Spekulace umožňujeme sami

Naši zemědělci povětšinou neradi vidí, že na českých a moravských polích hospodaří jejich kolegové ze zahraničí. Cítí se ohroženi, že je bohatší farmáři ze Západu vytlačí z pozemků, a proto chtějí zpřísnit legislativní pravidla pro nabývání půdy cizinci.

Také Jaroslav Palas považuje za nutné zákonem upravit, za jakých podmínek u nás budou moci cizinci získávat půdu po sedmiletém přechodném období. Nynějším spekulativním nákupům prostřednictvím třetích osob, na něž stále častěji upozorňují lidé z regionů, se ale podle něj dá těžko zabránit. „Zájem o půdu opadne, až se její cena u nás vyrovná se zahraničím,“ očekává.
Zatímco ke státní půdě se mohou cizozemci dostat jen přes tzv. bílé koně, od vlastníků ji legálně nakupují jako právnické osoby. „Sto tisíc korun na založení společnosti s ručením omezeným a milion na akciovou společnost je pro ně pakatel. Kdyby se tyto vklady zdvojnásobily, a takové úvahy se objevily, neztíží se tím ani tak situace zahraničním podnikatelům, ale hlavně našim,“ upozorňuje Jiří Němec. Osobně se neobává masového výprodeje půdy cizincům, mnohem vážnější nebezpečí spatřuje v přebírání pronajaté půdy, kde němečtí či holandští farmáři snadno přeplatí naše zemědělce.
Stínový ministr zemědělství za ODS Miloslav Kučera tvrdí, že zabránit prodávání půdy cizincům nejde. „Chybí nám národní hrdost a vztah k půdě. Dokážeme ošetřit prodej státní půdy do rukou našich občanů, ale u nemovitostí ve vlastnictví fyzických osob či společností tomu zákonem zabránit nelze. V Dánsku nebo Holandsku by se vlastník musel odstěhovat ze země, kdyby prodal půdu třeba nějakému Němci. Je bláhové se domnívat, že tady zákonem něco podobného vyřešíme. Zemědělec, kterému půda slouží k obživě, by ji nikdy neprodal. Ale kvůli vyvlastnění za komunismu a zastavení transformace našeho zemědělství po roce 1994 se u nás z 90 procent hospodaří na pronajaté půdě a vztah k ní není. Každý ji lehce prodá,“ uvedl Kučera v nedávném on-line rozhovoru na serveru iHNed.
V integrované Evropě má každá země vlastní legislativu k půdě a odborníci nepředpokládají, že v blízké budoucnosti trhy se zemědělskou půdou překročí národní hranice členských států. „Nakupovat půdu v cizí zemi je velmi ojedinělé, ale příklady jsou – do bývalé NDR přišli zájemci z jiných členských zemí EU, na pobřeží západní Francie zase Britové, v Dánsku získávají pole Holanďani,“ doplnil Němec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *