Posuzování hygienické kvality krmiv

Hygienická kvalita je spojována s výskytem různých škůdců – mikroorganismů, které svou aktivitou způsobují nejen zahřívání krmiva, snižování obsahu živin a energie, ale také svými metabolity (toxiny), které mohou způsobovat různé zdravotní komplikace. Mikroorganismy mohou vést k celkovému znehodnocení krmných surovin nebo krmiv, jako např. hniloba krmiv, rozkladné procesy, špatný průběh fermentace, které pak v neposlední řadě způsobí u zvířat onemocnění nebo výrazné změny živočišných produktů (např. E. coli, salmonely, listerie, plísně).

K základním předpokladům dobré hygienické úrovně patří čistota nejen krmiv, která souvisí se způsobem agrotechniky pěstování krmných plodin, způsobem sklizně a technologií konzervace, ale také čistota sil při skladování.
Máme-li v praktických podmínkách zabezpečit vysokou hygienickou kvalitu krmiv, pak je nezbytné, aby sklady (např. silážní žlaby) byly před jejich plněním řádně vyčištěny, popř. i vydezinfikovány. Nestačí, aby sklady byly pouze vyprázdněny, protože ve zbytcích dřívějšího krmiva se mohou množit nežádoucí mikroorganismy, které potom kontaminují nově naskladňované krmivo.
K nebezpečným místům patří zejména rohy skladů, popř. nalepené zbytky konzervovaných krmiv na stěnách skladu. Tyto nalepené zbytky jsou typické nejen u siláží, ale i ve skladech jadrných krmiv (např. obilí, extrahované šroty), ve kterých vlivem samozáhřevu došlo k tvorbě shluků a nálepů. Ty se pak často ani neodstraní jednoduchou mechanickou činností. To samé platí i pro různá zařízení, která se používají při manipulaci s krmivy.
K dobré hygienické praxi patří také dokonalý pořádek v bezprostřední blízkosti skladů a dobrý technický stav strojních linek, aby nedocházelo k sekundární kontaminaci. Nepořádek okolo skladů s krmivy zvyšuje riziko kontaminace krmiv ve skladu. Zvláště typické je to např. u siláží uskladněných v PE vacích, kdy nevhodnou manipulací lze výrazně zhoršit výslednou kvalitu a snížit aerobní stabilitu konzervovaných krmiv.
Špatnou technologií při otevření a odběru siláží z PE vaku dochází často k nežádoucímu provzdušnění, zahřívání a mikro­biálnímu znehodnocení. Proto se doporučuje neodstraňovat PE fólii z větší délky vaku, nýbrž pouze to, co je nezbytně nutné pro odběr v ten den.

Konzervační prostředky
 
Z organických kyselin pro stabilizaci krmiv např. při krmení prasat byly použity zejména kyselina mravenčí, propionová, citronová, mléčná, sorbová, benzoová, stejně jako jejich soli (sodné, vápenaté nebo draselné). Účinek organických kyselin je obecně znám a spočívá ve snížení hodnoty pH a pufrační kapacity krmiv, snížení hodnoty pH v trávicím traktu, snížení počtu nežádoucích mikroorganismů (E. coli, bakterií, kvasinek, plísní). Nezanedbatelný význam představují i jako zdroj energie. Výrazné okyselení je zvláště důležité pro trávicí procesy, pro aktivaci pepsinogenu na pepsin.
Antimikrobiálních účinků organických kyselin, resp. jejich směsí nebo solí je využíváno také při konzervaci objemných a jadrných krmiv v anaerobních (při silážování), tak i aerobních podmínkách (např. při konzervaci vlhkých zrnin).

Uplatnění organických kyselin při konzervaci krmiv
 
Konzervace krmiv patří k základním opatřením, protože nekonzervovaná krmiva rychle ztrácejí na své nutriční i dietetické hodnotě, jsou tepelně poškozována, podléhají nežádoucím mikrobiálním změnám a mohou dokonce obsahovat i vysoké koncentrace mykotoxinů. Účinná konzervace krmiv obecně se proto stává nezbytností.
Ke znehodnocení dochází nejen rozkladnými procesy bílkovin, k degradaci energetických složek, ale také k závažnému zhoršení hygienické jakosti krmiv. Z hospodářského hlediska je proto použití účinných konzervačních prostředků velmi důležité, neboť se mohou podstatně snížit ztráty živin krmiv, zamezí se tvorba a přenos jedovatých toxinů přes krmiva do organismu zvířat a následně na potraviny a člověka. Konzervace krmiv kontaminovaných zeminou, s více pomnoženou epifytní mikro­flórou, nebo při pozdější sklizni, po dlouhodobějším zavadání, tedy za technologicky nevhodných podmínek, se neobejde bez použití konzervačních prostředků.
Účinná konzervační aditiva proto představují určitou pojistku ke snížení rizika alimentárního onemocnění zvířat i lidí, tedy i ke zlepšení hygienické kvality, ale při současném dodržení požadavků technologického postupu.

Konzervační aditiva
 
Jsou konzervační aditiva technologickou nezbytností vždy, nebo jen za určitých podmínek?
Používání účinných silážních přípravků je nezbytnou technologickou součástí, pojistkou pro zlepšení fermentačního procesu, které mají udělat z „dobrých“ siláží siláže ještě lepší, s menším stupněm rozkladu bílkovin, s příznivějším obsahem a poměrem kvasných kyselin, snížit ztráty energie vlivem rychlejší acidifikace silážované hmoty a posílit aerobní stabilitu. V případě použití chemických prostředků se očekává:
 větší uchování zbytkových pohotových sacharidů v silážích,
 redukce snížení krmné hodnoty,
 zlepšení hygienického a zdravotního stavu krmiva v důsledku inhibice nežádoucích mikroorganismů,
 zamezení rozkladu bílkovin krmiv v důsledku snížení hodnoty pH.
Zároveň je důležité zdůraznit, že žádný, tedy ani ten nejlepší konzervační přípravek, není a nemůže být náhradou-náplastí na technologické nedostatky, na nízkou kvalitu konzervovaného krmiva, nebo eliminovat následky nedostatečného dusání či špatného zakrytí!
Za důležité považujeme upozornit, že konzervační prostředky, je třeba aplikovat rovnoměrně a v plné dávce, doporučené technologickým návodem. Stra­tegii a volbu daného prostředku je nutné podřídit povaze a složení silážované hmoty, obsahu sušiny a koncentraci živin v sušině.

Použití organických kyselin v systému konzervace krmiv
 
Organické kyseliny jako konzervační prostředky lze v současné době používat při konzervaci krmiv v mnoha systémech:
 při tradičním silážování krmných pícnin a krmivářsky významných zbytků potravinářského průmyslu (cukrovarských řízků, pivovarského mláta aj.);
 při silážování fyzikálně upravených zrnin s vyšším obsahem vlhkosti;
 při skladování vlhkých zrnin v aerobních podmínkách;
 při krátkodobé stabilizaci krmiv;
 při chemické ochraně vlhkého sena.
Z uvedeného vyplývá, že chemické konzervační látky jsou vhodné zejména za méně příznivých podmínek, zejména pokud:
 konzervované pícniny mají nízký obsah sušiny a vysoký obsah dusíkatých látek (vysokou pufrační aktivitu), jako např. vojtěška, jeteloviny, lupina, hrách aj.,
 je nedostatečně zavadlé krmivo s obsahem sušiny pod 26–28 %,
 sklizeň pícnin je ve vyšším vegetačním stadiu (pozdější sklizeň),
 krmiva mají větší sklon k aerobnímu kažení (např. LKS siláže, silážované vlhké zrno kukuřice, pivovarské mláto aj.).

Přednosti chemické konzervace krmiv
 
Přednosti chemické konzervace krmiv na bázi organických kyselin spočívají v principu účinku, ve vlivu na nežádoucí mikroflóru a nutriční hodnotu. Účinnou chemickou konzervací se dosáhne:
 inaktivace nežádoucí mikro­flóry a jejího enzymatického systému,
 lepší stability a fyziologické neškodnosti,
 konzervační jistoty a vysoké rychlosti účinku,
 změny pH prostředí a větší antimikrobiální účinnosti,
 přímého vlivu na nežádoucí mikroflóru a na funkce jejích cytoplazmatických membrán,
 zásahu do syntézy DNA mikroorganismů, inhibice mikro­biální reakce s aminokyselinami,
 lepší hygienické kvality a mikrobiální nezávadnosti ošetřeného krmiva,
 žádného negativního fyziologického vlivu na mléčné a bachorové bakterie, pokud koncentrace chemické látky je v doporučeném rozmezí,
 jsou zdrojem živin (energie, nebo nebílkovinného N),
 zvýšení stravitelnosti živin, zvýhodnění konverze živin ošetřeného krmiva,
 uchování zbytkových sacharidů, které jsou zdrojem pohotové energie v krmné dávce,
 pozitivního inhibičního efektu konzervačních látek na redukci nežádoucí mikroflóry v zažívacím traktu, zejména E. coli (stabilizační efekt mikroflóry zažívacího traktu zvířat),
 předností chemických látek je také zlepšení hygienické kvality krmiv.
Organické kyseliny se vyznačují rozdílnými antimikrobiálními vlastnostmi. Např. kyselina mravenčí působí silně baktericidně proti všem nežádoucím bacilům a bakteriím, zatímco proti kvasinkám a plísním má pouze dílčí efekt. Konzervační efekt je nejvíce ovlivněn difuzí a inkorporací nedisociovaných molekul kyselin do bakteriálních buněk (H+ a COOH-). Zejména anionty kyselin rozrušují metabolismus bakterií a brzdí tím jejich množení.
Vedle pozitivních vlivů chemické konzervace krmiv má tato technologie i určitá omezení, zejména:
 samotné kyseliny mají korozivní účinky a jsou zpravidla všechny velmi těkavé (komerční přípravky na bázi směsí kyselin jsou již upraveny a vyznačují se sníženou korozivností),
 aplikují se v neředěném stavu,
 je nutné zabezpečit homogenní rozdělení do celé ošetřované hmoty.
Těkavé mastné kyseliny s krátkým řetězcem se vyznačují antimikrobiální aktivitou, včetně účinků proti kvasinkám a plísním (např. kyselina propionová).
Molekuly nedisociovaných mastných kyselin jsou lipofilní, a tím mohou snáze proniknout buněčnou membránou, čímž likvidují mikroorganismy.
Nedisociované mastné kyseliny jsou tak aktivní i při nitrobuněčném pH a jsou funkční i při hodnotách pH kolem spodní hranice pK hodnot. Vznikající kyselina mléčná je nejsilnější (pK 3,86) ze všech fermentačních kyselin, neboť kyselina octová (pK 4,75), nebo máselná (pK 4,82) jsou slabšími kyselinami a kyselina mléčná účinkuje i při velmi nízké hodnotě pH (~3,5).
Naproti tomu kyselina octová se vyskytuje v silážích v rozmezí pH 4,0–4,6 až ve 4tyřnásobně větším podílu nedisociovaných molekul, což je důvodem k větší antifungální aktivitě této kyseliny. Tohoto poznatku se v současné době využívá pro posílení aerobní stability siláží.
Kyselina mravenčí je však známa svými výraznými baktericidními účinky, které mají větší význam nežli jen přímé okyselování silážované hmoty. Je třeba zdůraznit, že kyselina mravenčí je silnou organickou kyselinou (disociační konstanta je 1,77*10–4), a je proto vždy účinnější v kyselém prostředí, které více potlačuje jejich disociaci než při pH nad 4.
Z řady publikací vyplývá, že tato kyselina redukuje riziko zahřívání silážovaného materiálu a především se vyznačuje výraznými baktericidními účinky. Tyto účinky spočívají v působení nedisociovaných molekul, které mají silně inhibiční efekt. Předností kyseliny mravenčí a směsi kyselin je také skutečnost, že se redukuje růst zejména sporulujících a G negativních bakterií.
Selektivní efekt kyseliny mravenčí tedy spočívá v:
– přímém okyselení (rychlé snížení hodnoty pH silážovaného krmiva),
– enzymatické inhibici endoenzymů nežádoucích mikroorganismů,
– řízeném průběhu fermentace.
Vliv směsi organických kyselin na bázi kyseliny mravenčí, propio­nové a mravenčanu amonného na inhibici plísní v silážích mláta ve srovnání s neošetřenou kontrolní siláží, je patrný z grafu 1.

Kvalita fermentačního procesu siláží a hygiena 
U siláží, které tvoří největší podíl ze sušiny krmné dávky dojnic, hraje kvalita fermentačního procesu základní úlohu. Úkolem konzervace silážováním je prostřednictvím dobré fermentace uchovat živiny silážované hmoty, zabránit kažení a prodloužit skladovatelnost krmiva až do jeho zkrmování. Za tím účelem se silážovaný substrát upravuje (zavadáním, pořezáním na určitou délku řezanky, důkladné dusání a pečlivé zakrytí fólií), aby se zamezilo přístupu vzduchu a rozkladným procesům.
O kyselině mravenčí jako pravidelné součásti chemických konzervačních prostředků je známo, že její účinky jsou limitovány molární koncentrací a má větší přímý vliv na fermentační proces než kyselina propionová. Kyselina mravenčí působí na kvasný proces silážované píce přímým okyselováním silážované hmoty (COOH- + H+) a specifické účinky kyseliny mravenčí jsou spojovány s efektem nedisociovaných molekul (H-COOH), jejichž vliv je větší a souvisí se zvýšením antimikrobiálního efektu.
Kyselina mravenčí může v silážích vznikat také jako produkt při pomalém zkvašování sacharidů, nebo i bakteriemi rodu Propionibacterium v důsledku pomalé acidifikace, nebo činností některých nežádoucích enterobakterií. V bachoru je potom metabolizována na CO2 a H2, nebo metan, tedy produkty, které jsou běžnými produkty bachorové fermentace. Je sice pravdou, že při vyšší koncentraci, resp. nerovnoměrnou aplikací způsobuje různě velkou redukci kvašení, včetně mléčného, a je s přihlédnutím k obsahu sušiny jedním z hlavních předpokladů prevence proti máselnému kvašení. Samotná kyselina mravenčí vzniká také heterofermentativním kvašením např. z kyseliny citronové nebo jablečné.
Mikroorganismy zastoupené v epifytní mikroflóře se podílejí na rychlém spotřebování zbytkového vzduchu a navození anaerobního prostředí. Nastartovaná mikrobiální aktivita vede k pomnožení a růstu bakterií mléčného kvašení, jejichž produkty (zejména kyselina mléčná) sníží hodnotu pH a zamezí množení nežádoucí či škodlivé mikroflóry. Okyselení silážované hmoty inaktivuje některé skupiny mikroorganismů, které patří k významným původcům znehodnocení krmiv.
Pokud nejsou dodržovány striktně všechny technologické požadavky a podmínky (zamezení přístupu vzduchu, rychlé snížení hodnoty pH, dostatečná tvorba kyseliny mléčné, důkladné dusání a zakrytí aj.), dojde k pomnožení původců kažení (hnilobné bakterie, klostridie, kvasinky, plísně) a následným rozkladným procesům. V takových případech musíme počítat s výraznými ztrátami a snížení kvality krmiv.
Mnohé mikroorganismy (hnilobné bakterie, klostridie) mohou svými enzymy způsobit hluboký rozklad bílkovin za vzniku biogenních aminů (mrtvolných jedů). V takových krmivech dochází i k vysoké produkci ketogenní kyseliny máselné, která snižuje chutnost a příjem takového krmiva a je rizikem pro vznik ketózy u zvířat. Zvýšený výskyt klostridií v krmivech je významný hygienický i zdravotní problém, neboť hrozí reálné riziko i kontaminace mléka sporami těchto mikroorganismů. Ke krmení jsou nezpůsobilá také krmiva smyslově zkažená, plesnivá, nahnilá, silně nažluklá, zahliněná, ale také silně kontaminovaná rostlinami plevelů.

Stabilita krmiv ve vazbě na hygienu krmiv
 
Další problém představuje nízká stabilita silážovaných krmiv při otevření skladu a jejich hygiena. Při otevření se dostává k uskladněnému krmivu vzduch, který v závislosti na způsobu odběru krmiva proniká do různé hloubky a umožňuje rychlé pomnožení kvasinek a plísní.
Aerobně nestabilní, mikro­biálně kontaminované siláže nepatří do krmné dávky. Často dochází k výrazným chemickým a mikrobiálním změnám, které závisí nejen na dodržování technologických opatření (obsah sušiny konzervovaného krmiva, aplikace vhodného silážního aditiva, intenzita dusání, obsah reziduálních sacharidů, kvalita fermentačního procesu, ale zejména způsob odběru krmiva).
Často je problém u kvalitních siláží, které mají vysoký obsah živin a zbytkových sacharidů, které jsou snadněji aerobně kaženy a jsou vhodným prostředím pro růst aerobních mikroorganismů, jako jsou kvasinky a plísně. Důležitým opatřením a doporučením je používat správ­nou techniku a způsob odběru s minimálním provzdušňováním uskladněného krmiva a také přídavek vhodného silážního aditiva, který může riziko zahřívání a množení mikroflóry snížit.
Tato aditiva musí být aplikována již během sklizně nebo plnění sil. Jejich následná aplikace až po otevření nebo při zvýšení teploty přináší už jen malý efekt, neboť účinná látka přípravku se nemůže dokonale zapravit.
Samozáhřev krmiv, který je velkým problémem uskladněných krmiv obecně, představuje velmi složitý biochemicko-mikrobiální proces probíhající s rozdílnou rychlostí a rozsahem, poznamenaný vysokými ztrátami sušiny a živin. Problematika a nebezpečí výskytu samozáhřevu není jen u skladovaných krmiv s vyšší koncentrací živin (zrniny, obilniny, úsušky, olejniny atd.), ale k velkým ztrátám a škodám dochází často také v praktických podmínkách i u všech skladovaných objemných krmiv (např. seno dosoušené vzduchem, silážované produkty dělené skliz­ně kukuřice, špatně uskladněná sláma a další).
Mikrobiální samozáhřev krmiv obecně je považován za významný a kritický bod z pohledu produkce zdravotně bezpečných krmiv a potravin. Výsledky řady studií dokazují, že rozsah samotného samozáhřevu do jis­té míry závisí na fyzikálních vlastnostech krmiva a dalších bio­logických, technických a chemických faktorech.
Příčiny samozáhřevu krmiv:
 druhová a početní skladba epifytní mikroflóry,
 naskladnění příliš vlhkého krmiva (obilnin, sena, slámy) k dosušení,
 naskladnění příliš zavadlých pícnin pro silážování,
 nedostatečné udusání silážovaných krmiv,
 přetížení ventilačního dosoušecího zařízení při dosušení sena nebo zrnin,
 vyšší výskyt ruderálních plevelů s obtížnějším zavadáním,
 příliš vysoká vrstva jednorázově naskladněné píce s ohledem ke kapacitě ventilátorů,
 nesprávný režim dosoušení (kapacita ventilace, vlastnosti vzduchu k dosoušení, teplota, RV vzduchu, doba ventilace),
 druh dosoušené píce (vegetační stadium, složení sušiny, pořadí seče),
 meziskladování sklizených krmiv před vlastní konzervací a trvalým naskladněním.

Dopady samozáhřevu krmiv
 
Samozáhřev patří k nežádoucím procesům, které mají negativní vliv jak na nutriční, tak hygienickou jakost krmiva. Podle rozsahu a doby trvání samozáhřevu dochází v krmivech k:
 snížení výživné hodnoty (ztráty energie, BNLV, NL),
 snížení stravitelnosti živin a celkových stravitelných živin,
 tvorbě produktů Maillardovy reakce,
 zvýšení mikrobiální aktivity skladové flóry –> snížení hygienické jakosti krmiv,
 tvorbě mikrobiálních metabolitů s potenciální toxicitou,
 riziku celkového znehodnocení, resp. nebezpečí požáru (seníků, skladů úsušků) nebo výbuchu sil v důsledku zvýšené koncentrace výbušných plynů.
V průběhu spontánního záhřevu dochází mikrobiální činností vždy ke snížení nutriční hodnoty krmiv, která je mimo jiné způsobena:
– oxidací tuků,
– destrukcí cukrů a bílkovin,
– snížením obsahu vitamínů,
– zahříváním a vznikem nestravitelných produktů,
– uvolněním kondenzační vody a pocením krmiv,
– snížením stravitelnosti živin a sušiny,
– plísňovou hnilobou,
– tvorbou toxických produktů.
K samozáhřevu naskladněných krmiv (obilnin) by nemělo dojít, pokud obsah vlhkosti je menší než 14 %, neboť při této vlhkosti se zastavuje respirace a mikrobiální aktivita.

Siláže: aerobní stabilita a tepelné poškození
 
Silážní kukuřice se ve srovnání s jinými pícninami výrazně liší nejen svým složením (vyšším obsahem sacharidů, vysokou koncentrací škrobu – 30 % v 1 kg sušiny, nízkým obsahem pufrujících látek), ale také kvantitativním a kvalitativním odlišným zastoupením epifytní mikroflóry.
V epifytní mikroflóře je oproti jiným pícninám výrazně zastoupena populace kvasinek, které byť patří do skupiny aerobních mikroorganismů, jsou výraznými konkurenty bakteriím mléčného kvašení a původci zahřívání silážované hmoty, destabilizace již hotové siláže, neboť rozkládají zbytkové sacharidy, ale také vytvořenou kyselinu mléčnou. Tím dochází vedle zvýšení hodnoty pH také k zahřívání a zvyšování ztrát až o 15–20 % při současném snížení nutriční hodnoty siláže.
Významnými zástupci epifytní mikroflóry jsou také plísně, zejména rod Fusarium. Tím se silážní kukuřice stává sice snadno a dobře silážovatelnou plodinou, ale více citlivou na aerobní kažení po otevření sila. Udává se, že zvýšením teploty o 10 OC nad 20 OC představují ztráty aerobním rozkladem siláže celkem 1,7 % sušiny denně. Kvasinky samotné jsou zpravidla rezistentní na vysokou teplotu až do výše asi 40 OC. Teprve po jejím překročení se počet kvasinek začne snižovat. Na zvýšenou činnost kvasinek, resp. nedokonalé udusání v průběhu silážování lze usoudit také nárůst etanolu v siláži. Zvýšená činnost nežádoucí mikro­flóry v průběhu stabilizační fáze a ke konci skladování může být zaregistrována nejen zvýšením teploty, ale také vyšší koncentrací oxidu uhličitého. V aerobních podmínkách je etanol kvasinkami metabolizován.
Dopad aerobního kažení siláže LKS kukuřice s vyšším obsahem sušiny je patrný z grafu 2.
K dalším příčinám zahřívání siláží obecně a snížení aerobní stability siláží patří:
 vysoký obsah sušiny silážované píce, čímž dochází k obtížnému dusání,
 příliš hrubá – velká řezanka,
 pomalé plnění,
 pozdní zakrytí,
 žádný přídavek silážního aditiva,
 neuspokojivý průběh fermentace (redukce kvašení) s nízkou koncentrací kvasných kyselin a vysokou hodnotou pH,
 nejčastější příčinou zahřívání a následného kažení siláží zejména kukuřičné s vyšším obsahem sušiny, ale také LKS a CCM zejména v teplejším ročním období, jsou malá množství odebíraných siláží a zejména nesprávný způsob odběru. Je známo, že rozsah znehodnocení siláží vlivem infiltrace vzduchu závisí především na rychlosti pronikání vzduchu do siláže, která je ovlivněna porézností hmoty, tedy kompaktností, hustotou, úrovní dusání a délkou řezanky. Je prokázáno, že s klesajícím stupněm udusání se zvětšuje hloubka pronikání vzduchu do siláže, zatímco u siláží s vysokou hustotou je infiltrace vzduchu výrazně omezena.
Faktor meziskladování silážovaných produktů a jeho vliv na kvalitu fermentačního procesu a stravitelnost organické hmoty
Negativní dopad na výslednou nutriční hodnotu, stravitelnost organických živin a hygienickou jakost má také nežádoucí meziskladování produktů před vlastní konzervací a trvalým uskladněním. Zvláště k velkým ztrátám dochází u krmiv s vyšší koncentrací živin, např. u produktů z dělené sklizně kukuřice (LKS), ale také vlhké zrno kukuřice a ostatních obilnin.
Z námi provedeného sledování je patné, že spontánním samozáhřevem pošrotovaných olistěných palic kukuřice (LKS) po dobu 24 hodin před jejich zasilážováním, došlo k výrazné redukci stravitelnosti organické hmoty ve srovnání s původní (80 %) silážovanou hmotou, ale také s kontrolní siláží (70 %), která byla připravena bezprostředně po sklizni.
Samozáhřev snížil stravitelnost organických živin na 41 až 43 %. Je zřejmé, že každé takové tepelné znehodnocení způsobuje velké energetické ztráty a na celkovém obsahu živin. Samozáhřev měl negativní dopad také na vlastní průběh fermentačního procesu, během kterého došlo k redukci tvorby kyseliny mléčné, celkového obsahu kyselin, ale byl také příčinou zvýšení obsahu kolonií plísní a kvasinek.

 

Klíčové informace

– Kvalitní konzervovaná krmiva jsou klíčem ke zlepšení produkční účinnosti krmných dávek, zdraví a užitkovosti zvířat.
– Častou příčinou zhoršení nutriční a dietetické kvality objemných krmiv je jejich poškození spontánním samozáhřevem, ke kterému dochází zpravidla nedodržením technologických požadavků při konzervaci a skladování, resp. odběru a vlastním krmení.
– Velký vliv sehrává také struktura konzervovaných krmiv, aplikace konzervačních aditiv a technická vybavenost skladů. Každé zvýšení teploty ve skladovaném krmivu se považuje za nežádoucí a podezřelé na mikrobiální znehodnocení.
– Konzervační prostředky, zejména organické kyseliny používané pro zlepšení kvality fermentovaných krmiv, jsou důležité i z pohledu zlepšení hygienické jakosti, neboť zamezují nežádoucím biochemickým přeměnám a degradaci živin a ztrátě energie a dalších nutričních látek. Výrazně zlepšují hygienickou jakost a prodlužují stabilitu krmiv
.

Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.
Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc
.
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta, Ústav výživy zvířat a pícninářství

MVDr. Ing. Jan Dvořáček
Sdružení odborných služeb Skalice n. Svitavou

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *