Rozhovor týdne

O situaci na trhu s mlékem a o dalších aktuálních záležitostech resortu jsme hovořili s Milanem Benou, analytikem Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů.

Ačkoliv výkupní ceny mléka klesají, v cenách mléčných výrobků na pultech obchodů se to neprojevuje. Podle některých farmářů to způsobuje mimo jiné i pokles poptávky po těchto produktech, což se negativně odráží do prvovýroby. Jak to vidíte vy? Většina podnikatelů, které sdružuje náš svaz, hospodaří v LFA oblastech, to jsou oblasti, kterých se snižování cen za mléko dotýká nejvíce. Většinou tu není orná půda a tak zdejší zemědělci nemají příliš na výběr – mohou se většinou buď zaměřit na produkci mléka nebo masa. Takže výkupní ceny mléka, které se pohybují pod výrobními náklady, je výrazně postihnou. V širším měřítku pak hrozí úbytek producentů mléka. V některých evropských zemích, jako je Německo či Dánsko, již počet mléčných farem klesá. Množství chovaného skotu tak sice ubývá, ale na druhou stranu se zvýšila užitkovost. Ale ani to nepřináší snížení nákladů, protože vstupy do výroby, například náklady na krmiva se stále zvyšují.
Navíc Evropská unie se všeobecně v zemědělství snažila všeobecně o útlum výroby a také produkci mléka. V důsledku toho se zvětšuje prostor pro země, které nás z tohoto trhu vytlačují, jako například Austrálie. U nich není problém pást skot po celý rok za minimálních vkladů.
Existuje podle vás nějaké řešení?
Řešením bych viděl pružnou reakci obchodníků na pohyb farmářských cen. Například v sousedním Bavorsku, kde cena mléka také klesla, si můžete sýr koupit o 47 procent laciněji než před poklesem cen. Důležitá je také podpora státu resortu zemědělství, která je většinou výraznější než u nás.
Jak hodnotíte návrh zákona o významné tržní síle, který je nyní v Parlamentu? Jako svaz jsme ho nedostali k připomínkování, tak se k němu nemohu podrobně vyjádřit. Pravdou ovšem je, že marže obchodníků jsou mnohdy velmi vysoké. Například cena másla se za posledních patnáct let zvýšila dvakrát až třikrát, kdežto cena za mléko stoupla mnohem méně a svojí současnou výší okolo šesti korun ztrácí každý producent mléka dvě koruny na jednom litru mléka, neboť průměrné vlastní náklady činí osm korun. Otázkou je, kde mizí rozdíly mezi zvýšením cen suroviny a hotového výrobku. Zpracovatelé i obchodníci se vymlouvají na to, že musí zvyšovat ceny kvůli nárůstu cen energií a dalších služeb. S jejich zvyšováním se musejí však vyrovnávat i farmáři. Navíc jsou nuceni stále prodávat, jinak se jim jejich zboží zkazí. Právě mléko stejně jako vejce jsou na rozdíl od masa nebo obilovin zpeněžovány každý den. Jak jsme konstatovali na našem předsednictvu, chybou bylo, že při vyjednávání asociačních dohod při vstupu do Evropské unie se nestanovilo, kolik musí supermarkety odebrat z domácí produkce, jak tomu je v jiných zemích. Například maďarská vláda navrhuje zákon, který by zaručoval odběr nejméně 80 procent tuzemské zemědělské produkce národními obchodními řetězci. Důsledkem toho je, že většina potravin prodávaných u nás v obchodní síti je dodávána ze zahraničí.
Jak vidíte cenový vývoj zemědělských komodit do budoucna? Přestože ceny zemědělských komodit klesají, obávám se, že ani zpracovatelé, ani distributoři nebudou zásadně zlevňovat. Kromě živočišných komodit se budou s cenami potýkat i obiloviny, kterých je letos nadvýroba. Ta se projevuje i vzhledem k úbytku stavů prasat, skotu i drůbeže.. Pokles cen za poslední období na mě působí velmi depresivně. Nevím, pro koho bude za těchto podmínek zajímavé podnikat v zemědělství a zajišťovat základní suroviny pro výživu obyvatelstva. Bude to mít důsledky pro každého z nás. Chybí nám také kvalifikovaně zpracovaná dlouhodobá koncepce. Evropa si stanovuje své konkrétní cíle do roku 2013 až 2015, je však nutné již zpracovat záměry na období 2020 i 2050 z hlediska zajištění potravinové bezpečnosti. Nelze přitom v tomto spoléhat na Evropskou unii. To by si měl každý stát vytvořit sám. Pomohlo by to v orientaci našim farmářům, aby mohli specializovat své činnosti a nakoupit techniku a technologie v souladu s očekávanými změnami. Rok 2013 není žádný dlouhodobý časový horizont, který by řekl sedlákům, že podnikání v zemědělství pro ně bude alespoň trochu rentabilní. Jestliže dnes podnikám a vykazuji ztrátu za mléko již při jeho zpeněžování, tak je to pro další generace dost odstrašující příklad. Chybějící dlouhodobou koncepci vidím jako jeden ze základních nedostatků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *