízké výkupní ceny. Co s tím?
Cena na našem trhu je dána cenou evropskou nebo světovou, od níž se bude vždy odvíjet. Pokud tuzemská cena kopíruje evropskou, je to v pořádku. Nemyslím si, že Státní zemědělský intervenční fond by měl nastavovat cenu tak, aby se vymykala evropské. Už jsem dříve říkal, že se intervenční cena stanovila příliš brzo a na výši 3500 korun za tunu, kdy cena všude v Evropě je 3100 korun. Chybu fondu v této chvíli ale nechci napravovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *