Skladování, použití a evidence hnojiv

S klesajícími stavy hospodářských zvířat se snižuje i přívod živin v této formě do půdy. Přes nesporně pozitivní stránky svého působení jsou nesprávně skladovaná nebo aplikovaná statková hnojiva významným zdrojem znečištění okolí. Ne vždy jsou při skladování a aplikaci dodržovány správné zásady a dochází tak k úniku živin a bodovému znečištění okolí. To má za následek nepříznivý dopad na životní prostředí.

Mezi statková hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem (poměr C:N menší než 10) patří kejda, hnojůvka, močůvka, silážní šťávy, trus drůbeže a drobných hospodářských zvířat s podestýlkou nebo bez ní, výkaly a moč zvířat na pastvě. Hnojiva s pomalu uvolnitelným dusíkem (poměr C:N větší než 10) jsou statková hnojiva se zbytky steliva (např. hnůj).

Možnosti a pravidla pro uvádění do oběhu

Do oběhu je možno uvádět pouze statková hnojiva, jež jsou registrována podle zákona o hnojivech. Statkové hnojivo nemusí být registrováno a označováno pouze v případě, pokud je dodáváno přímo spotřebiteli, který na označení netrvá.
Dále je nepřípustné uvádět do oběhu (mimo konečného spotřebitele, který na označení netrvá) hnojivo neoznačené, nebo označené nepravdivými údaji a u něhož je obsah rizikových prvků či rizikových látek vyšší, než je stanoveno vyhláškou č. 474/2000 Sb. Pokud jsou maximální přípustné hodnoty překročeny, musí být na statkové hnojivo pohlíženo jako na odpad. K povinně uváděným údajům při označování patří druh statkového hnojiva, případně druh zvířete, od kterého hnojivo pochází, rozsah a způsob použití, hmotnost hnojiva a jeho objem.

Skladování statkových hnojiv

Základním pravidlem pro skladování statkových hnojiv je, že hnojiva musí být skladována tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vod. Zároveň musí být zajištěno, aby ze stájí, hnojišť, uskladněných objemných krmiv či z ostatních faremních prostor neunikaly látky závadné vodám. Dále je nutné dodržet povinnost, že do hnojiv nesmí být vnášeny rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec. Ve zranitelných oblastech musí být kapacita skladovacích prostor dostatečná pro uskladnění statkových hnojiv v období zákazu hnojení a v období, kdy je hnojení zakázáno kvůli nevhodným klimatickým podmínkám.

Skladování tekutých statkových hnojiv

S tekutými statkovými hnojivy musí být nakládáno tak, aby nedošlo k jejich úniku a znečištění podzemních či povrchových vod. Podle zákona o vodách jsou statková hnojiva nebezpečné látky a zemědělský podnikatel má povinnost zabránit jejich případnému úniku do okolí. Tekutá statková hnojiva se proto skladují v nepropustných nadzemních, popřípadě částečně zapuštěných nádržích, v zemních jímkách nebo podroštových prostorech. Jímky, nádrže, popřípadě podroštové prostory musí kapacitně odpovídat minimálně čtyřměsíční předpokládané produkci kejdy a minimálně tříměsíční předpokládané produkci močůvky a hnojůvky.

Skladování tuhých statkových hnojiv

Tuhá statková hnojiva se skladují ve stavbách pro ně určených s vyloučením přítoku povrchových nebo svedených srážkových vod. Kapacita skladovacích prostor musí odpovídat jejich skutečné produkci za šest měsíců s výjimkou uložení tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě před jejich použitím. Na zemědělské půdě mimo zranitelnou oblast mohou být tuhá statková hnojiva uložena nejdéle po dobu 24 měsíců.
Ve zranitelných oblastech je doba uložení hnojiva přímo na zemědělské půdě 12 měsíců. Opakované uložení tuhých statkových hnojiv na stejném místě pozemku ležícího ve zranitelné oblasti je možné nejdříve po čtyřech letech a na místech určených ve schváleném havarijním plánu. Z důvodu ochrany vod před znečištěním byla ve zranitelných oblastech stanovena další specifická opatření. Ve svahu a pod hnojištěm je nutné vyhloubit záchytné brázdy o hloubce minimálně 0,4 m. Dále musí být hnojiště vzdáleno minimálně 50 m od vodních útvarů a nesmí ležet na meliorované, zamokřené půdě. Minimální výška vrstveného hnoje činí 1,5 m.
Od 1. ledna 2014 bude kapacita skladovacích prostor pro tuhá statková hnojiva ve zranitelných oblastech ujednocena na jejich šestiměsíční produkci a uložení tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě ve zranitelné oblasti bude možné až po jejich tříměsíčním skladování nebo po jednorázovém vyskladnění ze stáje s hlubokou podestýlkou vzhledem k tomu, že v prvních týdnech po naskladnění chlévské mrvy dochází k největšímu úniku tekutého podílu a tím k vyššímu riziku ohrožení vod.
Ani v případě prokazatelného uvedení tekutých nebo tuhých statkových hnojiv do oběhu, jejich využití k produkci bioplynu, výrobě organických hnojiv (kompost), případně jejich likvidace jako odpadu nesmí být skladovací kapacita nižší než dvouměsíční celková produkce statkových hnojiv.

Použití statkových hnojiv

Při používání statkových hnojiv na zemědělské půdě musí zemědělští podnikatelé dodržet určitá pravidla. Při použití statkových hnojiv nesmí docházet k jejich přímému vniknutí do povrchových vod a na sousední pozemky, musí být zajištěna jejich rovnoměrná aplikace a nesmí být aplikována na půdu zaplavenou, přesycenou vodou, pokrytou vrstvou sněhu vyšší než 5 cm nebo promrzlou tak, že povrch půdy do hloubky 5 cm přes den nerozmrzá.
Na hnojení vedlejšími či hlavními produkty vzniklými při pěstování rostlin, na ponechání výkalů a moči hospodářských zvířat na zemědělské půdě se ovšem toto ustanovení nevztahuje.
Povinnost zapravení statkových hnojiv do půdy je u tekutých a tuhých hnojiv odlišná. Tekutá statková hnojiva jako kejda nebo močůvka je nutné zapravit do půdy nejpozději do 24 hodin a tuhá statková hnojiva, jako např. hnůj, se musí do půdy zapracovat nejpozději do 48 hodin. Při hnojení statkovými hnojivy vycházíme z potřeby živin porostu pro předpokládaný výnos a kvalitu produkce. Dále musí být zohledněno množství přístupných živin v půdě, stanovištní podmínky (zejména vliv klimatu, půdního druhu, půdního typu), množství půdního humusu a půdní reakce (pH). V neposlední řadě zohledňujeme hnojení k zvoleným pěstitelským postupům.

Použití na zemědělskou půdu ve zranitelných oblastech

Používání statkových hnojiv na zemědělské půdě ve zranitelných oblastech má svá specifika. Na svažitých pozemcích existuje zvýšené riziko znečištění vod erozí půdy, povrchovým smyvem aplikovaných statkových hnojiv, vyplavování dusičnanů aj. Z těchto důvodů se na orné půdě na svažitých pozemcích nad 12 stupňů musí tuhá statková hnojiva (kromě ponechaných rostlinných zbytků) zapravit do půdy do 24 hodin po jejich použití. Na pozemky s trvalými travními porosty nad sedm stupňů je maximální povolená jednorázová dávka hnojiva 80 kg N/ha. Kvůli ochraně půdy před erozí a znečištěním vod není vhodné pěstovat širokořádkové plodiny (kukuřice, slunečnice, sója, bob, brambory apod.) na pozemcích se sklonitostí nad sedm stupňů, přiléhajících k vodnímu toku nebo k jinému vodnímu útvaru.
Dále je nezbytně nutné zabránit přímému vniknutí hnojiv do povrchových vod. Tudíž je zakázáno aplikovat statkové hnojivo na pozemky v ochranném třímetrovém pásmu od břehové čáry. U pozemků se sklonem vyšším než sedm stupňů a ochranným pásem o minimální šířce 25 m od břehové čáry je použití tekutých statkových hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem rovněž zakázáno. Tyto požadavky se nevztahují na výkaly a moč hospodářských zvířat po jejich pobytu na zemědělském pozemku nebo na pastvě.

Období zákazu hnojení ve zranitelných oblastech

Období, ve kterých je ve zranitelných oblastech na zemědělském pozemku zakázáno používání statkových hnojiv, jsou uvedena v tabulce č. 1. Klimatický region je vyjádřen pomocí tzv. BPEJ, konkrétně prvním číslem pětimístného číselného kódu. Klimatické regiony 0–5 jsou převážně suššího, teplejšího charakteru a zde tedy platí kratší období zákazu hnojení. Na druhé straně klimatické regiony 6–9 jsou spíše vlhčího, chladnějšího charakteru, proto je zde období zákazu hnojení delší. Informativní výpis půdních bloků a jejich zařazení do konkrétních klimatických regionů jsou uvedeny na Portálu farmáře v modulu LPIS. Na výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty na pastvě a pro hnojení zakrytých ploch (např. skleníky, fóliovníky) se období zákazu nevztahuje.

Dodržení limitů přísunu dusíku

Při hnojení jednotlivých plodin ve zranitelných oblastech je nutné dodržet limitní hodnoty pro celkový přívod dusíku, které jsou uvedeny v tabulce č. 2. Pro výpočet maximálního limitu N u hnojiv s pomalu uvolnitelným dusíkem (hnůj aj.) je započítáno 40 % dusíku (kg N/ha) z celkového množství N a pro hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem (kejda, hnojůvka, močůvka aj.) 60 % dusíku (kg N/ha) z celkového množství dusíku. V dalších letech již není dusík z těchto hnojiv do limitu započítáván. Při hnojení ve zranitelných oblastech (statkovými, organickými, organominerálními hnojivy) je ovšem nutné dodržet celkovou přípustnou dávku dusíku 170 kg na hektar za rok v rámci průměru celkové výměry zemědělských pozemků. Do tohoto průměru jsou započítány pouze pozemky vhodné ke hnojení.

Evidence použitých hnojiv

Zemědělští podnikatelé v zemědělství a vlastníci lesních pozemků hospodařící na těchto pozemcích jsou povinni soustavně a řádně vést evidenci o hnojivech, statkových hnojivech a o pomocných látkách použitých na zemědělské půdě a lesních pozemcích. Tato povinnost se nevztahuje na evidenci vedlejších produktů při pěstování kulturních rostlin, s výjimkou slámy. Zapravení slámy do půdy je tedy nutné do evidence zaznamenat.
Samotný způsob vedení evidence není rozhodující. Evidenci hnojení není nutné vést přímo podle vzoru ve vyhlášce formou tabulek, ovšem musí v ní být zaznamenány všechny povinné tabulkové údaje (datum použití hnojiva, plocha v hektarech, plodina aj.).
Údaje o použitých statkových hnojivech musí být zaznamenány nejpozději do prvního kalendářního dne roku následujícího, přičemž evidenci jako takovou je nutné uchovávat nejméně sedm let a na požádání předložit kontrolnímu orgánu.

Evidence pastvy 

Statkovým hnojivem jsou i výkaly a moč hospodářských zvířat na pastvě nebo při jiném pobytu na zemědělské půdě. Přívod dusíku zanechanými výkaly na pastvě a při pobytu zvířat na zemědělské půdě je nutné do evidence zaznamenat.

Možnosti využití  statkových hnojiv

Jaký je přínos hnojení statkovými hnojivy?
Statková hnojiva mají před minerálními hned několik výhod. Vznikají jako vedlejší produkt při chovu hospodářských zvířat a nepředstavují pro životní prostředí takové nebezpečí jako hnojiva minerální, jsou-li dodrženy zásady pro jejich skladování a aplikaci. Statková hnojiva jsou univerzální, umožňují lepší využití živin z minerálních hnojiv i z půdní zásoby. Statkovými hnojivy je do půdy dodáno asi 30 % N, P, K, Ca, Mg potřebných ke tvorbě výnosů. Jsou zdrojem živin, energie pro půdní mikroorganismy. Ovlivňují agrochemické vlastnosti půd, mají příznivý vliv na obsah přijatelného fosforu v půdě a působí na detoxikaci cizorodých prvků.
Dále se velkou mírou podílejí na zvyšování půdní úrodnosti z důvodu vysokého obsahu organických látek rostlinného nebo živočišného původu (sacharidy, celulóza, hemicelulóza, lignin, aminokyseliny, bílkoviny, auxiny aj.), které nelze v souvislosti se zvyšováním půdní úrodnosti nijak nahradit. Živiny v nich obsažené – N, P, K, Ca, Mg aj. – mají nízkou koncentraci a proto dávkování statkových hnojiv je až v desítkách tun na hektar.

Materiál pro bioplynové stanice

Zatímco v Německu, Dánsku nebo Švédsku jsou bioplynové stanice poměrně běžným a žádaným zdrojem výroby energie, v České republice nastává větší rozšíření bioplynové technologie teprve nyní. Velký rozmach v současnosti zažívají zejména zemědělské bioplynové stanice. Důvody jsou zřejmé. Pro bezproblémový provoz stanice je totiž důležitý celoroční přísun vstupního materiálu, který zemědělství dokáže zajistit, neboť nejvíce vhodných produktů vzniká právě v tomto sektoru. Do bioplynové stanice lze dodávat hnůj, kejdu, odpady z rostlinné výroby pro jejich následné zpracování a využití. Vhodné jsou zvláště materiály s vyšší vlhkostí, jako např. kejda. Zemědělci tak mají další možnost finančního zhodnocení vlastního organického odpadu z živočišné a rostlinné výroby (v souladu s evropskou legislativou) od externích odběratelů.

 

Klíčové informace

– Podle platného znění zákona o hnojivech je statkovým hnojivem hnojivo vznikající jako vedlejší produkt při chovu hospodářských zvířat nebo produkt při pěstování kulturních rostlin (skliditelné rostlinné zbytky jako sláma, chrást, nať), nebo do půdy navrácené celé rostliny (tráva, meziplodiny, příp. hlavní plodiny na zelené hnojení), nejsou-li dále upravovány.  
– Za úpravu se nepovažují přirozené procesy přeměn při skladování, mechanická separace kejdy (mechanicky separovaná kejda je i nadále statkové hnojivo) a přidávání látek snižujících ztráty živin nebo zlepšujících účinnost živin. 
– Výkaly a moč hospodářských zvířat zanechaných na pastvě je nutné rovněž považovat za statkové hnojivo

 

Ing. Olga Skopalová
Ing. Josef Svoboda

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Brno
Odbor zemědělské inspekce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *