Rozhovor s Pavlem Pastorkem, „Vynikajícím manažerem malé firmy pro rok 2004“

Jste ředitelem vinařského družstva Templářské sklepy Čejkovice. Co znamená toto ocenění pro vaši firmu? Rozhodně to není na škodu. Je jasné, že každé takové ocenění a zviditelnění ať již firmy samotné, nebo jejích pracovníků je vždy ku prospěchu a zvýší zájem partnerů.

Víno vašeho družstva patří k vyhledávaným, a přitom nikoliv levným. Čím to je?

Naše vína opravdu nepatří mezi nejlacinější. Především po vstupu ČR do EU, kdy se u nás objevilo větší množství laciných stolních vín, se potvrdil náš předpoklad, že nemáme šanci v konkurenci se světovými vinařskými státy bojovat o tento segment trhu. Již krátce po obnovení našeho vinařského družstva jsme se začali intenzivněji věnovat především výrobě jakostních kvalitních odrůdových vín. Vždycky jsme si drželi úroveň a po vstupu do EU se nám to vyplatilo. Díky i několika posledním rokům se nám podařilo vyrobit kolekce velmi kvalitních přívlastkových vín. Samozřejmě se za tím skrývá několikaletá mravenčí práce. Nejen výrobního oddělení, které dostalo jasný úkol tato kvalitní vína vyrobit, ale dále marketingového prodejního oddělení, jehož úkolem zase bylo tato vína uvést na trh. Skloubili jsme kvalitu vín a zajímavé balení. Image firmy i ochrannou známku — jednoduchý červený kříž — jsme založili na výjimečné historii, kterou se nemůže žádná konkurenční firma u nás pochlubit.

Daří se vám víno také exportovat?

České víno je ve světě neznámé. Pokud se někde objevíme s vínem ač kvalitním a lákavě adjustovaným, musíme se připravit na to, že náš partner je nejdříve nedůvěřivě ochutná a pak řekne: ono se to dá dokonce pít a je to zajímavé. Export vína je běh na dlouhou trať. Jsem přesvědčený, že tak, jak se nám podařilo v průběhu několika minulých let se připravit na vstup do EU, se nám naše práce stejně vrátí i v exportu. Objemy našich exportů jsou v obrovském světovém obchodu s vínem zanedbatelné. Nemůžeme nikdy konkurovat světovým vinařským velmocím, ale budeme spíš „klubovou“ záležitostí. Ale pro nás nejde o export zanedbatelný, a to jak z hlediska prestiže, tak i ekonomického.

Jaké cesty využíváte, aby se vaše vína dostala do zahraničí?

V prvé řadě jsou to různé potravinářské výstavy v lokalitách, které jsou pro nás tržně zajímavé, tedy hlavně v severní a východní Evropě a Asii, popřípadě Severní Americe. Všude, kde je trh s vínem na takové úrovni, že dává šanci absorbovat nějaké množství našeho vína. Nemá pro nás cenu se zúčastňovat v nějaké razantní a drahé míře na veletrzích ve vinařských státech. Výsledky se už objevují. Například v podobě prvních kontejnerů vína prodaného do Japonska. To je pro nás nezanedbatelné i po stránce ekonomické. Musíme si uvědomit, že kdo z našeho malého státu nebude exportovat, bude mít hrací hřiště velmi omezené. Perspektivní je pro nás také návrat na trhy našich severních a východních sousedů.

Sdružujete prvovýrobce i zpracovatele. Jak se vám to podařilo?

Oprášili jsme pouze to, co u nás kdysi bylo, tedy zpracovatelské potravinářské družstvo. Na přelomu roku 1991 a1992 se stovka soukromých vinařů dohodla a obnovili vinařské družstvo. Privatizací dostali zpátky historické templářské sklepy v Čejkovicích, které existují od první poloviny 13. století. Základními dodavateli kvalitních hroznů jsou pro nás naši členové. Vyplácíme jim za ně cenu, která je vyšší, než platí konkurence v okolí. Po realizaci vína doplácíme zbytek smluvní ceny hroznů. Navíc mají jistotu, že družstvo od nich hrozny vždycky vykoupí. Pěstitelé jsou závislí na kvalitě dodávané suroviny, která se jim vrací v podobě vyšší ceny. Hrozny, které nám pro výrobu chybí, dokupujeme od našich partnerů z bývalých zemědělských družstev. Podařilo se nám stabilizovat vinohradnictví především v naší obci Čejkovice, kde je dnes prakticky skoro 600 hektarů registrovaných vinic.

A co legislativa?

Ve vinařském zákoně problémy nevidím. Nějaké nedostatky se budou řešit novelou. Nerozumím však tomu, proč naši vinaři dostali pro samozásobení osvobození od spotřební daně pouze na 500 litrů vína za rok, zatímco všichni vinaři v unii měli 1000 litrů. Nechápu, proč byl pro náš stát vyjednán stop stav vinic, když 60 procent vína dovážíme. Desetimilionové Maďarsko má přes devadesát tisíc hektarů vinic, zatímco my máme po loňském boomu výsadeb jen 19 tisíc hektarů. Mělo by se to přehodnotit. Naše produkce z dalších několika set nebo tisíc hektarů vinic nemůže ohrozit velké vinařské státy unie.

A vaše manažerské heslo?

Co děláš, to dělej pořádně. Vždycky jsem se jím řídil a vždycky se mi to vyplatilo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *