Rozhovor týdne

S Wiktorem Szmulewiczem, prezidentem polské Národní rady agrárních komor jsme hovořili mimo jiné o budoucí společné zemědělské politice Evropské unie.

Co je vaší prioritou při vyjednávání budoucí společné zemědělské politiky? Samozřejmě podporujeme silnou společnou zemědělskou politiku. Také jsme proti jakýmkoliv dalším přechodným obdobím. To tady již bylo do roku 2013. Jsme pro to, abychom opustili starou historickou politiku a dotace byly rozdělovány podle nového systému, který bude spravedlivý pro všechny. Jsme také proti jakémukoliv zastropování plateb.
Jak byste si představovali nový systém? V Polsku máme systém SAPS, což je platba na hektar. Chtěli bychom, aby nový program byl jednotný. Podle nás by však měla pořád zůstat platba na hektar, protože nejlépe odráží náklady, které vynakládá zemědělec, a nejlépe mu je vrací. Kromě toho se do ní promítají ještě další zátěže, které jsou kladeny na farmáře. Jde například o ekologickou problematiku a podobně.
Nový systém by měl mít dva pilíře, ten první by měl zahrnovat platbu na hektar a druhý by se měl týkat investic do zemědělství, takže by měl podporovat rozvojové projekty.
Pokud jde o přímé platby, jejich politika by měla být stejná pro všechny členy Evropské unie. Do druhého pilíře by pak měl patřit rozvoj a investice. Ten by měl být financován nejen z rozpočtů Evropské unie, ale i z národních rozpočtů s tím, že podmínky v pilíři by měly být stejné a závazné i pro ostatní členy.
Jak se v současné době vlastně podílí stát na rozvoji polského zemědělství?
U nás stát dorovnává národní doplňkové platby do maximální možné výše. Státní podíl už dosahuje sta procent podle podmínek, které byly vyjednány v Kodani.
Atmosféra je dobrá vzhledem k tomu, že se stát podílí na financování plateb do zemědělství.
Stát ještě podporuje farmáře tím, že jim odpouští sociální a zdravotní pojištění? Pokud jde o zemědělství je v Polsku úplně jiný systém zdravotního a sociálního pojištění. Stát do něj přispívá. Je to dáno tím, že oddělené pojištění v zemědělství neexistuje tak dlouho. Jeho reforma se uskutečnila někdy v 70. letech. Někteří lidé totiž platili do systému krátce a když odešly do důchodu, tak měli nízké důchody. Takže stát musel doplácet.
V ČR se řeší otázka ustavení fondu nepojistitelných rizik. Jak je tato oblast řešena v Polsku? Ano. U nás je něco podobného. Živelné katastrofy se pojišťují s tím, že každý zemědělec má povinnost pojistit 50 procent výměry, na které hospodaří. Zemědělci tak platí pojistné a pokud jde o roli státu, stát poskytuje garance a také do systému přispívá. Jestliže dojde k nějaké pojistné události, může zemědělce podporovat i stát tím, že přispěje na část pojistného.
Co nyní polští zemědělci považují za největší problém? Největší problém je s chovem prasat. Stále klesá výkupní cena masa a na druhé straně cena krmiv je vysoká. Situace vypadá tak, že se k nám hodně masa dováží. Import je levnější než maso, které vyprodukujeme doma.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *