Podpořit nákup půdy? Určitě ano

Prodej státní půdy by se měl urychlit, ale měl by se rozproudit také obchod s privátní půdou, přejí si svorně zemědělští podnikatelé i resortní ministerstvo. „Kupní síla našich zemědělců je malá a kvůli tomu se dosud nerozběhl obchod s půdou. Stojíme však před rizikem skupování půdy cizinci,“ prohlásil ministr Jan Fencl na nedávném sněmu agrární komory, kde přislíbil podnikatelům pomoc při nákupu půdy.

Zda půjde o další program Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, či zvláštní agrární banku, která by podle ministra potřebovala na rozjezd 15 až 20 miliard korun, je zatím otevřené. Vše je ve stádiu úvah, konkrétní model chce Fenclův úřad nalézt do voleb. Naše anketa potvrdila, že by zemědělci dlouhodobé půjčky s nízkým úrokem jedině přivítali.

Vít Havel, Agro Dolní Kralovice, s. r. o.
Ke zvýhodněným úvěrům na nákup půdy by měly mít rovný přístup právnické a fyzické osoby. Pak jsem rozhodně pro a takové působení podpůrného a garančního fondu či jiné instituce, která by umožnila zemědělcům kupování půdy, je na místě. My bychom určitě přivítali, kdybychom si jako právnická osoba mohli takto půdu koupit.

Jaroslav Bačina, soukromý zemědělec, Klíčany u Prahy
K myšlence podporovat nákup půdy se dá říci jedině ano. Je to řešení, aby se vůbec rozhýbal trh s půdou, protože do jejího nákupu se zatím nikdo moc nehrne. A pokud to rychle neudělají čeští zemědělci, najde se někdo jiný, jako jsme toho již svědky v některých částech naší republiky. Půjde ale o to, jak se nastaví parametry, jestli budou půdu s podporou státu kupovat také právnické osoby, nebo jen fyzické. Nevidím jako schůdné, že by se někde našlo 20 miliard korun pro agrární banku. Že se moc nepohnul prodej státní půdy, i přes rozložení splátek na třicet let, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Hospodařím mimo jiné na 140 hektarech státní půdy, ale zatím jsem neměl možnost si koupit ani hektar, žádné pozemky tu nebyly v nabídce.

František Škrle, Výrobně-obchodní družstvo Zdislavice
Samozřejmě, že se bude obchodovat s půdou a tato věc je velmi aktuální. Ti, kdo ji budou chtít prodávat, tak jedině za hotové peníze, které však zemědělské podniky nemají a bez úvěru to nebude dost dobře možné. Určitě to bude chtít také dlouhodobé splátky rozložené minimálně na dvacet let. Hlavní je, abychom měli možnost kupovat půdu dříve, než vstoupíme do Evropské unie a než ji koupí někdo jiný. Mladí lidé se dnes k vlastnictví půdy stavějí jinak než starší generace. Nebudou se zdráhat půdu prodávat a přitom je budou zajímat peníze – prodají tomu, kdo dá víc.

Antonín Sůva, Agrodružstvo Košetice
Myslím si, že dnes družstevníci nemají touhu investovat do nákupu půdy. Protože nebyla novelizována „dvaačtyřicítka“ (zákon o transformaci družstev), tak systém družstevnictví je velmi složitý a družstevníci jsou v situaci, že by i oni sami půdu mnohdy prodávali. Jistě, jednou otázka nákupu půdy přijde, ale družstva musí mít nejprve nějakou právní stabilitu, a tu nyní nemají. Když se u nás pronajímá půda maximálně za jedno procento její ceny, a to ještě řada podniků platí ročně za hektar 100 až 150 korun, tak kdo by si kupoval půdu na dluh? Mám si ji dnes kupovat, když nemám perspektivu, že mi bude něco přinášet? Když nevím, jaké peníze půjdou třeba na údržbu krajiny? Jestli se za ně dá dnes hospodařit, tak nakupovat půdu určitě ne.

Tomáš Doucha, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky
Předně je nutné říci, že v zahraničí se používá běžný bankovní úvěr garantovaný třeba další půdou. U nás je specifická situace, když si vezmeme, že 92 procent pozemků je pronajatých. Je potřeba, aby se podíl půdy v podnicích zvýšil a ty dostaly větší stabilitu do budoucna. V tomto smyslu je záměr pozitivní. Současná struktura, která hospodaří na těchto pozemcích, je trvale ohrožena vysokým podílem pronajaté půdy. A k návrhu na financování nákupu, který zazněl – v tuto chvíli nejsem schopen říci, do jaké míry je postaven na reálných základech. Pokud by to vyžadovalo 15 až 20 miliard korun ze státního rozpočtu, je téměř jisté, že je dneska nikdo nedá.

Miroslav Jirovský, Zemědělský svaz ČR
Možnost nakupovat půdu je alfa a omega budoucího zemědělského podnikání v naší republice. Pomoc státu je přitom nezbytná, aby se vůbec začalo obchodovat, mohly se reálně vyřešit pozemkové úpravy a přesunout vlastnictví půdy k ostatnímu zemědělskému majetku. A jaká by to měla být podpora? V podstatě by šlo o dlouhodobé úvěry, které budou buď garantované státem, nebo bude dostatečnou zárukou sama zemědělská půda. To znamená, že bude mít svou tržní hodnotu, aby byla přijatelná pro bankovní sektor. Dlouhodobé půjčky by měly mít minimální úrok, nebo nejlépe bezúročné. Zvlášní agrární banka by byla jistě ideální řešení, ale spíš přemýšlím o krocích, které se dají udělat dost rychle. Banka by byla poměrně zdlouhavá a nevím, kde by se pro ni v současné situaci našly finanční zdroje. Určitě bych uvítal, kdyby se stát rozhodl pomoci zemědělcům při nákupu půdy. Protože když ji nebudou kupovat naši zemědělci, tak to budou zahraniční a budou si ji obstarávat i nekorektním způsobem, jako v současné době.

Stanislav Němec, Asociace soukromého zemědělství ČR
Snahu státu podpořit trh s půdou, urychlit prodej státní půdy a umožnit nákup od soukromých majitelů považujeme samozřejmě za důležitou, vždyť naše asociace s ní už dříve přišla. Možností, jak tomu pomoci, je hodně. Například formou hypotečních úvěrů podporovaných garančním fondem, v jehož programech je dnes nákup půdy vyloučený. PGRLF by mohl dotovat úroky, jako je tomu u jiných investic. Nemyslím, že by musela vznikat přímo speciální agrární banka, ale nějaký institut podpory trhu s půdou stoprocentně. Přikláním se také k názoru, že by stejně jako u státní půdy mohly zemědělskou půdu od vlastníků nakupovat s podporou státu pouze fyzické osoby. Měli bychom také chtít, aby se nákup půdy mohl započítávat do nákladů. Půda je náš základní výrobní prostředek a přitom se jeho pořízení nedá odepisovat, to je postavené na hlavu.

Jan Záhorka, Agrární komora ČR
Protože s podnikatelskou bankou a začínajícími bankami vůbec máme špatné zkušenosti, tak se přikláníme spíše k rozšíření činnosti PGRLF. Jde o to, aby fond mohl poskytovat hypoteční úvěry na dvacet až třicet let a půda se splácela z výtěžku hospodaření. Úvěr by měl dostat ten, kdo na půdě hospodaří, ne aby se vytvářela nějaká vrstva rentiérů, kteří by pak půdu dál pronajímali a zatěžovali zemědělce, kteří ji obdělávají. Fond, který by bral do zástavy půdu, by nemohl v žádném případě prodělat, protože každému je jasné, že po vstupu do EU bude cena půdy stoupat. Nemusí se přitom hledat peníze ve státním rozpočtu, ale může to být kapitál, který se nakoupí na velkém bankovním trhu laciněji než normální bankovní peníze, protože to bude se zárukou státu.

František Janda, Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR
Musí se rozlišit, jak se bude nakupovat státní půda a půda od soukromých osob. Myslím si totiž, že u státní půdy jsou už tak výhodné podmínky – třicet let splácení je jako bezúročná půjčka – že pak už by stát půdu mohl rozdávat zadarmo. Čili státní půda by se při prodeji neměla už dál zohledňovat. Skutečně by se měl ale nějakou půjčkou podporovat nákup od fyzických osob. V každé vesnici je zhruba polovina vlastníků, kteří tam nebydlí, a pak čtvrtina, která chce půdu prodat. Jenže trh s půdou se nehýbá, protože zemědělci nemají na její nákup peníze. Rozhodně by však půdu, jejíž nákup bude stát nějakým způsobem podporovat, měly nakupovat výhradně fyzické osoby, což nevylučuje členy družstev či akciovek. Ale ať je půda napsaná na konkrétní lidi, stejně jako při prodeji státní půdy. V případě společností je to totiž velmi nejisté, protože firmu nikdo nemusí dohnat.

Pavel Moulis, Společnost mladých agrárníků ČR
Pokud tady bude nějaká banka či fond, které budou poskytovat prostředky na nákup půdy, tak to bude jedině dobře, protože postavit si farmu na pronajaté půdě je velmi rizikové. Může se stát, že zemědělec nakonec nebude mít půdu, nebo za ni bude platit velmi vysoké nájemné, paradoxně právě kvůli přímým platbám. Myslím, že mladí farmáři by možnost nákupu půdy určitě přivítali. Jak sami říkají, největším problémem je pro ně půda a těžko mohou rozšiřovat své farmy, když nemají na její nákup. Přitom možnost sehnat půdu by byla, i když jsou rozdíly region od regionu. Někde je k mání, jinde už jsou karty rozdané. Prodej za těchto podmínek by měl být jako u státní půdy umožněn konkrétní osobě, ne nějakému sdružení. Pokud ministerstvo zemědělství najde zdroje na profinancování této věci, neměly by to být peníze na úkor jiných dotací a programů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *