Sele: to nejcennější na naší farmě

Zdravé odchované sele je základním výchozím faktorem pro další produkci prasat. Bez selat v optimálním výživném a zdravotním stavu po ukončeném odchovu nelze navázat dalším úspěšným výkrmem ani výběrem chovného materiálu. Pro výživu selat je charakteristická velká intenzita růstu, závislost na kvalitě a množství mléka matky a stresující období odstavu. Na konci odchovu je přesto vyžadováno sele ve výborné kondici a navíc co možná nejlevnější.

Pomiňme v této fázi všechny aspekty, které ovlivňují počet a kvalitu narozených selat, od genofondu počínaje přes vlastní management a hygienickou kvalitu chovu po výživu a ošetřování matky.
Po březosti, trvající přibližně 115 dní, se rodí prasnici průměrně 12–15 selat o optimální hmotnosti 1,3–1,6 kg. K úhynu během porodu dochází zejména u selat, která byla umístěna v děložních rozích dále, a to souvisí s jejich kvalitou (jsou zpravidla menší) a délkou vlastního porodu, během kterého ustává intenzita kontrakcí a nedochází k hladkému a rychlému vypuzení těchto selat. Zesílení kontrakcí můžeme napomoci injekční aplikací stimulátorů či méně spolehlivým způsobem, a to podporou sání již narozených selat či masáží struků, které stimuluje vylučování oxytocinu, a to následně zesiluje také děložní kontrakce.

Prvotní ošetření selat

Ihned během porodu a těsně po něm se dostáváme k problému, co dělat s méně životaschopnými selaty, popřípadě selaty, která jsou nadpočetná vzhledem k počtu struků prasnice. Někdy je nutné vlastní oživování selat či podpora dýchání masáží či teplotními šoky. Selatům, která nejsou schopna sát přímo ze struku, podáváme roztok glukózy či mlezivo, nadpočetná selata předáváme k prasnicím s nižším počtem selat, které se oprasily týž den. Do tří dnů po porodu je však produkce mléka v nevyužitých strucích potlačena a doplnění selaty tak není možné. Snazší je proto tento postup při turnusových porodech ve větších chovech. K prvotnímu ošetření selat patří také osušení, zamezení zalehnutí, ošetření pupečního pahýlu, odstranění plodových obalů aj. Ihned pak řešíme dostatečně teplé prostředí pro selata. To souvisí s naprosto odlišnými požadavky na optimální teplotu prostředí pro narozená selata, která činí 32–35 °C, na rozdíl od jejich matky, pro niž je optimální teplota prostředí mezi 15–20 °C. Závisí samozřejmě na stupni osušení selat, rychlosti proudění vzduchu či vlhkosti, ale také podle toho, jaký typ topení používáme. U lokálních prostředků, například topných desek, může být teplota nižší, pokud je do hnízda vháněn teplý vzduch, je třeba teplotu zvýšit. Selata v prostředí s nižší než optimální teplotou omezuje nedokonale vyvinutá schopnost termoregulace, zvyšují se nároky na příjem energie, popřípadě energie přijatá v krmivu je využívána z vyšší míry pro zachování tělesné teploty namísto produkce přírůstku. Naopak, vyšší teploty prostředí pro prasnici znamená snížení chuti přijímat potravu, což se odráží ve snížení hmotnosti prasnice s dopadem na schopnost dalšího zabřeznutí a dále také na produkci mléka, zotavení prasnice po porodu.
Zdravá selata po jejich ošetření můžeme přiložit ke strukům, zpravidla však nadměrná asistence není potřeba. Velmi problematickou je otázka záchrany méně životných selat, jejich následné ošetřování. Z ekonomického hlediska to má finanční efekt jen při velmi dobrém zpeněžení. Včasnému humánnímu utracení v odůvodněných případech a za přítomnosti veterináře, které zamezí zdlouhavému výkrmu, léčbě a následnému zhodnocení v kategorii nestandardních jatečných kusů, brání často pouze způsob finančního ohodnocení ošetřovatelů či zootechniků, které vychází z počtu odstavených či odchovaných kusů bez ohledu na konverzi krmiva a náklady na léčení.

Kvalita mleziva

Význam mleziva a nutnost včasného příjmu mláďaty jsou informace snad již velmi dobře známé a často diskutované. Nezapomínejte proto, že obranné látky – imunoglubuliny, které prasnice produkuje, mají poměrně velkou molekulu a nejsou schopné projít placentou do těla selete, sele se tak rodí bez obranných látek. Ty jsou však obsaženy v prvním mléce a jejich obsah rychle klesá. Navíc jsou to bílkoviny, které se poměrně lehce rozkládají pomocí enzymů v žaludku a také proto je nutné je přijmout co nejdříve, předtím, než dojde k intenzivnímu vylučování proteáz v trávicím traktu selat. Nedostatečné zásobení imunoglobuliny z mleziva se projevuje po dobu prvních týdnů života, poté je již organismus selete schopen reagovat sám na rizika prostředí a potřebné spektrum obranných látek produkovat. Produkované imunoglobuliny odráží specifická rizika konkrétního chovatelského zařízení, není proto vhodné prasnice před porodem přemisťovat k novým chovatelům apod. Spektrum imunoglobulinů by poté nemuselo být dostatečně účinné také v novém prostředí.

Období kojení

Hovořili jsme o tom, že počet struků nemusí být dostačující pro všechna selata, neboť k sání dochází většinou celým vrhem najednou, zvířata jsou vzájemně stimulována chováním ostatních selat. Ale ani všechny struky nejsou pro selata stejně atraktivní. Přední struky jsou lépe umístěny, je v nich produkováno více mléka a mají lepší strukturu. Zadní struky produkují menší množství mléka a jsou často zalehávány, mohou se zde projevovat funkční či morfologické deformace apod. V rámci vrhu pak vitálnější selata obsazují atraktivnější struky a toto obsazení se v průběhu odchovu výrazně nemění. Méně životaschopná selata tak obsazují horší struky, jejich stav se nelepší, hůře udržují tělesnou teplotu a nerovnoměrnost vrhu se dále prohlubuje
Frekvence kojení je přibližně každou hodinu a doba kojení je relativně krátká. Při denní produkci mléka na počátku laktace, které může činit 5–7 litrů mléka, připadá při dvanácti kojených selatech asi 0,5 litru na kus a den. Tato produkce mléka ilustruje také potřebu napájecí vody pro prasnici, která by neměla být podceňována. Konverze činí asi čtyři litry mléka na 1 kg přírůstku. Selata jsou po porodu závislá pouze na tomto mléku, respektive mlezivu prasnice. Laktační křivka je podobná jiným savcům, v prvních třech až čtyřech týdnech produkce mléka stoupá, poté začíná klesat. Množství, případně kvalitu mléka je třeba pravidelně sledovat na základě pohody a kondice selat. Včasné odhalení snížené produkce mléka (agalakcie) umožní na tuto situaci reagovat bez negativního dopadu na selata. Často může být příčinou například jen porucha napáječky či nevhodná teplota v kotci, vážnější případy mohou být vyřešeny léčbou prasnice, změnou krmné dávky či včasným přesunutím části či celého vrhu k jiné prasnici. Přesto, že množství produkovaného mléka stoupá přibližně tři týdny po porodu, již sedmý až desátý den po porodu je potřeba živin u současných hybridních kombinací prasat vyšší, než je příjem živin mlékem. Kvůli připravenosti selat na příjem suché směsi je seznamujeme se sypkou směsí již těsně po porodu. Směs by měla být maximálně atraktivní, selata si z počátku se směsí hrají a počínají ji přijímat ve velmi malém množství. V tomto období je také potřeba umožnit selatům přístup k pitné vodě. Tento návyk je nevyhnutelný a atraktivitu směsi zvyšujeme kvalitními surovinami, tepelnou úpravou, později i granulací, ochucováním a na porodně také pravidelnou výměnou za čerstvou směs a čištěním krmítek. Jedná se o návyk na změnu chování – příjem jiného krmiva a jiným způsobem než mateřského mléka sáním, ale také o návyk střevní mikroflory. Pozvolná příprava na sypkou směs, jako jediné krmivo po odstavu, má kladný vliv na rozvoj žádoucích kmenů střevních mikroorganismů, rozvoj trávícího epitelu i produkovaných trávících šťáv. Určitému stupni stresu se přesto při odstavu nevyhneme, ale odstav při dobře organizovaném návyku nebude mít takové dopady na pokles intenzity růstu a průjmová onemocnění. Šetření na surovinách či vlastní směsi není na místě – srovnejme tyto spotřebované dekagramy směsi pro selata s desítkami kilogramů krmné směsi, které jsou spotřebovány v následném výkrmu.
Schopnost chovatele zkrátit období kojení například z 28 na 21 dní přináší další zefektivnění v rámci reprodukčního cyklu prasnice, díky kterému se zvýší počet vrhů na prasnici za rok, a tím počet odchovaných selat. Právě snížení věku selat při odstavu nelze provést pouze manažerským rozhodnutím, ale předchází mu příprava kvalitní směsi a dobrá práce ošetřovatelů během návyku selat na krmnou směs. Odstav v nižším věku může být tedy přínosný, nicméně je třeba zohlednit další aspekty konkrétního chovu. Dobu odstavu také ovlivňuje již zmíněný pokles produkce mléka ve čtvrtém týdnu po porodu, během kterého se nůžky mezi potřebou živin a množstvím živin přijatých mlékem rozevírají daleko rychleji.

Prestarterová směs

Vraťme se k prestarterové směsi, kterou selata přijímají již během kojení.
Směs bývá založena na sušených mléčných produktech (sušené mléko, syrovátka) ze dvou důvodů: tyto produkty jsou pro selata chutné, atraktivní a „známé“ a živinově nejsou příliš odlišné od mateřského mléka, takže nepůsobí trávicí problémy v žaludku a tenkém střevě jehož mikroflóra je právě mléčných produktům přizpůsobena. Obsah mléčných produktů by měl být maximální v prvních dnech seznamování a návyku na krmnou směs, později během kojení již může klesat a být nahrazen jinými bílkovinnými zdroji.
Mléko může být sušené různými způsoby, při sprejovém sušení v horkém vzduchu nedochází k tak velkým ztrátám živin (surovina je také bělejší) než například při sušení mezi teplými válci, kde dochází ke kontaktu s horkým povrchem, sušená surovina se ohřívá na vyšší teplotu (také se suší rychleji, je žlutější), a ztráty živin jsou vyšší.
Prestártery mohou být doplněny sladkými či jinak atraktivními komponenty, jako jsou například umělá sladidla, vanilkové, třešňové či kakaové aroma nebo kořenící látky, jako například koriandr či anýz. U dalších surovin je pak kladen důraz na stravitelnost živin, zejména škrobu jako zdroje energie, ale také dusíkatých látek. Tepelná úprava krmiv či přímo extruze, která se díky vysokých nákladům nepoužívá u jiných směsí v chovu prasat,
je zde na místě. Takto se upravují zejména obiloviny. Bílkovinné koncentráty živočišného původu jsou samozřejmě kvalitnějším zdrojem aminokyselin.
O mléčných produktech jsme již hovořili a další možností jsou například rybí moučky. Také suroviny sójového původu, které obsahují minimální množství vlákniny, jsou ekonomickým zdrojem dusíkatých látek a může se jednat o vysokoproteinové suroviny či přímo proteinové koncentráty doplněné o syntetické aminokyseliny. V souvislosti s těmito krmnými směsmi neuvažujeme například o zastoupení hrachu či podobných surovin, ty mohou mít své opodstatnění až ve směsích pro výkrm. Po prvním kontaktu selat se sypkou směsí, která lépe ulpívá na jazyku apod. při jejím očichávání a hraní, granulujeme prestarter na 2 mm, což je chutnější a atraktivnější pro větší selata. Směsi mohou být doplněny acidifikátory – látkami snižujícími pH v trávicím traktu s cílem omezit negativní mikroflóru. Složení mikroorganismů je možné ovlivnit také probiotiky (živými kulturami žádoucích mikroorganismů), které je ovšem kvůli jejich přežitelnosti vhodné podávat zvlášť, nikoliv míchat do směsi, kde by je mohla poškodit zejména vyšší teplota při granulaci či doba a způsob skladování. Nevhodné není ovšem míchání prebiotik do směsí, což jsou oligosacharidy, živné substráty, které selektivně podporují rozvoj žádoucích druhů mikroorganismů.

Odstav selat

Nejlepších přírůstků je dosaženo u selat, která byla dokonale navyknuta na pevnou potravu před odstavem, ale také například byl stres omezen tím, že byla z prostředí vyjmuta prasnice a selata zůstala ve stejném kotci či nebyly vůbec spojovány či promíchávány vrhy a nebyla nárazově měněna receptura krmné směsi. K tomuto ideálnímu stavu se snažíme v praxi přiblížit například tím, že skutečně prasnici vyjmeme z porodního boxu jako první a selata přesunujeme až o jeden či dva dny později. Na odchovně spojujeme pouze dva až tři vrhy, do těchto skupin příliš nezasahujeme dalšími přesuny ve snaze mít skupinu co nejvíce vyrovnanou. Vyrovnaná skupina selat sice působí estetičtěji a přináší své organizační výhody, ale jistě jste si všimli, že ke konfliktům dochází právě mezi nejvíce vyrovnanými jedinci. Právě ti si potřebují svou pozici v hierarchii dokázat dlouhými souboji, které přináší neklid do skupiny a snížení příjmu krmiva, popřípadě fyzická zranění. Potkají-li se však dvě zvířata s určitým hmotnostním rozdílem, je oběma jasné, kdo kam patří a k soubojům a neklidu v odstaveném vrhu nedochází.
Prestarter, na který jsou selata zvyklá z porodního kotce, krmíme ještě několik dní na odchovně a na novou směs přecházíme jejím pozvolným zamícháním do prestarteru. Ne vše je jistě v konkrétních podmínkách chovu možné, ale každý ústupek z těchto ideálních požadavků zvyšuje náchylnost k průjmovým onemocněním a snížení rychlosti růstu. Pokud selata nejsou na příjem pevné směsi navyklá, dochází k dvou až třídennímu výpadku v příjmu krmiva, ztrátě hmotnosti a oslabení imunity zvířat.
Nezbývá přát všem chovatelům, aby jejich selata vstupovala do předvýkrmového období v ideální kondici.
Příspěvek byl připraven s použitím výsledků projektu GQ 60118.

 

Klíčové informace

– Zástav kvalitního selete (které stálo o několik desítek Kč víc díky zkrmování kvalitního prestartéru) se nám vrátí v uspořených nákladech zásluhou zkráceného výkrmu. 
– Očekávaná spotřeba prestartéru od porodu do odstavu je totiž přibližně jen půl kilogramu. 
– Pokud by se 100 kilogramů prestartéru díky lepším surovinám zdražilo o 300 Kč, jedná se stále jen o vícenáklady 1,50 Kč na jedno sele.

 

Ing. Petr Mareš
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.

Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav výživy zvířat a pícninářství

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *