Slabinou budou sklady

Žně se blíží k závěru a mnohé teď čekají starosti, jak bohatou úrodu obilí co nejlépe prodat. Čím dál větší naděje se vkládají do intervenčního nákupu, který by měl trhu ulevit od přebytků. Zádrhelem ale může být nedostatek volných skladů. Česká republika chce hrozící problém řešit v předstihu ještě před zahájením výkupu v první listopadový den.

K 30. srpnu bylo sklizeno 83 procent ploch obilí a produkce už překročila 6,9 milionu tun. Oproti loňsku to znamená zvýšení o 32 procent. Sklizeň pšenice, zatím posečené ze 73 procent výměry, představovala k uvedenému datu 4,15 milionu tun. Uvádí to ministerstvo zemědělství ve zprávě o postupu žní. Podle odhadů může definitivní sklizeň přesáhnout osmimilionovou hranici.
„Ze zhruba dvoumilionového přebytku by se asi 390 tisíc tun obilí mělo vykoupit na doplnění státních hmotných rezerv. Předpokládáme tedy, že bude zájem uplatnit kolem 1,5 milionu tun na intervenční nákup,“ uvedl předseda žňové komise Agrární komory ČR Josef Kubiš.
Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) má však zatím zajištěné uskladnění pouze pro 312 tisíc tun obilí. A výkupci se do navyšování kapacit pro intervenční zboží zrovna nehrnou, zatímco v minulosti byli ochotni vyčlenit prostor pro více než dvojnásobné množství zrna.
„Unijní pravidla pro skladování jsou přísnější. Všichni si chtějí nový režim raději vyzkoušet na menším množství, když s ním nemají zkušenosti. Pokud by se kvalita nepodařila udržet po celou dobu, byl by to průšvih. A nedá se doufat, že sklady s intervenčním obilím se do příštích žní vyprázdní,“ vysvětluje malý zájem o smluvní skladování předseda Českomoravského sdružení organizací ZZN Miroslav Zobal. Předpokládá totiž, že nejdříve se bude uvolňovat zboží z míst blíž k přístavům. Očekávání SZIF, že během října se nabídky na skladování v tuzemsku zvýší, Zobal příliš nesdílí.
„Chceme, aby se upravila pravidla pro skladovatele a mohli se hlásit také zemědělci. Mezi nimi jsou určitě takoví, kteří mají moderní a technologicky odpovídající sklady. Problémem je ale požadovaná velikost a denní kapacita pro naskladnění,“ konstatuje Kubiš. Řešením by podle něho bylo snížit předepsanou nejméně pětitisícovou kapacitu na velikost zhruba dva či tři tisíce tun a podobně upravit i tempo při příjmu obilovin, u něhož se dnes požaduje sto tun za den. „Také by musela být záruka, že se obilí před začátkem nových žní vyveze,“ poznamenal.
Pokud členská země není schopna uskladnit nabídnuté obilí, obrátí se podle mluvčí SZIF Jitky Slukové na Evropskou komisi, která může povolit převoz dodávek do jiného státu a dopravu také uhradí. „Zpravidla se o tuto výpomoc žádá až tehdy, když je důkaz o nedostatku kapacit, tedy až v listopadu. Česká strana chce ale tento problém přednést v Bruselu už dříve a očekáváme, že tak vzhledem k vysoké úrodě učiní i jiné země,“ dodala.
Podle Kubiše bude muset příslušný řídící výbor komise reagovat na přetlak obilí na unijním trhu a na vyšší zájem o intervenční nákup. „Asi se nebudeme moci spoléhat na uskladnění někde za hranicemi, když v celé Evropě je dobrá úroda,“ řekl.
Přesunu významného objemu pšenice do intervence, což znamená dříve či později na vývoz do třetích zemí, se ale obávají mlynáři. „Rozhodně bude lepší nasmlouvat a uskladnit kvalitativně vhodné partie pro tuzemskou výrobu, než je prodat na intervenční nákup. Mlynáři a zemědělci by se měli urychleně dohodnout a uzavřít dlouhodobé smlouvy s využitím všech skladovacích, platebních a úvěrových forem,“ apeluje Pavel Filip ze Svazu průmyslových mlýnů. K cenám pšenice z letošní sklizně se svaz dlouho odmítal vyjádřit. Až na konci srpna vyšel s úrovní 3200 až 3400 korun za tunu podle kvality. „Skutečnost ale bude nutné vyhodnotit až ze statistických analýz. Podle informací mlýnských společností se ceny pohybují v rozmezí 2900 až 3300 korun. Často se uplatňují zálohové ceny 3000 korun za tunu,“ upřesnil Filip.
Významný hráč, kterým je mlýnsko-pekárenská společnost Odkolek, údajně nabízí 3100 korun za kvalitní pšenici na koši při šedesátidenní splatnosti.
„Mlynáři se snaží nakupovat obilí co nejlevněji a nic jiného jim nezbývá, když nechtějí ztratit své trhy. Mezi novými členy EU už vypukl tvrdý boj. Začala k nám pronikat potravinářská pšenice z Maďarska a Slovenska, z obou zemí se dováží mouka ve spotřebitelském balení,“ uvedl Filip. Podle Kubiše může jít jen o mizivé množství, protože Slováci a Maďaři nemají důvod prodávat lacino, když mohou počkat na intervenci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *