Rozhovor se Zdenkem Lukasem z Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomické srovnávání

Před rozšířením Evropské unie jste ve studii, jejímž jste spoluautorem, předpokládal, že po vstupu se zvýší příjmy zemědělských podniků v nových členských zemích. To se potvrdilo. Jaký se dá očekávat další vývoj?

Hned v prvním roce členství v EU se finanční situace v zemědělství v nových zemích podstatně zlepšila. V Česku a Polsku se reálné důchody v přepočtu na jednoho pracovníka zvýšily skokově, když stouply o 58, resp. 74 procent. Přitom růst se s výjimkou Německa odehrál jen u nováčků. Důchod na pracovníka v zemědělství ČR se zvýšil také v minulém roce, zatímco v celé unii meziročně klesl. Čisté příjmy v českém zemědělství skokově vzrostly po přistoupení k EU díky novým přímým platbám, reálnému zvýšení celkové zemědělské produkce v roce 2004, zejména rostlinné, stoupla také produktivita práce, zatímco stagnovaly jednotkové náklady. Po tomto skokovém zvýšení příjmů byl nárůst v loňském roce již pozvolný – 12,6 procenta. Přímé platby porostou i v dalších letech, farmářské ceny však budou klesat pod tlakem WTO a reformy společné zemědělské politiky unie. S posilující integrací nových členů do EU porostou jednotkové náklady, především u půdy a práce.

Na co se máme připravit u ceny půdy?

V současnosti nedosahuje cena půdy v zemích Visegrádské čtyřky, tj. Česka, Slovenska, Polska a Maďarska, ani čtvrtiny úrovně v evropské patnáctce. Po liberalizaci trhu s půdou po sedmiletém přechodném období, tedy po roce 2011, její cena a nájemné prudce porostou. To považuji za časovanou bombu pro velké podniky orientované na intenzivní produkci, které z velké části pracují na pronajaté půdě. Nyní, kdy je půda levná, by ji měly nakupovat. Je to ta nejlepší investice.

Mezi novými a starými zeměmi unie stále přetrvávají i rozdíly v ceně práce, služeb či další, kdy u nováčků je cenová hladina všeobecně nižší. Dokážeme vytěžit z této výhody?

Rozdíly mezi EU-15 a EU-10 jsou nadále markantní. V Česku byla vloni hrubá měsíční mzda v eurech přepočtená na směnný kurs ve výši 641, zatímco v Rakousku činila 2640 eur. A jestliže v Rakousku představovala cenová úroveň, vyjádřená jako parita kupní síly přepočtená směnným kurzem, hodnotu 106 procent, v ČR je 58 procent, bereme-li celou EU za sto procent. Nižší cenová hladina v nových členských zemích vede i k nižším cenám vstupů do zemědělství, hlavně u práce a půdy, což vytváří komparativní výhodu farmářů z EU-10 vůči sedlákům z EU-15. To však částečně eliminuje nižší produktivita práce, kdy nedostatek kapitálu a velká zadluženost brzdí investice do moderních technologií. Tato situace se však díky vyšším příjmům zemědělců z nových členských zemí zlepšuje.

Zemědělce ale připravujete na pokles farmářských cen, s čím mají počítat?

Když současné farmářské ceny v EU porovnáváme se světovými cenami, žijeme tady v cenovém ráji. Dohody v rámci WTO na odbourání exportních subvencí do roku 2013 a s tím spojené nezbytné reformní kroky společné unijní politiky nepochybně povedou k poklesu farmářských cen. Česko a Polsko bude mít nejmenší problém vrátit se z cenového ráje zpět, daleko hůř na tom bude Francie a Německo. Nemyslím si ale, že v horizontu jedné generace by se farmářské ceny dostaly na úroveň světových cen. Evropa sleduje i jiné cíle, než je výroba agrárních komodit. Jde jí daleko více, než je tomu v USA, o zachování kvality života na venkově formou rozvinuté infrastruktury a pracovních příležitostí.

Jak podle vás Česká republika využila příležitosti, kterou bylo otevření jednotného trhu se 450 miliony obyvatel?

Česko si vylepšilo své postavení na agrárně-potravinářských trzích EU, kdy svůj import kryje zhruba z 80 procent exporty. I nadále však pravděpodobně zůstane čistým dovozcem. Svou pozici si ČR vylepšila zejména u cukru, mléka a piva. Jednoznačným vítězem bylo v tomto směru Polsko, které se velmi dobře připravilo na vstup, začalo včas investovat do zvýšení kvality zemědělských a potravinářských výrobků. Poláci se enormně zadlužili, ale díky dobrému odbytu nemají problémy se splácením úvěrů. Nejvíce konkurenceschopní byli i díky nejnižším farmářským cenám. Česko a Polsko navíc těží z blízkosti německého trhu, znají ho lépe než Slováci či Maďaři. Neúspěch Maďarska, které si jako tradiční vývozce dělalo před vstupem velké ambice na další expanzi na trhy EU, tkví především ve vyšších výrobních nákladech a podcenění příprav na splnění přísných evropských norem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *