Převládají hlavně travní porosty

Naše ekologické zemědělství nabírá stále více dech. Tento způsob hospodaření se rozvíjí i v celé evropské sedmadvacítce. O tom, jak se mění jeho podíl v celkové zemědělské produkci, vypovídá zpráva nedávno zveřejněná Evropskou komisí. Podle ní patříme k pětici členských států s největším podílem ekologicky obhospodařované půdy. Stejně jako v celé unii i u nás však převládají hlavně trvalé travní porosty.

Rychlým tempem se zejména v posledních 15 letech rozšiřuje v evropské unii ekologické zemědělství. Mezi roky 1993 a 2008 se počet hospodářství zvýšil v EU-27 čtyřikrát. Jen v období let 2007 až 2008 rostl ekologický sektor o 6,5 procenta za rok. Počet zvířat chovaných v tomto režimu se ve stejné době zvedl o 6,1 (skot) až 22,1 (kozy) procenta.
Údaje ze statistiky
Přitom jsou patrné rozdíly mezi státy původní evropské patnáctky a dvanáctkou nováčků. Například průměrně rostla výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy v letech 2000 až 2008 v EU-15 o 5,7 procenta, zatímco v EU-12 to bylo až o 20 procent. Podíl ekologických farem na celkovém počtu činil v roce 2008 v průměru 2,9 procenta v EU-15 a v EU-12 jen 0,6 procenta.
V roce 2008 se k tomuto způsobu hospodaření hlásilo v EU-27 celkem 197 tisíc hospodářství s úhrnnou výměrou 7,7 milionu hektarů půdy. Je možné konstatovat, že v uvedeném roce 2008, z něhož jsou poslední data, které využívá Evropskou komisí nedávno vydaná zpráva, představoval počet ekologických hospodářství v EU-27 více než 1,4 procenta všech zemědělských subjektů, obhospodařoval 4,3 procenta zemědělské půdy v unii a choval podle druhu 0,5 až pět procent hospodářských zvířat žijících v unii.
Hlavně pastviny V ekologickém zemědělství převládají trvalé travní porosty, které pokrývají 47,1 procenta výměry zemědělské půdy v tomto režimu hospodaření. Jde přitom zejména o pastviny. I to je důvodem, proč ekologické farmy bývají v průměru větší než konvenční hospodářství (zatímco průměrná farma v EU-27 má výměru 13 hektarů, ekologické subjekty dosahují v průměru až 38 hektarů). Plodiny na orné půdě (kromě zeleného krmiva) se pěstují jen na 23,2 procenta. Naproti tomu v konvenčním zemědělství jsou odpovídající podíly 30,3 a 48,9 procenta. Větší podíl travních porostů a zeleného krmiva na orné půdě je v ekologickém zemědělství v nových státech unie než v EU-15. V roce 2006 zaujímaly pastviny v celé evropské dvanáctce 56,5 procenta půdy v ekologickém zemědělství.
Na orné půdě jsou nejdůležitější plodinou obilniny, které se v roce 2007 pěstovaly na 18,3 procenta celkové výměry půdy v ekologickém zemědělství unie. Zahradnictví reprezentuje 10,7 ekologické půdy v EU-15 a jen 3,4 procenta v EU-12. Biozelenina se pěstuje hlavně v EU-15, a to na více než 90 tisících hektarů (asi 1,4 procenta půdy v ekologickém zemědělství). Trvalé kultury rostou na 550 tisících hektarů, což představuje 8,3 procenta celkové ekologicky obhospodařované půdy.
Vedou přežvýkavci Ekologicky se chovají zejména druhy hospodářských zvířat, které využívají pastvu a krmné plodiny, tedy skot, ovce a kozy. Ekologický chov prasat a drůbeže je z hlediska zajišťování krmiv komplikovanější. V roce 2007 Bylo v unii v ekologických chovech 2,4 milionu certifikovaných kusů skotu, a to zejména v Německu, Rakousku, Velké Británii a Itálii. Největší podíl ekologicky chovaného skotu mělo Rakousko (17,1 procenta), Lotyšsko (12,7 procenta), ČR (10,1 procenta) a Dánsko (8,6 procenta). Podíl ekologicky chovaného skotu je vyšší v EU-12 (3,7 procenta) než v EU-15 (2,7 procenta). Je to zejména tím, že se tento sektor ekologického zemědělství (a podíl pastvin) v zemích dvanáctky, a to zejména u nás, na Slovensku a v Pobaltí velmi rychle rozvíjí.
Certifikovaných ekologicky chovaných dojnic bylo v roce 2007 v celé unii 550 tisíc, což představovalo 2,3 procenta ze všech chovaných krav (v EU-15 to bylo 2,7 procenta, v EU-12 jen 0,9 procenta).
Největším producentem biomléka bylo Německo, které ve zmíněném roce mělo v ekologickém režimu 100 tisíc dojnic. Největší podíl ekologicky chovaných krav vykázalo Rakousko, a to 15,6 procenta, Dánsko (9,6 procenta) a Itálie (3,2 procenta). Z EU-12 se přes dvě procenta podílu ekologicky chovaných dojnic dostalo jen Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Ovcí se v unii ekologicky chovalo 3,5 procenta a koz pět procent. V ekologických chovech bylo jen půl procenta všech prasat v unii (tj. asi 900 tisíc). Nejvíce jich v tomto roce uvádělo Německo (200 tisíc). V ekologických chovech drůbeže bylo v roce 2007 v celé unii zhruba 19 milionů jedinců, z toho nejvíce, a to šest milionů ve Francii.
Podíl ekologického zemědělství se liší
V čele států s největším ekologickým sektorem (v absolutních číslech) stála dlouho dobu Itálie, v níž počet hektarů půdy obhospodařované tímto způsobem překročil již počátkem tohoto desetiletí jeden milion. V roce 2008 přehonilo Itálii Španělsko s 1,1 milionu hektarů půdy v ekologickém zemědělství.
Největší podíl ekologicky obhospodařované půdy má Rakousko (15,5 procenta), dále Švédsko a Estonsko s 10,9 procenta, na čtvrtém místě je ČR s devíti procenty následované Lotyšskem s 8,9 procenta. Na druhé straně žebříčku s méně než tříprocentním podílem je jedenáctka členských států, a to Belgie, Bulharsko, Kypr, Francie, Maďarsko, Irsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko a Rumunsko. Je samozřejmé, že v absolutních číslech je třeba vzít v úvahu rozlohu jednotlivých států: Tedy při podobném podílu bude sektor ekologického zemědělství ve Francii daleko větší než například na Maltě či v Lucembursku.
Rozdílný je také podíl ekologických farem. Zatímco v Rakousku je to 12,2 procenta, v Bulharsku a Rumunsku činí méně než 0,1 procenta.
Nerovnoměrný je i růst Ekologický sektor se v některých státech, které byly jeho průkopníky, stále rozvíjí – příkladem je Rakousko a Německo, v jiných má patrně již svůj hlavní růst za sebou. Rychlejší rozvoj tohoto způsobu hospodaření je patrný zejména ve státech střední a východní Evropy a v některých jižních zemích společenství..
Podle zmíněné analýzy vstupuje ročně v celé unii do procesu konverze 0,8 až 0,9 milionu hektarů zemědělské půdy. Brusel předpokládá, že kromě rostoucí poptávky po ekologických potravinách je hnacím motorem růstu tohoto segmentu hospodaření také vyšší podpora, kterou ekologičtí zemědělci dostávají. Podle komise je vyšší podpora silnějším hnacím motorem v nových členských zemích evropské dvanáctky, v nichž poptávka po biopotravinách stále ještě není příliš velká.
V některých nových zemích rostl podíl ekologického zemědělství nejvíce kolem data jejich přistoupení k unii, později se jeho tempo zpomalilo. V roce 2006 šlo v nich do přechodné fáze 0,26 milionu hektarů, zatímco o dva roky později to bylo již jen 0,2 milionu hektarů. Nutno ale poznamenat, že přestože se podíl ekologického zemědělství stále zvyšuje, každoročně část ekologických zemědělců ze systému odchází.
Je zajímavé, že ekologičtí zemědělci jsou mladší než konvenční farmáři. V konvenčním sektoru je 56 procent zemědělců starších 55 let, zatímco v ekologickém zemědělství jich je jen 36 procent.
Otázky podpory Podpora pro ekologické zemědělce jde nejen z prvního pilíře společné zemědělské politiky, ale také zejména ze druhého pilíře, tj. z příslušných programů rozvoje venkova a jejich agroenvironmentálních opatření. Ekologické farmy také většinou profitují z plateb pro méně vhodné oblasti (LFA). Pokud se vezmou v úvahu všechny podpory, včetně těch, které jsou určeny na investice), pak podle zpráva dostaly ekologické farmy v roce 2007 v EU-15 v průměru na hektar 438 eur ve srovnání s 355 eury u konvenčních podniků. V desítce nových států, které se členy unie staly v roce 2004 (tj. i ČR) to bylo v průměru 324 eur proti 225 eurům na hektar. Příčinou zvýšení byly zejména platby na agroenvironmentální opatření.
V souvislosti s podporou ekologického zemědělství kladou autoři zprávy některé otázky, například:
• zda je tato podpora stabilní a předvídatelná, jestliže ano, pak by měla umožnit po několik let budovat zásobovací řetězec biopotravin (tedy ne pouze zemědělskou prvovýrobu, ale i zpracovatelské a distribuční články),
• zda tato podpora vychází jen ze samostatných opatření, nebo je součástí komplexního rámce, který dává odpovídající důraz i na výzkum, osvětu a nástroje na zvýšení poptávky,
• zda podpora správně zohledňuje poptávku po biopotravinách na trhu.
Přes rostoucí poptávku může docházet k některým problémům v zásobovacím řetězci. Některé typy produktů nemusí mít dostatečný odbyt nebo mohou nastat problémy v některém článku dodavatelského řetězce. Při zavádění podpůrných opatření, jejichž cílem je rozvoj nějakého sektoru, je důležité brát v úvahu poptávku na trhu. Důležitost dosáhnout vyváženého rozvoje sektoru zdůrazňuje i akční plán EU pro biopotraviny z roku 2004.
Spotřeba biopotravin Poptávka po bioproduktech stále roste na velkých trzích evropské patnáctky a zdá se, že tomu tak je i v době ekonomických potíží spotřebitelů. Podle zprávy již pravděpodobně nehrozí, že by zvyšování produkce biovýrobků mohlo v některých členských státech předstihnout růst poptávky, což by způsobilo velké problémy výrobcům.
Pokud se jako míra spotřeby vezmou výdaje za biopotraviny na obyvatele, pak vede Rakousko, které mělo v roce 2007 tento ukazatel na úrovni 89 eur. Jen o málo menší hodnotu vykázalo Lucembursko, a to 86,4 eura. Třetí příčku obsadilo Dánsko s 79,8 eura. V ČR připadaly na jednoho obyvatele biopotraviny za pět eur.
Zvláště rychle rostla spotřeba biopotravin hlavně ve čtyřech zemích patnáctky, a to v Německu, Francii, Velké Británii a Itálii. Mezi roky 2005 a 2009 se ve Francii ročně v průměru zvyšovala o 18,1 procenta, v Německu v období 2000 až 2008 rostla o 14 procent za rok.
Poptávka se vyvíjí také v evropské dvanáctce, kde je však stále ještě nízká a citlivá na úroveň příjmu domácností. Při jejím snížení klesá. Ve většině nových zemí unie je je spotřeba biopotravin pod 0,2 procenta, výjimkou je ČR, kde činí půl procenta.
Poptávka a krize
Velká poptávka po biopotravinách z posledních let se do ekologického zemědělství okamžitě nepromítla z několika důvodů. Jedním z nich je to, že na rostoucí poptávku zareagovay velké obchodní řetězce, které svou velkou ekonomickou silou a globálními zdroji stlačily ceny biopotravin.
Na růst poptávky po biopotravinách měla také silný vliv ekonomická recese z roku 2009. Zpráva udává, že například ve Velké Británii poklesla loni spotřeba biopotravin dokonce o 13,6 procenta. Krizí nedotčená zůstala poptávka po biopotravinách například v Německu. Naopak rostla nadále ve Francii a Itálii. Zpráva předpokládá, že po skončení ekonomické krize bude růst spotřeby biopotravin pokračovat, nebo se dokonce zrychlí. Zvyšuje se zájem výzkumu o bioprodukci. Je proto pravděpodobné, že se objeví lepší odrůdy, agronomické postupy či metody boje proti škůdcům. To může být přínosem i pro konvenční zemědělství.
Zpracovatelé a obchod
Na ekologické zemědělství by měly navazovat ekologičtí zpracovatelé. Certifikovaných bylo v roce 2007 podle zprávy v celé unii asi 33 800 z toho valná většina, tj. 32 800, v zemích původní evropské patnáctky.
V obchodním sektoru v evropské patnáctce dosáhly výdaje za biopotraviny v marketingovém roce 2006/2007 asi 14,4 miliardy eur. Z toho více než 80 procent činily tržby za biopotraviny ve čtyřech státech – Německu, Velké Británii, Francii a Itálii. Největší podíl v potravinářském obchodě dosahují biopotraviny v Rakousku, kde představují asi téměř pět procent trhu s potravinami. V Německu, Dánsku a Lucembursku se jejich podíl pohybuje mezi 3,7 a 3,8 procenta. Naopak Rumunsko a Bulharsko jsou na nule. U nás tento podíl činí půl procenta.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *