Potravinový řetězec unie v číslech

Od pole po vidličku se vine potravinový řetěz, do něhož se zapojuje několik různých subjektů – zemědělců, zpracovatelů a obchodníků. V řetězci se vytváří přidaná hodnota. Je také zdrojem pracovních míst. Statistická čísla o potravinovém řetězci zveřejnil v obsáhlé publikaci evropský statistický úřad Eurostat.

Ze zmíněné publikace nazvané Food: from farm to fork statistics vyjímáme několik údajů, které nabízejí zajímavé srovnání členských zemí.
Zemědělské farmy
Většina zemědělské půdy se v EU-27 využívá jako orná půda. Její podíl je největší v Bulharsku, Dánsku a Finsku, kde přesahuje 90 procent. Naopak zhruba dvě třetiny využitelné zemědělské půdy zaujímají v Irsku a ve Velké Británii pastviny. Poměrně velkou výměru mají trvalé kultury, jako jsou vinice, ovocné a citrusové sady či olivovníkové háje v zemích kolem Středozemního moře, zejména na Kypru a v Řecku, kde se rozkládají na více než čtvrtině zemědělské půdy.
V evropské sedmadvacítce bylo v roce 2005 (včetně Rumunska a Bulharska, které ještě nebyly členskými zeměmi) zhruba 14,4 milionu zemědělských hospodářství. Téměř polovina z nich (46,6 procenta) byla ve dvou zemích – v Rumunsku a Polsku. Skoro z poloviny (asi 46 procent) jsou unijní usedlosti velmi malá, spíše polosamozásobitelská hospodářství s méně než jednou ekonomickou jednotkou (ESU). Těchto malých hospodářství má Maďarsko 78,3 procenta, Bulharsko 77,9 procenta a Rumunsko 71 procent. (Jako zemědělské hospodářství se v tomto materiálu používá technicko-ekonomická jednotka s jedním vedením, která se zabývá zemědělskou výrobou a obhospodařuje více než jeden hektar využitelné zemědělské půdy. Počítají se i ty usedlosti, které sice hospodaří na menší výměře než jeden hektar, ale jejichž produkce jdoucí na trh převyšuje stanovené množství.)
Výměra roste
V evropské sedmadvacítce je 7,8 milionu komerčních farem a dalších 6,7 milionu malých usedlostí. Téměř 60 procent ze všech komerčních farem (s nejméně jednou ekonomickou jednotkou (ESU) je v Itálii (17,7 procenta), Rumunsku (15,8 procenta), Polsku (13,8 procenta) a Španělsku (12,3 procenta).
Skoro tři čtvrtiny (71,5 procenta) zemědělských hospodářství v unii mělo podle Eurostatu v roce 2005 menší výměru než pět hektarů. Během posledních 15 let průměrná rozloha zemědělských subjektů rostla. Přesto stále je průměrná výměra komerčních hospodářství pod deset hektarů v Itálii, Rumunsku, Slovinsku, Řecku, na Kypru a na Maltě. Naproti tomu upozorňuje Eurostat na to, že průměrná velikost komerčních zemědělských podniků v České republice a na Slovensku přesahuje 100 hektarů. Průměrná výměra všech farem byla v roce 2005 podle Eurostatu v ČR 84,2 ha, průměrná velikost pouze komerčních podniků byla 131,7 ha. Největší průměrnou výměru komerční farmy má Slovensko – 143 ha. V kontrastu k tomu je však průměrná výměra všech hospodářství na Slovensku jen 27,4 hektaru.
Ve většině členských zemí počet zemědělských farem mezi roky 2005 a 1993 klesl. V Portugalsku, Belgii a Nizozemsku činil tento pokles asi jednu třetinu, v Dánsku, Španělsku, Itálii a Lucembursku skončilo v uvedené době mezi 20 a 30 procenty hospodářství.
Typ farem se v EU-27 velmi liší v závislosti na nadmořské výšce, klimatických a půdních podmínkách. Více než desetina farem (téměř 12 procent) pěstuje různé plodiny, nezaměřuje se tedy jen na jedinou. Tyto subjekty jsou zejména na Slovensku a Maltě, v Lotyšsku, Portugalsku, Slovinsku a Rumunsku. Deset procent obdělává ornou půdu a pěstuje na ní různé plodiny. Dalších deset procent hospodářství se specializuje jen na obilniny a olejniny. Farem s rostlinnou i živočišnou výrobou je asi sedm procent, stejně jako subjektů s pastevním chovem koz, ovcí a skotu.
Dobytek chovalo v roce 2005 v celé evropské sedmadvacítce zhruba devět milionů farem. Tři čtvrtiny z nich mělo méně než pět zvířat. Více než polovina (53,9 procenta) unijních podniků, které mají více než sto velkých dobytčích jednotek, je na území tří členských zemí, a to Francie, Německa a Velké Británie. Hustota chovu zvířat je však v těchto zemích jen o něco málo nad průměrem EU-27, který dosahuje asi 0,8 velkých dobytčích jednotek (VDJ) na hektar. Největší hustotu chovu má v unii Malta, a to asi 4,5 VDJ/ha, za ní následuje Nizozemsko (asi 3,3 VDJ/ha) a Belgie (asi 2,8 VDJ/ha). Naopak nejmenší hustotu má Lotyšsko (asi 0,3 VDJ/ha), Estonsko (asi 0,4 VDJ/ha) a Slovensko (asi 0,5 VDJ/ha).
Soběstačnost i dovoz Struktura zemědělské produkce v EU-27 odpovídá různým klimatickým a topografickým podmínkám pro růst plodin či pro pastviny. Preference spotřebitelů se do jisté míry řídí tím, co se v dané oblasti pěstuje či vyrábí. V době globalizace a čilého intra- i extrakomunitního obchodu však toto pravidlo ztrácí postupně svou platnost.
V roce 2006 se v evropské sedmadvacítce sklidilo kolem 269,4 milionu tun obilí. Přes pětinu tohoto množství (téměř 23 procent) vyprodukovala samotná Francie. V soběstačnosti v obilovinách dosahuje Francie 191,5 procenta, vyprodukuje tedy téměř dvojnásobek obilí, než spotřebuje. Toto číslo je vysoké i v dalších zemích – například přes 160 procent dosahuje v Maďarsku, Bulharsku a v Lotyšsku. K vyrovnání nabídky a poptávky dovezla EU-27 v době špatné sklizně v roce 2007 asi 22,4 milionu tun obilovin, z nichž téměř polovina (46,7 procenta) pocházela z Brazílie a Argentiny. Z těchto dvou států dovezla také unie ve stejném roce více než tři čtvrtiny (79,3 procenta) z celkem 32,3 milionu tun krmiva (zejména sójových pokrutin a šrotů), které šly do unie ze třetích zemí. Kromě zmíněného obilí a krmiva importovala unie ze třetích zemí i další agrární produkty, ale již v menších množstvích. Například ve zmíněném roce 2007 to bylo 1,6 milionu tun masa a masných výrobků – z toho polovina pocházela z Brazílie, 0,3 milionu tun ze skupiny mléčných produktů a vajec, přičemž mléčné výrobky přišly do EU hlavně ze Švýcarska a Nového Zélandu.
Po více než 20 let posledních let limitovaly objem mléka vyráběného v unii produkční kvóty. Odhadem 154,1 milionu mléka se vyprodukovalo v celé EU-27 v roce 2005, z toho 80,9 procenta pocházelo ze staré evropské patnáctky. Více než polovina produkce mléka (52,2 procenta) připadala na čtveřici zemí, tj. na Německo (18,5 procenta), Francii (16,6 procenta), Velkou Británii (9,5 procenta) a Itálii (7,7 procenta).
Pracovní místa a přidaná hodnota
Ve většině členských zemí unie zůstává zemědělství stále rodinnou aktivitou. Ze 17,9 milionu lidí pracujících v komerčních zemědělských podnicích v celé unii je zhruba 90 procent majitelů farem a jejich rodinných příslušníků. Výjimkou je ovšem situace v ČR a na Slovensku. Kvůli odlišnému historickému vývoji představují v těchto zemích majitelé podniků a jejich rodinní přískušníci jen 15 až 20 procent všech zemědělských pracovníků. Zatímco zaměstnanci většinou pracují na plný úvazek, rodinní příslušníci mívají i jiné aktivity. Po přepočtení na plné úvazky došel Eurostat k tomu, že v roce 2005 pracovalo na zemědělských farmách sedmadvacítky téměř dvanáct a tři čtvrtě milionu lidí. Skoro 6,6 milionu osob bylo zaměstnáno ve stejnou dobu v restauracích, barech, kantýnách a kateringových firmách.
V nespecializovaných prodejnách potravin pracovalo asi 5,1 milionu osob, nejvíce z nich – 21,3 procenta z nich ve Velké Británii, 13,8 procenta v Německu a 11,8 procenta ve Francii.
Výroba potravin a nápojů vytvořila v evropské sedmadvacítce v roce 2005 přidanou hodnotu 188,2 miliardy eur, což odpovídá 40 147 eur na zaměstnance. Vysoká přidaná hodnota na zaměstnance vznikla také ve velkoobchodě s potravinami, nápoji a tabákem (39 039 eur), nižší přidanou hodnotu – 16 437 eur na zaměstnance – vytvořili pracovníci ve společném stravování (restaurace, bary, jídelny a katering). Nejnižší přidanou hodnotu na osobu (přepočteno na plný úvazek) zaznamenali v tomto roce zemědělci, a to 11 726 eur.
Zpracovatelské podniky
Největší koncentrace potravinářských a nápojářských podniků je ve Francii – zhruba 22 procent, tedy o něco více než jedna pětina ze všech subjektů tohoto typu v unii. Hodně velká koncentrace těchto provozů je také v Německu a ve Španělsku.
Rozdílná geografická koncentrace je patrná také u velkoobchodníků potravinami, nápoji a tabákem. Opět téměř polovina z těch, které působí v sedmadvacítce, je na území Francie, Itálie a Španělska. V těchto státech je také soustředěna většina ze specializovaných velkoobchodů s potravinami (56,2 procenta) také ve zmíněných třech zemích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *