Řešením jsou dlouhodobé smlouvy

Cestou do pekel pro zemědělce i zpracovatele jsou podle prezidenta Potravinářské komory ČR (PK) Jaroslava Camplíka vývozy syrového mléka a jatečných zvířat do zahraničí. Výhoda, kterou tím prvovýroba získá, může být podle něj jen dočasná. Navíc masný průmysl může reagovat dovozem levnějšího vepřového masa z některých států Evropské unie.

U mléka může podle Camplíka nastat situace, kdy „naši zemědělci nejenže nebudou dostávat o šedesát haléřů více, jako je tomu dnes, ale naopak o šedesát haléřů méně. Přitom v ČR nebudou již mít komu své mléko prodat, protože domácí zpracovatelé, kteří zůstanou na trhu, budou mít již s jinými prvovýrobci dlouhodobé smlouvy a nebudou další surovinu potřebovat. Některé mlékárny kvůli exportům nebudou mít z čeho vyrábět a skončí. Výsledkem tak bude další pokles domácí produkce mléka a přitom právě v této komoditě zdaleka přidělenou výrobní kvótu nečerpáme a do budoucna naopak můžeme produkci ještě navýšit.“ Dobrým jevem není podle komory ani orientace tuzemských potravinářů na dovoz levnějších surovin ze zahraničí. Na ni by mohly doplatit menší zpracovatelské subjekty, které by se ale podle unie měly naopak podporovat. Řešením jsou podle potravinářů dlouhodobé odběratelsko-dodavatelské vztahy, jejichž potřeba je zakotvena i předvstupní strategii resortu zemědělství.
Ředitel PK Miloslav Koberna se domnívá, že budování dlouhodobých vztahů zpracovatelů a zemědělců by měl podpořit stát. „Kvůli tlaku zemědělců nemohl před vstupem do EU potravinářský podnik, který dostával například exportní podporu, nakupovat surovinu pro své výrobky v zahraničí,“ připomněl s tím, že by nyní stálo za úvahu vázat dotace z českých státních prostředků (nikoliv z unijních) na to, aby zemědělec, který tuto podporu dostává, nesměl prodávat svou produkci jinde než na českém trhu s výjimkou přebytků, o něž není u nás zájem. Koberna svůj návrh zdůvodnil jednak tím, že se podobný model uplatňoval dříve proti zpracovatelům a také skutečností, že státní podpora jde z kapes našich daňových poplatníků, a proto by k nim měl mít zemědělec, který tuto podporu čerpá, také nějaké povinnosti.
Tuzemští zpracovatelé čelí podle komory tlaku řetězců na nižší ceny. Potýkají se i se splatností. Ta by sice podle nového zákona o hospodářské soutěži měla být do 30 dnů, ale zákon neříká, kdo toto nařízení kontroluje, ani neobsahuje žádné sankce za jeho překročení. Podle komory se začíná projevovat „plíživý nástup“ výrobků z mateřských zemí řetězců. Proto je podle ní nutné, aby se naše kontrolní orgány zaměřily na dodržování jakosti potravin. Nejen domácích — zejména těch, které nesou značku Klasa, a masných výrobků, jejichž jakost stanovuje příslušná vyhláška, ale také na zahraničních, a to hlavně těch, které mají nápadně nízké ceny. Nejakostní potraviny a jejich výrobce je podle komory nutné zveřejňovat a bránit se dovozu nekvalitní produkce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *