Skončila letošní Bioakademie

Jubilejní desátý ročník Evropské letní akademie ekologického zemědělství – Bioakademie 2010 opanoval 30. června a 1. července Zahradnickou fakultu MZLU v Lednici na Moravě. Prestižní fórum hostilo na 180 účastníků z 23 zemí. Akce vyzrála v přední konferencí ekologického zemědělství v regionu střední a východní Evropy a stává se tradičně prostorem, kde si experti, politici i biorolníci a obchodníci nejen vyměňují odborné informace a zkušenosti, ale hledají i odpovědi na aktuální otázky a výzvy z oblasti produkce biopotravin a jejích environmentálních souvislostí.

Prvního dne jednání se zúčastnil i ministr zemědělství odcházející vlády Jakub Šebesta, který zdůraznil, že zpřesňování postojů resortu ke klíčovým výzvám dneška řeší jím ustavená skupina pro strategické otázky na MZe, přičemž po úspěšném splnění hlavního cíle Akčního plánu ekologického zemědělství do roku 2010 – dosáhnout 10 % takto obhospodařované půdy (dnes na ploše zhruba 400 000 hektarů působí na 2700 biorolníků) půjde v novém plánu do roku 2015 o rozvoj ekozemědělství jako celého systému. Stěžejní přitom bude podpora značky BIO při preferování nástrojů ke zvýšení podílu domácích a čerstvých biopotravin na trhu, k čemuž má napomoci i potřebné rozšíření tohoto hospodaření do produkčních oblastí. Ministr v té souvislosti vyzdvihl i projekty, jimiž MZe tento trend již naplňuje – Podpora rozvoje regionálního odbytu biopotravn -biomléko, Zavádění biopotravin do škol a Ekologické zemědělství a zpracování biopotravin.
Vlastní rokování v plénech předznamenal svým vystoupením Urs Niggli, ředitel švýcarského Výzkumného ústavu ekologického zemědělství FiBL, když uplynulé období charakterizoval jako 10 let úspěšných inovací v ekologickém zemědělství a podtrhl, že v ČR k nim svým dílem přispěla i bioakademie. Připomněl, že z deseti nejvýznamnějších hrozeb dneška pro naší planetu jich ekozemědělství přímo v praxi řeší osm. V letošním Mezinárodním roce ochrany biodiverzity jsou například správně vyzdvihovány prokazatelné přínosy oboru na tomto poli.
Na společným plénech zaujala, zejména přítomné farmáře, informace náměstka polského ministra zemědělství Artura Lawniczaka, že jeho země hodlá v čase svého předsednictví v EU přijít s několika systémovými změnami, kdy jedním z cílů by měla být další úleva od nadbytečné byrokracie, která by mj. demonstrovala, že podpora bioproducentů nemusí mít nutně jen podobu finanční. Zástupce rakouského ministerstva zemědělství Alois Posch se naproti tomu zaměřil na objasnění všech stránek stále silněji spotřebiteli i ekozemědělci akcentovaného fenoménu regionality, který charakterizoval jako protipohyb vůči trendům globalizace. Poukázal na šanci dosáhnout dalšího rozvoje podnikání ekostatkářů cílenějším spojováním propagace bioproduktů s charakteristikami místní produkce. Uvedl i příklady, kdy odbyt výrobků akcentujících regionální značky v minulém období, poznamenaném finanční krizí, v jeho zemi – na rozdíl od odbytu bioprodukce – nestagnoval, ale rostl. Úspěšně se kupříkladu „BIO“ podařilo začlenit do turisticky laděné kampaně „Požitek v regionu“, některé oblasti Rakouska se díky všestranným aktivitám na tom poli přímo už zviditelňují jako „bioregiony“…
Tři workshopy projednávající vztah společné zemědělské politiky EU po roce 2013 a ekologického zemědělství, rozvíjené pod zorným úhlem provokující otázky „jde jen o peníze?“, ústily ve shodný názor účastníků, že by zemědělská politika Unie měla podporovat udržitelné zemědělství ve formě biofarem, protože právě ekologické zemědělství nabízí nejlepší dostupný systém k řešení problémů udržitelnosti. Tato politika však musí v praxi být naplňována postupy, které respektují regionální odlišností a kulturní rozdíly zemí i oblastí. Opírat se dnes už může i o výzkumy hodnotící udržitelnost nejen na úrovni odvětví, ale i farem a přímo produktů.
Výsledky studie ze Švýcarska např. ukázaly, že spotřeba fosilních paliv na hektar je u ekofarem o 54 % nižší než u porovnatelných konvenčních hospodářství, kvalita biotopu je zde vyšší o 55 % a eutrofizace na hektar klesá naopak o 35 %. Zkoumání tzv. uhlíkové stopy bioproduktů v Rakousku pak potvrdilo, že při jejich výrobě vznikají menší emise CO2 než u konvenčních výrobků – u mléčných produktů o 10 – 21 % na 1 kg produkce, u chleba: o 17- 25 %, u zeleniny o 10 – 35 %, u drůbežího masa a vajec až o 50 %.
Přes podobná zjištění a argumenty tohoto typu však zatím podle diskutujících do společné zemědělské politiky není zahrnuta podpora farmářů motivující je ke zlepšování udržitelnosti jejich hospodářství, byť by to dnes mělo být opatření zcela základní. Diskutující se také shodli, že hodnocení trvalé udržitelnosti musí vedle parametrů ekologických a environmentálních zahrnovat i přínosy v rovině sociální, které jsou u ekologických farem a podniků jednoznačné.

Další trojice workshopů řešila témata důvěryhodnosti a prevence podvodů v ekologickém zemědělství. V nemalé míře ústily názory v požadavek většího sjednocení mezi členskými státy EU při interpretaci jejích požadavků a předpisů vztažených ke kontrole a certifikaci. Je totiž naléhavé, nemá-li docházet na evropském biotrhu k nekalé soutěži zvýhodňující subjekty ze zemí se slabšími požadavky kontroly. Proto je nezbytné zkvalitňovat dozor akreditačních institucí nad kontrolními orgány, aby ubývalo (někdy i křiklavých) rozdílů v úrovni inspekcí v různých státech a naopak přibylo cenné spolupráce mezi různými kontrolními orgány sledujícími celý dodavatelský řetězec, včetně dovozů. „Jen trvalá péče o kvalitu práce kontrolních orgánů bude zárukou, že ekologické zemědělství neztratí, ale naopak bude posilovat důvěru svých zákazníků,“ shrnula postoje diskutérů Beate Huber z FIBLu.
U tohoto tématu účastníci analyzovali účastníci vytváření důvěry v ekoprodukci hlouběji a v té souvislosti hovořili o úloze nového loga EU pro biopotraviny při komunikaci se zákazníky. Pro ČR se z diskusí s odbornou i laickou veřejnosti zdá být zřejmé, že se toto logo u domácích či u nás zpracovávaných potravin bude objevovat vždy jen spolu s již zavedenou tuzemskou značkou pro BIO, tzv. zebrou. Podtržena v polemikách byla i nutnost jasněji veřejnosti a zejména médiím prezentovat fakt, že existence reziduí v potravině může mít mnoho důvodů a rezidua nemusí být důsledkem podvodného jednání. Ekologické zemědělství znamená plnění více standardů, nejen produkci bez užívání látek obsahujících škodliviny. Zjištění jejich, obvykle prahových, hodnot by ale mělo být podnětem pro další šetření, které příčinu výskytu objasní s konečnou platností, umožňující teprve seriózní zveřejnění závěrů dané „kauzy“.
Závěr jednací části konference patřil netradičně pojaté panelové diskusi pro veřejnost i média. V této „tiskovce pro každého“ byly přes hodinu a půl prezentovány názory, dotazy a odpovědi k čemukoli od každého kdo v sále i na on-line relaci na skypu projevil zájem. Na pestrou paletu témat odpovídali experti i farmáři z praxe. Okruhy otázek sahaly od nejvíce probírané, výrazně odmítané a ekozemědělcům po krůčcích vnucované „koexistence“ s zemědělstvím užívajícím geneticky manipulovaných plodin přes místy slabé a pozdní komentující reakce oboru na pseudokauzy nabourávající důvěru v biopotraviny po malou propagaci volných ubytovacích kapacit pro agroturistiku na farmách v mimosezónních termínech a o víkendech. Veřejnou „tiskovku“, přes internet využitou i novináři z prestižních médií, stejně jako celou jednací část Jubilejní Bioakademii zakončil náměstek ministra zemědělství a jeden z jejích někdejších prvních oprganizátorů Jiří Urban, když konstatoval:“ Evropská unie už delší čas vybízí ke zformulování modelu moderního tzv.setrvalého či udržitelného zemědělství, ale nedefinuje ho. Ekologické zemědělství naplnění tohoto modelu nabízí dlouhodobě, ale politicky se ho nedaří prosadit, resp. většinově akceptovat. Obor je vnímán často stále v rovině marginální alternativy až jakéhosi exkluzivního klubu. Aby se ho z tohoto pojetí zdařilo vymanit, musí ale i jeho klíčoví hráči trvale zvyšovat svou odbornou úroveň v praxi. Bude to i vyžadovat, aby ekosedláci neviděli jen potřebu prosazovat se na úrovni řídících struktur státu či Evropy, nýbrž aby více docenili i nutnost získávat odbornou prestiž jako uznávaní praktici ve všech zemědělských specializacích přímo v terénu, a to vůči všem partnerům včetně konvenčních zemědělců.“

Stejně jako vloni bylo u příležitosti Bioakademie uděleno Ocenění ministra zasloužilým osobnostem oboru. Letos byli oceněni: Miroslava Vohralíková a Miloslav Vohralík (in memoriam) za dlouholetou práci a zásluhy o propagaci a dokumentaci ekologického zemědělství v ČR a založení Bioměsíčníku, Alois Posch za dlouholetou podporu spolupráce na poli ekologického zemědělství mezi ČR a Rakouskem a osobní zásluhy za vznik a úspěchy Bioakademie, ze stejných důvodů pak i Urs Niggli ze Švýcarska.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *