Reálné ceny zemědělců klesly

Reálné ceny zemědělských výrobců se za období působení nekontrolovatelného tržního systému dostaly přibližně na 26 procent skutečnosti roku 1990. Bez veřejných zdrojů se tak potřeby zemědělství nemohou pokrýt. Není to však problém jen České republiky, ale je globální. Uvedl to Josef Seják z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) Ústí nad Labem na letošním obchodním a manažerském fóru v Litoměřicích. Podle něj řešením této situace by byla kontrola výrobních nákladů jednotlivých článků vertikály.

„Mohli bychom tak nastavovat institucionální parametry, aby každý výrobní článek měl přiměřený, nikoliv mimořádný zisk, jak tomu je dnes,“ řekl. Ačkoliv po zemědělských produktech je podle Sejáka poptávka stále vysoká, je na místě otázka, proč je zemědělec nesoběstačný, že si nemůže uhradit ani své výrobní náklady. „V podmínkách, kdy určování velikosti přidané hodnoty na jednotlivých stupních je ponecháno volné hře ekonomicky různě silných tržních subjektů, dochází k enormnímu snižování podílu zemědělské prvovýroby ve prospěch ekonomicky silnějších dodavatelských i odběratelských článků. Dotace jsou pohlcovány rostoucími podíly zpracovatelů a obchodníků,“ sdělil. Společnost podle něj platí ze neekvivalentní rozdělování uvnitř potravinových řetězců a platí fakticky více než je společensky nutné. „Když se podíváte na období 1990 až 2009 tak, ceny nám stouply zhruba 4,5 násobně. Ceny zemědělských výrobců však za toto období v podstatě stagnovaly, jejich narůst představuje 116 procent,“ komentoval Seják. Ekonomická podstata řešení je v ochotě politické síly začít kontrolovat náklady a výnosy na jednotlivých článcích výrobní, potažmo obchodní vertikály. Podle něj v každé fungující tržní ekonomice, pokud je nějaká komodita poptávána, musí být zaplacena. „Bohužel se to neděje u zemědělců, ale neděje se to nejen v České republice, ale děje se to globálně,“ konstatoval.
Prezident Agrární komory ČR Jan Veleba připomněl, že propad tržeb ze zemědělské činnosti představoval vloni asi 25 procent. Jestliže vykazuje Český statistický úřad zisk přes tři miliardy korun, tak je to jednoznačně vyšším objemem vyplacených dotací v minulém roce, které narostly o 4,8 miliardy korun. kdyby nebyly dotace, zemědělství by vykázalo hlubokou ztrátu, zdůraznil s tím, že z resortu odešlo 5000 zaměstnanců. Prvovýrobci jsou totiž ti, na které krize nejvíce dopadala, a to v celé Evropě. „Rozdíl je v tom, že západní politici si tato čísla uvědomují a něco pro farmáře dělají,“ podotkl Veleba. Meziroční nárůst poptávky po potravinách je podle něj pět až šest procent. „Planeta má 6,3 miliardy obyvatel, v roce 2030 bude mít osm miliard obyvatel. Přijde tak doba, kdy zemědělství bude velmi ceněno,“ prohlásil. Podle něj bude otázkou, jak potřebné potraviny zajistit. „Pokud se týká půdy, tak tam další velké zdroje nejsou. Co se týká vody, tyto zdroje jsou omezené. Pak zbývá třetí bod, kterým je intenzifikace zemědělské produkce,“ doplnil.
Marže zpracovatelů stoupla
Podle Sejáka základním problémem je, že obchodní řetězce jsou typickým představitelem nadnárodních kapitálových sítí. „Ročně tak z republiky odplývají desítky a stovky milionů zisků. „Když si vezmeme velmi problematické mléko, tak jeden litr v roce 1993 zemědělec prodával za 6,15 koruny, mlékárna ho odbývala za 6,85 a na trhu jsme ho kupovali za 8,50 koruny, o 17 let později zemědělec prodával z 6,20, nicméně mlékárna už za 12,94 koruny,“ informoval. Jeden základní efekt této komodity je, že je zemědělec dotlačen prodávat produkty pod svým výrobním nákladem. „Kanadští farmáři říkají, že kdyby se chovaly všechny velké firmy tak, jako se chovají zemědělci, potraviny by mohly být levnější, a přesto by mohli všichni fungovat,“ poznamenal Seják. „Až do středověku mohl zemědělec využívat pouze energii místního charakteru. To se zásadně změnilo za posledních dvě stě let a dospěli jsme do neudržitelného stavu,“ míní. Řešení není o tom, že zemědělec bude stále víc záviset na agrobysnysu, ale že se bude snažit více uzavírat svůj výrobní cyklus, dodal.
Plodiny pro technické účely
Josef Pulkrábek z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity připomněl, že pokud se urodí průměrná úroda obilí, nebudeme ji mít komu prodat. „Když se podíváme na Evropu, je velmi málo států, které mají nedostatek obilí, kam bychom ho mohli reálně vyvážet,“ poznamenal. Východiskem z této situace je využití zemědělské produkce pro nepotravinářské účely. „Pěstované plodiny však musí být konkurenceschopné. To znamená dávají vysoký výnos, umíme je pěstovat a navíc by měli mít relativně nízké náklady, abychom je dokázali vyrábět a prodat, doplnil. Konkurenceschopnost k některým státům a plodinám je podle něj čím dál tím problematičtější. A situace pro podnikání daleko složitější. Existují sice výkyvy hektarových výnosů, ale výrazné výkyvy cen jsou ovlivněny řadou faktorů. „Jednou z věcí, které bychom se měli držet, je tradice, měli bychom pěstovat to, co umíme,“ prohlásil. „Pokud jsme se v nějaké oblasti dostali k určitému postavení, tak bychom za něj měli bojovat. Jakmile ho jednou pustíme, dostane se k němu někdo jiný a my o ně přijdeme,“ konstatoval. Jako příklad uvedl cukrovou řepu.
Zdůraznil, že čeští zemědělci musí pěstovat jen ty plodiny, na které mají odbyt. Pro menší farmáře se pořád otevírá cesta ekologického zemědělství. „Je tady skupina lidí, která je ochotna dát více peněz za biopotraviny,“ podotkl Pulkrábek. Perspektivní je pořád energetické využití některých plodin. Podle něj je třeba hledat možnosti diverzifikace výroby, další pilíř, o který by se zemědělci mohli opřít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *